Obec ŠIROKÉ TŘEBČICE
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
,,Pod Velikou Ves spadá také obec Široké Třebčice…prosím čtěte obsáhlé historické zajímavosti…“
,,Široké Třebčice“
Od roku 1960 část obce Veliká Ves. Protéká jimi Třebčický potok. Podnebí má zde kontinentální ráz s malým množstvím srážek. Osídlení Širokých Třebčic sahá hluboko do minulosti, do přelomu
Archeologický výzkum zde vyvolalo r. 1973 hlášení ze stavby rodinných domků na jižní straně Širokých Třebčic. Byly zde prozkoumány 4 kostrové hroby kultury šňůrové keramiky a z pátého hrobu byl získán materiál, dokládající osídlení kultury mohylové, knovízské i hradištní. Tyto nálezy odkryly dosud neznámé naleziště z pozdní doby kamenné, kterých v této části okresu není mnoho. Další archeologický výzkum proběhl začátkem roku 2000, kdy při výkopu pro vodovod byly mezi Širokými Třebčicemi a Velikou Vsí objeveny tři pravěké hroby, poškozené bagrem.
Ten první byl knížecí hrob ze starší doby železné (okolo r. 600 před Kristem), z období tzv. bylanské kultury. Další dva hroby byly z období stěhování národů, tj. z 6. století našeho letopočtu. Z tohoto období jsou nálezy hrobů ve zdejší oblasti dost neobvyklé.
Moderní dějiny Širokých Třebčic začínají rokem 1196, kdy byly majetkem Milhosta z Mašťova. Spolu s dalšími vesnicemi je tohoto roku postoupil nově zakládanému klášteru cisterciáckých mnichů z Waldsassenu.
Tehdy se nazývaly Tripschiz, později Tribuchic, Trziebsicz, Trzebezics. Z roku 1463 je zápis "in villa Rozlezlych Trzebeziczich" a roku 1598 již je uváděn německý název Weiten Triebschitz. Úřední název roku 1848 byl Třebčice Široké neb Rozlezlé, Weiten Trebetitsch.
Další zpráva o Širokých Třebčicích je z roku 1226, kdy přešly do majetku kláštera pannenských premonstrátek v Doksanech. V jejich držení zůstaly až do husitských válek.
Později byly Široké Třebčice rozděleny : do roku 1490 patřila jedna část ke hradu Hasištejnu, druhá Kfelířům ze Zakšova a později Králíkům z Nežetic.
V 16. toletí patřil statek Široké Třebčice městu Žatec. V té době byla ves již protestantská stejně jako Žatec. Ten odmítl poslat Ferdinandovi I. vojenskou pomoc proti protestantům a roku 1547 byl za to potrestán mimo jiné i zabavením všech žateckých statků.
Později přešel poplužní dvůr Široké Třebčice do majetku Viléma Vojtěcha Doupovce z Doupova. Ten se však zapojil do stavovského povstání a byl také přítomen při defenestraci královských místodržících. Za to a za další provinění byl po své smrti r. 1621 v následujícím roce odsouzen ke ztrátě 1/3 majetku. Byl mu zabaven Vilémov a kromě jiných vsí i Podlesice a Třebčice. To vše koupil r. 1623 za 113 959 kop míšeňských grošů Jan Zdeněk Vratislav hrabě z Mitrovic.
Roku 1636 získala Široké Třebčice Polyxena z Kolovrat. Podle Berní ruly však roku 1654 příslušely již k panství Vilémov. Bylo zde tehdy 7 sedláků, 6 chalupníků, z nichž Barbora Hessová měla šenk a 2 poddaní žili tzv. na obci. Ve vsi bylo tehdy 27 potahů, 21 krav a 21 jalovic, 28 ovcí, 57 sviní a 7 koz.
Závěrečná poznámka zněla: "Ta ves na stavení chatrná, rolí dobrý pšeniční, luk s potřebu, živnost jich z dobytka a rolí. Též obec má rybník na 10 kaprů násady."
Roku 1660 získal panství generál František Arin z Arinu. Po 10 letech však zemřel a jeho žena se znovu provdala za svobodného pána Karla Ferdinanda z Eben-Brunnu, který panství rozšířil dalšími koupěmi. Po jeho smrti v roce 1709 připadlo panství jeho nejstarší dceři Karolíně Justině Antonii, provdané později za Františka Josefa hraběte ze Schönkirchenu.
Tím začíná nejzajímavější kapitola v dějinách Širokých Třebčic. V té době došlo k radikální přestavbě obce, kdy z původně neucelené vesnice vznikl pozoruhodný urbanistický celek. Roku 1722 byl dostavěn barokní zámek, přestavěn hospodářský dvůr, založen park kolem zámku, táhnoucí se okolo dvora až k východní straně návsi. Byla založena také rozměrná štěpnice a upraveny rybníky. To vše by se dalo celkem očekávat od movitých majitelů. Co však bylo mimořádné, byla výstavba židovského ghetta. Bylo to údobí protižidovských nálad. Stály proti sobě zájmy šlechty, mající příjmy z židovských daní a zájmy měšťanstva, za kterým stála česká dvorská kancelář, upozorňující na činnost venkovských Židů, poškozujících obchodní podnikání křesťanského obyvatelstva. Židé byli obchodně zdatnější a pohyblivější a přitom nepoměrně skromnější než ostatní obyvatelé. Proti Židům vystoupilo i pražské arcibiskupství s tvrzením, že prodejem o nedělích a svátcích porušují náboženské zvyklosti křesťanů. Všechny tyto námitky vyústily ve vládní návrh, který žádal kromě snížení počtu Židů na stav z r. 1618 i jejich přestěhování z vesnic do městských židovských čtvrtí - ghett, aby na venkově nezůstal ani jeden Žid. Majitel panství Široké Třebčice návrh zákona znal a současně mu byly jasné i finanční výhody, plynoucí ze zdanění židovských obchodníků a řemeslníků. Rozhodl se proto v předstihu tento zákon obejít a vybudovat v Širokých Třebčicích, které zároveň povýšil na město, židovské ghetto. Mělo tam být soustředěno všechno izraelské obyvatelstvo z celého panství. V té době bylo na panství 121 židovských rodin, převážně obchodníků. K výstavbě ghetta došlo v letech 1709-1722. Původně zde bylo 7 bloků řadové zástavby, z nichž ty krajní měly větší parcely. Bloky byly děleny po délce na 5 dílů a vnitřních 5 bloků bylo rozděleno ještě podélně, takže vznikly malé domky bez zahrad na parcelách cca 7x5 m v souvislé řadové zástavbě, se společnými bočními i středními zdmi. Vždy 5 průčelí stálo proti sobě se samostatnými vchody do uliček, širokých jen něco přes
Dnes je však k němu přístupová cesta rozoraná a hřbitov je ve velmi špatném stavu.Vrchnost zde vycházela Židům značně vstříc, kromě poskytnutých 60 domků jim vyhověla i v umístění ghetta uprostřed obce.
Možná, že tím sledovala i svůj zájem - vytvořit ze Širokých Třebčic tržní městečko. To se ale nepovedlo. Židovské obyvatelstvo se zde živilo svými obvyklými profesemi - řeznictvím, podomním obchodem s vlnou, bavlnou, plátnem a peřím, provozovali koželužskou živnost a někteří měli v nájmu vrchnostenskou vinopalnu nebo půjčovali peníze. Vrchnosti platili "ochranné" poplatky i zvláštní dávky ze hřbitova.
Obydlí rychtáře, kterého si Židé volili ze svého středu, bylo na krajní širší parcele v č.p. 73. Židovský rychtář projednával spolu s židovskými staršími spory, týkající se Židů, kontroloval správnost jejich měr a vah, vedl účty židovské obce, vybíral a vymáhal různé židovské dávky. Nejvyšší správní a soudní pravomoc, ale měla vrchnost.
Židovské ghetto v Širokých Třebčicích je unikátní architektonickou památkou, z níž je dnes zachován jen zbytek. I ten si však zaslouží pro svoji jedinečnost ochrany.
Hůře než ghetto dopadl zdejší zámek. Byla to jednopatrová obdélná budova, jejíž základnu tvořilo široce rozevřené písmeno U. Nároží byla zvýrazněna sdruženými pilastry a ve střední části budovy byl mělký rizalit. V jeho ose byl v 1. poschodí před tzv. balkónovým oknem malý balkón s bohatě zdobenou římsou v nadpraží.
Jeho podlahu tvořila kamenná římsa hlavního vstupního portálu, lemovaného pilastry s volutovými hlavicemi. Kamenné ostění dveřního otvoru portálu mělo sedlovitý tvar a bohatě byly zdobeny i nadpražní římsy oken. Ve střešní partii nad balkónem byla věžička s hodinami.Tento zajímavě řešený zámek stavěl dosud nezjištěný, zřejmě však významnější architekt z Dientzenhoferova okruhu.
Zároveň se zámkem byla dokončena pod patronací hraběnky z Schönkirchenu i stavba kaple Povýšení sv. Kříže a barokní plastika sv. Jana Nepomuckého, stojící nedaleko kostela. Čelní stranu pískovcového soklu zdobí plastický erb hraběnky ze Schönkirchenu.
V roce 1802 byl sloup tehdejším majitelem opraven. Původně barokní kaple, povýšena roku 1789 na kostel, je jednolodní stavba s pravoúhlým presbytářem, zakončeným půlkruhovou apsidou a sakristií na severní straně. Hlavní průčelí je tříosé, ploché, s dvouétažovým štítem se sochami světců. Roku 1822 byl kostel z části zbořen a pak znovu postaven.
Další důkladná oprava proběhla podle letopočtu v hlavním průčelí roku 1911. František Josef ze Schönkirchenu zemřel r. 1734. Jeho žena se již neprovdala a celý svůj další život zasvětila církvi a pomoci bližním.
V letech 1745-1748 např. zřídila v Kadani klášter alžbětinek s nemocnicí pro nemajetné ženy. Tento její záměr však narážel od r. 1741 na nepochopení a odpor Kadaňských. Teprve po slibech, že vše bude zaplaceno hotově, že sestry budou zdarma ošetřovat nemocné, aniž by tím zkrátily příjmy kadaňského ranhojiče nebo lékárníka a že opravdu nebudou prodávat léky z klášterní lékárny, teprve pak směla koupit pozemek a začít stavět.
Na sklonku svého života založila hraběnka ještě r. 1765 v Širokých Třebčicích špitál pro 4 ženy a 3 muže, štědře dotovaný. Zanechala také štědrou nadaci lokalistovi zdejší kaple Povýšení sv. Kříže - 400 zl. ročně. Hraběnka ze Schönkirchenu zemřela r. 1765 jako bezdětná vdova a rozkvět panství tím byl na čas zabrzděn. Majetek zdědil její prasynovec Josef Vilibald z Eben-Brunnen, který panství tak zadlužil, že muselo být jeho synovi r. 1778 zemskodeskovou administrací odebráno a pak prodáno sv. pánovi Jakubovi z Wimmerů. Za něho byla zdejší kaple povýšena na kostel a roku 1790 zde byla postavena i školní budova.
První doklad o vyučování v Širokých Třebčicích pochází již z roku 1757.
V té době tu bylo kromě zámeckého areálu ještě 48 obytných domů. Roku 1797 prodal Wimmer panství majiteli sousední Veliké Vsi - Ignáci Schreiterovi. Podle Sommera zde byl r. 1846 zámecký areál a 83 popisných čísel. Žilo zde 710 obyvatel - z toho 57 Židů. Dále tu byla škola, špitál, ovčín, špýchar, dominikální hostinec a 2 vrchnostenské doly. Dobývání uhlí se v prostoru mezi Širokými Třebčicemi a obcí Mory připomíná již r.
Poměrně velký rozsah měly vrchnostenské doly knížete Salma a rytíře Schreitera. Jejich průměrná uhelná produkce činila ročně 500 - 1000 tun. Krize 70. let 19. stol. však jejich provoz zastavila. Také obchod se úspěšně rozvíjel.
Ghetto se přestavovalo a vznikaly jednopatrové stísněné objekty, pronajímané jako byty. Žilo zde poměrně dost obyvatel i když nebyli zrovna bohatí, ale s úpadkem dolování se jejich počet snižoval. To bylo také důvodem zrušení židovské školy, která zde byla od roku 1722.
Zrušením poddanství roku 1849 přestalo městečko Široké Třebčice patřit Salmům a v následujícím roce se stalo samostatnou správní jednotkou s obecní radou a starostou.
V Širokých Třebčicích se opakovaně objevovaly také různé epidemie. Roku 1849 vypukla např. epidemie úplavice, na kterou během 6 týdnů onemocnělo 63 osob. Nebo 31. 8. 1866 onemocněli obyvatelé č.p. 31 cholerou. Ta se rychle rozšířila a do 17. 10. zachvátila 184 osob, z nichž 102 zemřelo. Nejvíce mrtvých bylo kolem poloviny září a protože se již nedostávalo rakví, byli do společných hrobů pohřbíváni v nehoblovaných bednách.
V roce 1890 byl velkostatek Široké Třebčice spolu s celým velkostatkem Podbořany prodán společnosti Hielle a Dittrich a roku 1895 zde byla postavena nová budova školy. Své správní centrum umístila společnost do zdejšího zámku, který v letech
Široké Třebčice byly typickou zemědělskou vesnicí, přestože po roce 1722 získaly městská práva a v ghettu se soustředili židovští řemeslníci a obchodníci. Městem se ve skutečnosti nikdy nestaly a vždy zde převažovali zemědělci. Hlavní plodinou zde bývala pšenice a významný byl i chov dobytka. V současnosti převažuje v Širokých Třebčicích cukrová řepa, zelenina a setbové obilí. Pošta je zde od r. 1875. Zpočátku šlo o pěší poštu, provozovanou Židy, kteří zajišťovali současně i dostavníkovou dopravu do Kadaně a zpět. Společnosti Hielle a Dittrich patřily Široké Třebčice až do pozemkové reformyv roce 1919-1920, kdy byly jako zbytkový statek přiděleny panu Suchomelovi a jeho sestře.
V budově zámku otevřeli r. 1919 1 třídu české školy, kterou později přestěhovali do správní budovy zámku (č.p. 2). V budově bývalé fary byla panem Suchomelem otevřena také mateřská škola.
Od dědiců pana Suchomela koupil statek v Širokých Třebčicích pan Ornst. Po záboru Sudet v roce 1938 však musel jako Čech odejít a během 2. svět. války na statku hospodařil baron von Kriegelstein. Po odsunu německého obyvatelstva v letech 1945-1946 zde zůstalo jen několik žen, které se provdaly za nové české osídlence. Česká škola byla zde otevřena hned roku 1945 v budově bývalé německé školy.
Na velkostatek se zámkem se vrátila rodina Ornstových, hospodařila tam však jen do roku 1948, kdy vše převzal stát.
V letech 1948-1951 bylo na zámku nápravné zařízení pro dívky. Pak byl zámek opraven a přizpůsoben pro školu živočišné výroby. Od roku 1960 však postupně chátral a co nestačili zničit lidé, dokončilo neudržování objektu. Jistě na tom měla vinu i neujasněná koncepce rozvoje Pětipeské pánve, která uvažovala i o případné likvidaci Širokých Třebčic. Když v 70. letech již bylo jasné, že Široké Třebčice nezaniknou, začalo se i zde s úpravami.
V r. 1972 byla např. postavena prodejna smíšeného zboží, v letech 1972-1973 nové veřejné osvětlení a v r. 1974 byl opraven hostinec.
Na rekonstrukci zámku se však finance již nenašly, přestože byl chráněn památkovým ústavem jako státní kulturní památka. Ministerstvo kultury nakonec od ochrany upustilo rozhodnutím ze dne 27. 11.
V roce 1996 uplynulo 800 let od první známé písemné zmínky o Širokých Třebčicích. Široké Třebčice mají i svého slavného rodáka. Dne 28. 11. 1850 se zde v č.p. 42 narodil spisovatel, básník a novinář Anton August Naaff. Své dětství prožil u matčina otce ve Vilémově - proto asi později napsal Pověsti panství a města Vilémova. Byl také dopisovatelem chomutovského Deutsches Blatt a hlavním autorem knihy Chomotovia.
www.siroketrebcice.cz
Shrnutí, co jste se dověděli, že :
Za Františka Josefa hraběte ze Schönkirchenu začíná nejzajímavější kapitola v dějinách Širokých Třebčic. V té době došlo k radikální přestavbě obce, kdy z původně neucelené vesnice vznikl pozoruhodný urbanistický celek.
Roku 1722 byl dostavěn barokní zámek, přestavěn hospodářský dvůr, založen park kolem zámku, táhnoucí se okolo dvora až k východní straně návsi. Založena také rozměrná štěpnice a upraveny rybníky. Co však bylo mimořádné, byla výstavba židovského ghetta ( je unikátní architektonickou památkou).
Ghetta jsou židovské čtvrtě, která byla na svoji dobu ve výstavbě značně pokroková. Poblíž stála později také synagoga a židovský hřbitov asi vzdálen
Hraběnka Karolína Justina Antonie celý svůj další život zasvětila církvi a pomoci bližním. Zřídila v Kadani klášter Alžbětinek s nemocnicí pro nemajetné ženy. Zemřela jako bezdětná vdova. Majetek zdědil její prasynovec, který panství tak zadlužil, že bylo prodáno sv. pánovi Jakubovi z Wimmerů. Za něho byla zdejší kaple povýšena na kostel byla postavena i školní budova. Opakovaně se objevovaly také různé epidemie - úplavice a cholera a když se nedostávalo rakví, byli do společných hrobů pohřbíváni zemřelí v nehoblovaných bednách.
Největším neštěstím se pro vesnici i pro celou republiku bylo odstranění zámku. Došlo k tomu dne 25. 8.
Široké Třebčice mají i svého slavného rodáka - spisovatel, básník a novinář Anton August Naaff. Své dětství prožil u matčina otce ve Vilémově - proto asi později napsal Pověsti panství a města Vilémova. Jsem ráda, že tyto informace, které jsou dosti obsáhlé o této vesnici Vás jistě překvapily…co se zde událo během mnoha let….“ Ludmilka
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
