Život je energie, zahalená tajemstvím a moudrosti věků

QQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQQ

VYŠEHRAD - svědek staré slávy, kde v dobách, zahalených šerem dávné minulosti snad již v 7. století žil kupec Samo.

BÁJNÝ VYŠEHRAD

Málokdo z Pražanů i z návštěvníků Prahy alespoň jednou nenavštívil bájný Vyšehrad. Pohled odsud na panorama Hradčan, kroutící se tok Vltavy s historickou kulisou pražských domů má v sobě jisté magično, které pociťují lidé, přicházející se sem duševně posílit či jen prostě odpočinout od vřavy pražských ulic či milenci se skrýt do různých zákoutí. Ale ikdyž vás sem nohy přinesou jen tak nazdařbůh, tak vás po pár krocích pohltí zvláštní atmosféra tohoto místa.

„O tom, že existují zázračná a přitom záhadná místa, nebude člověk s přirozeně náboženským citem pochybovat. Nepominutelnost prostoru je určena tím, co se označovalo jako genius loci a co dodnes dává vzniknout ozvláštněnému pocitu topofilie, lásky k určitému místu, jež se projevuje navíc dechem a duchem posvátného. Řada takových míst se již pradávno vyznačovala konáním zázraků a stala se výrazně poutnickým punktem v krajině lidského bytí. Ekologická psychologie zdůraznila, že taková místa mají silný potenciál vyvolávat ambienci, pocit všezahrnující vůkolnosti. Lokality prostupují to, co je viditelné, a promlouvají podstatou, jež je navíc umocněna nezapomenutelnou a ojedinělou vizualitou.“

I v současné době, kdy mnozí propadli stylu konzumního způsobu života, se považuje Vyšehrad za jedno z mála dosud posvátných míst našeho národa a není náhodou, že někdo hledá pocit sounáležitosti a jistoty právě zde na Vyšehradě - v jeho geniu loci.

Strategicky výhodná poloha Vyšehradu na ostrohu nad soutokem Vltavy a Botiče přilákala k osídlení již v 3. tisíciletí před naším letopočtem – to byla doba kamenná. Původní osídlení tvořilo vyšehradské hradiště. Přemyslovský hrad zde vznikl až v první polovině 10. století, nedlouho po založení Pražského hradu. Původně se jmenoval Chrasten, ale již od 11. stol. nese dnešní jméno Vyšehrad.

Ve druhé polovině 11. a v první polovině 12. století byl Vyšehrad hlavním sídlem přemyslovských knížat, v té době se zde rozvinula velkorysá stavební činnost. Kníže Vratislav I. roku 1085 zvolen králem českým a polským, si za svou rezidenci určil právě Vyšehrad. Vybudoval zde zděný palác hodný českých panovníků a zesílil opevnění celé lokality.

Kníže založil nový chrám, baziliku sv. Vavřince, snad nejstarší pražskou románskou rotundu sv. Martina a kolem roku 1070 i Vyšehradskou kolegiální kapitulu podřízenou přímo papeži. V jejím čele stál probošt, jenž býval ve středověku kancléřem českého panovníka a vedl dokonce i zahraniční politiku českého státu.

Jeho nástupci včetně Soběslava II. (1125 - 1140) také pečovali o společenskou prestiž Vyšehradu. Avšak po korunovaci krále Vladislava ztratil Vyšehrad společenský i politický význam neboť po roce 1140 čeští králové trvale přesídlili na Pražský hrad.

Vyšehrad získal novou slávu až za panování Karla IV. Podle korunovačního řádu se zde začínal průvod nově zvoleného panovníka jako projev úcty k prapředkovi dynastie, z níž Karel IV. po matce pocházel. Dal přestavit Vyšehrad v kamennou pevnost, jež byla připojena hradbami k Novému Městu Pražskému. Byl zde vystavěn gotický královský palác, kapitulní chrám a mohutná brána zvaná Špička. Bohužel, později naši slavní husité vzali Vyšehrad útokem a celý královský areál zničili.

Dodnes se z jeho gotické podoby dochovala část hradního paláce a zdivo strážní bašty – což je takzvaná Libušina lázeň ve srázu nad řekou, část nejvýstavnější pražské gotické brány Špička při cestě z Pankráce a trojlodí chrámu sv. Petra a Pavla (jeho dnešní podoba je však dána novogotickou přestavbou z konce 19. stol.).

Dnešní vzhled dostal Vyšehrad během 17. století, kdy byl přestaven v barokní vojenskou citadelu. Byly zbořeny staré gotické hradby a postaveny nové bastionové. Z doby výstavby opevnění pochází i brány Táborská a Leopoldova na vstupu z Pankráce, Cihelná brána vedoucí na Nové Město byla upravena později. V rukou vojenské správy zůstal Vyšehrad až do roku 1911, kdy byl předán městu. V této nezměněné podobě (až na vyhořelou zbrojnici) se zachoval do dnešních dnů.

Další části barokního opevnění Prahy se dochovaly zejména na Strahově. Z gotických je dnes možno vidět zeď vedoucí přes nuselské údolí mezi Vyšehradem a Karlovem a Hladovou zeď na svahu Petřína.

Vyšehradské skále dominuje gotický kostel svatého Petra a Pavla, který byl 29. června 2003 povýšen na basiliku. Za účasti tisíce věřících byla po slavnostní odpolední mši církevními hodnostáři odhalena ve vyšehradském parku socha probošta Mikuláše Karlacha (1831 až 1911), který se zasloužil o přestavbu Vyšehradu. Založil kapitulní muzeum a nechal dokončit regotizaci kostela. Jeho zásluhou došlo k rozšíření a přeměně vyšehradského hřbitova na národní pohřebiště „Slavína“, inicioval vybudování monumentálního pantheonu, jež od roku 1869 slouží jako pohřebiště významných osobností národa českého, kde místo posledního odpočinku nalezlo téměř 600 osobností kultury a vzdělanosti.

Z církevních památek si můžete na Vyšehradě prohlédnout:

1. Méně známý kostel Stětí Sv. Jana Křtitele (odsud původně pochází tzv. čertův sloup)

2. Boží muka (1685/1715)

3. Kapličku P. Marie Šancovské (Loretánská) z roku 1764

4. Středověkou studni

5. Čtyři Myslbekova sousoší známých dvojic naší historie (Ctirad+Šárka, Libuše+Přemysl, …)

6. Zbytky zdiva kamenného románského mostu

7. Portál z barokní zbrojnice

8. Novorománskou kapličku se sochou svaté Ludmily (1880)

9. Nové proboštství s kaplí sv. Klementa (1874)

10. Kopii jezdecké sochy sv. Václava.

11. Památkou na vojenskou minulost Vyšehradu připomínají zdejší hradby a podzemní kasemata, v nichž jsou umístěny originály některých barokních soch z Karlova mostu.

Vchod je z Cihelné brány. Kasematy se nacházejí po obou stranách - pravá část chodeb ústí do podzemního sálu zvaného Gorlice, který měl sloužit jako shromaždiště vojáku, sklad potravin a munice. Délka obou křídel kasemat je cca 1 km. Chodby jsou nejméně 2 m vysoké a l,5 m široké.

Vyšehradské kasematy a vůbec celý Vyšehrad unikl totálnímu zničení na konci pruské války v listopadu 1744. tehdy Prusové tehdy vložili do kasemat 133 sudů se střelným prachem, které měl odpálit doutnáky poslední voják. Díky nevšední odvaze se třem Podskalákům podařilo včas doutnáky odstranit a zažehnat zkázu Vyšehradu.

Park s nejrůznější vegetací a sochařskými výtvory vám poskytne stín v letošním vedru a příjemnou podívanou. Nezapomeňte se zastavit u čertova sloupu v Karlachových sadech.…

Již několik let patří k místním zajímavostem známý „labyrint duše“ - kopie originálu z katedrály v Chartres. Zkuste si pomalu a bez řečí a emocí labyrint projít a přitom myslet jen na samé příjemnosti, nebo jen tak vnímat své kroky a pozorovat obrazec…

Obrazec je vykreslen na asfaltové ploše u baziliky Petra a Pavla, vedle malého hřbitůvku jeptišek a knězů.

Zajímavost: vedle svého bratra-kněze je zde pochována i osoba světská, známá a oblíbená herečka paní Marie Rosůlková.

Vyšehrad si nadále uchovává magickou atmosféru a svá tajemství. Návštěvníkům poskytuje jedno z nejkrásnějších panoramat staré Evropy, klidné zastavení i odpočinek. Prostředí podněcuje pozitivní naladění pro kulturní i duchovní záležitosti v každé denní i noční době.

Vyšehradské hradiště

O svatyních vyšehradských se vypráví, že Bořivoj I. založil tu kostel sv. Klimenta (západně od nynějšího kostela u kapličky sv. Ludmily). Svatyně ta byla prý první v Čechách a byla při ní prý i slovanská škola. Byla to skrovná stavba a zanikla asi r. 1420.

Bazilika sv.Vavřince

Jednou z mála zachovaných staveb z časně středověkého období na Vyšehradě je bazilika sv. Vavřince. Nachází se v základu barokní rezidence čp. 14 v Soběslavově ulici, v bezprostřední blízkosti knížecí a královské akropole středověkého hradiště.

Brána Špička

Torzo gotické brány Špičky z doby Karla IV. se nachází se mezi branou Táborskou a Leopoldovou. Jsou zde umístěny Informace, Suvenýry, Občerstvení, WC.

Bazilika Petra a Pavla

Apoštol Petr a misionář Pavel, jimž je basilika zasvěcena, patří mezi nejznámější biblické postavy. Jsou spolutvůrci Nového zákona a přispěli ke vzniku a šíření křesťanské církve.

Kasemata

Kasematy jsou chodby v pevnostních valech, sloužící k soustředění vojska a jeho nepozorovatelnému přesunu. Roku 1654 rozhodl císař Ferdinand III. o výstavbě Vyšehradské pevnosti, což znamenalo definitivní zánik Vyšehradu jako města. Do roku 1678 získalo obvodové opevnění pevnosti zhruba dnešní vzhled. První zkouškou citadely byl příchod okupačních francouzských vojsk v roce 1742. Avšak stejně jako všechny ostatní nově budované barokní pevnosti v Čechách se vyšehradská citadela nikdy vojensky neuplatnila.

Gorlice

Gorlice byla postavena jako součást XXXIII. bastionu barokních hradeb a je největším sálovým prostorem vyšehradských kasemat o ploše cca 330 m2 o výšce 13 m.

Gorlice sloužila mnoho let jako případný protiletecký kryt a sklad brambor a zeleniny pro Prahu. Po vyklizení a rekonstrukci byl sál na začátku 90. let zpřístupněn veřejnosti. V podzemních prostorách je mimo jiné stálá expozice některých původních kamenných soch z Karlova mostu.

VYŠEHRAD - tajemné místo spjaté s pověstmi, jedno z nejpamátnějších míst českého národa, oáza klidu a krásy uprostřed velkoměsta.

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Skrytý půvab mostů

,,Jejich prvotní poslání je vést odněkud někam a zase zpátky.“

,,Kdoví, koho jako prvního v historii lidstva napadlo svázat dohromady pár kamenů a udělat z nich můstek přes řeku či propast. Dotyčný by si zasloužil ale určitě pomník, vždyť vynález mostů ba se mohl řadit vedle objevů ohně či vynalezení kola ! Zvláště pak u nás, kde členitost krajiny a množství vodních toků vyžadují přemostění prakticky každých pár kilometrů.“

 ,,Po mostech s nejstarší éry se dochovalo jen málo pozůstatků : většinou otvory po kůlech zaražených do břehu řek. Brzy se u nás začaly stavět i důstojné a na svou dobu velmi moderní a ovšem také nákladné mosty kamenné. Ten nejstarší byl v Praze most zvaný Juditin, od počátku jeho stavby uplynulo více než 850 let a začalo se s ním po té, co původní dřevěný most v roce 1157 strhla povodeň. Tehdy šlo o jedinou kamennou stavbu svého druhu široko daleko, podobné mosty stály v našem regionu už jen v německých městech Řezno a Drážďany. A pomineme-li bájnou kněžnu Libuši, šlo i o první ukázku ,,manažerského umu“našich žen. Královna Judita, manželka Vladislava I., si totiž unikátní stavbu vzala pod patronát a zasloužila se o její rychlé provedení ( most byl dokončen v roce 1170 ).“

Císař položil základní kámen

,,Ani pevný Juditin most ale divokým povodním Vltavy věčně vzdorovat nedokázal. Po velké vodě v roce 1342 z něj zůstaly jen zbytky ( jsou zachovány dodnes ). Císař a král Karel IV. Proto rozhodl o stavbě mostu nového. To už ovšem nebyl takový unikát, protože kamenné mosty existovaly i v Písku a Roudnici nad Labem.“

,,Tajemství se vznáší nad okamžikem zahájení stavby nového mostu, jemuž se původně říkalo kamenný či Pražský ( pojmenování Karlův zavedl až v 19.století Karel Havlíček Borovský ). Došlo k němu až na základě složitých výpočtů astrologů před více než 650 lety, přesně 9. července roku 1357 v 5.hodin a 31 minut. Číselná řada vyjadřující chvíli položení základního kamene 1-3-5-7-9-7-5-3-1 je stejná při čtení zepředu i ze zadu. Spolu s tehdejší konjunkcí Slunce se Saturnem to mělo stavbě, kterou zahájil osobně sám císař, zajistit přízeň osudu.“

,,Výpočty dávných učenců očividně vyšly. Karlův most zdárně překonal nástrahy řady staletí a také dokonce zvítězil v české části ankety Sedm nových divů světa.“

 Monumenty nové doby

,,Velká éra kamenných mostů stavěných za použití řady symbolů ( nám už mnohdy nesrozumitelných ) a mystických procedur však záhy poté skončila. Následující obdobný most zbudovaný v Brandýse nad Labem v polovině 16.století už byl prostě jen funkční stavba."

 ,,Stejně tak po něm stovky dalších mostů, které u nás vznikaly především v 19.století. Honosné reprezentační stavby si budovala bohatá města, jednoduché můstky stavěly firmy, jež potřebovaly převážet své zboží, kryté dřevěné mosty vyrůstaly na venkově.“

 ,,Velkým impulzem byla stavba železnice v českých zemích. Díky ni vyrostly mosty záplavové ( nejkrásnější u Hranic na Moravě ) městské viadukty ( nejstarší postavil Alois Negrelli v Praze ) i stavby směle se klenoucí nad údolími ( třeba u Třebíče či Eiffelův most u Ivančic ). V dobovém tisku jsou tyto mosty spolu s nádražními nadšeně nazývány monumenty nové doby techniky a pokroku. To už se blíží čas mostů silničních a dálničních.“

MMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM

Vydejme se na malé putování Prahou a navštivme společně místa, která jsou známá i dnes tím, že zde dochází k něčemu strašidelnému a záhadnému. Nejlépe je vyrazit na procházku večer, až vše utichne a lze vnímat tajuplné jevy i pavučinu zá had a běsů.

Přízrak muže s pytlem
V Karlově ulici se zjevuje tajemný přízrak někdejšího chorobného lakomce. Když jednou vypukl požár, odmítl pomáhat hasit a raději běžel domů zachraňovat své peníze. Nacpal si je do pytle a běžel s nimi do bezpečí. Když však doběhl do Karlovy ulice, chytil se náhle za srdce, padl k zemi a na místě zemřel. Od té doby pokaždé, když v Praze někde hoří, je možné spatřit postavu muže s pytlem na zádech, jak běží Karlovou ulicí ke Karlovu mostu. Několikrát byl údajně viděn i v dnešní době, jak prchá temnou nocí.

Sálající jáma
Naší pozornosti by neměl uniknout dům na rohu Prokopské ulice a Maltézského náměstí. Při jeho výstavbě narazili zedníci na hlubokou jámu zamaskovanou kamením a hlínou. Z jámy sálalo velké teplo, uvnitř hořel tajemný oheň. Ještě za první republiky vyprávěla majitelka domu, že je v domě i v zimě krásné teplo, nefungují tam hodiny a v létě je tam naopak příšerné vedro.

Vysvobozený duch
Kroniky zmiňují případ vysvobozeného ducha. Jistý muž přízračnou bytost potkal v ulici Na Poříčí jednou v noci, když se vracel z restaurace. Dali se spolu do řeči, načež oba v družné zábavě došli až před dům. Tam se rozloučili. Muž srdečně poděkoval za doprovod a řekl: "Aby tě za to Pán Bůh pozdravil, kamaráde." A tak se přízrak konečně po několika stoletích šťastně dočkal vysvobození.

Kovová obruč proti démonům
Zajímavý je i dům V Mostecké ulici, kterému se říkalo U Mouřenína. Pod jeho základy se prý rozprostírá ohromný kovový prstenec, který zabraňuje průchodu ďábelských bytostí na náš svět.

Dračí vejce
Další objekt, který stojí za probádání, je v Jánské ulici číslo popisné 8. V jeho základech se podle pověsti vylíhne dračí vejce. Má se však vylíhnout až za tisíc let. Dračí vejce hledalo už několik badatelů, ale zatím marně. Dokonce po něm pátral prý i slavný akademický malíř Zdeněk Burian.

Sněmovní ulice
Ve Sněmovní ulici je možné potkat po půlnoci podivné zjevení. Jde o majitele domu zvaného U Turkovy hlavy. Byl to lakomec, který měl rád jen své peníze a téměř nevycházel z domu. Ze strachu před zloději svůj poklad nakonec zazdil a nehnul se od něj, nakonec u něj i zemřel. Ale ani po smrti se nemohl od svého bohatství odloučit a hlídal ho dál. Když měl být před časem dům rekonstruován, všiml si noční hlídač domu zjevení, které se dotýkalo jedné stěny. Po jejím zbourání byla na místě nalezena truhla plná peněz. Poklad byl předán do muzea, hlídač však dlouho nežil. Podle zpráv měl jednoho večera záhadně spadnout ze schodů a zlámat si vaz.

Hroby alchymistů
Své tajemství má malostranský kostel sv. Tomáše. Za časů Rudolfa II. byl totiž právě tento kostel dvorní modlitebnou. V této sakrální památce mají být hroby tří alchymistů, jeden prý snad patří i Edwardu Kelleymu.

Zohavený vyvolávač duchů
V Celetné ulici v domě U Černé Matky boží se nacházejí energetické dráhy velké síly. V tomto místě navíc jistý spiritista vyvolával duchy, až z toho zešílel. Jednoho rána bylo jeho tělo nalezeno zohavené v Templově ulici. Nikdo neví, co se mu vlastně stalo.

Prchající duch
V Kaprově ulici se zjevuje přízrak vrátného z tamní studentské koleje. Jednalo se o velice zlého člověka, který na studenty donášel rektorovi. Studenti se nakonec domluvili, vrátného chytili a zavlekli do sklepa, kde mu sdělili, že bude potrestán. Vrátný strachy zemřel. Od té doby vždy, když nastane půlnoc, je možné spatřit podivnou postavu muže v dlouhém plášti, jak utíká Kaprovou ulicí.

Vzácný drahokam
V domě U Mariánského obrazu nebo také U zlatého kohouta je prý ukryt velký opracovaný drahokam - mistrovské dílo. V jeho kresbě je podoba císaře Rudolfa. Když však císař zemřel, zlatník se bál a proto drahokam v domě někde zazdil. Za okupace ho hledali i nacisti, ale marně.

Tajemný oheň nedaleko kostela
Nedaleko kostelíka svatého Vavřince na Petříně je možné spatřit v noci podivný oheň, který sám bez cizí pomoci vzplane a po několika minutách sám zase zhasne. Nezůstane po něm žádná stopa. Podle dochovaných zápisů zde měl být původně v dávných dobách pohanský háj a obětní oltář. Lidé tam prý kdysi rozdělávali oheň, v němž veděli tváře zemřelých osob. Ještě dnes, když se do tajemného plamene podíváte, můžete spatřit tváře našich pohanských předků.

Palác Kinských
Dodnes je možné slyšet v noci nářek batolete, který se nese z paláce Kinských. Jde o duši dítěte, které bylo při stavbě zazděno do základu paláce, aby se stavba zdařila. Jelikož dítě nebylo pokřtěno, nemůže najít klid a pláčem volá svou matku. Staviteli paláce se tenkrát nedařilo. Věřil na zlé duchy, které chtěl vypudit. Od chudých rodičů proto koupil malé dítě a zazdil je do základů paláce. Stavba se od té doby dařila. Jen ta duše dítěte tam zůstala.

Rudé kameny v katakombách
Týnského chrám je opředen řadou záhad snad již z dob svaté Ludmily. Proslulé zdejší katakomby v sobě údajně ukrývají v podzemní kapli sedm velkých rudých kamenů. Ty Ludmile daroval jistý obchodník z Palestiny.

Zázračná rostlina
Ve Sněmovní ulici v domě U malířů byla zahrádka, na které rostla opojná rostlina, již sem přivezli tajemní černí cizinci. Přinášela zapomnění, léčila neléčitelné nemoci a rány a bolesti duše.

Celetná ulice
Několik lidí potvrdilo, že v Celetné ulici spatřili zjevení mladé dívky. Podle dochovaných pramenů se jedná o ducha neslušné mladé dívčiny, která jednou nestoudně pokřikovala na kněze jdoucího právě kolem. On ji napomenul, ale ona se jen smála a obnažila svá ňadra. Najednou se chytla za hrdlo a padla na zem mrtvá. Od té doby tudy chodí a hledá onoho kněze, chce se mu omluvit.

Kam se podělo magické zrcadlo?
V paláci Colloredo Mansfeldských v Karlově ulici se dějí velice prapodivné věci. V jedné místnosti bývalo magické zrcadlo, které umožňovalo vnímavému člověku, aby spatřil sám sebe v čase budoucím a uzřel, co se mu stane za rok. Traduje se, že někdejší zastupující říšský protektor Heydrich tento pokus učinil - spatřil sebe sedícího v havarovaném autě. Za rok zahynul při atentátu. Magické zrcadlo pak zmizelo neznámo kam.
Milan Doležal

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Objev 174 germánských hrobů na okraji Prahy, ve Zličíně

 Muzeum hlavního města Prahy

Husarský kousek se v minulých letech podařil tuzemským archeologům. Na okraji Prahy, ve Zličíně, objevili 174 germánských hrobů z 5. století. Podle někdejších pověstí je ale celá lokalita chráněna magickou pohanskou kletbou. Jak to tedy je? Zlaté astříbrné předměty, unikátní importované nádoby z římských provincií, kopie čisté římské keramiky, jedinečné ozdoby, skleněné a jantarové korále, železné nože. Z těchto bohatých nálezů lze získat další cenné údaje o životě zdejších Germánů. Lidé z tzv. „vinařického stupně“ (podle obce Vinařice) žili v době stěhování národů, která začala někdy kolem roku 375. Magická ochrana hrobů a pohřebišť byla běžnou záležitostí, různé znaky (runy) měly posvátný charakter. Věřilo se v magii písmen a symbolů, znaků a ornamentů. Rytí na zbraně posilovalo šanci bojovníka přežít a zvítězit, zbraň byla vedena magickými silami pod dohledem příslušných bohů či božstev. Stejným způsobem se chránily hroby před vylupováním a hanobením. Zloděje taková hromová kletba dohnala a pořádně s ním zatočila. Z dnešního pohledu můžeme říci, že docházelo k poruchám lidského biopole. Takový útok se projevuje nejdříve v rovině psychické, například malátností, únavou, podrážděností. Poté příjde zhoršení zdravotního stavu, komplikace e mnohdy i smrt.

Chtivé zloděje posvátnost místa neodradila

Germáni věřili v posvátný strom života, koruna symbolizovala božství, kmen byl atributem Midgardu, podivného záhrobního světa zvířat, rostlin i lidí. Do Midgardu putovaly po smrti duše. Kořeny symbolického stromu patřily k ženskému principu, k podzemnímu světu a temnotě. Přestože strach z podobné magické ochrany byl ještě i v pozdějším středověku obrovský a všudypřítomný, zdá se, že chtivé zloděje neodradil. I zličínské naleziště bylo částečně vykradeno. Nebožtíci leželi místy až tři metry pod zemí v masivních rakvích (či spíše truhlách) z kmenů, opatřených těžkými víky. Rafinovaní zloději vykopali pouze úzkou sondu, prorazili víko v oblasti hlavy a odtud kradli zejména drahé šperky. Za hlavou některých koster se nalézal výklenek s nádobami. Bylo zapotřebí zemřelého „vybavit“ na cestu do záhrobí, nebo usmířit zlé duchy obývající zásvětí?

Otvory v lebkách

Germánské kmeny jsou v dnešní době tak trochu opomíjenou skupinou, která kdysi pobývala na našem území. Módní keltománie je vytlačila kamsi na okraj zájmu. Přitom i Germáni používali léčivé prameny, lázně, pomocí run zaříkávali a léčili nemoci, měli propracované náboženství, praktikovali magii. Unikátní světové nálezy nás postavily před další záhadu, na některých lebkách v Evropě byly objeveny zvláštní otvory. Jednalo se snad o prastaré chirurgické zákroky? Nebo šlo o trepanace lebky? Medicína a magie tehdy tvořily jednolitou vědu, vždyť mocný bůh Wotan sděloval tajemství léčitelství jen vybraným jedincům. Jakým, o tom dnes můžeme jen spekulovat.

JIŘÍ NOVÝ

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO