Život je energie, zahalená tajemstvím a moudrosti věků

888888888888888888888888888888888888888888888888888888888888888

 Evangelium – Jan 1,1–5.9–14

,,Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha,

a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.

Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic,

co jest. V něm byl život, a ten život byl světlem lidí.

To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.

Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka;

to přicházelo na svět.

Na světě bylo a svět povstal skrze ně,

ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel,

ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali,

dal moc stát se Božími dětmi, těm,

kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve,

ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha."

,,A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Viděli jsme jeho slávu, slávu,

jakou má od Otce jednorozený Syn,

plný milosti a pravdy."

88888888888888888888888888888888888888888888888888888888888888888888

Osobnost dr. T. Lobsanga Rampy (1909 - 1981) patří k tajuplným, o nichž se šíří mnohé dohady. Někdo ho považuje za vysoce postaveného tibetského lámu, skutečného zasvěcence a osobního lékaře XIII. dalajlámy, jiní se domnívají, že byl obyčejným podvodníkem, který Tibet nikdy nenavštívil, žil prý v mírném pomatení mysli. Kdo ví, kde je pravda…
Dr. T. Lobsang Rampa se podle svých tvrzení narodil ve Lhase, hlavním městě Tibetu, roku 1909. Pocházel prý z významné rodiny, jeho rodiče měli mít vliv na správu země, byli z urozeného rodu. Lobsang Rampa byl vychováván dosti přísně, aby mohl v dospělosti zaujmout určité postavení ve společnosti. Když se blížily Lobsangovy sedmé narozeniny, byli dle starého tibetského zvyku pozváni tibetští církevní hvězdopravci. Měli říci, jakou životní dráhu má malý Lobsang nastoupit. Hvězdopravci mu předpověděli důležité životní poslání - šířit tibetskou moudrost na Západ.

V sedmi letech tedy Lobsanga Rampu poslali rodiče do lámaserie v Čokpori, kde prošel všemi stupni výcviku - od úplného začátečníka až k hodnostem lámy a opata. Když byl Lobsang Rampa ještě docela malý chlapec, prodělal údajně zvláštní operaci zvanou "otevření třetího oka". Během ní mu byl doprostřed čela u kořene nosu vyvrtán otvor a do něho vsazena tříska z tvrdého dřeva napuštěného zvláštním bylinným roztokem, aby se navodila stimulace určité části mozku, přesněji epifýzy (šišinky). U nižších obratlovců se epifýza podílí na vnímání světla, ale u člověka není zatím její funkce úplně objasněna. Po dvou až třech týdnech strávených v izolaci v naprosté tmě je tříska z čela vyjmuta. Touto zajímavou operací mají být prý posíleny jasnovidecké schopnosti. Lobsang Rampa, jak sám tvrdí, se zřetelně jasnovidný už narodil, ale po této operaci se jeho schopnosti staly skutečně mimořádnými. Dokázal vidět lidi obklopené aurou, jako by byli zahaleni do plamenů proudících barev. Z aurických obalů se postupně naučil číst myšlenky lidí, vnímat, co je bolí, v co doufají i čeho se bojí. Roku 1927 byl zapsán jako student medicíny a chirurgie v čínském městě Čchung - čchingu. V té době bylo Lobsangovi 18 let.

V Číně se poprvé seznámil s věcmi, které jsou pro západního člověka zcela běžné a všední. Například poprvé uviděl jízdní kolo, automobil nebo letadlo. Po úspěšném vystudování Lékařské fakulty v Čchung - čchingu se stal lékařem-letcem.

V době invaze Japonců do Číny (1937) létal za zraněnými i do vzdálenějších oblastí. Při jednom z takových letů bylo jeho letadlo Japonci sestřeleno, upadl do zajetí. Ze zajateckého tábora se mu podařilo uprchnout v létě 1945, v době zmatků po svržení atomové bomby na Hirošimu.

S podlomeným zdravím se Lobsang Rampa vydal přes Rusko do Evropy, protože do okupovaného Tibetu se už vrátit nemohl. V přestrojení a bez dokladů se dostal až do Německa. Tam se živil jako řidič nákladního automobilu. Později odjel jako topič ve strojovně nákladní lodi do USA. Zůstal v New Yorku a snažil se tam plnit své poslání výzkumem lidské aury. I nadále byl v neustálém telepatickém spojení s Tibetem, odkud prý dostával instrukce. Astrálně prý cestoval a díky tomu se několikrát měl setkat se svým duchovním vůdcem a učitelem - lámou Mingjurem Tundrupem a dalšími významnými osobnostmi tehdejšího Tibetu. Protože tělo Lobsanga Rampy bylo v té době kvůli mučení v japonském zajateckém táboře pro život už téměř nepoužitelné, tibetští lámové pomocí telepatie a astrálního cestování hledali pro Lobsanga nové fyzické tělo, aby mohl dokončit své životní poslání a přiblížit tibetskou moudrost a poznání světu.

Nakonec objevili klempíře Cyrila Henriho Hoskinse z Walesu. Ten prý neměl chuť žít a tak se snažil skoncovat se životem. Dne 13. června 1949 se Hoskins vrhl ze stromu, jeho duše opustila tělo a do něho se "nastěhovala" duše lámy dr. T. Lobsanga Rampy. Obyčejný klempíř Cyril Henri Hoskins, který nikdy ani nenavštívil Tibet, se tak později stal oním slavným, ale i odsuzovaným spisovatelem dr. T. Lobsangem Rampou. S novým tělem klempíře Hoskinse pak Lobsang Rampa žil v Anglii a psal knihy o Tibetu, buddhismu, o životě v tibetských klášterech a lámaseriích a především o vědění, které učili už pradávní předkové a které je zapsáno v egyptských pyramidách, ve vysokých chrámech And i v největší pokladnici okultního vědění světa - v tibetských výšinách…

Veřejnost se o takzvaném dr. T. Lobsangu Rampovi poprvé dověděla v roce 1956, kdy v anglickém vydavatelství Secker & Warburg v Great Russell Street v Londýně vydal svou první knihu pod názvem "Třetí oko". Na sklonku života musel dr. T. Lobsang Rampa odjet, údajně ze zdravotních důvodů, do Irska a později do Kanady. V kanadském Calgary také v roce 1981 zemřel.

Tibetský lékař - dr.Lobsang Rampa

O tomto muži se zřejmě v budoucích letech ještě dozvíme řadu dalších zajímavých informací, zejména ve spojitosti s jeho životem a činností na území Tibetu, Číny, bývalého SSSR, ale také USA, Kanady a Velké Británie. Zemřel v roce 1981, přesto přitahuje pozornost různých historiků, politologů, ovšem i lidí, kteří vyhodnocují archívy speciálních služeb zemí, jež jsem uváděl.

Knihy, kterých napsal údajně 37, se dobře čtou, poutavým způsobem zachycují jeho mládí, které prožil v tibetským lamasériích, a také jeho další životní osudy a utrpení, která ho provázela prakticky až do konce života.

V některých svých knihách seznamuje čtenáře s utajovanými praktikami, jež se provádějí v tibetských klášterech s cílem vypěstovat a rozvinout parapsychologické schopnosti u předem vybraných jedinců, tedy žáků a studentů uváděných církevních škol.

Některá jeho prohlášení nenechávají v klidu lovce senzací či odborníky až do dnešních dnů. Ukazuje se ale, že některé jeho tvrzení a informace vedly možná k důležitým politicko-vojenským rozhodnutím, které zasáhly do života lidí z různých koutů světa. Začněme však po pořádku.

Medicínu vystudoval v jižní Číně, poté, co opustil lamasérii ve Lhase. V Číně jej zastihla druhá světová válka. Viděl a prožil zvěrstva, krutosti japonských okupantů páchané na čínském civilním obyvatelstvu. Sám se stal obětí japonských zrůdností. I tyto skutečnosti zachytil ve svých knihách vydaných po druhé světové válce, byly potvrzeny i dalšími prameny. Bestialita japonských vojáků převýšila krutost německých fašistů na okupovaných územích. Zmatky, které po skončení války nastaly, mu umožnily dostat se do Vladivostoku, kde údajně navázal úspěšnou spolupráci s tehdejšími sovětskými orgány. V knize, která se věnuje tomuto období jeho života, barvitě líčí, jak pomáhal s výcvikem zdivočelých psů, které používaly sovětské bezpečnostní složky.

Klade důraz na to, že jeho spolupráce byla kladná a přínosná pro něj i SSSR. Na podzim roku 1945 odjel z Vladivostoku do Moskvy, dále pak přes území Československa do Hamburku a poté do USA.

Měl doklady, které mu vystavily orgány SSSR. Život a pobyt v USA pro něj nebyl lehký, vznikaly potíže, citelně jej zasáhl nedostatek peněz. Jako lékař nebyl uznán a zůstal bez práce, tedy bez příjmů. To byl důvod, proč se rozhodl vydat na spisovatelskou dráhu.

Úspěch mu přinesly především knihy, v nichž psal o životě v Tibetu, o tajemstvích, která jsou údajně v hlubinách tibetských hor ukryta více než kilometr pod povrchem země ve velkých sálech a chodbách, kde se ukrývá technika z dob, kdy existovala Atlantida, mají tam být uchovávány informace o vzniku života na naší planetě a další odpovědi na nevyjasněné otázky zatím halené tajemstvím.

Dr. Rampa zdůrazňoval, že patří k malé skupině vyvolených, která je se vším obeznámena. Připomínal, že je jen několik málo lámů, kteří znají cestu, jak k uloženým „pokladům“ proniknout. Dodával, že ještě nenastal vhodný čas, aby se s tím obeznámil zbytek světa.

Jeho knihy vyvolaly zájem i líčením výcviku v létání na větroních. Právě pomocí větroňů prý mniši pronikali do hlubokých údolí, aby tam nasbírali zázračné léčivé rostliny, jež tam rostou a jsou schopné léčit veškeré nemoci světa. Navíc prý ty rostliny obsahují látky, které člověka uvedou do extáze a on pak vidí v tom stavu budoucí události, které ho čekají, které nastanou.

Lobsang Rampa tvrdil, že podobné rostliny rostou pouze v pralesích kolem řeky Amazonky, jejich kvalitu a tajemství znají jen indiáni, kteří tam žijí a nad nimiž moderní civilizace ohrnuje nos.

Tyto knihy přijímala odborná veřejnost dost kriticky, často se objevil názor, že to jsou jen pohádky pro dospělé. Odlišný názor však na věc měli zřejmě v Číně, objevuje se názor, že důvodem pro obsazení Tibetu čínskou armádou v roce 1953 byla mimo jiné i tvrzení, která Lobsang Rampa zveřejnil ve svých knihách, v nichž barvitě líčil, jaká tajemství hory Tibetu skrývají. Lékař pak překvapil svět ještě jednou, a to v roce 1970. Právě od něj tehdy vzešla informace, že tajemství ukrytá v Tibetu se rovněž nacházejí v pyramidách na jihu Číny. Tato informace byla skutečnou senzací, tehdejší svět se totiž domníval, že v Číně žádné pyramidy nejsou. Poté, co existenci pyramid potvrdila čínská vláda, začaly se objevovat další teorie a tvrzení, že k těmto pyramidám vedou tajné chodby z území Afghánistánu a Nepálu.

Lobsang Rampa ale údajně nebyl tím, kdo tyto zprávy pouštěl do světa. V roce 1978 však došlo k další nemilé události. Armáda SSSR vstoupila do Afghánistánu. Že by tato akce byla motivována snahou a záměrem najít cestu k čínským pyramidám, odkrýt velké tajemství? Vojenské tažení skončilo fiaskem, vedlo k ekonomickému krachu a pozdějšímu zániku SSSR a socialistického bloku ve východní Evropě.

Možná nám o tom víc prozradí budoucnost, která otevře archívy a odtajní, co je v nich dosud skryto. Teprve potom bude možné odpovědět na otázku, kdo byl Lobsang Rampa a zda svými tvrzeními ovlivnil osudy milionů lidí různých zemí světa.
Václav B., Humpolec

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Milí čtenáři, mnozí z vás si stěžují, že jim v životě cosi chybí. Někomu láska, dalšímu peníze, jiné trápí zdraví. Proč se někomu daří, je spokojený a druhý svou touhu po štěstí a dostatku nenaplní? O tom jsme si povídali s Ing. Tomášem Dominikem Tetíkem, který se zabývá různými terapiemi, masážemi, šamanismem a rituály. Je přesvědčen, že hojnosti lze dosáhnout skrze odpuštění…

Kdy a proč jste začal praktikovat rituály?
S rituály jsem začal v rámci terapií asi před čtyřmi lety. Zaměřoval jsem se na různá témata, ale postupně se ukázaly být aktuálními rituály na hojnost. Lidi to hodně zajímalo, každý má přitom pod pojmem hojnost ukotvenou jinou představu. Může se týkat zdraví, peněz i lásky a mě příjemně překvapilo, že až padesát procent lidí nevidí v hojnosti dům nebo auto, ale láskyplné vztahy.
Proč je odpuštění nezbytné k tomu, abychom dosáhli spokojenosti, tedy hojnosti?
Lidé hledají hojnost, usilují o ni v různých rovinách, ale zapomínají, že je spousta věcí v jejich mysli, které je brzdí, berou jim sílu i životní energii, protože v minulosti neodpouštěli. Ať už sobě, nebo druhým. A projevuje se to i v rámci terapií, lidé řeší potíže se zdravím právě proto, že téma odpuštění nemají zpracované. Začal jsem proto jedince, kteří ke mně přicházeli, cíleně směrovat k tomu, aby mi řekli a aby si ujasnili, s kým mají problém, co je rozčiluje, co nemají rádi. Na toto téma jsem dělal i semináře s názvem Stíny. Výborně to vysvětluje Debbie Ford ve své knize Temná stránka hledačů světla, v níž předkládá zajímavý pohled na ego. Ego nám zabraňuje, abychom se přestali rozčilovat, ať už kvůli něčemu nebo někomu. Vychází to z náhledu, který si o sobě vytváříme, ten nás drží v napětí.
Když tedy dokážeme odpustit, zbavíme se trápení a vše se vyřeší?
Neschopnost odpouštět působí v lidském těle jako jed. Však také mnohé potíže i nemoci souvisejí s negativními emocemi. Má-li někdo například problémy se zády, naznačuje to, že si toho nese moc, nese velkou psychickou zátěž. Potřebuje odpustit sobě, že si toho tolik nabral, i to, že už nechce být tím, kdo vše bez protestů zvládne, odpustit druhým, že mu toho tolik nakládají… V souvislosti s tím je prvořadé odstřihnutí se od minulosti. Minulost je třeba si projít a opustit ji. Je jasné, že když nás něco trápí, musíme to zpracovat, což chce čas.
A co když si neuvědomujeme, že máme nějaké nezpracované téma, že bychom měli sobě nebo někomu jinému cosi odpustit? Mohlo se přece něco přihodit už v dětství a teď vůbec netušíme, proč je nám hojnost odepřena…
Dobrým indikátorem mohou být příbuzní, lidé z rodiny, přátelé - tedy osoby, které nás znají, vědí, jak na určité podněty reagujeme, mohou tušit proč. Jsou schopní nám říci, jak to vnímají, co si myslí. Ale také to nemusejí vidět správně. Je určitě vhodné projít si nějaké techniky, cvičení, třeba od Debbie Ford, o níž už jsem hovořil. Ta má velmi dobrá cvičení, je jich deset a každé trvá určitý čas - čtrnáct dní až měsíc. Pomocí těch cvičení lze účinně pracovat s tématy, která nás rozčilují, ale ne přímo s odpuštěním. Pak nám mnohé rozkryjí a ukážou krizové situace, naše vlastní reakce pod vlivem stresu. Mně osobně pomohly rodinné konstelace. Mohou ukázat člověku i to, co si sám vůbec neuvědomuje. Funguje dobře i určitá forma vyvolání emoční paměti. Mě něco podobného učil jeden Australan - Sedm nástrojů, tak se tato metoda jmenuje a po staletí ji používají šamani. Funguje na obdobném principu jako holotropní dýchání, ale člověk se nedostává do změněného stavu vědomí. Probouzí tělo a hovoří s ním, získává náhled z jiné strany i odpovědi. V tom rozpoložení může pochopit, proč ho někdo jiný vnímá, jak ho vnímá, proč se k němu chová, jak se chová.
S čím mají lidé větší problém - odpustit druhým nebo sobě?
Určitě odpustit sobě. To nám není vlastní, přiznat si chybu a odpustit si ji. Lze si pomoci - nejlépe se nějakou formou dostat do fyzické nepohody, která vede k pohodě. Možná to zní nelogicky, ale jde o to vyčerpat se, uzemnit a přijmout situaci. Indiáni k tomu používají různé stimulační látky - tabák, výtažky z rostlin. Ty člověka zastaví, aby si uvědomil svou smrtelnost, pak je schopný získat nadhled, jít do pravdy a změnit přístup k životu, přijmout za něj odpovědnost, uvědomit si vlastní chyby a odpustit si je….
(zem)
Kontakt: 778 544 566, www.tetik.info, dominiktomtetik@gmail.com

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO