Život je energie, zahalená tajemstvím a moudrosti věků

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Jen tak, posuďte sami."

Staročeská příjmení z dávných dob

 Zajímavá a vtipná příjmení

v 17.století na Táborsku

 ,,Po třicetileté válce se římskokatolická církev, podporovaná státem, snažila všemi prostředky "obracet" české obyvatele na svou víru. Nejprve však bylo třeba zjistit skutečný stav náboženství v jednotlivých částech země. Na základě patentu ze  4.2.1651 začal vznikat tzv. Soupis poddaných podle víry. Za jeho zajištění zodpovídali krajští hejtmanové. Soupisová akce se týkala veškerého obyvatelstva s výjimkou duchovenstva a vojska."

 ,,Z tohoto soupisu můžeme ujistit, jak mnohdy zajímavá a vtipná příjmení měli obyvatelé na Táborsku před 350 lety."

Tak např.v Brandlíně žil sedlák Jíra CHLUP.

V Budislavském dvoře byl pacholkem Jíra ŠVÁB a ve vsi Budislav hospodařil Jan MAKOVIČKA.

V Záluží byl zase Martin KOZA, v Dražicích byli chalupníci: Mikoláš KRAMPLE, Tomáš ŠAŠEK a Jan TEPLÝ.

V Hrobech sedlačil Jakub ŠŤÁVA a v Zahrádce Jan DŘÍMAL. Zajímavá příjmení byla v Chýnově: starší sládek na zámku se jmenoval Jan ČEŠPIVO a Chýnovským sousedem byl dvacetiletý Mikoláš RUČIČKA.

Nádheru staročeských příjmení nám ukazuje soupis Chýnovských podruhyň:

Anna MOŘHUBKA, Dorota SVAŘOVANÁ,

Alžběta MAKOLOUŠKOVÁ a Anna HLAVOVÁ.

V Ratibořských Horách byl řezníkem Jindřich KUŘÍK,

v Bítově u Lažan byl sedlákem Pavel MAKOVEC.

V Brné byl Jiřík NEMASTNEJ - sedlák a Mandelína PLAŠILKA, vdova.

Ve Velmovicích žil sedlák Pavel PLETICHA a v Pohnání Pavel BEJČEK, Jiřík VOKURKA, konšel a Jan ŠMEJKAL, sedlák.

V Hlasivu zase byli: Matěj MUŽÍK, Ondřej SKOPEC a Matěj PODUŠKA, sedláci.

Ve Vřesci hospodařil Matěj CHLUBNA a v Košíně byl nekatolický podruh Pavel TUZEHLEĎ.

V Liderovicích žil chalupník BUJNEJ Šimon a v Hamru KUNDAL Tomáš.

Ve Vlkově byli Matouš KROTKÝ, sedlák a Kateřina MEJDLOVÁ, podruhyně ZUBATÝHO Vondry.

V Choustnikých dvorech sloužili : maštalíř Matěj SÁDLO, pekařka Anna VRZALKA a sluhové Ondřej VOŠÍVAL a Jan OBEJDA.

V Choustníku hospodařili HRNEČEK, TŘEŠNIČKA a VOŠÍVAL, sedláci, a hospodyně VYSKOČILKA Anna.

V Dlouhé Lhotě byla podruhyní Lída SMOLAŘKA, v Mlýnech byl ševcem Jakub VRZAL.

V samotném Táboře "zachraňují" zvláštní příjmení pouze VOKOUN, VOKURKA a CIBULÁK, nepoddaná žena Estara PŘEDLICE s podruhyně Marjána OCINKÁ.

Zato ve Veselí nad Lužnicí se s veselými příjmeními "roztrhl pytel"; jsou zde: soused SKLÍNKA, podruhyně ANDĚLKA, švec KOŠŤÁL, soused JEBAVEJ Martin, mlynář Vavřinec NECHOĎDOMŮ, krejčí HŘÍBEK, chalupník NEŠKODNEJ Baltazar, chalupnice BŘEČKOVÁ a podruh PÍČIN Mikoláš.

V Horusicích byli sousedé ROZUM, KOČKA a KUŽELKA a vdova OUKROPKA; na mlýně byl ANDĚL.

V Domamyšli měli zase mlynáře KRÁTKORUKÝHO.

Za příkladnou ukázku středověké češtiny a vtipu našich předků slouží příjmení v obci Val.

Můžeme z nich složit i krátký příběh, aniž bychom k nim přidali jediné slovo:

 Bezruký Přeslička Vyskočil a Chvátal. Dohnal Dorotu, Ženatého Rychtáře, Zbudil Vystrčila a Palečka a Prchal.

,,Naše příjmení jsou zajímavá a řeč krásná!“ 

ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ

 ... Kolik času ...

,,Průzkum agentury sledoval například i to, kolik času tráví lidé u internetu. Tam se Češi propadli na 26. místo. V porovnání s ostatními národy posloucháme často rádio. Naopak v množství času stráveného před televizí jsme průměrní. V tomto ohledu drží prvenství Thajci, kteří podle průzkumu sledují televizi téměř 22 a půl hodiny týdně."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

Slovácká vinařská podoblast je pestrou a rozmanitou paletou nejen folkloru, ale i vína. Konají se zde akce s osobitým charakterem, a právě ten je promítnut i do místních jedinečných vín.

Od památek k zarážání hory

Při cestách po Slovácku můžete navštívit nejen vinařská centra, jako je Bzenec, Kyjov, Břeclav nebo Uherské Hradiště, ale zároveň poznáte i mnohé památky. Renesanční zámek se sgrafitovou výzdobou v Kyjově nebo jezuitský kostel a novorenesanční radnice v Uherském Hradišti opravdu stojí za návštěvu. Pokud chcete poznat trochu blíže místní zvyky a pochopit, jak to tady vše chodí, rozhodně se zastavte v Uherském Hradišti ve Slováckém muzeu se stálou expozicí věnovanou slovácké lidové kultuře.

Skvostem celé oblasti je pak areál historických vinných sklepů Plže, poblíž města Petrov, ale také skanzen ve Strážnici, kde se nachází originální soubor vinohradnických staveb. A co se akcí týká, tak 12. srpna proběhnou Blatnické búdy pod hvězdami, 2. září unikátní Zarážání hory v Nechorách, 9. - 10. září oblíbené Slovácké slavnosti vína a otevřených památek a 15. - 16. září Bzenecké krojované vinobraní.

Dubový kyj značí Kyjov

Neznalé možná překvapí, že název Kyjova se odvozuje od osobního jména Kyj, neboť muž tohoto jména mohl mít Kyjov ve vlastnictví. Toto osobní jméno bylo prý ve slovanské oblasti poměrně rozšířené. Německy se město nazývalo Gaya nebo také Geyen.

Město má ve znaku pravou paži držící kyj na modrém poli, přičemž počet suků se pohybuje od tří do pěti (převážně jsou to čtyři). Barvy znaku jsou modrá a bílá. Modrá je použita podle znaku z rejstříku kožešnického a kloboučnického cechu z 18. století. Existuje i varianta městského znaku z roku 1727 s červenou podkladovou barvou.

Podle pověsti byla kyjovská osada napadena ve chvíli, kdy obyvatelé budovali obrannou palisádu z dubových kmenů. Před útočníky od východu se neozbrojení osadníci úspěšně ubránili dubovými kyji, které zbyly z opracovaných dubových kůlů. Tak měl údajně vzniknout název osady a do znaku se dostal dubový kyj.

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Je tu masopust!
Masopustní doba zahrnuje dobu od Tří králů do Popeleční středy. V tomto období se na vesnici konaly zabíjačky, veselice a bály, ve městech se pořádaly plesy a karnevaly. Radovali se bohatí i chudí, jedlo se, pilo, zpívalo a tancovalo. Každý se snažil užít si co nejvíc, protože Popeleční středou nastoupil čtyřicetidenní půst a byl také konec radovánkám až do Velikonoc.
Naši předkové si na bujaré masopustní veselí velmi potrpěli, což je dochováno v písemných zprávách již ze 13. století. Z masopustního období byly nejveselejší poslední tři dny před Popeleční středou, kterým se místně říkalo fašank, šibřinky nebo ostatky. Hodování začínalo tzv. „tučným čtvrtkem“, kterému předcházela zabíjačka. Tradičním jídlem byla vepřová pečeně se zelím a knedlíky. K tomu se vydatně popíjelo pivo. Každý si dopřál tolik jídla a pití, kolik snesl. Pátek a sobota pak uběhly v očekávání dalších dnů. Masopustní neděli se říkávalo „taneční“. Po obědě vyhrávala na návsi hudba a zvala k tanci. Ženy i muži mířili do hospody, kde pivo teklo proudem, tancovalo se a veselilo až do rána. Masopustní pondělí bylo pokračováním v tanci tzv. „mužovským bálem“. Na tuto zábavu neměla přístup svobodná chasa a musela se spokojit jen s přihlížením. Hudebníci pilně vyhrávali, protože furiantští sedláci se ve zlatkách jeden před druhým předháněli. Masopustní úterý bylo svátečním dnem. Byl to „den maškar“. Průvody masek doprovázené muzikanty chodily od domu k domu, kde měly za úkol pobavit, vtipkovat a zpívat. Odměnou jim bylo jídlo, pálenka, pivo, koblihy, ale i peníze. To vše se večer zkonzumovalo při taneční zábavě. Čím byly masky vtipnější, tím měly větší úspěch. V průvodu nechyběly masky četníků, žebráků, medvěda s medvědářem a báby s nůší. Krajově se průvod doplňoval o kozla, kominíka, žida s pytlem, vlka, slaměníka apod. Hlavní postavou býval šašek. Zábava končila o půlnoci tradičním aktem „pochovávání basy“, což znamenalo konec radovánkám. Popeleční středa byla prvním dnem půstu a připomínala pomíjivost pozemského života. Dopoledne byla ještě povolena pálenka a zbylé jídlo z hodování. Oběd byl už postní, což byla obvykle čočka s vejcem nebo krupicová kaše.
Čtvrtku po Popeleční středě se říkávalo „pytlový“, protože se zpytlovaly - neboli dojídaly - zbytky. Chcete-li si připravit masopustní pochoutku, kterou zapijete pivem po vzoru našich předků, pak nabízím následující pokrm.
Masopustní pochoutka - 4 porce: Potřebujete 30 g sádla, 1 větší cibuli, 600 g krkovice, 1 větší paprikový lusk, kmín, grilovací koření, 500 g kysaného zelí, sůl, chilli papričku, 5 stroužků česneku, 1 polévkovou lžíci hotové jíšky.
Postup: Na sádle nechte zesklovatět cibuli, přidejte na kostky nakrájené maso, paprikový lusk, kmín, koření a vše restujte. Zalijte vodou, osolte, přidejte rozdrcenou papričku, nechte dusit. K poloměkkému masu přidejte kyselé zelí a hotovou jíšku, nakonec dosolte a můžete dochutit prolisovaným česnekem. Vhodnou přílohou je chléb.
Mgr. Štěpánka Ch.

SPIRIT

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO