Štěně
Příjezdem domů se štěně stává členem vaší smečky. A štěně hned od počátku potřebuje jasné vedení. U chovatele to byla psí máma, která štěně uklidňovala i usměrňovala a její roli teď musíte převzít vy. Štěně učíme, že lidské ruce a nohy tu nejsou proto, aby je štěně okusovalo a proto pořídíme dostatek bezpečných psích hraček a některou z nich štěněti podstrčíme v okamžiku, kdy se chce zakousnout do naší končetiny. Jestliže štěně stejně dá přednost naší ruce, chytneme ho za čumáček a lehce stiskneme. Můžeme ho také chytit rukou za krk a lehce s ním zatřepat. Pozor „třepání“ se může používat jen u malého štěněte. Naše potrestání doprovodíme jasným krátkým NE. Tento povel budeme používat pro přerušení jakékoliv nežádoucí činnosti. Intonace hlasu při zákazovém povelu by měla být hlubší, naše NE by mělo nahrazovat krátké výhružné psí zavrčení.
Psa nikdy netrestáme bitím, kopáním, křikem apod. Pes tyto „projevy“ nebere jako trest, ale jako akt agrese z naší strany a začne se nás bát.
Měli bychom si vzít dovolenou a na nutnou samotu zvykat štěně pomalu a postupně. Čím déle s ním zpočátku můžeme být, tím lépe. Z pohledu štěněte tvoříte dohromady jednu velkou smečku, kde vy se musíte chovat jako správný vůdce smečky, rozhodně a sebejistě, tak, aby z vás bylo cítit, že u vás je to bezpečné místo, kde štěně vždycky najde ochranu i jasné vedení. Pes totiž rozpozná vaše emoce i když se je navenek snažíte skrýt. Když budete mít třeba v nějaké situaci strach, pes to vycítí a začne se chovat také nejistě.
Choďte se svým štěnětem, samozřejmě na místech kde není provoz, co nejvíce na volno, bez vodítka. Štěně má v sobě tzv. následovací pud. V přírodě, kdyby vlčata nenásledovala svoji matku, stala by se snadnou kořistí jiné šelmy. Tím, že štěně necháte běhat „na volno“naučíte ho několik důležitých věcí:
1. Štěně se naučí, že si vás musí hlídat a ne naopak, jak bohužel mnohdy vidíme.
2. Máte skvělou možnost učit přivolání, tak, aby pejsek pochopil, že vy jste pro něj tím nejbezpečnějším bodem na světě a bude k vám chodit rád. Přivolání je ostatně tím nejdůležitějším cvikem, který je třeba každého psa naučit. To, jak ochotně k vám pes přijde, ukazuje jasně na to, jaký je mezi vámi vztah.
3. Už s malým štěnětem je nutno chodit „na volno“ mezi ostatní psy. Nečekejte až bude štěně plně očkováno, (tj. asi ve 3 měsících) protože tím ztrácíte cenný čas, ve kterém by mělo štěně navazovat kontakty s jinými psy i lidmi, aby mělo možnost se naučit správné psí komunikaci. Psi, kteří nemají možnost hrát si ve štěněcím věku s jinými psy, nenaučí se gesta podřazenosti a nadřazenosti, reagují později při setkání s jiným psem agresivně nebo bázlivě, protože se setkali s tvorem, kterému nerozumí, není pro ně čitelný. Stejně by si štěně mělo zvykat i na lidskou společnost. Měli bychom ho brát do míst, kde se pohybuje více lidí a do dopravních prostředků. To už samozřejmě na vodítku. Měli bychom ho seznamovat s dětmi a s dalšími zvířaty. Situace, do kterých se štěně dostane nejpozději do 4. měsíce života bude později považovat za normální součást života a nebude v nich reagovat ani agresivně ani bázlivě.