13.kapitola
Třináct
Goblinská vzducholoď se vznášela nad mraky, nyní překvapivě tiše, a blížila se ke svému cíli.
Rhonin na přídi neustále pozorně sledoval obě stvoření vezoucí ho jeho osudu. Goblini poletovali sem a tam, poupravovali lana a co chvíli si něco mezi sebou mumlali. Jak takhle šílená rasa mohla stvořit takový zázrak, bylo mimo jeho chápání. Každou chvíli se zdálo, že loď zničí sama sebe, ale goblinům se pokaždé podařilo dát vše do pořádku.
Deathwing s Rhoninem nepromluvil od chvíle, kdy mu řekl, aby nasedl. Čaroděj věděl, že by ho drak k tomu stejně přinutil, ať už by to chtěl udělat či ne, takže neochotně poslechl, vylezl na palubu a snažil se nemyslet na to, co by se stalo, kdyby se zřítili.
Goblini se jmenovali Voyd a Nullyn a tuhle loď si postavili sami. Byli to velcí vynálezci, alespoň to o sobě tvrdili, a nabídli služby úžasnému Deathwingovi. Poslední větu vyslovili s jistým sarkasmem. Sarkasmem a strachem.
„Kam mě vezete?" zeptal se.
Při té otázce se na něj oba piloti podívali, jako by se zbláznil. „Do Grim Batolu, samozřejmě!" vyštěkl jeden, který měl snad dvakrát víc zubů než ostatní goblini, na které kdy Rhonin nešťastnou náhodou narazil. „Do Grim Batolu!"
To čaroděj samozřejmě věděl, chtěl však znát přesné místo, kde měli v úmyslu ho vysadit. Rhonin těm dvěma vůbec nevěřil, že ho nenechají uprostřed orkského tábora. Dřív než se však mohl zeptat, Voyd se svým kolegou musel bohužel řešit naléhavý problém, tentokrát proud páry tryskající z hlavní nádrže. Goblinská vzducholoď potřebovala k chodu vodu i olej, a pokud se zrovna nekazilo něco obsluhujícího jednu část, zcela jistě tomu tak bylo u části druhé.
Znamenalo to docela bezesnou noc, dokonce i pro člověka, jakým byl Rhonin.
Mraky, kterými letěli, byly tak husté, že čaroděj měl pocit, jako by se prodírali téměř neproniknutelnou mlhou. Kdyby nevěděl, v jaké výšce se pohybují, mohl by si klidně Rhonin myslet, že se neplaví po nebi, ale po klidné mořské hladině. Ve skutečnosti měly tyhle dva způsoby dopravy mnoho společného, včetně nebezpečí rozbití se o skálu. Nejednou se z mlhy zničehonic vynořily na obou stranách vzdušného plavidla hory a několik z nich minuli jen velmi těsně. Přestože se však už připravoval na nejhorší, goblini se dál mezi sebou handrkovali - a občas i kousali - aniž by se hrozící katastrofou nějak nechali vyrušit.
Slunce bylo ještě vysoko na obloze, ale těsně pod hustými mračny bylo přítmí, jako by se už smrákalo. Voyd zřejmě k navigaci používal nějaký magnetický kompas, ale když ho chtěl Rhonin prozkoumat, všiml si, že má tendence se bez varování vychýlit. Nakonec došel k závěru, že goblini prostě letí doslova od oka víc, než že by měli skutečný pojem o směru.
Už dříve odhadl délku cesty, ale z nějakého důvodu, i přestože si byl Rhonin jistý, že by už měli být v blízkosti pevnosti, ho jeho dva společníci ujišťovali, že do přistání zbývá ještě dost času. Postupně tak nabyl podezření, že jejich vzducholoď létá v kruzích, ať již kvůli zmíněnému kompasu nebo z nějakého, jemu neznámého, záměru obou goblinů.
I když se snažil zůstat plně soustředěný na svůj úkol, velmi často Rhoninovy myšlenky sklouzly k Vereese. Pokud žila, šla za ním. Na to ji znal už dost dobře. To vědomí ho znervózňovalo a těšilo zároveň. Ale jak by se elfka mohla dozvědět o vzducholodi? Nakonec skončí uprostřed Khaz Modanu, nebo hůř, vydá se přímo do Grim Batolu.
Jeho ruka pevně sevřela zábradlí. „Ne..." zašeptal sám k sobě. „Ne... to by neudělala... nemůže..."
Už tak ho strašil Duncanův duch, stejně jako muži z jeho předešlé mise. Byl s nimi dokonce už i Molok, divoký a neustále nasupený přesně jako za života. Rhonin si představoval, jak se k nim přidají Vereesa s Falstadem a jejich prázdné oči se ho budou ptát, jak to, že ještě žije po všech jejich obětech.
Stejnou otázku pokládal Rhonin i sám sobě.
„Člověče?"
Otočil se a uviděl Nullyna, podsaditějšího z obou goblinů, jak stojí těsně u něj. „Co?"
„Čas připravit se na vylodění." Goblin se na něj vesele usmál doširoka roztáhlou pusou.
„Jsme zde?" přinutil se Rhonin odtrhnout od temných myšlenek a zadíval se do mlhy. Kromě ní však neviděl nic, ani pod sebou. „Nic nevidím."
Za Nullynem se stejně vesele šklebil Voyd, který nyní vzal provazový žebřík a jeho volný konec hodil přes palubu. Náraz lan do boku vzducholodi byl jediný zvuk, který čaroděj zaslechl. Zcela jistě žebřík dole na nic nespadl.
„Tady to je. Tohle je to místo, čestně a skutečně, mistře čaroději!" Voyd ukázal na zábradlí. „Podívejte se sám!"
Rhonin se podíval... opatrně. Nepřekvapilo by ho, kdyby ho goblini spojenými silami hodili přes palubu bez ohledu na Deathwingovy rozkazy. „Nic nevidím."
Čaroděj zaváhal. Nepřál si nic jiného než se z tohoto podivného plavidla dostat a zbavit se jeho posádky, ale věřit slovu goblina, že pod ním je nějaká zem...
Bez varování Rhoninova levá ruka najednou vystřelila a překvapila Nullyna. Čarodějovy prsty se sevřely kolem goblinova krku a pevně stiskly, nehledě na Rhoninovu snahu stáhnout ji zpátky.
Hlas, dozajista ne jeho, ale důvěrně známý, zasyčel: ,Přikázzzal jsssem, abyssste nezzzkoušššeli žádné triky ani ússskoky, červe!"
„M... milost, velký a šlechetný pane!" dusil se Nullyn. „Jen hra! Jen taková h..." víc už ze sebe nedostal, neboť Rhoninovy prsty zesílily stisk.
Bezmocný čaroděj pohlédl pod sebe, jak nejvíc dokázal, a uviděl, jak černý drahokam na amuletu matně září. Deathwing ho znovu použil, aby získal kontrolu nad svým lidským „spojencem".
„Hra?" zabručely Rhoninovy rty. „Vy si rádi hnijete? Mám pro tebe taky jednu hru, červe..."
Čarodějova ruka se bez větší námahy pohnula a táhla zmítajícího se Nullyna k zábradlí.
Voyd zapištěl a schoval se za motorem. Rhonin se pokusil vzepřít Deathwingově kontrole, jistý si tím, ta černý drak má v úmyslu hodit goblina dolů. I když čaroděj k tomu malému skrčkovi nic necítil, nechtěl mít jeho krev na svých rukách — ani když je teď zrovna používal drak.
„Deathwingu!" vyštěkl, překvapen, že ho rty i ústa znovu poslouchají. „Deathwingu! Nedělej to!"
Chtěl bys raději, abych je nechal hrát si s tebou jejich malou hru, člověče? ozval se hlas v jeho hlavě. Ten pád by nebyl pro někoho, kdo neumí létat, příjemný...
„Nejsem takový blázen! Neměl jsem v úmyslu přes to zábradlí vůbec přelézt, určitě ne, když mě k tomu vyzve nějaký goblin! Určitě by ses neobtěžoval mě prve zachraňovat, kdybys mne měl za takového hlupáka!"
Pravda...
„A i já mám určitou moc," zdvihl Rhonin druhou ruku, kterou Deathwing zrovna nepoužíval. Zamumlal několik slov a vyslal z ukazováčku proud ohně, který okamžitě nasměroval na už tak hrůzou šíleného Nullyna. „Jsou i jiné způsoby, jak naučit gobliny poslouchat."
Stěží dýchající Nullyn bez šance na útěk vytřeštil oči a pokusil se zakroutit hlavou. „B... budu hodný! J... jenom jsem škádlil! N... nikdy bych neublížil!"
„Ale vysadíš mne na tom správném místě, že ano? Na takovém, které bych ti já i Deathwing schválil." Nullynovi se podařilo jen vypísknout. „Tenhle oheň může být i delší." Magický plamen se natáhl do dvojnásobné délky. „Dost na to, aby zapálil palubu i ze země, a třeba zapálil olej v nádrži..." „Ž... žádné triky! Ž... žádné triky! Slibuju!" „Vidíš?" zeptal se rudovlasý mág svého neviditelného společníka. „Nemusíš ho házet dolů. Mimo to, třeba bys ho mohl ještě potřebovat."
Místo odpovědi Rhoninova ruka náhle Nullyna pustila. Ten s hlasitým žuchnutím spadl na palubu. Goblin několik sekund ležel a zoufale se snažil popadnout dech.
Ať je po tvém... čaroději.
Rhonin vydechl, pak se podíval na Voyda - který se stále schovával za motorem - a zavolal: „No? Dostaň mě k té hoře!"
Voyd okamžitě poslechl a zuřivě tahal za páky a kontroloval všemožné ukazatele. Nullyn se konečně vzpamatoval natolik, aby se k němu přidal. Ani jednou se při tom neotočil.
Rhonin uhasil magický oheň a znovu se zadíval přes zábradlí. Teď už alespoň rozeznával nějaké obrysy, snad skály Grim Batolu. Z Deathwingových dřívějších slov a obrazů předpokládal, že drak ho měl v úmyslu vysadit přímo na úpatí hory, snad u nějaké jeskyně vedoucí dovnitř. Goblini to jistě věděli. Jakákoli jiná volba by z jejich strany znamenala, že se ještě nepoučili, jaké šílenství by bylo zahrávat si ať již se svým vzdáleným pánem nebo s čarodějem. Rhonin se modlil, aby tomu tak nebylo. Pochyboval, že by Deathwing dovolil goblinům uniknout trestu i podruhé.
Začali se přibližovat k jedné konkrétní hoře. Rhonin ní její obraz matně vybavoval, přestože v Grim Batolu nikdy nebyl. S rostoucí nedočkavostí se nahnul, aby lépe viděl. Tohle musela být hora z vize, kterou mu Deathwing seslal. Hledal nějaký důkaz - převis nebo výklenek, který by poznal.
Tam! Stejné ústí jeskyně, jaké viděl na té zběsilé cestě ve své mysli. Nebylo ani tak vysoké, aby se v něm postavil dospělý člověk, pokud by se mu vůbec podařilo vyšplhat na několik set metrů vysokou holou skálu. Přesto by to mělo stačit. Rhonin se už nemohl dočkat. Byl víc než šťastný, že se konečně zbaví proradných goblinů i jejich šíleného létajícího stroje.
Provazový žebřík se stále volně houpal, připravený, aby po něm sestoupil. Čaroděj počkal, až Voyd se svým kolegou zamanévrují blíž ke skále. Ať už si prve o vzducholodi myslel cokoli, musel nyní připustit, že ji goblini ovládají s obdivuhodnou přesností.
Žebřík několikrát narazil do skály nalevo od leskyně.
„Dokážeš ji udržet na jednom místě?" zavolal na Nullyna.
Vystrašený pilot se zmohl jen na slabé přikývnuti, ale to Rhoninovi stačilo. Už žádné triky. I kdyby se nebáli jeho, museli mít strach z Deathwinga.
Rhonin se zhluboka nadechl a přelezl přes zábradlí. Žebřík se nebezpečně houpal a několikrát s ním narazil na skálu. Čaroděj se snažil nárazy nevnímat a spěchal, jak nejrychleji dokázal, k poslední, rozšířené příčce.
Úzká římsa před vstupem do jeskyně byla nyní těsně pod ním, ale přestože se goblini snažili držet vzducholoď co nejpřesněji, houpal s Rhoninem vítr činící jakýkoli další krok velmi nebezpečným. Třikrál se pokusil sestoupit a třikrát ho vítr na poslední chvíli i s žebříkem sfoukl, takže mu jedna noha zůstala viset několik set metrů nad zemí.
A co hůř, jak vítr sílil, začala se pohybovat i vzducholoď. Hlasy obou goblinů byly nyní vzrušenější, přestože čaroděj nerozuměl, co na sebe pokřikují.
Bude muset risknout skok. Za současných podmínek by jakékoli kouzlo bylo příliš nejisté. Rhonin se bude muset spolehnout na své fyzické schopnosti - což by obyčejně nebyla jeho přednostní volba.
Létající stroj se bez varování pohnul a udeřil s ním o skálu. Rhonin heknul a jen stěží se udržel. Jestli ze žebříku brzy nesleze, mohl by další náraz stačit, aby skončil na tvrdé zemi hluboko dole.
Zhluboka se nadechl a snažil se odhadnout vzdálenost k římse. Žebřík se houpal sem a tam a hrozil, že s ním brzy znovu udeří o skálu.
Rhonin počkal, až bude co možná nejblíž římse - a vrhl se směrem k jeskyni.
S bolestivým syknutím přistál na úzké skalní římse. Nohy mu na okamžik podklouzly a jednou z nich se ocitl ve vzduchu. Čaroděj se naklonil co možná nejvíce dopředu a nakonec se mu podařilo dostat těžiště dovnitř.
Když už měl konečně jistotu, že se nezřítí, zhroutil se na zem a těžce oddechoval. Trvalo mu několik sekund, než nabral dech. Pak se převalil na záda.
Kousek nad ním si Voyd s Nullynem evidentně uvědomili, že se konečně zbavili nechtěného pasažéra. Goblinská vzducholoď se začala vzdalovat, provazový žebřík stále spuštěný z jednoho boku.
Rhoninova ruka najednou vystřelila a jeho ukazováček namířil na vzdalující se stroj.
Otevřel ústa, aby zařval, neboť věděl, co se stane. „Neee!"
Stejná slova, jaká prve použil k vyvolání magického plamene, mu nyní opět vyšla z úst, tentokrát je však nevyslovoval z vlastní vůle.
Proud čistého ohně, větší a silnější, než jaký se mu kdy podařilo seslat, mu vyrazil z ukazováčku přímo směrem k nic netušícím goblinům.
Plameny vzducholoď celou pohltily. Rhonin uslyšel výkřiky.
Jak se oheň dostal k nádrži s olejem, vzducholoď explodovala.
Když její první hořící kusy dosáhly vrcholu stoupání a začaly padat, Rhoninova ruka klesla.
Čaroděj nabral do plic co možná nejvíc vzduchu a zařval: „Tos neměl dělat!"
Díky větru tu explozi nikdo neuslyší, odpověděl chladný hlas. A kusy té lodi dopadnou do hlubokého údolí, kterým nikdo nechodí. Mimo to, orkovi' jsou zvyklí, že goblini často vybuchují i se svými experimenty. Nemusíš se bát, že by tě objevili... příteli."
Rhonina v tuto chvíli však nezajímala vlastní bezpečnost, ale životy obou goblinů. Smrt v boji byla jedna věc, trest, jaký svým proradným služebníkům černý drak vyměřil, úplně jiná.
Udělal bys lépe, kdybys pokračoval hlouběji do jeskyně, dodal Deathwing. Ty živly venku ti jistě příliš neprospívají.
Rhonina drakův pokus o vyjádření starosti o něj nijak neuklidnil, přesto poslechl. Nijak netoužil nechat se smést stále sílícím větrem z útesu. Ať již to bylo dobře či ne, díky Deathwingovi se velmi přiblížil svému cíli. A i on sám musel přiznat, že ani nedoufal, že by se kdy mohl dostat tak blízko. Hluboko uvnitř čaroděj celou dobu doufal, že zahyne - snad se to stane, až splní svůj úkol. Nyní jeho šance vzrostly...
V tu chvíli přivítal Rhonina strašlivý zvuk, jenž okamžitě poznal. Drak, samozřejmě mladý a silný. Draci a orkové. Čekali na něj v hlubinách hory.
Připomněli mu, že by mohl zemřít tak, jak si to původně představoval...
Ten člověk byl silný. Silnější, než si prve vůbec dokázal představit.
Znovu oděn do kůže Lorda Prestora přemítal Deathwing nad loutkou, kterou si zvolil. Zmocnit se čaroděje, jehož Kirin Tor poslali na zcela nemožnou misi, bylo to nejsnadnější. Obrátí jejich hloupost ve vítězství — ale své vítězství. Tenhle Rhonin to pro něj zařídí, přestože ne způsobem, jaký by ten smrtelník čekal.
I tak však čaroděj prokázal o hodně více vzdoru, než by si Deathwing připustil, že je u člověka možné. Má silnou vůli. Je dobře, že zemře v zájmu věci. laková silná vůle dělá silné čaroděje - jako byl Medivh. Jen jediné jméno z lidské rasy, které kdy černý leviatan respektoval, a to bylo právě Medivhovo. Byl stejně šílený jako goblini - nemluvě o stejné nepředvídatelnosti - a navíc vládl neuvěřitelnou silou. Ani Deathwing by se s ním dobrovolně neutkal.
Ale Medivh byl mrtev - a černý drak věřil, že tomu Ink je bez ohledu na fámy, jež tvrdily opak. Žádný čaroděj se nikdy ani nepřiblížil schopnostem, jaké měl tenhle šílenec, a Deathwing se postará, aby se to ani v budoucnu žádnému nepodařilo.
Pokud ho však Rhonin neposlouchal slepě - jako například vládci Aliance - bude ho poslouchat díky vědomí, že Deathwing sleduje každý jeho krok. Ti dva goblini jako lekce určitě stačili. Je možné, že se jen snažili svého pasažéra vystrašit, ale Deathwing na lakové šprýmy neměl čas. Varoval Krylla, aby vybral dva takové, kteří svůj úkol splní bez nesmyslných komplikací. Až vrchní goblin dokončí svůj vlastní úkol, promluví si s ním Deathwing o jeho volbě. Černý drak nebyl vůbec spokojen.
„Na tvém místě bych nezklamal, malá ropucho," zasyčel. „Nebo si tví bratříčkové ve vzducholodi budou připadat jako nesmírně šťastní v porovnáni s osudem, který pro tebe připravím..."
Zahodil všechny myšlenky na gobliny. Lord Prestor měl důležitou schůzku s králem Terenasem.,, o princezně Calii.
Oděn do nejlepších šatů, jaké mezi všemi šlechtici v této zemi bylo možno vidět, obdivoval Deathwing sám sebe ve vysokém zrcadle ve vstupní hale svého zámku. Ano, každým coulem budoucí král. Kdyby mezi lidmi bylo jen zrnko důstojnosti a moci, kterou sám vládl, snad by drak i uvažoval o tom, že je ušetří, To, co však na něj ze zrcadla zhlíželo, zosobňovalo dokonalost, jaké lidé nedosáhnou ani ve svých nejdivočejších snech. Prokáže jim vlastně dobrou službu, že ukončí jejich bídné existence.
„Brzzzy," zašeptal slib sám sobě. „Užžž brzzzy."
Kočár ho zavezl přímo do paláce, kde mu stráže zasalutovaly a okamžitě ho uvedly dál. Ve vstupní hale Deathwing narazil na sluhu, který se okamžitě začal omlouvat, že ho král nemohl přivítat osobně. Opět dokonale vžitý do své role mladého šlechtice, kterému nejde o nic jiného než o mír mezi všemi stranami, předstíral drak, že je vše v pořádku, usmál se a požádal toho člověka, aby ho zavedl na místo, kde si král přeje, aby na něj počkal. Předpokládal, že král na jeho návštěvu ještě není připraven, obzvláště jestli musel Terenas stále ještě vysvětlovat své mladé dceři, jakou budoucnost pro ni vybral.
Deathwing už odstranil všechny překážky ke svému jmenování a od korunovace ho dělilo jen několik dni, a tak se nyní zaměřil na to, co považoval za dokonaly
přídavek ke svým plánům. Jak lépe si upevnit pozici než sňatkem s dcerou jednoho z nejmocnějších králů Aliance? Ne, že by si tedy mohl příliš vybírat. Ve skutečnosti měli svobodné dcery v přiměřeném věku jen Terenas a Daelin Proudmoore. Jaina Proudmoore byla však příliš mladá a z toho, co drak zjistil, příliš těžce ovladatelná, jinak by na ni počkal. Ne, Terenasova dcera bude stačit.
Calia měla do toho správného věku pro sňatek ještě dva roky, ale ty pro věčného draka nehrály žádnou roli. Do té doby nejenže budou všichni ostatní jeho druhu pod jeho nadvládou nebo mrtví, ale Deathwing navíc dostane do pozice, ze které bude skutečně moci podkopávat základy Aliance. To, co se orkům nepodařilo dosáhnout zvenčí, dokáže on zevnitř.
Sluha otevřel dveře. „Pokud budete tak laskav a chvíli posečkáte, můj pane, Jeho Veličenstvo zde bude za několik okamžiků."
„Děkuji ti." Deathwing byl tak hluboko ve svých myšlenkách, že si teprve, až se dveře zavřely, všiml dvou dalších lidí, kteří bezesporu čekali na něj.
Obě postavy v pláštích mírně kývly hlavami směrem k němu.
„Buďte pozdraven, Lorde Prestore," zahřměl ten se zarostlou tváří.
Deathwing jen stěží potlačil mraky, které se mu hnaly do tváře. Čekal, že se s Kirin Tor setká, ale ne v Terenasově paláci. Nepřátelství k čarodějům z Dalaranu, jež drak ve vládcích magicky vyvolal, mělo zabránit tomu, aby se Kirin Tor neočekávaně objevili.
„Buďte zdrávi i vy, pane a paní."
Druhá postava, starší čarodějka, odpověděla: „Doufali jsme, že se s vámi setkáme dříve než zde, můj pane. Vaše pověst se šíří královstvími Aliance... obzvláště v Dalaranu."
Magie, kterou tihle čaroději vládli, činila jejich tváře nezřetelnými, ale přestože by Deathwing mohl zcela jednoduše jejich závoje prohlédnout, neučinil tak. Tyhle dva už znal, i když nikoli jménem. Ten vousatý měl specifickou a nějak povědomou auru, jako by se s ním už Deathwing setkal. Falešný šlechtic předpokládal, že byl zodpovědný alespoň za jeden ze dvou hlavních pokusů proniknout skrze jeho ochranná kouzla do zámku. Když zvážil sílu v oněch kouzlech ukrytou, překvapilo ho, že ten člověk ještě žije, a navíc stojí před ním.
„A pověst Kirin Tor je známá stejně dobře,"
odvětil.
„A každým dnem se povědomí o nás šíří víc a víc, ale musím přiznat, že ne způsobem, jakým bychom si
přáli."
Narážela na jeho práci. Tady však Deathwing neviděl nebezpečí. V tuhle chvíli ho pravděpodobně mají za temného čaroděje - mocného, ale zdaleka ne tak, jak skutečně byl.
„Čekal jsem, že se zde setkám s Jeho Veličenstvem o samotě," řekl a chopil se tak otěží rozhovoru, „Má Dalaran s Lordaeronem něco důležitého k projednání?"
„Dalaran si chce zachovat přehled o rozhodnutích důležitých pro všechna království Aliance," odpověděla žena. „Což poslední dobou není zrovna snadná záležitost, kvůli tomu, že nejsme informováni o důležitých schůzkách jejích členů."
Deathwing v tichosti přešel ke straně stolu, kde Terenas vždy schovával pár lahví svého nejlepšího vína pro čekající hosty. Lordaeronské víno bylo v jeho očích jediným artiklem, který si jeho království mohlo s čistým svědomím dovolit vyvážet. Nalil si trochu do poháru zdobeného drahokamy, jenž stál připraven vedle. „Ano, hovořil jsem s Jeho Veličenstvem a pokoušel jsem se ho přimět, aby vás přizval k rozhovorům o Alteracu, ale zdál se být neústupný."
„Výsledek známe," obořil se vousatý čaroděj na draka. „Musím vám poblahopřát, Lorde Prestore."
Ani jednou se mu nepředstavili a ani on tak dosud neučinil. Ano, opravdu ho sledovali - tedy přesně do té míry, nakolik jim to dovolil.
„Musím vám říci, že mne to překvapilo. Doufal jsem jen, že se nám podaří udržet Alianci pohromadě, po tom nešťastném chovám Lorda Perenolda."
„Ano, to byla hrozná věc. Člověk by to do něj neřekl. Znal jsem ho, když byl ještě mladší. Poněkud plachý, nezdál se být zrádcem."
Najednou promluvila starší žena: „Vaše bývalá země není příliš vzdálena od Alteracu, nemýlím se, Lorde Prestore?"
Deathwing poprvé pocítil náznak vzteku. Tahle hra už ho nebavila. Věděla to?
Než stačil odpovědět, nádherně zdobené dveře
naproti vstupu se otevřely a dovnitř vkráčel král Terenas, zjevně vůbec ne v dobré náladě. Za ním spěchal malý blonďatý chlapec s andělskou tváří, jistě se naučil chodit teprve nedávno a snažil se upoutat otcovu pozornost. Terenas však pohlédl na oba temně oděné mágy a vrásky na jeho čele se prohloubily.
Otočil se k dítěti. „Utíkej za svou sestrou, Arthasi, a pokus se ji uklidnit. Přijdu, jakmile budu moci,
slibuji."
Arthas přikývl a se zkoumavým pohledem na tatínkovu návštěvu zamířil dveřmi zpět.
Terenas je za ním zavřel a okamžitě se otočil k čarodějům. „Měl jsem za to, že jsem majordomovi nařídil, aby vás informoval, že na vás dnes nemám čas! Pokud chce Dalaran podat nějakou stížnost vztahující se ke způsobu, jakým řeším alianční záležitosti, může tak učinit oficiálně přes našeho velvyslance! A nyní vám přeji krásný zbytek dne!"
Dvojice se to zřejmě vůbec nedotklo. Deathwing skryl vítězoslavný úsměv. Jeho moc nad králem zůstávala silná, i když musel drak řešit jiné záležitosti, jako například Rhonina.
Když už si Deathwing vzpomněl na svou novou loutku, doufal, že si čarodějové vezmou Terenasovo rozloučení k srdci a odejdou. Čím dřív budou pryč, tím dřív se bude moci vrátit ke kontrole jejich mladšího kolegy.
„Jsme na odchodu, Vaše Veličenstvo," zahřměl čaroděj. „Ale byli jsme zmocněni vám oznámit, že rada doufá ve vaše brzké zdůvodnění celé záležitosti. Dalaran byl vždy dobrým a loajálním spojencem." „Když se mu zrovna chtělo." Oba čarodějové přeslechli vládcovu urážlivou poznámku. Žena se otočila k Deathwingovi a řekla: „Lorde Prestore, bylo nám ctí se s vámi konečně setkat tváří v tvář. Věřím, že tomu tak nebylo naposledy."
„Uvidíme." Ani se nepokusila podat mu ruku a on ji k tomu ničím nevybízel. Varovali ho, že ho budou i nadále sledovat. Kirin Tor byli bezpochyby toho názoru, že tak bude opatrnější, snad dokonce nejistý, ale černému draku byly jejich výhružky k smíchu. Ať si ztrácí čas plížením kolem jeho magických bariér nebo přesvědčováním vládců Aliance, aby dostali rozum. Za svou snahu sklidí jen ještě větší nenávist ostatních lidí - což Deathwingovi dokonale vyhovovalo.
Oba mágové se uklonili a odešli ze síně. Z úcty ke králi dali přednost obyčejnému odchodu před magickým zmizením, jakého byli schopni. Počkají, až budou ve vlastní zemi, z dohledu očí, kterým nedůvěřovali. I teď si Kirin Tor dávali záležet na tom, jak před ostatními vypadají.
Ne, že by na tom z dlouhodobého hlediska záleželo.
Když čarodějové konečně odešli, král Terenas promluvil: „Co nejpokorněji se omlouvám za ten výstup, Prestore! Je to jejich vina! Vtrhnou si do paláce, jako by tu vládl Dalaran, a ne Lordaeron! Tentokrát zašli příliš daleko..."
Zastavil se uprostřed věty, když k němu Deathwing napřáhl ruku. Poté, co se přesvědčil, že oboje dveře jsou zavřené, a nikdo tudíž nevběhne dovnitř, aby viděl, jak krále očaroval, přešel falešný šlechtic k oknu a shlížel na královské pozemky a celé království pod sebou. Deathwing trpělivě čekal a sledoval bránu, kterou museli projet všichni, kdo jeli z nebo do královského sídla.
Objevili se oba čarodějové, mířili pryč. Hlavy měli skloněny jeden k druhému, jako by potřebovali v rychlosti probrat něco důležitého, ale tajného.
Drak se ukazováčkem dotkl drahé skleněné výplně okna a nakreslil dva kruhy, jež ihned zaplály temně rudou. Pak vyslovil jediné slovo.
„Sklo v jednom z kruhů se posunulo, svraštělo a změnilo v napodobeninu úst.
„...vůbec nic! Je čistý. Enigma! Necítil jsem vůbec
nic!"
V druhém kruhu se zformovala druhá, poněkud jemnější ústa. „Třeba ses ještě dostatečně neregeneroval, Drendene. Koneckonců, ten šok, co
jsi utrpěl..."
„Z toho jsem se už dostal! Muselo by to být silnější, aby mne to zabilo! Mimo to, vím, že jsi ho rovněž zkoušela! Cítila jsi něco?"
Ženské rty se zúžily do tenké čárky. „Ne... což znamená, že je velmi, velmi mocný - dost možná stejně jako Medivh."
„Musí používat nějaký mocný talisman! Nikdo nemá takovou moc, ani Krasus!"
Moderin hlas se najednou změnil. „A skutečně víme, jak mocný Krasus je? Je starší než my všichni. To jistě něco znamená."
„Znamená to, že je opatrný... ale je z nás nejlepší, přestože není v čele rady."
„To byla jeho volba - nejednou."
Deathwing se nahnul dopředu a jeho prve nepatrná zvědavost se stala silnější.
„A co vůbec dělá? Proč to tají?"
„Říká, že se chce pokusit zjistit něco o Prestorově minulosti, ale myslím, že v tom bude něco víc. Ve všem, co Krasus dělá, je něco víc."
„Nuže, doufejme, že brzy něco zjistí, protože situace je... co se děje?"
„Cítím jakési lechtání na krku! Napadlo mě,
Nahoře v paláci drak rychle mávl rukou přes obě magická ústa. Sklo se okamžitě vrátilo do původního stavu. Deathwing ustoupil.
Žena nakonec ucítila jeho kouzlo, ale nebude schopna ho vystopovat. Neměl z nich strach, jakkoli schopní mohli tihle lidští čarodějové být, ale v současné chvíli neměl chuť se s nimi pouštět do křížku. Ve hře byl další element a drak byl poprvé od samotného začátku hluboce zamyšlený.
Otočil se zpět k Terenasovi. Král stál přesně tam, kde ho Deathwing nechal, ústa otevřená, ruka uprostřed pohybu.
Drak luskl prsty.
„...a já to nestrpím! Mám sto chutí přerušit s nimi všechny diplomatické styky, okamžitě! Kdo vládne v Lordaeronu? Kirin Tor ne, ať už si myslí cokoli!"
„Ano, zřejmě je to moudré rozhodnutí, Vaše Veličenstvo, ale odložte ho. Nechte je vznést protest a pak za nimi teprve zavřete brány. Jsem si jistý, že pak se k vám ostatní království přidají."
Terenas se na něj unaveně usmál. „Jsi velmi trpělivý mladý muž, Prestore! A já jsem tu stál a křičel, zatímco ty jsi jen stál a poslouchal mne! Ale měli bychom se bavit o budoucím sňatku! Pravda, máme více než dva roky, než se může uskutečnit, ale zásnuby budou vyžadovat spoustu organizačních záležitostí!" Pokrčil rameny. „To je osud králů!"
Deathwing se mu krátce uklonil. „Plně vás chápu, Vaše Veličenstvo."
Král Lordaeronu mu začal vyprávět, jakými zvláštními funkcemi bude muset jeho budoucí zeť projít během několika nadcházejících měsíců. Kromě převzetí vlády nad Alteracem se bude mladý Prestor účastnit všech oficiálních akcí, aby posílil pouta mezi sebou a Calií v očích svých lidí i ostatních vládců. Bude nutné, aby svět viděl, že tahle dvojice se stane počátkem skvělé budoucnosti celé Aliance.
„A až se nám podaří získat zpět od orků Khaz Modan a Grim Batol, můžeme začít plánovat další skvostný obřad, při kterém tuto zem navrátíme trpaslíkům. Ten obřad povedeš ty, drahý chlapče, neboť máš dozajista největší zásluhu na tom, že Aliance vydrží jednotná až do konečného vítězství..."
Deathwingovy myšlenky sklouzávaly dál a dál od Terenasova blábolení. Z velké části věděl, co bude ten starý muž říkat - vždyť mu ta slova sám dříve do hlavy dal. Lord Prestor, hrdina, shrábne svou odměnu a pomalu, metodicky začne pracovat na totálním zničení nižších ras.
Co však draka v tuto chvíli zajímalo víc, byl rozhovor těch dvou čarodějů, a obzvláště jejich zmínka o dalším členu Kirin Tor, o jakémsi Krasovi.
Ten Deathwinga zaujal. Věděl, že už dříve se kdosi pokusil obejít kouzla obklopující jeho zámek a že jeden z těch pokusů vyvolal Nekonečný hlad, jednu z nejstarších a nejdůmyslnějších pastí, jakou kdy člověk vládnoucí magií stvořil. Drak rovněž věděl, že Hlad tentokrát selhal.
Krasus... Bylo tohle jméno čaroděje, který unikl kouzlu starému jako Deathwing sám?
Asi se o tobě budu muset dozvědět víc, pomyslel si drak, zatímco nepřítomně kýval na odpověď Terenasovým žvástům. Ano, asi se o tobě budu muset dozvědět víc...