Obce ČERMNÁ a ARCHLEBOV
00000000000000000000000000000000
,,Z historie obce Čermná“
Obec Čermná vznikla pravděpodobně ve 13. století ještě před začátkem německé kolonizace. Jméno Čermná je slovanského původu a vzniklo ze jména místního potoka, jenž byl příchozími osadníky nazván podle barvy dna „ Červená voda “. Nynější rozestavění domů je charakteristické pro německý typ osídlení, proto se uvažuje o zániku slovanské vsi v průběhu německé kolonizace pohraničních oblastí českého království ve 13. století. Původní slovanské obyvatelstvo se buď odstěhovalo nebo slynulo s německou většinou.
První písemná zmínka se datuje k roku 1362, kdy zde hospodařil první známý držitel obce Tyček z Ivanovic. Samostatná ves byla manským statečkem náležícím k trutnovskému kraji.
Husitské války na počátku 15. století se Čermné nedotkly přímo, znamenaly však posílení českého živlu ve zdejším okresu.
V první polovině 15. století vlastnili Čermnou členové starobylého vladyckého roku Zilvárů. Pravděpodobně některý z nich vybudoval v blízkosti kostela v horní části obce, v místě dnešního č.p.1, menší tvrz. Zde pak sídlili všichni členové měšťanské rodiny Cikánů z Hostinného, kteří získali většinu obce ve 2. polovině 15. století a drželi ji do roku 1699. Tvrz i ves toho roku prodali Oktaviánu Vladislavovi z Valdštejna.
Noví majitelé, kterými byla po roce 1785 rodina Bolzů, tvrz v Čermné již nepotřebovali, takže postupně chátrala, až v 19. století zanikla. Bolzové vlastnili ves až do roku 1848. Do té doby byla Čermná rozdělena na Horní a Dolní Čermnou, jak také dokazuje obraz starého obecního razítka. Rostlina nakreslená uprostřed znaku, poukazuje na to, že v Čermné bylo chováno hodně dobytka. Hranice Horní Čermné byla u dnešního č.p.78 a 79.
V roce 1791 měla Čermná 106 domů. Roku 1805 bylo provedeno nové číslování domů, tehdy měla obec 143 obytných domů. Podle sčítání lidu v roce 1910 měla Čermná 1119 obyvatel vesměs německé národnosti a všichni byli římskokatolického vyznání.
Památka - Kostelík sv.Václava v Čermné byl vystavěn roku 1384.
Roku 1913 byl kostelík, pamatující věky, rozbořen a stavební místo urovnáno. Nový kostel byl dostavěn v roce 1915.
Dodatek :
,,V obci byly nalezeny pozůstatky dvou tvrzí, kolem nichž vznikla slovanská osada. V centru obce stojí na místě někdejšího kostelíka Sv. Václava z roku 1384 novogotický kostel. Kromě množství dochovaných roubených i zděných stavení cenné architektonické hodnoty, kamenných křížů a plastik v obci najdete také obecní hospodu a sportoviště. K Čermné náleží i samoty Podháj a Liščí domky. Podle potoka dojedete do sousedních Chotěvic přes výšinu kolem opravené kapličky do Hostinného nebo severním směrem na kole do Rudníku, Javorníku a Vlčic."
Kaplička
ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ
,,ARCHLEBOV“
Archlebovským základem bylo náměstí a dvě ulice. Náměstí vzniklo později, kdy už stál archlebovský kostel, který po způsobu starých kostelů leží bokem osady na vyvýšenině. Jeho vznik lze tedy datovat do konce 13. století.
HISTORIE
Po celou historii Archlebova sehrály důležitou úlohu vinice. Vinařství kvetlo již před 13. stoletím. Archlebov se mohl chlubit ve všech dobách nejvzácnějším vínem takřka celé Moravy a je uveden v soupisu vinařských osad už před r. 1620. A. Kolek ve své knize O klíče markrabství píše: „Ti, kteří přijeli, tlačili se u ohně, třeli si zkřehlé ruce, podupávali, jiní seděli kolem dlouhého stolu, na němž mdle plápolalo několik loučí, třpytily se cínové korbelíky i mračily se tmavohnědé hliněné džbánky, naplněné chvalně známým archlebovským vínem.“ (viz. Kolek, A.: O klíče markrabství, nakl.Vyšehrad Praha 1971, s. 48)
V 11. nebo 12. století přešla osada do vlastnictví zámožného pána jménem Archleb a dostala název podle nového majitele. Archleb byl příslušníkem bohatého rodu, který v té době vlastnil i osadu Židlochovice a mnohé osady v okolí. Na vyvýšenině nad osadou vybudoval tvrz s hospodářským statkem (stála v místech dnešního kostela a připomíná se už roku 1447) a v osadě pod tvrzí dal stavět hospodářská stavení dle určitého plánu tak, že vznikla prostorná náves a dvě hlavní ulice. Náves sloužila ke shromažďování dobytka před odehnáním na pastvu a několikrát do roka byla využívána ke konání trhů. Proto byl Archlebov už v té době nazýván městečkem (trhy se konaly až do třicetileté války, kdy pod vlivem válečných událostí zanikly).
První dosud zjištěná písemná zpráva o Archlebově je z roku 1349, kdy jeho držitel Bohuš ze Ždánic dal do desek zemských zapsat, že odstupuje půl Archlebova synu Vítovi, arcidiákonu olomouckému. Ten však již v roce 1351 dal opět do desek zemských zapsat, že svou polovici Archlebova přenechává k užívání se vším příslušenstvím, s právem vinohradním, luky, lesy, rybníky, potoky aj. Alšíkovi z Fullsteina i jeho dědicům. Druhá polovina Archlebova tvořila zvláštní statek a patřila Černínům z Popovic. Ti se ale zadlužili a byli nuceni Archlebov prodat. Roku 1355 se v zemských deskách píše, že obec koupil tehdejší markrabě Jan prostřednictvím svého rady Štěpána ze Šternberka, čímž se stal Archlebov na krátkou dobu majetkem zeměpanským.
Již r. 1397 darovala Anna z Věteřova svůj majetek v Archlebově Ježkovi Kuželovi z Žeravic. Dalšími pány v Archlebově tedy byli Kuželové – r. 1406 Albrecht, r. 1409 Alšík, a r. 1411 Jan. V této době se v obci značně ujalo husitství. Poslední zmiňovaný Jan Kužel byl horlivým vyznavačem nového učení. Roku 1421 – 1422 prodal Jan Archlebov Jiřímu Rackovi z Mrdic, tehdejšímu pánu v Dambořicích. Po něm pak zdědil obec Václav z Mrdic, zvaný později z Archlebova, ale ten ho pak prodal kolem r. 1447 Kunovi z Kunštátu. Po Kunově smrti r. 1459 přešel Archlebov na jeho syna Čeňka. Po něm držel polovinu městečka Boček Kuna z Kunštátu, k němuž patřil lán dvorského role se 3 nivami, půl dvořiska, tvrzisko, pivovar s polovicí užitků, krčemného a vinných hor, a dále 2 rybníky. Druhá část Archlebova patřila Heraltovi Kunovi z Kunštátu, k níž náleželo 5 čtvrtí vinic, půl vinné hory a desátky s horním právem
Za válek krále Jiřího z Poděbrad s Matyášem velmi utrpěl Archlebov, protože místo zdejší tvrze a dvora se v listinách uvádí r. 1494 jenom jako „tvrzisko“ a „dvořisko.“
Roku 1494 přenechal svůj majetek Boček Kuna Václavu z Ludenic, který jej držel až do r. 1514. Po jeho smrti přešel na jeho 3 syny, Jana, Hynka a Zikmunda. Nakonec se stal jediným pánem Zikmund, který ale r. 1519 předal archlebský majetek Ctiborovi z Vranova. Pak připadlo městečko Janu Vranovskému z Vranova. Ten ho ale kolem r. 1548 prodal Benešovi Krčmovi z Koněpas. Beneš pak ještě téhož roku přenechal Archlebov Ždánicím.
Na druhé části Archlebova se vystřídalo několik majitelů. Roku 1499 ji Herolt z Kunštátu přenechal Jiříkovi Rackovi z Mrdic, v l. 1515 – 1520 ji držel Václav Racek. Dalším dědicem byl Jaroslav Racek, který krátce před svou smrtí prodal svůj archlebský majetek Janovi Ždánskému ze Zástřizl, který se r. 1544 uvádí jako držitel celého Archlebova. Tím připadl Archlebov ke ždánickému panství.
Roku 1558 koupili Archlebov od Jana Ždánského bratři Albrecht a Jan Šembera z Boskovic, kteří jej r. 1565 přenechali Oldřichovi z Kounic.
Velké problémy zažili Archlebovjané v 16. století od Turků a Uhrů, připojily se i živelné pohromy a častá neúroda. V 17. století se Archlebova dotkly hlavně loupežné nájezdy Turků, Maďarů a jiných loupežníků r.
Majetek Kouniců připadl císařské komoře a r. 1622 přenechal císař Ferdinand II. Archlebov za věrné služby knížeti Maxmiliánu z Liechtenštejna. V té době, zvláště před a po bitvě na Bílé hoře (r. 1620), přišel Archlebov o mnoho svých práv. Kníže Maxmilián se snažil podporovat obyvatele, přenechával jim opuštěné usedlosti a vinohrady a Archlebov se přece jen pozvolna vzpamatovával. Roku 1639 postavil kníže na místě bývalého sboru Jednoty bratrské Kostel sv. Šebestiána a Rocha.
,,Pečeť“
Z této doby pochází i archlebovská pečeť a to z roku 1621. Stará pečeť má zahrádku, v ní strom a nápis PECZET MIESTECKA ARKLYBOVA.
DODATEK K OBCI Z MINULÝCH STOLETÍ :
Po třicetileté válce byli z popudu vrchnosti v Archlebově usazováni Němci (odtud četnost jména Němec v naší obci). V l.
1805 přes Archlebov táhli Rusové, Rakušané i Francouzi (ubytovalo se jich v obci asi
V 1. polovině 19. století řádily v naší obci několikrát požáry. Nejprve r. 1816, kdy shořely 23 domy a r. 1821 vyhořelo neopatrností jedné dívky 13 chalup. 1831 vypukla asijská cholera, na níž zemřelo 34 osob.
1840 se konal v Archlebově první dobytčí trh (prodalo se 221 koní, 183 volů, 46 krav a 27 telat a koz). Rok 1846 poznamenala veliká neúroda a krutý hlad.
II..cholerová epidemie řádila v l. 1854 –
KULTURNÍ PAMÁTKY
Farní kostel sv. Šebestiána a Rocha
( více rozepsán pod tématem ,,Kostely - církevní památky")
Uprostřed obce najdeme barokní kapličku se sochou sv. Jana Nepomuského
Znak
Znak tvoří v modrém štítě zlatý polský plot se dvěma vyššími kůly a zeleným vinným hroznem uprostřed. Za ním vyrůstají dvě borovice přirozených barev se zlatými slaměnými víchy na kmenech, mezi nimi zlaté slunce bez tváře.
Na archlebském znaku je vyobrazena událost při dozrávání hroznů. Koncem srpna začaly dozrávat první hrozny, „zahájila se hora“, což znamená, že se cesta do vinohradů zahradila, aby tam nemohl vjet žádný povoz. Před vinicemi byly postaveny májky s borovým vrškem, pod kterým byl uvázán slaměný vích jako výstraha. Od té chvíle se nesměl nikdo v hoře potulovat.
Prapor
List tvoří dva vodorovné pruhy, modrý se žlutým sluncem bez tváře a žlutý se zeleným vinným hroznem.
Dne 14. 2. 2001 předal obci pan Václav Klaus, předseda PSPČR, dekret na znak a prapor obce.
V okolí obce byly objeveny četné archeologické nálezy z období prehistorického osídlení.
Postupně se obnovují tradice a zvyky. V obci je uchováno a příležitostně používáno přes 200 krojů. Obec je známá rýsováním kraslic. Proslulé je také vyspělé vinařství s výrobou kvalitních vín.
Ve vinicích objevena jihoevropská cikáda viničná, byl zjištěn výskyt řady stepních druhů brouků, motýlů a blanokřídlého hmyzu.
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
