Klasické
zombiárny připomněl divákům před třemi lety Danny Boyle svými 28 dny
poté. A zapomenout nás nenechal ani Zack Snyder nedávným Úsvitem
mrtvých - remakem stejnojmenného opusu proslulého zakladatele
zombiáckého subžánru George Romera, který se nyní - po dvaceti letech -
vrací ke své legendární "Living dead" séri, aby ji rozšířil o čtvrtý
díl.
Se zmíněnými
novými zombiárnami jistě leckdo z vás měl tu čest, ale kolik českých
diváků přišlo do styku s těmi „pravými od Romera“? O čem je to vlastně
řeč? Tak tedy od začátku: Zombiové sice byli ve filmu už dávno před
Romerem (White Zombie, I Walked with a Zombie), ale až tento obrýlený
dlouhán pro ně vytvořil určitá žánrová pravidla, která nyní pokládáme
za samozřejmá, a rozpoutal skutečnou zombie-mánii. Jeho černobílý
nízkorozpočtový debut Noc žijících mrtvých (1968) se stal navzdory
počátečním odporům kritiků přelomovým snímkem, jenž pomohl najít tvář
moderního hororu. Mrtví začali vlivem nespecifikované kosmické radiace
ožívat a požírat lidské maso - když vás hlodnou, stanete se jedním
z nich, a zabít je může pouze dobře mířená střela do mozku.
Nejhrozivější na tom bylo, že monstra již nebyla zastoupena nějakými
cizáckými bytostmi, nýbrž námi samotnými - chuť na vaše maso mohl
dostat třeba váš soused či jeho malá roztomilá dcerka.
Romero tu převrátil i další zažitá schémata - kladní hrdinové
nevítězí, zombiové získávají čím dál větší převahu a ochránci pořádku
se chovají jako nezodpovědná paka. Omezenost směšně malého rozpočtu
ještě dodala snímku na syrovosti. Následovala barevná, daleko drsnější
pokračování. V každém příběhu se snažila přežít určitá skupinka lidí,
zabarikádovaných v uzavřených prostorách - na farmářském stavení (Noc
žijících mrtvých), v opuštěném obchoďáku (Dawn of the Dead, 1978) nebo
v podzemním bunkru (Day of the Dead, 1985) - a neschopných
spolupracovat, vinou umíněného individualizmu či zbabělé sobeckosti
některých z nich.
Země
mrtvých má podstatně otevřenější pole působnosti. Je v ní víc postav i
dějových linek. Zombíci už se stali běžnou součástí našich životů. Lidé
již nestrádají v malých skupinkách, ale žijí ve velkých společenstvích.
Vybudovali si města, ohrazená proti všudypřítomným hladovým nemrtvým
elektrickými ploty či vodou. Jedním z takových míst je Fiddler’s Green,
které vlastní prospěchářský obchodník Kaufman (Dennis Hopper). V
jeho centru si pod jednou střechou v luxusním věžáku lebedí ti vlivní a
bohatí, zatímco předměstská lůza živoří v příšerných podmínkách a stará
se o tu nejhorší práci. Místní žoldáci například podnikají pravidelné
vyjížďky ven z města, aby v obrovském obrněném voze Smrti smrt
vyčistili okolí od nemrtvých a nasbírali všeliké zásoby. Tento třídní
systém se pochopitelně začne rozpadat a zatímco chudí plánují revoluci,
zombíkům se podaří proniknout dovnitř.
Jeden z žoldnéřů - Cholo - se domnívá, že mu jeho služby
Kaufmanovi zajistí bydlení v exkluzivní komunitě vnitřního obvodu
města, Kaufman jej však odmítne ("Čekací list je příliš dlouhý") a
vykopne ("Tohoto muže už nebudu potřebovat"). Cholo (John Leguizamo) se
tedy namíchne, štípne vyzbrojený vůz Smrti smrt a rozhodne se Kaufmana
vydírat - když mu nevyplatí čtyři melouny, začne ostřelovat město.
Kaufman si nicméně najme dalšího žoldáka Rileyho (Simon Baker), aby
Chola zastavil. Ten však narozdíl od Chola nechce do středu města,
nýbrž pryč za jeho hranice…
Romerovy
zombiárny vynikají především tím, že jsou povedenými kritikami svých
dob. První snímek komentoval otázky občanských práv černochů v 60.
letech, druhý rozmáhající se konzumní společnost v 70. letech a třetí
napjaté národnostní konflikty během konce studené války v 80. letech.
Když postava Kaufmana v Zemi mrtvých v jedné chvíli vycedí hlášku „s
teroristy nevyjednávám“, bude všem jasné, jaké téma si bere na mušku
čtvrtý díl. Ačkoli je tu opět nad čím přemýšlet, tak tu bohužel poněkud
chybí to, co budou mnozí očekávat asi ze všeho nejvíc - totiž napětí,
klaustrofobie a hrůza. Země mrtvých je sice z celé Living dead série
technicky nejuhlazenější (třebaže rozpočet 15 milionů dolarů je pořád -
na dnešní poměry - nízký, Romero si opět dokázal poradit a z minima
vyždímal maximum), obrazově nejnazdobenější, zvukově nejhřmotnější,
trikově nejnabitější, i nejakčnější, ale těžko vás rozklepe tak, jak
byste si přáli.
A není to jen v tom, že Romero dává tentokrát pohříchu přednost
rychlým bafačkám před pomalým napětím. Jistý podíl na tom má i fakt, že
tím (jediným) monstrem je tu vlastně Hopperův Kaufman. Oportunistický
nelida, jenž využil zombie-krizi k tomu, aby získal moc a bohatství, a
vytvořil opevněné město, v němž vše vlastní a kde se přiživuje na
chudácích, které pacifikuje podle antického pravidla „chléb a hry“
lacinou zábavou, jakou jsou hazardní hry, prostituce, alkohol, drogy
apod.
Zombíci
naproti tomu získávají „lidštější“ rozměr. Začínají myslet, komunikovat
(pochopitelně na velmi primitivní úrovni), vykazovat nenápadnou snahu
žít tak, jako předtím, když byli ještě živými, a v některých momentech
i projevovat zármutek nad svými zlikvidovanými zombie-druhy! Pročež
jich je vám chvílemi až líto. Někdy mají sice výborné černohumorné
výstupy (zombie-kněz s nahazovací polouřízlou hlavou nemá chybu), ale
třesavku vám rozhodně nepřivodí.
Z tohoto důvodu Země mrtvých nejspíš spoustu diváků zklame, což je
škoda, jelikož rozhodně nejde o špatný film, jen zkrátka o jiný než
byste čekali. Takže vám dopředu radím, neberte to jako horor, berte to
jako sociální satiru, a neměli byste mít problém.