JEŽÍŠ KRISTUS - Písmo - Aramejský OTČENÁŠ - Následování KRISTA
JJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJ
,,Třebaže pozdější křesťanství navazuje na Ježíšovo učení, důrazy se v něm přesunuly a rozvinuly."
,,Celý svět velmi dobře zná jeho jméno -
- Ježíš Kristus"
Ježíšovo učení a působení :
Třebaže pozdější křesťanství navazuje na Ježíšovo učení, důrazy se v něm přesunuly a rozvinuly v jiném kulturním kontextu. Některé myšlenkové a společenské proudy navazující na Ježíšovo působení byly představiteli oficiálního křesťanství (hlavního proudu křesťanství) odmítnuty jako hereze a nejsou obecně pokládány za typicky křesťanské. Rekonstruovat původní Ježíšovo učení oproštěním od pozdějších kulturních nánosů a interpretací je nesnadným úkolem. Nejschůdnější cestou je historicko-kritické čtení spisů Nového zákona.
Základními důrazy jeho učení bylo :
navázání na tradici židovského náboženství, jeho obnova a reforma v rámci židovství a v návaznosti zejména na tradici proroků, např. Izajáše.
evangelium, eu-angelion, dobrá zpráva: osvobození od jha formálních a rituálních náboženských požadavků a znovuobjevení a posílení jejich jednotících principů: autentičnost, plnost a neokázalost v lásce k Bohu a k bližnímu. Toto osvobození je spojeno s pokáním, obrácením, změnou smýšlení.
Požadavky zaměřeny na odpovědnost (smýšlení) jednotlivců, nikoliv na vzpouru vůči státnímu nebo náboženskému systému jako celku
nadřazení etických principů sounáležitosti a milosrdenství k bližním nad náboženskou, etnickou či rodinnou příslušností i nad servilitou vůči Bohu
podpora pokorným, upřímným, statečným, spravedlivým, utiskovaným, nemocným atd., výstraha pyšným, pokrytcům, lidem parazitujícím na náboženství k vlastnímu prospěchu
milosrdenství, odpuštění, láska k nepřátelům, sebekritičnost,
smysl sebezáporu, utrpení a snášení obtíží
odpovědnost za aktivní využití života (podobenství o hřivnách, Matouš 25,14 n.)
podpora racionálního uvažování a rozeznávání „znamení doby,“
oceňování důvěry (víry) v Boží moc (pomoc).
Zázraky nebyly vnímány jako porušování přírodních zákonů (takový pojem tehdy neexistoval), ale jako znamení Boží moci, prorockého vhledu do skutečnosti.
extenzivnost nauky - úmyslné, promyšlené a organizované šíření příkladem i výkladem.
Ježíšovo sebepojetí není z evangelií jednoznačně zřejmé, což se promítá i v teologických sporech raného křesťanství.
,,Malíři, kteří nám ponechali po mnoha staletí velkolepá díla na svých plátnech a stěnách - vyobrazení Ježíše Krista."
,,Já sama, si velmi dobře pamatuji z dětství, že má babička měla podobné obrázky vloženy přímo v modlitební knížce a Bibli se kterými navštěvovala kostel. Pokud se ji naskytly stejné obrázky, tak si je vyměnila s dalšími babičkami. Na toto vyměňování obrázků si často vzpomínám." Ludmilka
,,Mnoho podobenství dostal tento muž se jménem Ježíš Kristus."
Písmo nás přesně informuje :
Dan 12,2: "Ti, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze."
Jan 5,28: "Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení."
Sk 24,15: "…a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu."
1 Kor 15,12-57: "Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání ?
,,Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu : dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus."
,,Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí !“
,,Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání : jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí : první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy.. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, vždyť pod nohy jeho podřídil všecko. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem. Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé ? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít ?“
A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí ? Den ze dne hledím smrti do tváře - ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu! Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.
Neklamte se: špatná společnost kazí dobré mravy. Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení! Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?" Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny. Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo. Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby. A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září. Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. Jak je psáno: `První člověk Adam se stal duší živou´ - poslední Adam je však Duchem oživujícím. Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.
První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe. Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví jsou i ostatní v nebesích. A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského. Chci říci to, bratři, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném. Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil ! Kde je, smrti, tvé vítězství ? Kde je, smrti, tvá zbraň ? Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona."
,,Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista !"
,,Věřící se zde také setkává s mrtvými, ale s pohledem upřeným na Krista a na věčný horizont lidství. Za zemřelé se chodí především modlit. Modlit, aby jim byl zkrácen nebo ulehčen očistec, aby už směli zažívat věčné spojení s Bohem, aby jejich předurčení k slávě synů Božích už bylo naplněno. Získává pro ně v milostné dny i jindy odpustky. Ale jeho láska se neomezuje pouze na prostor zahrádky na hřbitově, za své mrtvé i všechny ostatní zesnulé se modlí doma, v kostele a nejúčinněji s Církví při mši svaté. Jak může být šťastný, že se Církev modlí za všechny, za celou Církev trpící v očistných mukách nenaplněné lásky a v zasloužených trestech, že i když zemřou jeho blízcí, kteří by se za jeho spásu modlili, nebude jeho duše ponechána bez pomoci, přímluvy a modlitby.“
,,V prvé řadě věřte hlasu svého srdce a pak teprve dejte na řeči ostatních. Jen tak dojdete na takovou cestu, která Vás volá a povede Vás vstříc novým dnům a také rozeznáte - co je pravdou."
Ludmilka
ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
,,Aramejský OTČENÁŠ“
Rozhovor s prof. Milošem Bičem
( hebrejistou a překladatelem Bible )
Z časopisu Dotek – leden 2002
,,Není přesně známo, kdy aramejský otčenáš vznikl a jak vznikl. Není také přesně jasné, zda ho Ježíš své učedníky naučil aramejsky, protože bohoslužebnou řečí byla hebrejština. Zřejmě se modlili otčenáš hebrejsky, ale ten se také v původní verzi nezachoval. To, co máme, je až novověký překlad. Současná hebrejská verze je přeložena odborníky zpětně z řečtiny a stejně tak u aramejské verze neznáme původní podobu. Byli to hlavně francouzští odborníci, kteří vzali za podklad určité verze vyskytující se v dosud fungujících aramejských obcích. Jenže aramejština má velké množství nářečí. Verze zveřejněná v knize N. Douglas-Klotze je v syrštině a to je východosyrské nářečí aramejštiny. To je dost odlišné od západní aramejštiny, kterou se dosud místy hovoří v Palestině. Dalo by se to přirovnat trochu k rozdílu mezi češtinou a slovenštinou. Je to velmi blízké a protože se v těchto jazycích nepíší samohlásky, tak se to místy úplně kryje, ale ne ve výslovnosti. Takže jeden zápis se dá číst dvěma poněkud odlišnými způsoby. Jednotlivé výrazy v syrštině budou jiné než v západní aramejštině. Druhý zásadní rozdíl je, že západní aramejština má často hlásku "a" zatímco syrština skoro důsledně "o".
Nyní zveřejňuji verzi Otčenáše v západní aramejštině ve fonetickém přepisu podle zápisu v kostele Pater Noster v Jeruzalémě :
Avúna dí vašmajá
Jithkaddaš šemach
(th čteme jako v anglickém the)
Tété malkútách
Tit abbad r'útách
k'dí vašmajjá chen b'ar'á (hrdelní r)
Lachmáná hav láná t'núm jóm vajámá
Vašboch láná chóvajná k'dí af ánachná šóvachná l'chajjávéná
V'lá Tahalíná L'netjúná
Éla n'síná min bíša
M'tol dí lách malkútá vachajlá vatešbuchtá l'álám
Amén
Na závěr bych nabídla trochu upravený český překlad otčenáše
ve spolupráci s profesorem M. Bičem :
Otče náš, jenž jsi na nebesích
Buď posvěceno jméno Tvé
Přijď království Tvé
Ať se Tvá vůle naplní na Zemi,
jako je tomu na nebesích
Chléb náš dej nám každý den
Odpusť nám naše chyby,
abychom i my odpustili chyby ostatním
Neuveď nás do pokušení
Ale odveď nás od zlého
Protože Tvé je království
a moc a sláva na věky
Amén (Tak se staň)
,,Myslím si, že tento Otčenáš vás může zaujmout.“ Ludmilka
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
KNIHA:
Aramejský Otčenáš.
Meditace na Ježíšova slova
Autor: Neil Douglas-Klotz
Popis:
,,Aramejský Otčenáš představuje praktické meditace, které mohou v člověku opět probudit mystiku. Tento malý svazek může změnit celý způsob modlení a pokud to dovolíte i celý váš život."
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
,,Naléhavou potřebu nacházíme v Kristově poselství"
,,Následování Krista“
,,Jedinou skutečně nosnou odpověď na naléhavou potřebu nacházíme v Kristově poselství, a to zní :
Zanechej úzkostlivých starostí o své blaho, protože ON, tvůj Bůh, se o tebe stará lépe, než to můžeš udělat ty. ON, který všechno vidí, všechno drží v rukou a umí všechno obrátit k dobrému, stojí po tvém boku. Nedělej si starosti, dovol mu, aby ti daroval mír, po kterém toužíš.“
,,Kristův pokoj není nějaká poduška míru, ale má svá napětí. Prožíváme ho tehdy, když celou svou bytostí spočineme v Bohu.“
,,Vytvoř nejprve pokoj v sobě, a pak přivedeš i druhé k pokoji,“ – následuj Krista.
,,Mohou žít v opravdovém pokoji jen ti, kdo jsou zakotveni v Kristu.
V Kristově poselství, a to zní : Zanechej úzkostlivých starostí o své blaho, protože ON, tvůj Bůh, se o tebe stará lépe, než to můžeš udělat ty. ON, který všechno vidí, všechno drží v rukou a umí všechno obrátit k dobrému, stojí po tvém boku. Nedělej si starosti, dovol mu, aby ti daroval mír, po kterém toužíš.“
Zjevení Páně
„Kde je Král?“
,,Není tato otázka mudrců i naší velmi naléhavou otázkou ? Kde je ten, komu právem náleží, aby byl nazýván Pánem světa i mého života, jemuž všechno náleží, který mě chrání a vede ke spáse ? Kde je ten, jemuž právem náleží mé klanění, moje láska a moje odevzdanost ? Kde je Král a kde ho najdu ?“
,,Liturgické texty ukazují hledajícímu správný směr a říkají nám, jaký je to Král a jak k němu můžeme dojít.“
,,Hle, přichází Pán a Vládce; má v rukou královskou moc a vládu. Těmito slovy otevírá Církev liturgii. Jeruzaléme, vzešlo tvé světlo, volá Izaiáš v prvním čtení a toto světlo by mělo z vyvoleného Božího lidu svítit všem národům a vládcům. Ve druhém čtení je řeč o Kristově tajemství, které vzejde těm, jimž je to dáno z osvícení Ducha.“
,,Král a Vykupitel světa se totiž nečekaně zjevuje jinak, než jak by si to lidé představovali a přáli. Zjeví se nikoliv v královském paláci, ale v nenápadném domě v bezvýznamné vesnici; nikoliv jako mocný vladař, ale jako bezmocné Dítě na klíně své Matky. Je to tedy Král, kterého není snadné najít.“
,,To, co je zde naznačeno, potvrzuje dále Matoušovo evangelium : Kristovo království zůstane skryto. Královský titul se objeví až na konci jeho životního příběhu za zcela jiných okolností: přichází jako bezmocný král na oslátku (21,5), kvůli tomuto titulu je vyslýchán Pilátem (27,11), dostává se mu pohany a ponížení od vojáků, kteří ho korunují trním (27,29), je to důvod jeho ukřižování (27,37) a předmět pohrdání ze strany židovských vůdců (27,42).“
,,To je třeba mít na mysli, když chceme tento titul pochopit. Od počátku poukazuje na utrpení.“
,,Na otázku, kde ho můžeme najít, odpovídá rovněž evangelium. Může být nalezen jen těmi, kdo po něm touží a rozumí jemným Božím znamením; kdo nešetří námahou při jeho hledání, jsou ochotni opustit své oblíbené každodenní pohodlí a vydat se za ním; kdo se při hledání nedají svést falešnými králi, jejich pohodlným životem a neodmítají poníženost, chudobu a obyčejnost.“
,,V radosti, jakou zažili mudrci, když nalezli Dítě, je skryta radost konečného cíle. Dojdeme k němu, když se budeme klanět nejen milému Dítěti v Betlémě, ale půjdeme statečně za svým Králem po celé jeho cestě. Proto se dnes Církev modlí: „Poznáváme Tě už světlem víry a prosíme Tě, doveď nás až k blaženému patření na krásu Tvé velebnosti.“
,,Stavme duchovní chrámy“
,,Dobrý pastýř staví další kostely nebo se v nejvyšším postavení soustředí na stavění duchovního chrámu v lidech, aby rostl základ živé víry a růst uvědomění vracel zvlažnělé a všichni byli příkladem mladým a hledajícím SLOVO, jemuž by rozuměli ?“
,,V této “moderní době” prosme našeho Pána o pomoc a osvícení, abychom svítili příkladem jiným – i duchovním, je-li třeba. Pán nám pomůže postavit duchovní chrám v celé naší vlasti.“
Karel V., Vsetín
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
