Život je energie, zahalená tajemstvím a moudrosti věků

KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKK

,,Promluva - Starší Keltové promlouvají“

„Jsme prapůvodními obyvateli této krajiny, v které se dnes Vy, lidé nové doby, nalézáte. Zrodili jsme se do této země s přesvědčením, že zde již budeme navěky, že zde využijeme našich znalostí a dovedností k neustálému zrozování a koloběhu pozemského života. Osud však tomu chtěl jinak. Zrozování bylo přerušeno cizím vlivem, zásahem zvenčí, bohem Satanou, která chtěla tuto zem obsadit svými přisluhovači, proto vyslala své zrozence v hmotných tělech i své pomocníky z duchovních světů, aby narušila naše klidné žití. Museli jsme se proto proti těmto útokům chránit. Ti zkušenější z nás říkali, že není dobré se stavět na odpor, že zlo přinese ještě větší zlo, ale někteří z nás, co neměli zkušenosti, se opevnili na kopcích a věřili že se mohou ubránit nájezdníkům. Satana však dovedla využít lidských slabostí a nectností a vždy našla skulinu ve svornosti lidských bytostí. A tak i mezi nás byl vražen klín, který nás rozdělil na hmotně žijící se všemi lidskými nedostatky a na duchovně smýšlející s ctnostmi. Ti zralejší proto odešli do odlehlejších krajů země, kde splynuli dokonaleji s přírodou. Vybudovali zde rozsáhlou energetickou ochranou síť proti cizím vlivům hmotným i duchovním. Centrum našeho vědění se nalézalo v místech zvaném Zví-kov, kde je vstupní brána do podzemní říše Agharty. Naši kněží a kněžky, se zde učili tajům vesmírných zákonů, aby se postupně zcela odpoutali od hmotného světa a smýšlení, a tak postupně vznikla skupina lidí nazývaných DRUIDI – zasvěcenci. Oni jediní dovedli komunikovat s duchovními bytostmi světla a ochránit nás proti útokům temnoty. Dokonale k tomu využili nových znalostí samotné krajiny a její duchovní podstaty. Dovedli vnímat a využívat jednotlivé energie zemní, podzemní i vesmírné, dovedli probouzet skrytou sílu uvnitř lidského těla, uměli snímat myšlenky na dálku a tyto přenášet, dovedli zajistit obyvatelstvu přízeň živlů i bohatost úrody. Vyučovali prostý zemědělský lid znalostem, které dovedl svým rozumem pochopit a přenést do každodenního života. Tehdy se nám vše dařilo. Zásobnice vědění byla uložena v hloubi nitra hory Blaník ( ve velkém kopci pro mužský princip života, v malém kopci pro ženský princip života ), odkud proudily prameny stříbrné řeky z podzemního jezera, aby se poznání šířilo v hloubi země tenkými i mohutnějšími prameny do všech stran. Tato duchovní matrice, zde uložená v krystalech, měla sloužit pro pozdější časy, kdy by lidstvo pod tíhou vlivu černého Boha kleslo ve své morálce a způsobu žití natolik, že by nebylo možné uskutečnit nápravu k uchování lidství v každém z nás. Satana potřebovala bezmyšlenkovité tvory, kteří by bez jakékoliv logické úvahy uspokojovali své potřeby, nezáležeje na tom, jakou zkázu toto přinese nám lidem. Bylo to opatření moudré, nicméně se ukázalo jako nedostatečné, neboť až do současných časů nebylo využito. Kromě tohoto opatření, ukrytého pokladu v nitru křišťálové hory, Druidi uměli uchovávat duchovní kopie všech rostlin, keřů a stromů, které byly potřebné pro žití lidských tvorů. Vše má svou duchovní předlohu, a tu lze uchovat ve „vědomí“ kamenů s vysokou vibrací. Tato vibrace zajišťovala, že uložené „poklady“ nebudou zneužity protistranou temnoty. Sem černé bytosti nikdy neměly přístup.“

,,Vstupem škůdců do země však nastala krutá doba pro nás i naše děti. Měli jsme zcela jiné starosti, zápasili jsme o holý život. Jen ti, kteří žili v blízkosti zasvěcenců Druidů, si dokázali zachránit život. O všem, co jsme se za svého pobytu na této planetě dozvěděli, jsme se snažili podat zprávu při našich pozdějších návštěvách v současné době, kdy jsme sem přilétali na strojích již jako duchovní bytosti, což je pro mnohé pozemšťany nepochopitelné. S pomocí přístrojů jsme vám je předávali jako tzv. obrazce v krajině. Chtěli jsme obrátit vaši pozornost a myšlení na jinou rovinu, než je to vaše zběsilé, nikam nevedoucí žití. Víme sami ze svých zkušeností, jak mohou dopadnout lidské bytosti, které klesnou pod snesitelnou a udržitelnou rovinu lidství. Ani zvěř se takto nechová, neboť ona je řízena a naslouchá svým duchovním řídícím bytostem. Jen člověk ve své pýše přestal vnímat a nechce rozumět našim znamením z lásky ! Jsme proto rádi, že můžeme v českých zemích s některými z vás vést duchovní komunikaci, a sdělovat vašim prostřednictvím světu svá poselství. Šiřte je prosím do celého světa a pomožte zachránit co nejvíce vašich bratří a sester.”

,,Promluva – Druidové se představují“

 „Náš život a působení na Zemi je obestřeno hloubkou tajemství. Nicméně nejsme nijak tajemní, byli jsme jen pro běžného člověka nedosažitelní. Jen člověk hluboce cítící, jen dokonalá lidská bytost s proniknutelným vědomím, hlubokým niterným cítěním a smyslem pro spravedlnost, nás mohl vyhledat svým srdcem a mohl nám zcela porozumět.“

,,Byli jsme bytostmi žijícími v hmotném světě, kterým se podařilo se zcela odpoutat od světských myšlenek, tj. překonat zákonitosti hmoty, její vazalství a nedokonalost. Upoutali jsme se myšlenkově na službu pro své bližní, kteří ještě nedosáhli duchovně tak daleko, ale přesto měli snahu o pozitivní změnu. Chybovat v lidském těle je lidské, ale je nutno se od chyb oprostit a pochopit své omyly. To za nás nikdo nemůže udělat. Každý může pracovat na svém zdokonalování, pokud chce, a od Otce Stvořitele je mu k tomu dáno vše, včetně svobodné vůle.“

,,Žili jsme tehdy v čisté a poklidné krajině. Přesto jsme i my vyhledávali zvláštní místa, nedaleko čisté ( duchovně nezkalené ) řeky, či jejich soutoků. Soustředili jsme se do míst, kde byly příznivé podmínky pro naši práci, v blízkosti skal, kopců, s uzavřenými či otevřenými slujemi, vstupy do podzemí. Tyto jsme však museli dobře střežit, aby je nevyužila temná síla, která takováto místa potřebovala pro své nové služebníky, které sem uzavírala, věznila je zde, trýznila je a všemožnými způsoby je nutila ke spolupráci na jejím zhoubném plánu.“

,,Jako ochranné bytosti se nám mnohdy zjevovali světelní andělé, kteří si vyvolili za svá sídla některé hory. Říkali jsme jim Světelné labutě. Jedno takové posvátné místo bylo ve skále u sv. Jána. Světelné bytosti svými křídly ochraňovaly nebeskou bránu pro všechny, kdo přicházeli na tuto Zem v míru. Tyto bytosti byly dlouhý čas připraveny pomoci vyvoleným národům, požehnaným Otcem Stvořitelem, které obývaly tento kraj, až v případě nouze požádají o pomoc v poslední bitvě boje Dobra proti Zlu. Každé takové průchozí místo mělo nejen svou Síň vědění, ale i Sály moudrosti a Místo světelné záře ( maják ), které udávalo směr pro pomoc přicházející zdaleka. Jednotlivé skály či hory byly propojeny soustavou světelných paprsků, kudy proudily neustále informace, kterým jsme my mnohdy nerozuměli. Zbudovali jsme na radu starších moudrých bratří z podzemní říše svou dorozumívací síť, s pomocí kamenů, které jsme vnitřně upravovali a programovali pro vysílání zpráv a informací, i pro daleké rozhovory. Významné body v krajině měly svá přímá spojení; tam, kde chyběl vhodný terénní mezistupeň, jsme budovali pomocná zařízení, soustavu kamenů, či jsme měnili směr s pomocí tzv. kamenné centrály. Bylo to jednoduché, ale účinné a nenápadné řešení.“

 ,,Při svém zkoumání krajiny jsme také narazili na mnohem starší dorozumívací zařízení, která vysílala pomocí mnohabarevných paprsků o různé intenzitě, aby jednotlivé linie proudily z nejvyšších vrcholů krajiny, všemi směry mnohdy do velké dálky i do vesmíru. Do těchto míst směřovaly rovněž paprsky z nitra země, jejichž účel jsme neznali, neboť jsme do nitra země přímo vstoupit neuměli a ani nesměli. Jen ti nejčistší z nás, jednou za mnoho let, mohli nahlédnout do tajemství kopců. Vyprávěli nám o tajemných bytostech, světelných jezdcích, ochráncích, učitelích, ochraňovatelích. Toto vše jsme si předávali z generace na generaci a věřili jsme, že vše jednou pochopíme, dokonale pochopíme a tak poznáme i svůj původ.“

,,Rovněž legendy o dracích jsou skutečností. Děti a čistí lidé vídávali za svých pobytů v krajině mnoho draků. Byly to bytosti, složené z elementárních částic myšlenkovým působením vyšších duchovních bytostí, ale i černých duchů, které obývaly určená místa v krajině a sloužily člověku nebo mu škodily. Zlatí, červení, oranžoví, žlutí a světle hnědí draci byli ti vyspělejší ve svém uvědomnění své služby, obývali vrcholy kopců, někdy se zjevovali lidem, ochraňovali je před působením svých černých druhů z nitra země. Lidé je měli rádi, a dovedli s nimi žít v míru. Draci jim umožňovali poznávat skrytá bohatství planety, která rozdávala své dary živoucího nitra skrze své tepny – hory, kopce, skály, jeskyně, řečiště, vodopády. Svým dechem pokrývali postižená místa, ovlivňovali růst rostlin, čistili půdu, řeky nebo strážili otevřené vstupy do podzemí.“

,,Černí a tmaví draci naopak nedosáhli znalostí svých druhů, nechali se zlákat Satanou a jejími spolupracovníky ke spolupráci a svých schopností využívali v jejích službách proti člověku. Poškozovali živoucí tepny mateřské planety, odváděli životodárnou energii potřebnou pro zdravý růst obyvatel a zajištění jejich výživy, očistu toků, růst zeleně, snažili se dosáhnout jejího cíle vedoucího k trvalému nesouladu člověka s živoucí krajinou a o jeho konfrontaci se živly. I Vaše poznání dnes, tak jako u lidí dříve, je, že krajina je a musí být živoucí ve své podstatě, že jde o dokonale souznějící organismus. Pokud tomu tak není, krajina se razantně brání narušiteli. Zásahem na jejích citlivých místech jsou vyvolány reakce jako u každého jiného postiženého organismu, který se potřebuje zbavit všeho, co pokládá za škodlivé. Pak tím především utrpí sami lidé. Je to pro vás těžké na pochopení, ale snad je to dostatečné vysvětlení pro vaše základní poznání.“

,,Z našeho středu vždy vzešli dobrovolníci, kteří odcházeli mezi prostý lid žijící v krajině. Ti se pohybovali na bílém koni a projevovali se nebývalou moudrostí. Byli to muži i ženy, Ochránci. Vy sami ze svých dějin znáte jednu takovou bytost. Je to kněžka Libusche – neboli moudrá žena. Ona natolik svůj lid milovala, že neznala a také nečinila mezi nikým rozdílu. Měla dvě sestry. Téthu, která však žila převážně na jednom místě, a Ka-zí, která se však odklonila od svého původního poslání, dala se zlákat Satanou a posléze jí zcela podlehla a oddaně sloužila. Odtud legenda, že Kazi se věnovala černé magii, a na co ona sáhla, že kazí. Musela však odejít na samotu do ústraní, aby co nejméně mohla škodit lidem.“

 ,,Libusche prorokovala českým zemím krásnou budoucnost. Viděla však i mnoho utrpení, slz a trápení. Viděla postupně jednotlivé zrozence, jak přicházejí do této země, aby podstoupili svou službu k naplnění Stvořitelova očekávání. Viděla také mnoho zkázy a zmaru, pýchy a krutosti. Když sama poznala, že lidé se stávají pyšnými, že se zcela odklání od duchovně zaměřeného života a že zcela propadají závislosti na hmotě, s těžkým srdcem se uvolila, že nebude již více jim stát v překážce, v jejich životní zkoušce. Odešla hrdě ze svého místa a předala svou duchovní vládu pozemskému vládci, tak jak si muži ve své pýše umanuli. Oni sami svou pýchou připravili zemi těžkou budoucnost. Neunesli to, že žena může být moudrá, že může mít více citu, že má více starostlivosti o blaho národa. Urazili svou ochránkyni slovy: „Běda mužům, kterým žena vládne. Dlouhé vlasy, krátký rozum.“ To hovoří za vše. Pýcha se zmocnila srdcí mužů. To Satana vlila jed do jejich nitra, aby rozpoutala nenávist obou pohlaví. Semeno zla bylo zaseto. Libusche předala pomyslné žezlo vlády muži z prostého lidu, muži pracovitému, moudrému, ale tvrdému, Pře-myslovi. Pouze jemu byla nápomocna v jeho konání radou. Přemysl byl mužem, který znal tvrdost práce, a dovedl být tedy i nesmlouvavý a tvrdý k pyšným mužům. Jinak to nebylo možné. „Bude Vám vládnout muž, jménem Pře-mysl, neboť je to vaše volba. Když se vám pře mysl, nechť vám tedy pevnou rukou od této chvíle vládne vládce jediný - Přemysl.“ Tak tomu bylo vždy, když si lidé nedovedli vládnout ve svornosti sami; museli mít jediného panovníka nad sebou, dobrého či špatného, pod kterým pak museli trpět a snášet všechny jeho rozmary. To je pravý význam celého děje, ke kterému tehdy došlo. Tak, jako se Keltové setkali poprvé s Čechy u brány země, aby smluvili věčné přátelství, tak i u soutoku dvou řek byl vyvolen nový kníže, tedy již ne kněz. Pozemský vládce nahradil v české zemi duchovního rádce !“

,,Po smrti Krokově, posledního zasvěceného, měly ženy čím dále těžší postavení v tehdejší společnosti. Muži se začali nad ženy vyvyšovat, upírali jim i jejich přirozenost a chtěli je odsoudit do role podružných bytostí. Ženu měli jako své vlastnictví, k potěšení a na práci, k dětem si neuměli nalézt otcovský vztah. Stávalo se zvykem, že muž měl najednou i více žen, čímž se člověk ve svém vývoji vrátil zpět, neboť se svými zvyky přiblížil zvířecímu stádu. Vše pak vyvrcholilo po smrti Libusche. Stále těžší úděl mnohé ženy neunesly, proto došlo ke vzpouře, kdy část žen dokonce uchopila zbraně a chtěla s muži bojovat. A tak z původně malicherných sporů vzešla nenávist a válka. Odtud pramení legenda o dívčí válce. Ano i toto byla zlá skutečnost, kdy Satana úspěšně zasáhla do dříve klidných mezilidských vztahů, rozbila harmonické rodiny, odpoutala ženy od jejich vztahu k Matce přírodě, od jejich role starostlivých matek, a muže odvedla od pluhu, coby živitele a ochraňovatele rodiny. Podařilo se jí dosáhnout toho, že lidé opět na sobě pocítili tíhu nejhoršího zla, krveprolití. Část žen, která nepřišla o svůj mateřský cit, nechtěla s muži bojovat, neboť nesouhlasila s násilím, a tak raději odešla do ústraní do skal, lesů, hloubky moudré a smířlivé náruče přírody, kde se v paměť své velké učitelky zavázali oddávat jen duchovně čistému životu. Naučily se vládnout silami, které dovedly člověka ochránit před zlem. Přesto se i mezi tyto ženy podařilo vrazit klín zloby, když Satana s pomocí muže udeřila na nejcitlivější strunu ženy, tj. citovost a touhu po mateřství. Stalo se tak na severu Čech v místě zvaném dnes Děvín. Ženy byly zradou pokořeny, zahanbeny, poníženy a nakonec zhubeny a jejich duchové byli jati na dlouhá staletí v místě tohoto krutého děje. V jejich srdcích se na dlouhé údobí zahnízdila zloba, zatvrzelost a neschopnost odpustit mužům toto provinění. Jejich myšlenky se jim staly na oplátku prokletím, z něhož nebylo možno bez cizí pomoci se vyvázat. Čekaly skutečně dlouho a již ani nedoufaly, že jim kdo pomůže. Nakonec se tak stalo po zásluze, jejich zatvrzelá srdce polevila díky lásce několika lidí dneška, kteří pochopili, co se zde kdysi stalo, aby se do nich opět vrátil klid, mír a něha opravdového lidského citu. Než jaté ženy odešly z tohoto světa rozloučily se srdečně se svými novými přáteli, aby některé z nich se vbrzku vrátily ve službách Otce Stvořitele ku pomoci očištění všech míst krutých dějů v českých a moravských krajích.”

Duchovně přijal Jaroslav Tůma

DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD