Konec všemu zlému
Podsvětí 14 července roku cca 2055
Válka neprobíhá dobře, Je to dlouhý boj , který má už i své znatelné ztráty a to nejen na životech odbojových oddílů a vzbouřenců proti Nemrtvé říší zla . Zásoby jídla se tenčí . Morálka bojovníku uvadá . Dnes jsme dostaly zprávu že napadly jižní část obraných hradeb . Naši měly dvacet procent ztráty a ti co přežili se musely stáhnout do hlavního tábora. Zde v podsvětí. Raněných jsou tu po táboře spousty . A někteří dokonce podlehly ......Svému zranění a staly se netvory které je třeba eliminovat . Konec Zápisu. zavře se knížka a odloží se tužka .
Ženský hlas : Petere jsi v pořádku ?. Peter: Jo jsem v pořádku Pravě se mě pokusil zabit jeden z našich lidí. Poručík Embry byl dobry voják v obrané linii u hradem ale nakazili ho". zavrčím a pak si povzdychnu." takhle jsme mohli skončit všichni Lajlo". Lajla : " Kde si dneska byl?? Petere?". Peter."Byl jsem na obhlídce terénu. Nic zvláštního se nestalo" zkouším přesvědčovací tón.
Osobní deník : Dodatek
Dnes sem se byl podívat na své rodiště. Na dům svého rodu. Kdysi tak "velebné" místo . Nyní Jen trosky spálené a ohořelé zdi s omítkou která už je jen pískem, která se Vám drolí mezi prsty. zničené okenní rámy sklo popadané na zemi jsou jako kapky rosy jen by jste se jimi pořezali některé jsou velké. V tech jsem se také spatřil. Pohlédl jsem na schodiště a povzdechl si ." je to tak dávno... Uslyšel jsem zapraskání větví a sáhl po jílci meče, který mi vysel u pasu v pouzdře . " kdo tam ?", Z poza roku staré polorozpadlé stěny, vyšla malá holčička asi tak 8-10 let ." tlejdo" . zašišlala holčička přes svoje vypadlé dva přední zoubky a pak se rozběhla pryč s takovým až dětinským smíchem. Šel jsem za ní ale ztratila se jako pára nad hrncem.
"Dávej na sebe pozor, je to tu nebez.." řekl jsem ještě v klidu než překvapivě na mě skočil zombík, Byl jsem tak zamyšlen že jsem si jej nepovšiml. Ležel na mě dost dlouho. Sápal se po mé lebeční části v zátylku aby si pochutnal na mladém masu. Pak dostal úderem sekyrou od jednoho mistra trpaslíka, který ho sledoval. Rychle sem se překulil abych se mohl zvednout ze zem.
Zakázané město. Královský Palác Ve stejnou dobu.
JAKŽE?!plesk pláštěm do nemrtvé tváře kostlivce. Kostlivec: Madam Omlouvám se museli jsme nakonec ustoupit nedalo se...dark Paige: Že nedalo ?, Bránili jste moje jméno! a nakonec jste mě JEN zesměšnili . plesk druhá rána do tváře. Jak si to můžete vůbec dovolit !!! zuřím až mi očí jiskří hněvem. Kostlivec: Omlouvám se Madam. sklopím zrak na zem Dark Paige : "Je mi líto co teď musím udělat . Byl jste dobry důstojník.. Poručíku ale zklamal jste mě Ale i tak vám .na ruce se mi objeví ohnivá koule v podobě hořící zelené lebky odpouštím .a hodím ji po kostlivci
Kostlivec: koule mě zasáhne ale na místo toho abych se rozsypal začne se na mě vyrůstat něco jako mech jen se to pak změní na maso a kůži. jsem udiven Dark Paige : " To je na potřetí další šanci už nedávám (a uvelebím se do svého křesla) Dark Paige : Přiveďte mi syna...HNED!!!! pak se přenesu v kouři zelené mlhy do své komnaty
Zpátky k Peterovy
V ruinách svého domu, jsem nalezl kamennou destičku s nápisy dosti zastaralými, jazyku nerozpoznávaje. Sedl jsem si tedy ke svému stolu ve svém skromném ubytovacím prostoru, spíše komůrce, ale i to stačilo k přežití. položil jsem destičku na stul a začnu hledat v šuplík-ách ve stolku Knižku kde bych našel záznam o této destičce nebo ale spon nalezl text který by vysvětloval písmo na ní napsané.
Ať už jsem vytáhl nebo našel jakoukoliv knížku nic o této destičce tam nebylo a písmo se mi zdálo dosti povědomé. Určitě to má spojitost s mojí minulosti. Moje zvědavost rostla čím dál tím více. Jak dlouho jsem hledal odpovědi. Povzdechl jsem si a začal vše vzdávat. Nakonec jsem se zvedl a vydal se za mým přítelem Samuelem. Učedníkem našeho kronikáře. Chodby lemovali květy. Davy střídavě houstl. jak se cesty zužovaly a křížili mezi sebou." druhá odbočka doleva pak třetí schodiště doprava a pak už jen rovně". Přeříkával jsem si cestu abych na nic nezapomněl a trefil dojít Za archivářem a knihovníkem. Je nebezpečné. Je to bludiště chodeb pastí a nástrah.
Samuel, Knihovna a započatá cesta osudem
Sam seděl u svého sklopeného stolku u obrazu jedné fresky a snažil se ji opravit aby se mohla navrátit do knihy ze které ji kouzlem vyňali. Samuel právě dokončoval tah štětcem u tváře,jedné mladé mladé ženy .S:"Bud zdráv příteli"P: "Hezkého dne ti přeji Same"odpovím mu ustaraně a až moc hloubavě. S: " Děje se něco Petere ?, " .optám se ho když se zvedám ze židličky a čistíc si svůj štětec do hadru. Peter :" Tak trochu" povím a pomalu mu podám tu malou kamennou destičku s nápisy." našel jsem ji včera když jsem byl na hlídce u sebe doma, připadala mi povědomá a však záznamy o ní nebyly v žádné knize co jsem měl u sebe, natož v mém deníku". Samuel : Hmm zajímavé" Prohlížím si jí také ale na rozdíl od Petera Vím kde hledat a co. " Mistře?, poslední klíč se našel , ale je zakódovaný. Podívám se na přicházejícího starce o holi je dost sečtělí. Peter: Mistře kronikáři " ukloním se když ho také spatřím.
Do místnosti vešel mužík, dost sešli věkem, tenký, pohublí, opírajíc se o svou březovou hůl,vrásčité čelo napovídalo jeho moudrost a to nejen z knih, které přečetl. Dlouhý bílý plnovous splýval s jeho takřka bílím habitem se šedavým pláštěm . Na nohou měl jen sandály. Mistr : "Oh, tak tomu se říká štěstí Chlapče" řekl ten mužík chraplavým hlasem , když došel až k nám a pomalu si bral od Samuela tu destičku. Samuel : "Štěstí" ?. optal se nechápavě když mu jí podával. Mistr : "Ano mladíku, tato destička je klíč k bránám času a prostoru".
Samuel: A co ten nápis, Peter:"Tomu jazyku nerozumím ".Mistr : " Ten jazyk je dosti zastaralí a už se nepoužívá". Odpověděl mistr učeně a pomalu se belhal ke knize na zlatém stojanu. Mistr došel až ke malému schodišti vedoucí na malou plošinku se stojanem pak se otočil na Petera. Mistr :" Petere ? Měl bys jít.. Na hlídku..Tohle je jen záležitost archivářů".Peter:" Jistě . Nechám Vás tu".Povím a pomalu odcházím pryč z knihovního archívu do své ubikace kde mám své náčiní.
Dark Paige se zjevila ve svých komnatách. .Mramorové stěny na kterých byly rozvěšeny zbraně různé velikosti. Svíčky s vůní lesa a jehličí. Nábytek z jasanového dřeva. Na zemi červený koberec . V rozích socha statného muže oblečeného do zlatavého Starořímského zbroje. Okenní rámy byli ozdobeny jen vínovými závěsy.
Dark Paige : "Konečně také místo pro klidné rozjímaní. Bylo by klidné! kdyby ti šaškové ! Můj PLÁN nepokazili!".a praštím stříbrnými tácy o podlahu celá vzteklá a rozhicovaná. Dark Paige :" Ne když si to neudělám sama tak nikdo .IGORE. zavolám na svého sluhu poskoka ! Mojí vyzbroj a fofrem ..Je na čase se setkat "Synu"... Tedy poznáš moji čepel".Zlověstně se zasměji až mi šibalsky hvězdičky v očích zasvítí .
Cesta bojovníka
Hřbitov o par minut později ...
Víte jak to vypadá dneska na hřbitově??, V dnešní době se to tu hemží siluetami dosti podobnými člověku. Jsou to jen tlející pomalu se rozpadající kusy masa, které jen tak tak drží na kostnatém těle. brousící si to zoubky na to vaše maso .Z vnitřností jim akorát odkapává sliz z brouků, larev žížal .Přízemní mlha se smogem a chladný vánek v šedivém dni bez slunečního paprsku vydá i za tu včerejší večeři co jsem měl. Spálená Země se tedy dost uživí a taky dost hodí aspoň vím, kam si lehnu, až to přijde i na mě.
S nimi je to už jen práce. Bodnout nebo useknout hlavu saltem se přemístit k dalšímu atd.. pořád dokola."NESAHEJ!!! mi na ten kotník !!": vrazím zombíkovi hrot svého meče ho zátylku a nechám ho pomalu shořet." Nesnáším zombí úchylky". zavrčím a vrhnu se k dalším co se klubou z hrobu."Tenhle život je o ničem, táhnu tuhle válku už 15tý rok a pořád se nic nezměnilo akorát jen přibudou další jizvy na tom mém kotníku a já přijdu zase o další lahvičku s léčebným lektvarem.
Paige vs Peter
"Ahoj synu". Ozve se hlas za mými zády. "Matko!!". zavrčím svou ironickou odpověď přes rameno a zatlačuji hrot meče do spálené zprašné země." Je čas" poví dark Paige." To skončit " : dokončím její větu a saltem vzad se vrhnu na ní s mečem taseným směřujíc sek do pravého ramene až po dolní část ňadra levého. Dark Paige hbitě si v ruce zhmotnila své kopí. Naše čepele se zkřížili.
Peter: "Už mám dost tvého teroru Matko"škubnutím přehodím naše čepele přes hlavu a hned útokem sekám po jejím hrdlu. Dark Paige: "Tak na tohle sem se těšila". a udělám přemet vzad. Peter: udělám taky přemet vzad a na mířím hrot svého meče na Královnu Paige. Dark Paige: Protočím si provokativně v rukou kopí a šibalsky se na něj zašklebím." Tvůj čas ani tenhle boj nic nezmění . jsi mrtví TAK SI TO UŽ PŘIZNEJ!!!!". zasměji se mu a vymrštím se do vzduchu do salta a tím ho přeskočím.
Peter: To nemohu nechat jen tak bez odezvy s výkřikem." NIKDY".se opětovným přemetem přesunu k ní a opět zkřížíme své zbraně tentokrát se přetlačujeme a ryjeme čepelemi o sebe jako bychom jí mi přetnout čepel toho druhého jako kus másla. Dark Paige zašklebím se když si myslí že mě přetlačuje a škubnutím svým kopím mu udělám šrám na jeho moc mlaďoučkém boku a pak sekvence mého útoku pokračuje tím že mu druhou stranou podrazím nohu otočím se kolem své osy a druhým úderem mu jdu po tepně u krku.
Peter: Na zem spadnu jak mi dark Paige podrazí nohy ale úderu na krční tepnu nastavím svým mečem takže se zastaví asi tak tak par milimetrů od kůže, následně se vymrštím na nohy připouštím, že mě bok pěkně pálí a bolí ale nedávám to na sobě znát." Ta rána se Vám povedla Královno". Další z mích ironických poznámek. Dark Paige: "Nikdy nevyhraješ".zasyčím svým hlasem k Peterovi. Baví mě, když se vzteká. Ztrácí koncentraci a rovnováhu své mysli. Snadno ji mohu nahlodat a přimět ho aby mě poslouchal jak pejsek. Následovalo ještě několik podobných sekvencí úderů "pokusů" o to zabít toho druhého. Ale nakonec.
Peter: ležim na zemi vysílen a dark Paige mi stojí na hrudi a mířila mi hrotem svého kopí na mé hrdlo a k tomu se mi směje do obličeje. Dark Paige: "Ty sis myslel , že mě porazíš??, Hlupáčku ?". basově se zasmála a pak vyskočila do velkého salta .V tu chvíli sem zaslechl hlas ženský." POZOR!!!". rychle sem se překulil a pak sem ani nevím jak zmizel do podsvětí . zatím dark paige dopadla na mé bývalé místo a rozvířila akorát mohutně prach a popel když zaryla naprázdno hrot do země. Dark Paige: "AAAa!!!! ja si tě najdu... malí Halliwelle". zahrozila temná Paige rozhněvaně.
Podsvětí ošetřovna za nějakou tu dobu
Peter se pomalu probouzí když mu mladá žena vyměňuje obklady. a obvazy " Probral ses".zaradovala se žena v bílém pláštíku. "Jak se cítíš?Kdo ti To udělal ?". Optala se žena starostlivě. Peter: "Jsem Okej Pam".Odpověděl Peter. Pamela je Peterova snoubenka a je zdravotní sestra. Pamela : " Jo? to jsem viděla, byl jsi celí od krve. Kupa řezných ran. Skoro jsem tě ztratila!!": rozplakala se hystericky Pamela nad nim, když mu asi 10 minut hladila jeden obvaz na hrudi.
Peter ji pohladil po tvářičce se slovy." Jen klid Pamie . Bojoval jsem s matkou".Pam okamžitě vytřeštila oči."S matkou ?". Vyděšeně ze sebe dostala Pam." A to říkáš jen tak?".hystericky do Peterovy hrudi uhodím a pak se o to víc rozpláču." jako by se nic Nestalo". složím si svojí hlavu na jeho hruď a jen bulím." Miluješ mě? ještě ?. zeptám se asi tak po 5 minutách co mu ty obvazy promáčím svými slzami." Nebo ti navždy ztvrdlo srdce ?". Už teď se bojím odpovědi co řekne chvěji se jak se bojím o něho víc než o sebe, miluji ho a nechci ho ztratit tak jako svého otce když šel do bitvy a utkal se s Královnou Nemrtvé říše.
Peterovy vrtalo hlavou co to bylo za ten ženský hlas a tak si ani neuvědomil, že se ho Pam na něco zeptala a hladil jí po zádech přitom nepřítomně hleděl na strop na ošetřovně. Pam se ho optala znovu asi po chvíli čekání." Petere ?".Peter: "Ano? Pam". už v pohledu naznačoval že se něco děje. Pamela:" Ty miluješ někoho jiného ?? že ano ?".Posadila se na postel a pohled směřovala ke dveřím: Bylo poznat, že se odpovědi bojí. Peter : "Promiň..Byl jsem.......". Pam na to ihned hystericky vyjekla." Promiň ? takže je v tom jiná ženská .. má hezký hlas .. určitě má i hezčí prsa než já že jo,? .Sbohem". Prudce vstanu a odcházím z pokoje cestou pláču a skoro zase bulim jaká jsem to kráva.
Peter vztal co jen to šlo a co mu dovolili obvazy a jeho zranění vyšel na chodbu podsvětních katakomb aby ji spatřil už jen jak se její bilí plášť zatetelil za rohem."Pamie ?!!". zkusil na ní zavolat Petere ale byla už daleko na to aby ho slyšela."Ksakru": zabručel Peter, když se vracel do pokoje ."Nechápu proč žárlí?". ptal se Peter sám sebe sedaje si do svého malého křesílka." Stejně by mě zajimalo co nebo kdo byl ten hlas co jsem slyšel".
Knihovní archýv 14:00 hod. 16.července téhož roku
Osobní deník Zápis 9.2.7
Svět se zbláznil. Moje holka a nastávající si myslí, že mám jinou Jinak byl u mě Samuel."Petere ?". přiběhne Sam do pokoje , že prý "Vše je hotové obleč se půjdeš se projít na velkou cestu čeká tě Obřad".Nechápal jsem o jaký obřad se jedná ale šel jsem za nim .. v tom tam vtrhli naše jednotky a nesly raněné. Jedním z nich kdo byl na nosítkách Byl i Leo Starší světlonoš, který se staral ve válce o tábory s rudým křížem. "Leo ?" vyděsilo mě to . poprvé co jsem byl opravdu vyděšen, normálně bych to přešel, ale strýček Leo?.
"Co se stalo ?? Ptal jsem se jednoho z nosičů."Přepadli jižní úsek hradeb, začali bombardovat ze všech stran".5ekl jeden z nosičů a pak jen leo zachraptěl i z popálenin které měl skoro po celém svém těle." Byla to paige Osobně začala bombardovat naše lékařské tábory .. musíš najít světlo musíš najít světlo". pak se zakuckal. Vrat se v čase tam najdeš odpovědi". řekl ještě Leo než ho odnesly příliš daleko aby se Peter neztratil.
"Světlo??Světlo??, co to má jako být nějaká zbraň ?": ptal se Peter nahlas sám sebe a pak se vydal za Samuelem do Knižního archivu." Zas další hádanka od Lea". naštvaně vrčel Peter, když jeho boty se dotýkali kamenné dlažby vedoucí ke schodišti k archívu. Schodiště bylo tentokrát ale zahaleno do pronikavého bílého světla s tekoucí mlhou jako kobercem. Samotný vchod byl také zahalen do bílé mlhy. Jen rámy dveří byly obkvetlé růžemi rudě, červené, modré i bilé, růžové lístky tam byly vidět jako nebeská zimní zahrada."Páni". poznamenal Peter, když spatřil tuto krásu.