21.kapitola
Dvacet jedna
Vrhli se na něj vší silou – nebo alespoň vší co jim zůstala. Útočili na Deathwinga fyzicky i magií a on všechny jejich pokusy lehce odrážel. Nezáleželo na tom, jak usilovně s ním bojovali, i nadále hrála hlavní roli skutečnost, že byli kdysi dávno obráni o část svých sil ve prospěch Duše démona. Stejně tak by proti Deathwingovi mohla místo velkých Aspektů bojovat trojice nemluvňat.
Nozdormu na něj seslal písky věků a alespoň na chvíli hrozilo, že Deathwingovi vezme jeho mládí. Deathwing ucítil, jak se ho zmocňuje slabost, jak mu tuhnou kosti a myšlenky se stávají pomalejšími. Než se však změna stala trvalou, hrubá síla uvnitř černého draka se vzbouřila, spálila písek a přemohla i toto chytré kouzlo.
Od Malygose přišel ještě radikálnější útok. Zlost šíleného modrostříbrného byla tak silná, že mu umožnila téměř se vyrovnat černému, přestože jen na chvíli. Malygosova nenáviděného nepřítele zasáhly ze všech stran ledové blesky a na Deathwinga útočil zároveň nesnesitelný žár i mráz. Ale i nyní drakovo brnění odolalo a jeho černé pláty odvrátily větší část bouře, takže Deathwing utrpěl jen zlomek zranění, jež by mu Malygosovo kouzlo jinak způsobilo.
Nejnebezpečnějším nepřítelem ze všech se však ukázala být Ysera. Zpočátku se držela zpátky a zdálo se, že nechává své druhy plýtvat silami. Pak si Deathwing všiml v sobě samém pocitu uspokojení, jež ho rozptyloval. Až téměř příliš pozdě si uvědomil, že upadl do sladkého snění. Zatřepal hlavou a rychle ze sebe setřásl síť, kterou mu spoutala mysl - právě v okamžiku, kdy se ho všichni tři jeho protivníci pokoušeli vzít do spárů.
Několikerým máchnutím ohromných křídel se jich zbavil a přešel do protiútoku. Mezi jeho předními tlapami se zhmotnila velká koule čisté energie, stvořená z té nejčistší síly, kterou vzápětí mrštil mezi ně.
V okamžiku, kdy se koule ocitla uprostřed tří draků, vybuchla s takovou silou, že všechny odmrštila daleko od sebe.
Deathwing spokojeně zařval. „Blázni! Zkoušejte si, co chcete! Výsledek bude stále stejný! Jsem ztělesněná moc! Vy nejste nic než stín minulosti!"
„Nikdy nepodceňuj možnost poučit se z minulosti, temný..."
Rudý stín, o němž si Deathwing myslel, že už ho nikdy neuvidí ve vzduchu, mu zakryl výhled a zpočátku ho zaskočil. „Alexstraszo... přišla jsi pomstít svého partnera?"
„Přišla jsem pomstít svého partnera i své děti, Deathwingu, neboť příliš dobře vím, že za jejich smrt můžeš ty!"
„Já?" Černý obr se na ni zazubil. „Ale já se Duše démona nemohu dotknout, ty i ostatní jste se o to postarali!"
„Něco však přivedlo orky na místo, o kterém vědí jen draci... a něco jim našeptalo, jak mocný ten disk může být!"
„A záleží na tom? Tvůj den je u konce, Alexstraszo, a nad mým začíná pomalu svítat!"
Rudý drak roztáhl křídla a jeho drápy se zaleskly. Nehledě na strádání v dlouhém zajetí v tuto chvíli nevypadala Alexstrasza vůbec slabá. „To tvůj den skončil, temný!"
„Už jsem čelil zubům času, prokletí nočních můr i mlhám čarodějnictví, vše díky zde přítomným ostatním! S jakou zbraní přicházíš ty?"
Alexstrasziny oči se setkaly s jeho pohledem s odhodláním a bez jediného mrknutí. „Život... naději... a vše, co přináší..."
Deathwing se hlasitě zasmál. „Pak jsi už nyní mrtvá!"
Oba obři se na sebe vrhli.
„Přece si nemůže myslet, že ho porazí," mumlal Rhonin. „Žádný z nich to nedokáže, protože jim schází to, co darovali tomuhle zatracenému talismanu!"
„Jestli nemůžeme nic dělat, měli bychom vypadnout, Rhonine."
„Nemůžu, Vereeso! Musím pro ni něco udělat - vlastně pro nás pro všechny! Jestli Deathwinga nezastaví oni, tak kdo?"
Falstad si prohlížel Duši démona. „A s tou věcí nesvedeš nic?"
„Ne. Nedokáže Deathwingovi nijak ublížit."
Trpaslík si prohrábl vousy na bradě. „Škoda, že není možné vrátit jim sílu, co do něj dali! Pak by to alespoň bylo spravedlivé..."
Čaroděj zavrtěl hlavou. „To nemůžu..." odmlčel se a snažil se myslet. Se zlomeným prstem, hukotem v hlavě a všemi těmi zhmožděninami na těle bylo dost těžké i udržet se na nohou. Rhonin se soustředil na to, co řekl trpaslík. „Ale možná, možná můžu!"
Jeho společníci na něj užasle pohlédli. Rhonin se rychle rozhlédl kolem sebe, aby se přesvědčil, že jim nehrozí bezprostřední nebezpečí od orků, a našel nejtvrdší kámen, co kolem byl.
„Co to děláš?" zeptala se Vereesa a z jejího hlasu se zdálo, že přemýšlí, jestli Rhonin náhodou nepřišel o rozum.
„Vracím jim jejich sílu!" Položil Duši démona na jiný velký kámen a rozpřáhl se.
„Co si sakra myslíš, že..." bylo všechno, co Falstad stačil vyhrknout.
Rhonin praštil, jak nejsilněji dovedl, kamenem do talismanu.
Kámen v jeho ruce se rozlomil vedví.
Duše démona zářila dál tak dokonale, jako by se jí ani nedotkl.
„Zatraceně! To mě mělo napadnout!" Zvedl hlavu k trpaslíkovi. „Dokážeš tou věcí přesně seknout?"
Falstad se uraženě podíval. „Možná je to orkská práce, ale je to normální zbraň, a tím pádem s ní umím seknout jako s kteroukoli jinou!"
„Tak udeř do toho disku! Rychle!"
Hraničářka položila čaroději raku na rameno ve starostlivém gestu. „Rhonine, opravdu si myslíš, že tohle bude fungovat?"
„Znám kouzlo, které se v mém řádu používá na získávání moci ze starobylých předmětů, ale takový předmět musí být rozbitý, aby se zrušily síly zadržující magii uvnitř! Dokážu těm drakům vrátit, co ztratili — ale jenom když se mi podaří Duši démona otevřít!"
„Tak proto!" Falstad zvedl sekeru vysoko nad hlavu. „Ustup, čaroději! Přál by sis to jenom na dva kusy, nebo na víc menších?"
„Prostě to rozbij, jakkoli to půjde!"
„Snadné..." Trpaslík se zhluboka nadechl - a sekl s takovou silou, že čaroděj viděl, jak se mu svaly na pažích napjaly k prasknutí.
Sekera zasáhla cíl...
A na všechny strany odlétly kusy kovu.
„U Aerie! Čepel! Málem ji to úplně roztříštilo!"
Ve skutečnosti byla v ostří ohromná díra dávající tušit, že Duše démona je skutečně tvrdá. Falstad znechuceně odhodil sekeru a klel cosi o orkské fušeřině.
Rhonin však věděl, že vina není na straně sekery. „Tohle je silnější, než bych si kdy dokázal představit!"
„Musí to chránit magie," zamručela Vereesa. „Nemohla by to magie zároveň i zničit?"
„Muselo by to být něco silného. Já sám bych na to nestačil, ale kdybych měl nějaký jiný talisman..." Vzpomněl si na medailon, který dal Krasus - nebo spíš Korialstrasz - Vereese, ale ten už neměl od chvíle, kdy se rudý drak i s čarodějem vydali do bitvy. Mimo to, Rhonin pochyboval, že by mu pomohl. Lepší by bylo, kdyby měl něco od samotného Deathwinga, ale jeho medailon byl pro změnu ztracen v hoře...
Ale měl přeci stále ten kámen! Kámen stvořený z jedné z šupin samotného černého draka!
„To musí vyjít!" vykřikl a sáhl do váčku.
„Co tam máš?" zeptal se Falstad.
„Tohle!" vytáhl malý drahokam, jenž zcela jistě na oba jeho společníky zapůsobil. „Tohle stvořil Deathwing ze sebe samotného, stejně jako Duši démona. Možná s tím dokážu to, co s ničím jiným na světě!"
Zatímco ho dál užasle sledovali, přešel s kamenem k disku. Uvažoval, jak nejlépe ho použít, a pak se rozhodl udělat to podle školy svého řádu - zkusit jako první to nejjednodušší.
Zdálo se, že mu černý kámen v dlani září. Čaroděj na něm našel tu nejostřejší hranu. Rhonin až příliš dobře věděl, že tohle nemusí zcela jistě vyjít, ale jinou možnost už neměl.
Velmi opatrně přejel hranou drahokamu přes střed talismanu.
Deathwingova šupina projela zlatým povrchem jako nůž máslem.
„Pozor!" strhla ho Vereesa stranou právě včas, když z rýhy vystřelil paprsek oslňujícího světla.
Rhonin cítil, jak z poškozeného talismanu uniká ohromná magická energie, a věděl, že musí jednat rychle, jinak bude pro ty, jimž patřila, navždy ztracena.
Vyslovil kouzlo a přizpůsobil ho, jak si myslel, že bude potřeba. Čaroděj se soustředil, aby v tak kritickém okamžiku neselhal. Tohle muselo vyjít!
Do nebe vystřelila fantastická zářící duha a stoupala výš a výš. Rhonin zopakoval kouzlo a co možná nejlépe zdůraznil výsledek, jehož chtěl dosáhnout...
Téměř oslepující barevná stužka, nyní dobrých sto metrů vysoká, se zatočila - a zamířila směrem k bojujícím drakům.
„Dokázal jsi to?" zeptala se hraničářka, která do té chvíle ani nedýchala.
Rhonin hleděl na vzdálené obrysy Alexstraszy, Deathwinga i ostatních. „Myslím, že ano - doufám, že ano..."
„Ještě jste nezkusili dost? Budete dál bojovat s tím, co nemůžete porazit?" Deathwing si své nepřátele prohlížel s naprostým sebeuspokojením. I ten zbytek úcty, kterou k nim choval, byl již dávno pryč. Ti blázni se dál pokoušeli prorazit hlavou zeď, přestože věděli, že ani všichni společně nemají dost sil.
„Už jsi způsobil příliš mnoho utrpení, příliš mnoho hrůzy, Deathwingu," opáčila Alexstrasza. „Nejen nám, ale všem smrtelným bytostem na tomto světě!"
„A co je mi po nich? A když už jsme u toho, co je vůbec tobě po nich? To nikdy nepochopím!"
Zavrtěla hlavou a on v tom gestu rozeznal lítost
- pro něj? „Ne... ty mě nikdy..."
„Už jsem si s vámi pohrál dost - se všemi! Měl jsem vás čtyři zničit už před léty!"
„Ale to jsi nedokázal! To, že jsi stvořil Duši démona, oslabilo na čas i tebe..."
Odfrkl si. „Ale nyní jsem zpět v plné síle! Mé plány dostaly spád... a poté, co zabiji vás všechny, vezmu tvé vejce, Alexstraszo, a stvořím svůj dokonalý svět!"
Místo odpovědi rudý drak znovu zaútočil. Deathwing se zasmál, neboť věděl, že Alexstraszina kouzla mu neublíží víc než předtím. Mezi jeho mocí a očarovaným brněním přivařeným k jeho kůži mu nic nedokázalo ublížit...
„Aááárgh!" prudkost jejího útoku ho zasáhla silou, jakou nečekal. Ani jeho adamantiové pláty drtivé účinky kouzla nedokázaly zmírnit. Deathwing okamžitě vyvolal magický štít, ale škody tím už nezmírnil. V celém těle cítil bolest, jakou po staletí nepoznal.
„Co jsi... mi to... udělala?"
Nejprve sama Alexstrasza vypadala překvapeně, ale pak se jí na dračí tváři objevil chápavý - a vítězoslavný
- úsměv. „Jen začátek toho, o čem jsem celé ty roky snila, zlosyne!"
Zdála se nyní být větší a silnější. Ve skutečnosti všichni čtyři mu tak najednou připadali. Černý drak dostal neblahé tušení, že se v jeho dokonalém plánu něco strašlivě zvrtlo.
„Cítíš to? Cítíš to?" jásal Malygos. „Jsem to zase já! To je nádherné!"
„A bylo na čassse!" odpověděl Nozdormu, oči z drahokamů nezvykle jasné a zářivé. „Ano, byl nejvyššší časss!"
Ysera otevřela oči, jež dokázaly zajmout téměř kteroukoli bytost, která do nich pohlédla. Tentokrát musel i samotný Deathwing vynaložit všechny své síly, aby uhnul pohledem. „Zlý sen skončil," zašeptala. „Náš sen se vyplnil!"
Alexstrasza přikývla. „Co dříve bylo ztraceno, navrátilo se nyní k nám. Duše démona... Duše démona už neexistuje."
„Nemožné!" zařval opancéřovaný obr. „Lžete! Lžete!"
„Ne," opravil ho rudý drak. „Jediná lež, kterou jsme nyní odhalili, je, že jsi nezničitelný."
„Ano," vyštěkl Nozdormu. „Nemůžžžu ssse dočkat, ažžž ssse o tom přesssvědčíme..."
A na Deathwinga najednou zaútočily čtyři živly v podobě, v jaké jim ještě nikdy necelil. Už nebojoval se stíny svých protivníků, ale se čtveřicí, z níž každý mu byl rovnocenným soupeřem - a on se jejich spojeným silám naopak rovnat nemohl.
Malygos na něj seslal mraky. Mraky jež mu ucpaly tlamu i nosní dírky, mraky, jež ho dusily. Nozdormu otočil proti Deathwingovi čas a obíral svého protivníka o sílu, neboť ho nechal týdny, měsíce a pak i roky bez odpočinku. Vzhledem k tomu, že Deathwingova obrana byla už nalomená těmito dvěma útoky, neměla Ysera problém proniknout mu do mysli a proměnit jeho myšlenky v nejstrašlivější noční můry.
Teprve pak se před ním objevila Alexstrasza - strašlivé zosobnění jeho zhouby. Hleděla na Deathwinga, stále zčásti s lítostí, a řekla: „Mým aspektem je život, temný, a já, stejně jako mí bratři, znám bolest i divy, jež přináší! Za poslední léta jsem se dívala, jak proměňují mé děti ve válečné zbraně a zabíjí je, když se ukázaly být neschopnými, či naopak příliš silnými! Žila jsem s vědomím, že tolik živých tvorů umírá a já s tím nemohu nic dělat!"
„Plýtváš slovy," zahřměl Deathwing, zatímco se zoufale snažil zbavit se následků útoku ostatních draků. „Žvásty!"
„Zřejmě máš pravdu... což znamená, že tě nejprve nechám prožít vše, čím jsem prošla já..."
A pak to učinila.
Deathwing se, alespoň částečně, dokázal proti ostatním útokům bránit, i proti Yseřiným snům, ale proti Alexstrasze byl bezbranný. Utočila bolestí, ale svou bolestí. Nebyla to bolest, jak ji znal on, ale bolest matky, jež trpí s každým narozeným dítětem, které se následně změní v cosi strašlivého.
S každým dítětem odsouzeným k záhubě.
„Projdeš vším, čím jsem prošla já, temný. Přesvědčíme se, jestli to zvládneš lépe."
Ale Deathwing s takovým utrpením neměl zkušenosti. Bolelo ho tam, kde rány ostrých drápů a zubů ne, neboť Alexstrasza rvala jeho samotnou podstatu.
Nejstrašlivější z draků zařval tak, jak ještě nikdy nikdo draka řvát neslyšel.
Snad to bylo to, co ho zachránilo. Ostatní byli tak překvapeni, že jejich kouzla zmizela. Deathwing se vytrhl z jejich moci, otočil se a letěl pryč, rychle a zběsile. Celé jeho tělo se třáslo a on nepřestával řvát, ani když jim téměř zmizel z dohledu.
„Nesssmíme ho nechat uniknout!" uvědomil si náhle Nozdormu.
„Za ním! Za ním!" souhlasil Malygos.
„Souhlasím," dodala tiše Ta ze sna. Ysera se podívala na Alexstraszu, která jako by nevěřila tomu, co dokázala. „Sestro?"
„Ano," odpověděla rudá a přikývla. „V každém případě leťte za ním! Já se k vám za okamžik přidám..."
„Chápu..."
Ostatní Aspekti se otočili za Deathwingem a rychle nabírali rychlost.
Alexstrasza se dívala, jak mizí v dálce, málem rozhodnutá přidat se k jejich honu okamžitě. Netušila, jestli, i se vší znovu nabytou silou, dokáží navždy skoncovat s Deathwingovou hrozbou, ale bezesporu ho museli zneškodnit. Nejprve se však musela postarat o jiné záležitosti.
Dračí královna přeletěla očima nebe i zemi. Konečně po chvíli našla toho, kterého hledala.
„Korialstraszi," zašeptala. „Tak nakonec jsi přeci jen nebyl jen jedním z Yseřiných snů..."
Kdyby bojovali sami, zřejmě by trpaslíci dopadli jinak. Jistě by se jim podařilo se nějakou dobu držet, ale orkové byli v přesile a byli i v lepší kondici. Roky skrývání se v podzemí Romovu bandu sice duševně zocelilo, ale rovněž fyzicky vyčerpalo.
Naštěstí se jejich řady rozrostly o čaroděje, schopnou elfí hraničářku a jednoho z jejich šílených létajících bratranců, kteří se kamarádí s těmi nebezpečnými gryfony. Když byla Duše démona zničena, obrátili všichni tři své schopnosti na pomoc horským trpaslíkům a nastal obrat.
Samozřejmě, rudý drak, jenž se neustále na orky vrhal pokaždé, když se pokoušeli zaujmout nějakou formaci, taky nebyl na škodu.
Zbytek orkské armády z Grim Batolu se konečně vzdal. Orkové byli tak zdecimovaní, že nyní klečeli před svými přemožiteli jistí si tím, že smrt přijde brzy. Rom byl tak rozvášněný, že by jim ji rád dopřál, neboť mnoho jeho mužů v bitvě zahynulo, včetně Gimmela. Velitel trpaslíků však nyní spadal pod vyšší velení — a kdo by se chtěl hádat s drakem?
„Budou dopraveni na západ, kde si je převezmou lodě Aliance a odvezou je do táborů. Dnes už bylo prolito příliš mnoho krve a severní Khaz Modan se jistě postará, aby jí v brzké době bylo ještě víc..." Korialstrasz vypadal unavený, velmi unavený. „Už jsem dnes viděl dost krve, děkuji vám..."
S Romovým slibem, že se stane, jak řekl, se drak otočil k Rhoninovi.
„Nikomu o tobě neřeknu pravdu, Krase," řekl okamžitě mladý čaroděj. „Myslím, že chápu, proč jsi udělal to, co jsi udělal."
„Ale já si nikdy neodpustím. Modlím se jen, aby má královna pochopila..." Ohromný plaz se pokusil o cosi jako pokrčení ramen. „Co se týče mého místa v Kirin Tor, to musím ještě zvážit. Nejen že si nejsem jistý, zdali vůbec chci zůstat, ale pravda o tom, co se tu stalo, brzy vyjde najevo — alespoň částečně. Uvědomí si, že jsem to byl já, kdo jsem ti dal poněkud jiný úkol než jen pozorovat."
„A co se bude dít teď?"
„Spousta věcí... až příliš mnoho věcí. Horda stále drží Dun Algaz, ale i to se brzy změní. Poté musí být tento svět znovu obnoven... pokud ovšem dostane šanci." Odmlčel se. „Navíc se po dnešních událostech bezpochyby změní politická situace." Korialstrasz si malou postavičku před sebou prohlížel poněkud nejistě. „A já musím přiznat, že vinu za tyto změny nese víc než kdokoli jiný má rasa."
Rhonin by se rád ptal dál, ale okamžitě si všiml, že Korialstrasz nehodlal odpovídat. Poté co se čaroděj dozvěděl, jak se Deathwing i Korialstrasz dokáží převléct v lidské bytosti a manipulovat s ostatními, nepochyboval, že dračí rasa se výrazně podílela na mnoha historických událostech nejen v dějinách lidstva, ale i elfu a trpaslíků.
„To byl velmi bystrý úsudek, Rhonine," poznamenal rudý obr. „Vždy jsi byl bystrý žák..."
Jejich konverzace však náhle skončila, neboť je všechny zakryl ohromný stín. Na malou chvíli čaroděje napadlo, že se Deathwingovi nějak podařilo uniknout svým pronásledovatelům a vrátil se, aby se pomstil těm, kteří způsobili jeho porážku.
Drak kroužící nad nimi však nebyl černý, nýbrž stejně rudý jako Korialstrasz.
„Temný prchá! Jeho zlo je, pokud ne zastaveno, pak zcela jistě zmenšeno!"
Korialstrasz zvedl hlavu a v jeho hlase byla touha: „Má královno..."
„Myslela jsem, že jsi mrtev," promluvila Alexstrasza ke svému druhovi. „Dlouho jsem truchlila..."
Samec se zatvářil provinčně. „Mé zmizení bylo nezbytné, má královno, i kdyby jen proto, aby mi poskytlo možnost pokusit se znovu získat pro tebe svobodu. Omlouvám se nejen za bolest, kterou jsem ti způsobil, ale i za bezohlednost, se kterou jsem manipuloval se smrtelníky. Vím, co k nim cítíš..."
Přikývla. „Pokud ti odpustí oni, pak i já." Její ocas padl dolů a na chvíli se propletl s jeho. „Ostatní stále pronásledují temného, ale dříve než se k nim připojím, musíme dát dohromady, co zbylo z naší letky, a znovu vystavět náš domov. Myslím, že tohle je prvořadé."
„Jsem tvůj služebník," odpověděl a sklonil svou velkou hlavu. „Navždy, má lásko."
Dračí královna pohlédla na čaroděje a jeho přátele a dodala: „To nejmenší, čím vám můžeme splatit vaši oběť, je odnést vás domů - pokud ovšem ještě chvíli počkáte."
Přestože Falstadův gryfon by je pravděpodobně s poněkud větším úsilím domů rovněž donesl, Rhonin vděčně přijal. Oba draci se mu líbili, navzdory Korialstraszově dřívějším lstem. Ale na jeho místě by čaroděj pravděpodobně jednal zcela stejně.
„Horští trpaslíci vám dají najíst a poskytnou vám místo k odpočinku. My se pro vás vrátíme zítra, poté co zabezpečíme všechna vejce." Na dračí tváři se objevil hořký úsměv. „Ještě že dračí vejce jsou tak odolná, neboť jinak by mi i Deathwingova porážka zasadila těžkou ránu..."
„Nemysli na to," naléhal samec. „Pojď! Čím dříve skončíme, tím lépe!"
„Ano..." Alexstrasza sklonila hlavu ke třem přátelům. „Člověče Rhonine, elfko a trpaslíku! Děkuji vám všem za roli, kterou jste sehráli, a vězte, že dokud budu královnou, má rasa vám nikdy nebude nepřítelem..."
S těmito slovy se oba draci vznesli vysoko do vzduchu a zmizeli směrem, kterým Deathwing odnesl vejce. Ta, jež zůstala na vozech, budou pod ochranou jásajících horských trpaslíků, kteří konečně mohou prohlásit horskou pevnost a celý Grim Batol opět za svůj.
„Je na ně nádherný pohled!" burácel Falstad, když oba draci zmizeli z dohledu. Pak se otočil ke svým společníkům. „Má elfí paní, navždy zůstanete v mých snech!" Vzal mírně zmatenou hraničářku za ruku, potřásl jí a pokračoval k Rhoninovi: „Čaroději, nikdy jsem se s takovýma jako ty moc nepřátelil, ale musím říci, že alespoň jeden z vás má srdce válečníka! Bude to skvělý příběh, až ho budu vyprávět, Osvobození Grim Batolu! Nebuď překvapený, až jednou zjistíš, že si trpaslíci v nějaké hospodě připíjejí na tvou počest!"
„Ty nás opouštíš?" zeptal se Rhonin nechápavě. Přece právě zvítězili v bitvě. Ještě ani nestačil pořádně popadnout dech.
„Neměl bys letět dřív než ráno," přesvědčovala ho Vereesa.
Divoký trpaslík pokrčil rameny, jako by naznačoval, že kdyby záleželo na něm, rád by zůstal. „Omlouvám se, ale tahle zpráva musí do Aerie dorazit co možná nejdříve! I když jsou tihle draci rychlí, budu zpátky doma dřív než oni v Lordaeronu! Je to má povinnost - a taky bych rád několika blízkým oznámil, že ještě žiju..."
Rhonin vděčně uchopil Falstadovu silnou pravici a byl rád, že si s ním nemusí potřásat svou zraněnou rukou. I takhle unavený měl trpaslík drtivý stisk. „Děkuji ti za všechno!"
„Ne, člověče, já ti děkuju! Rád bych viděl jiného jezdce, který by měl úžasnější oslavnou píseň o hrdinských skutcích než já! Budou se za mnou otáčet všechny dámy, to mi věř!"
Na někoho tak odměřeného se Vereesa překvapivě sklonila a jemně trpaslíka políbila na tvář. Falstad pod hustým plnovousem celý zrudl. Rhonin pocítil záchvěv žárlivosti.
„Dávej na sebe pozor," řekla jezdci.
„To si pište!" Jediným skokem mistrně nasedl na gryfona, oběma zamával a mírně pobídl zvíře patami. „Třeba se všichni setkáme, až tahle válka skutečně skončí!"
Gryfon se vznesl do vzduchu, ještě jednou nad nimi zakroužil, aby jim Falstad mohl znovu pokynout na rozloučenou. Pak trpaslíkovo zvíře zamířilo na západ a oba brzy zmizeli v dálce.
Rhonin za nimi mával a s malým pocitem viny si vzpomněl na své první dojmy, když se s trpaslíkem poprvé setkal. Falstad se však ukázal v mnoha směrech možná lepším, než byl on sám.
Cítil, jak ho kdosi něžně vzal za zraněnou raku a pomaluji zvedl.
„S tímhle už se mělo něco dělat hodně dávno," kárala ho Vereesa. „Přísahala jsem, že budeš v pořádku. Tohle pro mě nevypadá dobře..."
„Neskončila tvá přísaha, když jsme dosáhli břehů Khaz Modanu?" odpověděl s úsměvem.
„Snad, ale vypadá to, že potřebuješ, aby tě někdo hlídal neustále! Co si uděláš příště?" Elfce ovšem rovněž unikl téměř neznatelný úsměv.
Rhonin ji nechal zkoumat zlomený prst a uvažoval, jestli existuje způsob, jak zůstat s Vereesou i poté, co je drak odnese zpět do Lordaeronu. Bylo by rozhodně nejlepší, kdyby podávali hlášení společně, aby lépe osvětlili celou záležitost. Bude to muset Vereese navrhnout a počkat, jak na to zareaguje.
Zvláštní, napadlo ho, jak někdo může od myšlenek na smrt, jako například zpočátku on, dojít k pocitu, že chce naplno žít - navíc poté, co byl téměř upálen, rozdrcen, probodnut, zkrácen o hlavu a sežrán. Nikdy nepřestane mít výčitky z toho, co se stalo během jeho minulé mise, ale stíny jeho mrtvých společníků už ho nestrašily.
„Tak," prohlásila Vereesa. „Drž to takhle, dokud nenajdu něco lepšího. „Mělo by se to dobře hojit."
Utrhla ze svého pláště pruh látky a s pomocí kusu dřeva z rozbité válečné sekery vyrobila provizorní
Den draka
dlahu. Rhonin si její práci prohlédl a zjistil, že je dokonalá.
Ani se neodvažoval zmínit se o tom, že by si byl schopen dát raku do pořádku sám. Byla tak ochotná mu pomoci...
„Děkuji."
Doufal, že draci si dají na čas. Nyní, když už se nemusel obávat orků, neměl Rhonin nejmenší chuť spěchat domů.
Když se Aliancí konečně roznesla zpráva o pádu Grim Batolu a o skutečnosti, že už tak zdecimovaná Horda přišla o draky, vypukly mezi lidmi bouřlivé oslavy. Nyní už jistě válka brzy skončí. Mír už musí být na dosah ruky.
Každé z hlavních království trvalo na tom, aby samo vyslechlo čaroděje i elfku. Z Aerie přišlo potvrzení celé události od jednoho z jezdců na gryfonech, oslavovaného hrdiny Falstada.
Zatímco Rhonin s Vereesou cestovali po královstvích - a čím dál víc se sbližovali - ten, kdo nosil masku čaroděje Krasa, sám podal hlášení ve Vzdušné síni. Zpočátku ho členové rady přivítali téměř nevraživě, zejména ti, kteří věděli, že jim všem lhal. Nikdo však nemohl popřít výsledky, kterých dosáhl, a čarodějové byli velmi pragmatičtí, zejména když došlo právě na výsledky něčí práce.
Drenden zakroutil hlavou směrem k přestrojenému čaroději. Mohl jsi zničit vše, co jsme vybudovali!" vybuchl a jeho slova byla zdůrazněna bouří, jež se zrovna v síni rozpoutala. „Všechno!"
„To už nyní chápu. Pokud si to přejete, odejdu z rady, a dokonce přijmu i pokání, jestli taková bude vaše vůle."
„Byli i tací, kdo požadovali víc než pokání," prohlásila Modera. „Daleko víc..."
„Ale všichni jsme se nakonec shodli na tom, že úspěch mladého Rhonina přinesl Dalaranu jen to dobré, dokonce i ze strany těch našich spojenců, kteří dříve vznášeli námitky proti tomu, že o téhle neuskutečnitelné misi nevěděli. Obzvláště elfové jsou velmi potěšeni, vzhledem k tomu, že v celé záležitosti hrála významnou roli jedna z nich." Drenden pokrčil rameny. „Zdá se, že není důvod dál se touto záležitostí zabývat. Považuj se za oficiálně zproštěného viny a ode mne osobně přijmi gratulace."
„Drendene!" vyštěkla Modera.
„Jsme tu sami, mohu si říkat, co se mi zlíbí." zvedl významně prst. „A nyní, pokud nikdo nemá žádné připomínky, rád bych otevřel téma Lord Prestor, předpokládaný následník trůnu v Alteracu - jenž, jak se zdá - zmizel z povrchu zemského!"
„Zámek je prázdný, jeho služebnictvo uprchlo.." dodala Modera, stále ještě rozzlobená jeho dřívější poznámkou směrem ke Krasovi.
Nakonec promluvil jeden z mágů, ten nejtěžší: „Kouzla obklopující to místo rovněž zmizela. A mnoho věcí naznačuje, že pro toho čaroděje pracovali goblini!"
Celá rada se podívala na Korialstrasze.
Rozpřáhl ruce, jako by byl stejně zmatený. „Lord Prestor" měl celou situaci pevně v rukou, mohl získat
všechno; ostatní chtěli přirozeně vědět, proč nyní všeho nechal a zmizel. „Je to pro mne stejná záhada jako pro vás. Snad si uvědomil, že naše spojené síly by ho mohly ohrozit. To mi připadá pravděpodobné. Nenapadá mne jiný důvod, proč by se jinak všeho vzdal."
Toto vysvětlení zjevně ostatním čarodějům vyhovovalo. Korialstrasz věděl, že stejně jako většina jiných tvorů, i oni mají svou hrdost.
„Jeho vliv již slábne," pokračoval. „Neboť, jak jste jistě všichni slyšeli, Genn Greymane vznesl protest proti Prestorově korunovaci a přidal se k němu dokonce i Lord admirál Proudmoore. Král Terenas prohlásil, že při zkoumání minulosti tohoto takzvaného šlechtice se objevilo mnoho nezodpovězených otázek. Fámy o okamžitých zásnubách Lorda Prestora s jeho dcerou již taky utichly..."
„Ty jsi zkoumal jeho minulost," prohlásila Modera.
„Mohlo se stát, že některá z informací, jež jsem zjistil, se dostala až k Jeho Výsosti, ano."
Drenden přikývl, zjevně potěšen. „Rhoninova mise nás postavila v očích krále Terenase i ostatních do dobrého světla a měli bychom toho využít co nejlépe. Do čtrnácti dnů bude Lord Prestor pro celou Alianci největším nepřítelem.
Korialstrasz zvedl varovně ruku. „Raději bych byl ještě opatrnější. Máme čas. Zanedlouho zapomenou, že vůbec kdy existoval."
„Snad máš pravdu." Vousatý mág se rozhlédl po ostatních, kteří souhlasně přikyvovali. „Jednomyslně.
Skvělé." Zvedl ruku připraven radu rozpustit. „Nuže, pokud už nikdo nic nemáte..."
„Vlastně ano," přerušil ho dračí mág. Kolem hlavy mu proplul mrak z utichající bouře.
„A co je to?"
„Přestože jste mne omluvili za mé pochybné činy, musím vám oznámit, že se musím na čas vzdát své účasti v radě."
Vypadali zaskočeně. Nikdo z nich si nepamatoval, že by někdy zmeškal byť jediné zasedání, natož aby vystupoval z rady.
„Na jak dlouho?" zeptala se Modera.
„To nedokážu říct. Byli jsme od sebe velmi dlouho, takže to bude nějakou dobu trvat, než znovu vybudujeme, co jsme již kdysi společně měli."
Korialstrasz by přísahal, že viděl Drendena překvapeně zamrkat, nehledě na stín halící jeho tvář. „Ty máš... ženu?"
„Ano. Odpusťte mi, že jsem se o ní nikdy nezmínil. Jak jsem řekl, byli jsme na nějakou dobu odloučeni..." usmál se, přestože to ostatní nemohli vidět. „...ale nyní se ke mně vrátila."
Ostatní si vyměňovali pohledy. Nakonec odpověděl Drenden: „Pak ti... v žádném případě... nebudeme stát v cestě. Máš bezpochyby na něco takového právo..."
Drak se uklonil. Popravdě měl v úmyslu se vrátit, neboť tohle bylo součástí jeho staletí dlouhého života téměř stejně jako cokoli jiného. Ale přesto ve srovnání s časem stráveným s Alexstraszou to nebylo nic. „Máte mé díky. Samozřejmě doufám, že nadále budu mít přehled o všech důležitých událostech."
Zvedl ruku, aby ostatním dal sbohem, a pak se kouzlem přenesl ze Vzdušné síně. Slova, jimiž se s nimi Korialstrasz rozloučil, byla pravdivější, než si většina z přítomných čarodějů uvědomovala. Jako jeden z Kirin Tor - přestože dočasně mimo radu - měl rozhodně v plánu dál sledovat všechny politické machinace. Bez ohledu na zmizení „Lorda Prestora" stále hrozilo, že mezi jednotlivými královstvími vzniknout roztržky, jež by mohly mít katastrofální následky. Jedním ze žhavých témat se stal opět Alterac. Bylo jeho povinností k Dalaranu, aby byl i nadále bdělý.
A co se týče jeho královny, jeho starobylého rodu, on i ostatní budou nadále sledovat a ovlivňovat, pokud to bude nutné. Alexstrasza věřila mladým rasám a potom, co Rhonin s ostatními dokázali, snad ještě víc. A zejména proto měl Korialstrasz v úmyslu udělat vše, co bude v jeho silách, aby její důvěra nebyla zklamána. Dlužil to jí i těm, kdo mu pomáhali.
Deathwinga od jeho zoufalého útěku nikdo neviděl. Vzhledem k tomu, že ostatní zůstávali ve střehu, se zdálo nepravděpodobné, že by v blízké době, pokud vůbec kdy, způsobil nějaké další hrůzy. Ale přesto, bylo to zejména díky němu, že ostatní znovu získali zájem o život i o budoucnost.
Pravda, den draka skončil, ale to neznamenalo, že oni ve světě dál nebudou zanechávat své stopy... přestože o tom nikdo nikdy nebude mít ani tušení.
Richard A. Knaak