Pokud
vás zajímá, jak se lze z obyčejného pomocníka v rodinné restauraci
vypracovat v největšího překupníka zbraní na světě, pak račte dál.
Nicolas Cage v hlavní roli žánrově nezařaditelného mišmaše v režii
Andrewa Niccola.
Andrew Niccol je extrémně
zajímavou, ale širším publikem pohříchu poměrně přehlíženou osobou. V
roce 1997 přišel do kin jeho velmi slušný debut Gattaca, ke kterému si
i sám napsal scénář. Tento snímek se v kinech příliš nepředvedl (u nás
nebyl uveden vůbec), ale posléze dosáhl, ať už na pultech videopůjčoven
či prostřednictvím dalších “distribučních“ cest, téměř kultovního
statutu. Rok na to zazářil Niccol coby scenárista Weirovy Truman Show.
To se již dostal do většího povědomí, jelikož byl za svou práci
nominován na Oscara. Čtyři roky na to přišla do kin S1m0ne, k níž si
opět sám napsal scénář. Třebaže se jednalo o podstatně slabší kousek
než v případě Gattacy, film se opět dočkal poměrně kladných ohlasů,
v kinech příliš štěstí neměl, a mohlo se zdát, že Niccol by klidně mohl
mít se svým dalším projektem potíže u producentů. Naštěstí se tak
nestalo. Obchodník se smrtí už nějaký ten pátek poměrně úspěšně
brázdí kiny po celém světě, tedy až na těch pár zemí, kde byl zakázán,
ale o tom až za chvíli. Důležité je, že přichází do kin i u nás, a my
tak máme konečně možnost vidět nějaký film Andrewa Niccola na velkém
plátně.
Již
od úvodních, velmi originálních titulků s letící kulkou, bude každému
jasné, že nepůjde o obyčejný filmový zážitek, což se potvrdí hned poté,
až divák zjistí, kde že ta kulka skončí. Stejně jako úvod, je
netradičním prožitkem i zbytek filmu, sledující vzestup mladého Jurije
Orlova (Nicolas Cage), který se držel odvěké pravdy, že nejvíce peněz
leží za a) v obchodě s bílým masem, za b) v obchodě s drogami a za c)
v kšeftování se zbraněmi všeho druhu. Jurij si zvolil za c, i když
s druhým zmíněným artiklem postupem času také přišel do styku, byť
spíše prostřednictvím svého bratra Vitalije (Jared Leto), jenž našel
zalíbení v pudrování svého nosu matrošem, který občas získal při
nákupních cestách se svým bratrem, jemuž začal dělat obchodního
společníka. Ale to bychom zbytečně předbíhali.
Obchodník se smrtí by mohl v lecčems evokovat třebas takovou
Zjizvenou tvář.
Také vypráví příběh přistěhovalce, byť jiné generace, který se rozhodl
vybřednout z průměru (či spíše podprůměru) a vydal se cestou, z níž
není návratu. Přes počáteční nezdary, způsobené neznalostí oboru,
postupně přicházejí zlaté žně, kulminující koncem studené války, kdy
v zemích bývalého SSSR zůstalo nepřeberné množství vojenské techniky,
která byla pro obchodníky Juriho ražení za slušný peníz lehce k mání. A
tak začal Jurij bohatnout, spolupracovat se státníky všeho druhu,
cestovat světem křížem krážem, až se mu to jednoho krásného dne vše
začalo vymykat kontrole a o jeho činnost se začala zajímat CIA v čele
s neúnavným Jackem Valentinem (Ethan Hawke). Jaksi na pozadí toho všeho
se z počátku nenápadně rozvíjí příběh druhý, týkající se herečky Avy
Fontaine (Bridget Moynahan), jež je Juriho odedávnou láskou, aby poté
co zbohatl skutečně získal její srdce a pojal jí za choť.
Vidíte sami, že příběh Obchodníka se smrtí je natolik
komplexní a složitý, že asi nemá větší smysl, abych tady nadále
pokračoval. Raději vás nechám jít do kina, abyste se o zajímavosti děje
mohli přesvědčit sami. Ale na druhou stranu se mi ani náhodou nechtělo
děj jen tak šmahem odfláknout s konstatováním, že film pojednává o
chlápkovi, jenž zbohatl při kšeftování se zbraněmi. Za prvé: samotného
by mne takový popis do kina asi stěží nalákal. A za druhé: Obchodník
nabízí tak zajímavý příběh, že zde byla provedena alespoň malá snaha,
vám ho minimálně trošku přiblížit. Jak už jsem psal výše, tak Andrew
Niccol určitě patří mezi to nejzajímavější, co může současný Hollywood
nabídnout. Jeho filmy vždy oplývají originálním a silným scénářem, což
je i případ Obchodníka se smrtí. Ani jednou během celého filmu
netušíte, jakým směrem se děj posune a jaké že to překvápko si na vás
pan režisér a scenárista v jedné osobě nachystal. To samé platí o
žánrové zařaditelnosti. Tedy spíše nezařaditelnosti. Pro ty z vás, jenž
holdujete černému humoru opatřenému velkou dávkou nadsázky by se tento
film mohl zdát jako čistokrevná komedie, zatímco citlivějším povahám
klidně může přivodit nejeden okousaný nehet na rukou. Niccol dávkuje ve
svém třetím filmu od každého trochu. Obchodník začíná jako klasický
fiktivně životopisný snímek, aby posléze prošel částmi akčními,
romantickými či komediálními. To vše je navíc zhusta prošpikováno
skvělými hláškami (“Základní podmínkou obchodování se zbraněmi je
nenechat se zabít vlastním zbožím“) a několika neodolatelnými vsuvkami
(kouzelné balení Avy), které ze začátku tvoří malé vedlejší příběhy,
aby se posléze pospojovaly do jednoho velkého a dobře fungujícího
celku.
Niccol
měl navíc tu výhodu, že se kolem sebe obklopil samými šikuly, z nichž
v první řadě ční kameraman Amir M. Mokri, jehož jméno asi většině mnoho
neřekne, ale stačí dodat, že coby kameraman působil například u
takových druhých
Mizerů. Kdo je viděl, tak ví o čem je řeč, a
vy mi můžete v věřit, že se jeho způsob ovládání nezbytného filmařského
nástroje hodí asi tak jako pivo k tlačence, tudíž výtečně. Pokud bych
ještě na chvíli zůstal u technické stránky filmu, pak nesmím opomenout
ani další aspekty obrazové stránky, jako třeba práci s barvami,
respektive kontrasty různých odstínů, jenž zde fungují na výbornou. Již
tak vydařenou atmosféru tvořenou technickými vychytávkami nevíc
podporuje zdařilý výběr hudby, jenž bezproblémově pendluje mezi různými
styly, vždy tak, aby hudba přesně seděla k dění na plátně.
Za zmínku stojí i herecké obsazení. Filmu samozřejmě vévodí
Nicolas Cage, který krom toho že snad ani na vteřinu nesleze z plátna
předvádí jeden z těch lepších výkonů ve své kariéře, a díky dobře
napsané postavě baví zejména tím, jak chrlí jednu hlášku za druhou,
když už ne humornou, tak aspoň prďácky cynickou („Na světě je přes půl
miliardy střelných zbraní, což znamená jednu na každého dvanáctého
člověka na planetě. Otázkou je, jak vyzbrojit těch zbylých jedenáct.“).
Vedle Cage stojí za pozornost Jared Leto, jakožto jeho bratr, který
zpočátku bere jejich počínání jako velkou zábavu, při níž si navíc může
vydělat slušných pár dolarů navíc, aby postupem času zjistil, že na
něco takového vlastně nemá žaludek, a tak svou frustraci z amorálnosti
jejich počínání začne pořádně ventilovat kokainem, z čehož se vytvoří
slušně zakořeněná závislost. Důležitou postavu, jež Juriho spojuje s
“normálním“ světem a díky níž vždy aspoň na chvíli vypustí a věnuje se
normálnímu životu, je Avy v podání Bridget Moynahan (Já, Robot).
Avy zřejmě tuší, že práce jejího manžela asi nebude patřit mezi ty, za
něž se na konci roku vyplňuje daňové přiznání, ale ona sama to nijak
zvlášť neřeší, a to jak vzhledem k tomu, že se o ní a posléze o jejich
syna bez problémů stará, tak samozřejmě díky finanční zajištěnosti,
kterou jim jeho činnost nabízí. Čtvrtou postavičkou, doplňující již tak
silné obsazení, je agent Interpolu Jack Valentine v přesném podání
Ethana Hawkea. Valentine, jdoucí Jurimu po krku nějaké dvě desítky let
neustále trpí díky všemožným fintám, které na něj mazaný pašerák
vymýšlí, a divák tak je svědkem nejedné originální situace, jako
například rychlé předělávání jména lodi či minutová proměna bojového
vrtulníku v záchranářský.
Po přečtení předchozího textu by se mohlo zdát, že se v případě
Obchodníka se smrtí jedná
o to v současnosti vzácné spojení dvou slov „dokonalý film“. To
samozřejmě v žádném případě není pravda. Každopádně třetímu filmu
Andrewa Niccola toho k dokonalosti zas tolik nechybí. Nevím, snad je to
neexistencí nějaké vyloženě do smrti nezapomenutelné scény či žánrovou
roztříštěností, jenž by se sice mohla zdát jako výhoda (každý si najde
to své), ale je spíše na škodu. Myslím si a zřejmě nebudu sám, že by
Obchodníkovi
vyloženě bodlo, kdyby zůstal buď příjemně satirický s nadsázkou, nebo
kdyby se krapet přitvrdilo a v momentech, kdy jde skutečně o něco,
nebyly používány různé vtipné odbočky či tolik módní narážky na
současnou Ameriku, které ve většině případu odvádí pozornost úplně
jinam. Ale třeba se mýlím a je také dost dobře možné, že by striktní
zařazení do kategorie dramatu či komedie filmu naopak vůbec nepomohly a
já bych tady místo toho klidně mohl spílat u slabších tří hvězdiček.
Proto buďme rádi za to co je.
Obchodník se smrtí je totiž
vítanou alternativou k současné filmové produkci, přičemž pro začátek
letošního roku může být tím ideálním řešením k odpíchnutí se od roku
loňského, filmově nepříliš vydařeného. Netvrdím, že se na tento snímek
pohrnou davy natěšených diváků, ale těch pár tisíc vnímavých by se u
nás najít mohlo, a věřím, že pro ně by se mohlo jednat o jeden
z vrcholných zážitků roku stejně jako v případě nedávno příchozího
Důkazu či očekávaném
Životu po svém.