Svěřenectví - Kodex - Horní právo - Berní rula
§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§
,,Historie, to nejsou jenom války
a vynálezy, svazky knih,
to jsou i vůně, tiché zvony z dálky
i chvění v trávě, ve větvích…"
Jevgenij Jevtušenko
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Fideikomis nebo - li Svěřenectví
,,Jedná se o právní zabezpečení nedělitelnosti, neprodejnosti a nezcizitelnosti rodového majetku (popř. souboru majetků jako různá panství, hotové peníze nebo cenné papíry). Držitel fideikomisu nebyl jeho majitelem nýbrž pouze doživotním správcem, který měl z výnosů fideikomisu povinnost vyplácet apanáže ostatním členům rodu. Fideikomis patřil vždy celému rodu, ale ten nebyl právním subjektem."
,,Zřízení fideikomisu povoloval panovník, který musel vyslovit souhlas i s jeho případným zrušením, které muselo být podloženo souhlasem všech nástupců a žijících členů rodu. Fideikomis mohl také zaniknout úmrtím posledního člena rodu ( ultimus familiae ). Z posloupnosti byly předem vyloučeny nemanželské, morganatické děti ( z nerovných manželství ) a adoptivní ( avšak uvnitř rodu často docházelo k adopcím přímých následníků majorátu, kteří byli ve vzdálenějším příbuzenském vztahu než je otec-syn )."
,,Při nástupnictví platila vůle zakladatele fideikomisu, nikoli vůle předchozího držitele. Dědic mohl odmítnout alodní část dědictví, ale nemohl se zříci fideikomisu, naproti tomu však mohl být zbaven správy rodového majetku, pokud s ním špatně zacházel.“
Posloupnost nástupnictví se lišila podle podmínek zůstavitele :
1.) Primogenitura - nástupcem byl vždy nejstarší čekanec z nejstarší větve rodu.
2.) Seniorát - dědil vždy nejstarší čekanec z celého rodu.
3.) Majorát - vždy nejstarší z nejbližších zákonných dědiců držitele.
,,Tady jste si všichni mohli přečíst, že i tato doba nesla sebou jistá pravidla, která se musela dodržovat!"
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
GELNHAUSENŮV KODEX
,,Bohatě iluminovaný rukopis z počátku 15. století se řadí mezi nejcennější středověké kodexy v našich zemích. Jedná se o soubor právních naučení, která byla do Jihlavy zasílána k odvolacímu hornímu soudu. Jan z Gelnhausenu, vzdělaný právník a městský písař, do něj zařadil i přepisy všech privilegií, které město od panovníků dostalo, doplnil je miniaturami králů a markrabat a řadou malovaných iniciál, je v něm zachycena i nejstarší podoba městského znaku.“
ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ
HORNÍ PRÁVO
,,Už od poloviny 13. století byla Jihlava proslulá vlastním soupisem právních norem. Tento soubor městských a horních práv vznikl postupně na základě zkušeností nových osídlenců v kombinaci s domácími zvyklostmi.“
,,S největší pravděpodobností byla tato norma sepsána již v polovině 13. století, ale nedochovala se. S jejím použitím vzniklo v 70. letech tzv. privilegium A, v němž byly poprvé ve střední Evropě písemně vyjádřeny zásady horního práva. Listina má tři části a je uložena v jihlavském archivu. O deset let později vznikla další verze jihlavského horního práva, tzv. privilegium B, které zachycuje další vývoj a změny norem - jednotlivé články jsou rozšířeny, opraveny a doplněny. Obě jsou psány latinsky. Počátkem 14. století byly zmíněné listiny přeloženy do němčiny, protože jihlavské právo vyžadovala i města mimo české království. Tak se jihlavské právo dostává do saského Freiburgu - významného evropského centra těžby stříbra - a stalo se základem tamního horního práva. Tato skutečnost bývá právem považována za doklad vysoké úrovně jihlavské právní školy. Také tato listina C je uložena v jihlavském archivu.“
,,Jihlavské německé horní právo se stalo základem pro proslulý horní zákoník krále Václava II. Ius Regale Montanorum, vypracovaný v roce 1300 italským učencem na králově dvoře Goziem ab Orvieto. Tento zákoník se stal vzorem pro horní práva v celé Evropě, v 16. století se ze Španělska dostal až do jižní Ameriky. Výkon horního práva náležel Jihlavskému hornímu soudu. Původně jeho pravomoc sahala jen tam, kde pracovali jihlavští horníci. S tím, jak postupně pronikali do dalších oblastí, šířilo se s nimi i jihlavské horní právo. Oblast jeho působení se stále zvětšovala a jihlavský soud se postupně stal vrchním horním soudem pro celý český stát. Růst autority jihlavského práva již nezáležel na rozsahu vlastního dolování, ale na úrovni jihlavských právníků. Jihlavský soud rozhodoval o sporných případech, které sem byly zasílány z nejrůznějších míst k rozřešení. Nejzajímavější případy byly zaznamenávány a tím zachovány pro další právní praxi - viz Gelnhausenův kodex. Právní žádosti byly do Jihlavy zasílány až do počátku 16. století a poté byl horní soud přenesen do Kutné Hory.“
ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ
BERNÍ RULA
,,Co je to Berní rula? Zde se to dozvíte.
Snad Vám tím pomohu v hledání Vašeho rodu.“
Berní rula – anotace
Berní rula je soupisem poddaných
,,Generální rejstřík ke všem svazkům (vydaným i dosud nevydaným) berní ruly z roku 1654 doplněný (tam, kde se nedochovala) o soupis poddaných z roku 1651."
,,Unikátní vydání základních údajů z berní ruly, které připravil a úvodem opatřil Václav Červený, seřazené abecedně podle příjmení a doplněné (tam, kde se nezachovala) o údaje ze staršího soupisu poddaných či opisů ocení nejen historici, archiváři, genealogové, sociologové, ale i jazykovědci a všichni, kdo se zajímají o naši minulost a vlastní kořeny. Dílo dělené do dvou svazků obsahuje na 183 000 řádkových položek, které zahrnují: příjmení, jméno, dále odkaz na pramen (Berní rulu, soupis poddaných), obec, okres, panství a povolání."
,,Nezbytná pomůcka a průvodce pro genealogy a každého, kdo se zajímá o historii svého rodu.“
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
