1964: 1963 Rickenbacker 360-12
Ihned po příjezdu do New Yorku kvůli natáčení Ed Sulliven Show ulehl Harrison s nachlazením zatímco ostatní Brouci navštívili Manhattan. V hotelu Hilton se Lennon s Epsteinem sešli s prezidentem firmy Rickenbacker Francisem Hallem. Ten chtěl Broukům předvést nový model Rickenbackera 325. Pro Harrisona měl Hall teprve druhý vyrobený prototyp 12strunného modelu Rickenbacker 360-12. Schůzky se vedle Epsteina zúčastnil pouze Lennon, protože Harrison zůstal s nachlazením v hotelovém pokoji, kde poslouchal rádio. Když Lennon viděl 12strunný model, požádal Halla aby s ním zašel do hotelu za Georgem, protože tušil, že se mu bude líbit.  A tak se všichni přesunuli do hotelu Plaza, kde nemocný Harrison ležel.  Ten chvilku na kytaru brnkal, když mu z rozhlasové stanice volali, že vědí že je nemocný a ptali se co dělá. George odpověděl, že leží a brnká si na nový model Rickenbackera. Ze studia se ho zeptali, jestli by kytaru používal, kdyby mu ji koupili. George samozřejmě souhlasil a tímhle způsobem se dostal k tomuto modelu. Svou novou kytaru použil okamžitě po návratu do Anglie. Poprvé ve skladbě I should have known better 25. února. Dále pak v I Call Your Name 1. března a A Hard Day´s Night 16. dubna. Zhruba o rok a půl později si pořídil ještě jeden stejný model a ten původní nechal odpočívat ve své sbírce. Znovu ho použil až v roce 1987 na desce Cloud nine ve skladbě Fish on the sand.

1964: Gretsch 12-string

Někdy v září nebo říjnu roku 1964 dostal Harrison experimentální dvanáctistrunný Gretsch. Párkrát ho zkusil, ale nadšen jím příliš nebyl pro jeho velikost, pro kterou se mu na tenhle nástroj špatně hrálo. Zařadil ho tedy do své stále se rozrůstající sbírky. Nástroj byl celý v černém provedení a se seriovým číslem 45708. Pod logem výrobce byla umístěna chromovaná destička s vyrytým nápisem George Harrison Model. Když se později na turné, kterého se zúčastnila i kapela Yardbirds, dal do řeči s kytaristou Jimmy Pagem, ten si mu postěžoval, že se mu jeho kytara rozbila. George neváhal a 12strunného Gretsche mu věnoval. Kytara nakonec skončila u jiného hudebníka - Johna St, Johna  ze skupiny Sound Incorporated. Kde je jí konec dnes, nikdo neví...

12strunný model, který obdržel George darem přímo od Gretsche.

1965: 1965 Rickenbacker 360-12
Jak už bylo řečeno, obohatil Harrison svou sbírku o druhý model Rickenbackera 360-12.  Dostal ji na tiskové konferenci v Minneapolis 21. srpna 1965 během amerického turné. Tento nový model ale použil poprvé až po návratu do Anglie při nahrávání If I Needed Someone 16. října. Tato kytara byla naposledy spatřena v březnu 1969 ve studiu Abbey Road.

1965: 1961 Fender Stratocaster
Konečně získal Harrison vytouženou kytaru Fender Stratocaster (seriové číslo 83840). Jednoho dne ve studiu poslali Lennon a Harrison Mala Evanse „koupit párek Stratocasterů“ a protože Brian Epstein prohlásil, že budou-li naprosto stejné sám je zaplatí, vrátil se Evans se dvěma modely z roku 1961 v málo používané modré barvě. Poprvé ji George použil při nahrávání alba Rubber soul ve skladbě Nowhere Man. Později pro nahrávání All You Need Is Love pomaloval svůj model psychedelickými barvami a vzory a pojmenoval ji „Rocky“. „Barva začala okamžitě pouštět“ vzpomínal později. Pod kolíky napínajícími struny použil jako barvivo dokonce oční stíny Pattie Boyd. V roce 1967 ji použil v televizním filmu Magical Mystery Tour ve skladbě I am the walrus. Ve své sólové kariéře ji používal převážně jako slidekytaru. Naposledy ji použil při nahrávání Free as a Bird. Kytara byla 5. prosince 2002 prodána v aukční síni Ragley Hall.

1965: sitar
Během natáčení filmu Help! se poprvé George Harrison seznámil s klasickým indickým nástrojem zvaným sitar. Zvuk se mu natolik zalíbil, že si v říjnu  v londýnském obchodu India Craft jeden levný kousek zakoupil. Použil ho poprvé při nahrávání skladby Norwegian Wood.

1965:Gibson ES-345
(v barvě tabáku). 
Není známo, jak k této kytaře přišel, ale použil ji například při nahrávání Day tripper a We Can Work It Out. Naposledy byl Harrison spatřen s touto kytarou na britském turné v prosinci 1965.

1966: Epiphone E230TD(V) Casino
Začátkem roku 1966 se Harrison a Lennon rozhodli následovat McCartneyho a pořídili si také kytaru Epiphone Casino. Nebyly to sice špičkové nástroje, ale Beatles je měli rádi a používali  je v následujícím období, které se označuje jako jejich nejkreativnější.  Harrison ji použil mimo jiné i při nahrávání „Seržanta“ či ve skladbě Hello goodbye.

1966: Gibson SG Standard
třešňová barva. Tato kytara se seriovým číslem 227666 a opatřená vibrolou Maestro Gibson Deluxe byla Harrisonem poprvé použita při nahrávání alba Revolver. Někdy kolem roku 1970 věnoval George kytaru Pete Hamovi z kapely Badfinger. Po jeho smrti v roce 1974 ji vlastnil po celých 28 let Petův bratr John Ham. V roce 2002 byla zapůjčena do Rock and rollové síně slávy. O dva roky později, v roce 2004 byla u Christie´s prodána v aukci anonymnímu kupci za neuvěřitelných 567 000 dolarů.

1966: Burns Nu-Sonic Bass
další nová kytara v rukou George Harrisona byla kupodivu basovka. Použil ji při nahrávání skladby Paperback Writer, zatímco Paul hrál na své Casino. Kam se poděla potom, nikdo neví.

1968: Gibson J-200
Harrison získal toto „Jumbo“ pro nahrávání „Bílého“ dvojalba a později ho použil i pro Let it be. Ve stejnojmenném filmu lze tento model spatřit ve skladbě For you blue. Použit byl i ve skladbě Here comes the sun.

1968: MOOG
V tomto roce vydal George své druhé sólové album, které bylo nahráno pouze s využitím nového syntetizátoru Moog.

1968: Gibson Les Paul Standard
Když přišel Eric Clapton do studia Abbey Road aby se přidal při nahrávání Harrisonovy písně While my guitar gently weeps, měl s sebou třešňově červenou kytaru Gibson Les Paul. Po skončení nahrávání věnoval tuto kytaru, pojmenovanou „Lucy“, Harrisonovi. Ten ji použil například ve skladbě Revolution či při nahrávání alb Let it be a Abbey road (nejvíce na Something). Poté mu byla kytara ukradena, respektive unesena do Guadalajary v Mexiku. Musel ji vykoupit aby ji dostal zpět. Patřila k jeho nejoblíbenějším nástrojům.

1968:1968 Fender Jazz Bass
Firma Fender věnovala Beatles řadu nástrojů a zesilovačů. Harrisonovi v roce 1968 věnovala i tuto basovou kytaru. Používal ji jen velmi zřídka a existuje jen málo fotografií na kterých je s tímto modelem zachycen.

1968: 1968 Fender Rosewood Telecaster
Další dar od Fenderu. Tato kytara, jedna z pouhých dvou vyrobených (druhý model byl dodán Jiimi Hendrixovi), dorazila do studií EMI v prosinci roku 1968 ze Spojených států. Byla často používána při nahrávání alba Let it be a je možné ji vidět i na záznamu posledního společného koncertu skupiny - slavného koncertu na střeše studia. Po rozpadu kapely hrál Harrison krátký čas s Bonnie & Delaney a poté věnoval tuto kytaru Delaney Bramlettovi. Když se po čase pokusil Bramlett kytaru prodat, požádal ho George o vrácení. Zbytečně. Bramlett se ji znovu pokusil prodat v aukční síni Sotheby´s, ale jeho cena 200 000 dolarů nebyla nikým přijata. Bramlett ji nejspíše vlastní do dnešních dnů.

1968 Fender Jaguar 

George Harrison použil tuto kytaru při nahrávání Bílého dvojalba. Později se objevila při natáčení Let it be v rukou Johna Lennona.

V sedmdesátých letech se George Harrison dostal i k poměrně raritní kytaře od firmy Bartell. Šlo o bezpražcový nástroj, respektive s pražci jen na úzkém kraji krku.

Během své kariéry s Beatles dostal Harrison i další kytary, které ale téměř nepoužíval. Jsou to například: černá Gibson Les Paul, který mu věnoval Eric Clapton, Maton MS-500 Mastersound, vyrobená v Austrálii, Vox Mando-Guitar V257 12strunná kytara velikosti mandolíny (vlevo), Fender Bass VI šestistrunná basová kytara, kterou použil v Hey Jude a Burns Nu-Sonic, další basová kytara (vpravo), kterou použil ve skladbě Paperback writer.

  Fender Bass IV