Život je energie, zahalená tajemstvím a moudrosti věků

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

Přátelé jsou nám geneticky podobní

,,Vybíráme si přátele podle toho, jak nám jsou podobní geneticky? Vědci ze tří amerických univerzit (Stanford University, Duke University a University of Wisconsin) na toto téma uskutečnili výzkum a jsou přesvědčeni, že ano. Geny blízkých kamarádů a přátel se prý shodují až ze šestašedesáti procent. Podvědomě tedy tíhneme k lidem, kteří oplývají podobnými vlastnostmi jako my, ale také mají stejnou úroveň vzdělání a sdílejí podobné životní hodnoty, postoje a názory. Zkrátka, pokud jsme si podobní, vytváříme si k sobě silnější vazby. Platí rčení vrána k vráně sedá?"

Zdá se, že jsou nám přátelé geneticky podobnější než lidé cizí. Alespoň tak mluví americká studie, vedená významným řecko-americkým profesorem sociologie a medicíny z Yaleovy univerzity Nicholasem Christakisem a Jamesem Fowlerem, profesorem lékařské genetiky a politických věd z Kalifornské univerzity.

Výzkumníci, kteří svou práci zveřejnili v deníku Journal of the National Academy of Sciences, analyzovali genom 1932 lidí a poměřovali přátelské páry a páry náhodných neznámých. Mezi testovanými osobami nevládlo žádné biologické příbuzenství, jediným rozdílem byla úroveň jejich vzájemných sociálních vztahů.

Studie ukázala to, že průměrný člověk má podobnější DNA se svým přítelem, než s cizími lidmi. Výzkumníci poznamenali, že tento nález souvisí s tendencí lidí vyhledávat přátelé s podobným rasovým (a tedy genetickým) pozadím.

Genetická podobnost mezi přáteli byla větší, než očekávaná podobnost mezi lidmi kteří sdíleli základní národní a genetické dědictví. Ještě se nevyjasnilo, jaký přesný mechanismus to způsobuje. Ovšem jak podobní jsme si s našimi přáteli? V průměru, jak tvrdí studie, je nám náš kamarád biologicky blízký asi tak, jako bratranec ze 4. kolene (jako bychom měli společné pra-pra-rodiče). To znamená, že sdílíme okolo 1% našich genů.

„To nezní nijak závratně, ale pro genetiku je to významné číslo. Je nutné poznamenat, že většina lidí takto vzdálené příbuzné ani nezná, ale z nějakého důvodu si vybíráme takové přátelé, kteří jsou nám geneticky podobní,” řekl prof. Christakis. Christakis a Fowler dokonce vyvinuli „skóre přátelství”, které předpovídá, kdo se s kým spřátelí. Údajně se stejnou přesností, jako jsou vědecké mechanismy na předpověď šance, zda člověk podlehne obezitě či schizofrenii. Když se výzkumníci zaměřili na individuální geny, ukázalo se, že přátelé mají často podobné geny spřízněné s vnímáním pachů, ale jiné geny, co se týče kontroly imunity: to znamená, že se přátelé liší v jejich obraně před různými nemocemi.

Zdá se, že se jedná o evoluční mechanismus, který slouží společnosti obecně, neboť lidé, kteří tráví čas s jedinci slabými vůči nemocem, si tak staví bariéru, čímž potenciálně „zabraňují šíření epidemie”. Dalším zajímavé zjištění vypovídá o rychlejším vývoji právě těch genů, které s přáteli sdílíme.

Prof. Christakis vysvětluje, že by se mohlo jednat o jeden z faktorů, proč se lidská evoluce prudce zrychlila za posledních 30 000 let - společenské prostředí spolu s lingvistickou komunikací přeci hrálo zásadní evoluční roli. Navíc, podle tohoto řecko-amerického vědce, nový výzkum vyzdvihuje fakt, že jsou lidé „trans-genetické” bytosti, nejenom kvůli bakteriím, které žijí uvnitř, na nás i okolo nás, ale i kvůli lidem, jež nás obklopují.

Koneckonců to vypadá, že naše kapacity nezávisejí pouze na našem genovém složení, ale i na genovém složení našich přátel.

AC24.cz

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

Zachovalé pozůstatky opevnění v údolí Vadi Tumilat

Nález je opravdu unikátní. Podle archeologů jde o jednu z největších pevností v deltě Nilu a vůbec nejzachovalejší pevnost z období před antickým Římem. Pevnost byla objevena v oblasti zvané Tell el Maskhuta severně od hlavního města Káhiry. Zde u Kanálu faraonů byla už v 19. století objevena velká zeď.

Giuseppina Capriotti Vittozziová, vedoucí italského archeologického týmu, sdělila, že zeď má délku 22 metrů a je 8 metrů vysoká. Tato zeď je napojena přímo na objevenou pevnost, která má zdi vysoké dokonce 12 metrů. Jde o opravdu monumentální fortifikační dílo. Ve výzkumné zprávě se píše dokonce o „defenzivní struktuře gigantických rozměrů“.  

Pevnost se nachází ve Vadi Tumilat, údolí, kudy ve starověku vedla důležitá obchodní cesta spojující Egypt a Levantu. Byla to křižovatka, odkud bylo možné se dostat do Palestiny, Sýrie a Mezopotámie. Není proto divu, že právě zde vybudovali Egypťané takto silnou pevnost.

„Celý komplex, jak dosud víme, má délku 300 a šířku 200 metrů. Na tehdejší dobu jde o velkou stavbu,“ říká Vittozziová. Kromě pevnosti jsou zřejmě v oblasti pozůstatky celého města zvaného Tjekw, které bylo k pevnosti připojeno. To je však kompletně skryto pod pískem a zatím se z něj nepodařilo nic odhalit. I samotná pevnost je z velké části skryta pod nánosy písku, takže z její monumentální podoby zatím není mnoho vidět.

Samotný Kanál faraonů, u kterého pevnost stojí, byl předchůdcem dnešního Suezského průplavu. Vůbec poprvé se o jeho stavbu pokusili Egypťané již ve 13. století před naším letopočtem, když propojili Rudé moře a deltu řeky Nil. Nebylo to však příliš životaschopné řešení, protože deltu Nilu neustále zanášel sediment, takže bylo dosti obtížné tudy plout. Tento nejstarší kanál tedy postupně zanikl a byl nahrazen tím, který nechal postavit faraón Ptolemaios II. Když Arabové dobyli Egypt, tak jej roku 770 nechal chálif Al Mansur ze strategických důvodů uzavřít.

Tomáš Chalupa - Extrastory.cz

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Mnoho z nás ten hrůzostrašný příběh zná a vzpomene si na něj, kdykoli projíždí dálnicí D1. Zhruba třicet kilometrů před (nebo za) Brnem je místo zvané Devět křížů."

,,V roce 1539 přišel do Domašovských lesů pohledný mládenec, který se živil jako koňský handlíř z Uher. Střetl se zde s loupežníky, kteří ho obrali o všechny peníze a navíc ho zranili. Zcela bezbranného ho našel sedlák z blízké obce Lesní Hluboké a vzal ho k sobě domů. Sedlák měl krásnou dceru, která se do cizince zamilovala. Dlužno dodat, že city byly oboustranné. Tatík však nechtěl dívku provdat za neznámého člověka, a tak uherského koňského handlíře vyhnal z domu. Ctižádostivý jinoch se za nějaký čas vrátil i s penězi, které stačil za tu dobu vydělat. Myslel si zřejmě, že sedláka obměkčí, ale dozvěděl se překvapující zprávu, že sedlákova dcera má před svatbou. Rozzuřený mladík zosnoval se svým známým krvavý plán. Když se svatba za dva dny konala, počkali si na svatebčany u cesty a začali po nich střílet. Zabili několik svatebních hostů, otce nevěsty, ženicha i nevěstu. Zabít však svoji lásku mladík nechtěl, udělal to omylem jeho komplic. A tak vzápětí přibyly další dvě oběti. Mladík nejprve zastřelil spoluvraha a nakonec sám sebe."

,,Říká se, že by pod devíti kříži měly ležet zbytky kostí těchto nešťastníků. Ale bylo tomu tak doopravdy?Archeologové z Masarykovy univerzity společně s jednou televizní stanicí prozkoumali terén pomocí georadaru. Ale po kostech ani památky! Vědci tvrdí, že podle historických pramenů se zde nic podobného neudálo."

,,Avšak časté kopání do země kvůli inženýrským sítím mohlo způsobit zničení kostí. Archeologové soudí, že pokud by pod kříži skutečně kosti byly, zřejmě by nepatřily svatebčanům. Na podobném místě se mohli narychlo pohřbívat padlí vojáci z různých bitev, které se zde odehrály. Oběti „svatebního masakru“ by jejich blízcí nepochybně pohřbili do posvěcené půdy na hřbitově."

Spirit

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO