Rusko definitivně zavřelo kohoutky od plynových potrubí vedoucích do Evropy. V některých zemích (např. Bulharsko) se už netopí ve školách. Tahanice s Ukrajinou jsou nezajímavé, celou akci je velmi těžké si vysvětlit jinak než jako mocenský tlak Moskvy na Evropu a evropské země. Současná „plynová krize“ je doposud nejvážnější zatěžkávací zkouškou. Vypadá to, jako kdyby Rusové testovali své možnosti a až zjistí, že jsou dostačující, udělají něco jako Berlínskou blokádu z roku 1948, tentokrát v „globálních“ rozměrech. Rusům jde o to, otestovat, zda není možné zlomit Ukrajinu, aby provozovala politiku vstřícnější k Moskvě (vztah Moskva – Kyjev má v úsilí o obnovu ruské imperiální politiky základní význam), zda je možné vrazit klín mezi evropské země a Ukrajinu, zda je možné tímto způsobem znesvářit evropské země navzájem a hlavně přinutit bývalé ruské kolonie (tj. i ČR) k poslušnosti. Vůbec nevěřím tomu, že jde primárně o spor Ruska s Ukrajinou (jak tvrdí Klaus, zjevně poté, co mu to nakukal ruský velvyslanec Fedotov), o problém mezi autonomními distributorskými firmami (a že by tedy něco vyřešilo potrubí spojující Rusko přímo se zeměmi EU). Známe své pappenheimské. Tenhle problém se možná potáhne po týdny. Evropa je dosud málo připravená na ruské vydírání, příliš se už vydala Rusku všanc. Že Rusko celou věc manipuluje i k oslabení ČR a její nynější vlády (Paroubkova ČSSD má k Moskvě lepší vztahy než Topolánkova ODS a lidé vázaní na exprezidenta Havla, a vsadil bych se, že důvěrnější, než to na první pohled vypadá), považuji za zcela zjevné.
Konflikt mezi Čunkem a Topolánkem eskaluje. Topolánek hrozí, že pokud Čunek z vlády neodejde, podá demisi, kdežto Čunkovi lidovečtí stoupenci hrozí, že pokud by měl Čunek odejít, pomohou vládu svrhnout. Protože zelení jsou v preferencích momentálně hluboko pod hranicí 5%, vypadá to, že by mohla vzniknout jakási latentní Národní fronta ve složení ČSSD – KSČM – KDU-ČSL. Možná by se našlo i zdravé normalizační jádro v ODS s podporou prezidenta Klause. Protože ale KDU-ČSL je rozpolcená, není vyloučeno, že se štípne. (Vypadá to skoro půl na půl, ale Čunek má podporu voličsky nejsilnějšího lidoveckého regionu, jižní Moravy.) Pak bude otázka, jak si Topolánek jako předseda budoucí nejsilnější opoziční strany s novou situací poradí. Další otázka je geneze konfliktu. Jiří Čunek teď tvrdí, že on vznesl otázku Kalouskova odchodu z kabinetu jako první už v prosinci. Pak má Topolánek na to, co dělá plné právo, a jeho problém je „jen“, že se Čunka nezbavil včas. Pokud vznesl požadavek na odvolání Čunka jako první Topolánek (a Čunek pak jen kontroval žádostí odvolat Kalouska), je Topolánkovo jednání problematické, protože pokus odstranit z vlády předsedu koaliční strany během vládnutí a proti jeho vůli je něco dost nestandardního, a úplně čistě by nevypadalo ani jeho přesouvání z resortu do resortu rovněž bez jeho vůle.
Václav Klaus poobědval na Hradě s předsedy obou parlamentních komor a hovořil s nimi mj. i o problémech s dodávkami ruského plynu. Je nepochybné, že pan prezident vidí i tento problém barevně (a nikoli černobíle).
Prezident Klaus se nezúčastní slavnostního večera v Národním divadle, který pořádá vláda k zahájení českého předsednictví EU. Je to úplně zbytečné nezdvořilé gesto. Účast na večeru ho přece nijak politicky nezavazuje.
Podle průzkumu STEM je u nás radikálně antikomunisticky zaměřeno 44% lidí, 13% mírně protikomunisticky (co to znamená?), 36% lidí smýšlí prokomunisticky. Počet těch posledních klesl o 4%, ale stejně jsou na tom komunisté dobře. Jen 46% příznivců KSČM si nepřeje komunisty ve vládě. 51% lidí by chtělo vliv komunistů zásadně omezit. Jak? Jediné, co může v demokratickém státě vliv nějaké strany omezit, je odliv voličů. Odliv voličů může nastat, pokud se veřejnosti vysvětlí, že strana jako KSČM nemá mít v demokratické společnosti místo, a proč. Administrativní zákaz nadělá víc škody než užitku a navíc k němu stát už dávno vůbec nemá sílu.
Senátor Dryml si připadá být pronásledovaný jako Horáková. Má to snad znamenat, že si ho pozvali do Lidového domu a seřezali ho tam jako koně?
Jak číst Právo: článek ne straně 14 nese titulek „Západní tisk má pochyby o schopnosti unie pod českým vedením konflikt urovnat“. Ve skutečnosti pochyby o českém vedení, resp. o ministru Schwarzenbergovi, má pochyby jen zpravodaj ARD Kühntrop.
MfD dále dělá velkou politiku. Uspořádala anketu mezi 18 svými novináři z domácího zpravodajství, kdo má ve vládě zůstat a kdo odejít. 10 hlasů pro odchod dostal Ivan Langer, ačkoli odposlechy zveřejněné v MfD vůbec nedokazují žádné „angažmá pro kmotra Mrázka“, nýbrž jen to, že byl (ještě jako opoziční politik) ve styku s podnikatelem, který s Mrázkem komunikoval. Kdyby se pod mediálním tlakem podařilo Langra z vlády odstranit, znamenalo by to pro Topolánka už jen z technických důvodů stejnou ránu jako odstranění Kalouska, sotva by to ustál a promítlo by se to i do situace v ODS. Ostatně si myslím, že podobné ankety nejsou v souladu s etickými zásadami, na nichž má stát práce komentátora, že jsou to nátlakové akce, a tedy v podstatě drzost.
Zajímavý je i průzkum, který pro MfD provedla agentura SC&C. Nejméně důvěryhodným politikem je pro veřejnost Topolánek, nejdůvěryhodnějšími Klaus a Paroubek. Konstatuji, že jsem opět v menšině, vidím to úplně naopak: relativně nejdůvěryhodnějším politikem je pro mne Topolánek, zato absolutně nejméně důvěryhodným Paroubek, těsně sledován Klausem. Příznivcům sociální demokracie prý vadí, když je politik arogantní. V tom případě by měli na stranu důrazně tlačit, aby si honem koukala opatřit jiného předsedu.
Ministr Schwarzenberg zveřejnil (mj. i) v MfD podivný článek. Píše v něm mj. „My Češi jsme stoprocentní Evropané a byli jsme jimi, i když nás od demokratické Evropy oddělovala železná opona.“ To není pravda, z deficitu demokracie jsme v letech 1945-8 sami dobrovolně vlezli ruskému krokodýlovi do tlamy a skoro půlstoletý pobyt v jeho útrobách českou společnost strašně poznamenal. Mluví o „trýznivé ekonomické transformaci, jíž jsme prošli v 90. letech“ Domnívá se, že se v době gruzínské krize Evropa sjednotila kolem společného postoje ohledně ruského stažení, zatímco pravda je, že EU zastoupená Sarkozym požehnala Rusům odtržení velkých částí Gruzie a vzala na sebe závazky pokud jde o situaci ve zbytkové Gruzii, aniž by mohla jakkoli ovlivnit situaci v odtržených provinciích. Angažmá EU bylo nešťastné a neslo rysy mnichovanství.
A poslední události dne. Sarkozy se slávou vytroubil do světa, že se jemu a egyptskému prezidentu Mubarakovi podařilo uzavřít příměří mezi Izraelem a Hamásem. Bylo by to pro misi ministra Schwarzenberga a pro české předsednictví velká rána (usvědčil by je z neschopnosti a sám by si na tomto pozadí vytvořil pověst člověka povolaného vést Evropu), jenže to nebude tak horké. Izrael žádá upřesnit detaily a pokračuje v ofenzívě, přistoupil zatím jen na to, že na tři hodiny denně přeruší boje, aby do Gazy mohla být dopravena humanitární pomoc. Hamás je v dobré situaci, může slíbit všechno, protože bude sliby podle okolností dodržovat po sovětském způsobu buď úplně, nebo částečně, nebo vůbec ne. Součástí plánu je rozmístění pozorovatelů na hranicích mezi Gazou a Izraelem, kteří budou monitorovat, zda Hamás neostřeluje izraelské území. S touto zprávou volně souvisí zpráva z druhého konfliktu, totiž toho rusko-ukrajinsko-evropského o ruské dodávky zemního plynu. Ukrajina i Rusko souhlasí s tím, že EU vyšle kontrolory, kteří budou monitorovat stav průtoku plynu v plynovodech na hranicích mezi Ruskem a Ukrajinou. To je zábavné: zatímco pozorovatelé na hranicích mezi Gazou a Izraelem budou počítat rakety, vystřelené Hanusem na izraelské osady, pozorovatelé na hranicích mezi Ruskem a Ukrajinou budou monitorovat plyn, který potrubím neprotéká. A přitom užitečné budou obě mise zhruba stejně, tj. tak, jako kdyby tam nebyly.
Čtvrtek 8. ledna
Ve sporu o dodávky plynu z Ruska přes Ukrajinu svitla jakási naděje, může to ale být docela snadno fata morgana. Rusové by prý obnovili dodávky plynu, kdyby průtok z Ruska na Ukrajinu monitorovali mezinárodní pozorovatelé (nejspíš z EU). Ukrajina by s tím prý souhlasila (v tomto ohledu panuje nejistota, a také nejistota o tom, zda se vůbec v Bruselu uskuteční schůzka, na níž by formálně mohlo k dohodě dojít). Podstata rusko-ukrajinského konfliktu se velmi podobá konfliktu Gruzie s Ruskem: Rusko kdysi, na počátku existence SNS, v době, kdy vztahy s „osamostatněnou“ ukrajinskou provincií byly ještě poměrně klidné, nastavilo výhodné ceny energetických surovin, dnes, v době, kdy se Ukrajina pokouší vší silou emancipovat, necítí nutnost je držet a chce postupně či najednou přejít na ceny „tržní“. Z čistě formálního hlediska by se neměl nikdo divit. Druhá stránka věci je, že Rusko si výhodně stanovenými cenami vytvořilo mohutný mocenský nástroj, protože jejich zvyšováním v kritických obdobích může Ukrajinu dostat do úzkých nebo dokonce přivést k poslušnosti. Zároveň konflikt, jehož důsledkem je pravidelně omezení nebo dokonce přerušení dodávek plynu, umožňuje testovat, nakolik jsou země EU na Rusku v případě zastavení dodávek závislé, případně dokonce bezbranné. Dlouhodobě by jistě tratilo Rusko, potřebuje plyn prodávat. Ale co to znamená dlouhodobě – asi ne ty týdny, na něž má polovina Evropy zásoby (přičemž se ukázalo, že některé země nemají zásoby vlastně žádné). Je představitelný scénář, že některá z bývalých ruských kolonií se octne na prahu energetického kolapsu a Rusko jí pak poskytne bratrskou energetickou pomoc podobnou pompézním dodávkám obilí do ČSR v době sucha v r. 1947? Za mastnou politickou cenu, ovšem. Prezident Klaus po jednání s ruským velvyslancem a telefonátu s ukrajinským prezidentem Juščenkem prohlásil, že základem jakéhokoli řešení je bilaterální ukrajinsko-ruská dohoda o cenách dodávek na Ukrajinu, kterou prý nelze politizovat a určovat ji na úrovni Evropské unie. Jenže celá věc je politikum, je zpolitizovaná Ruskem, které tahá za delší konec podobně jako v gruzínsko-ruském konfliktu. A Klaus už zase vidí barevně.
„Tato krize v každém případě urychlí úvahy o řešení budoucího zásobování Evropy zemním plynem,“ prohlásil tiskový mluvčí RWE Transgas Martin Chalupský. Je otázka, zda tato krize neukázala, že Evropa správný čas na úvahy o zásobování zemním plynem už zmeškala.
V KDU-ČSL zjevně zuří rozkol. O tom, kdo ho vyprovokoval, lze jen spekulovat: pokud má pravdu Čunek v tom, že on sám jako první požádal o výměnu Kalouska, byl to on, pokud příšel jako první Topolánek s požadavkem na výměnu Čunka, spustil celý proces on. Teď se buď KDU-ČSL rozpůlí a vláda definitivně ztratí podporu v parlamentu, nebo (což je po dosavadních výkonech předsedy vlády pravděpodobnější) se uklohní kompromis a ve vládě zůstane Čunek i Kalousek. Paroubek se postavil v konfliktu za Čunka, cítí v něm zřejmě potenciálního spojence (těžko se zbavuji dojmu, že jsou spolu už dávno domluveni a že celý slavný Čunkův skandál bylo jen divadélko, jehož účelem bylo znemožnit ODS, Topolánka a vládu). Čunek si momentálně vylepšuje pozici tím, že obviňuje Kalouska ze snahy nechat KDU-ČSL rozpustit ve volební koalici s ODS. Je to argument pravdě podobný, o něčem takovém se spekulovalo už dávno. Pokud by se KDU-ČSL štípla, Čunkova část se zřejmě zmocní praporu, a protože má podporu nejsilnějšího regionu, není vyloučeno, že se v příštích volbách s odřenýma ušima protlačí do PS. Kalouska podporují spíš české kraje a bude to mít o dost těžší.
Senátor Dryml nasadil zpátečku a omluvil se za některé drsné výroky, které se týkaly poměrů v ČSSD a předsedy Paroubka. Učinil tak na jednání senátorského klubu ČSSD, který proto nedospěl k žádnému závěru. Teď bude záležet na stranické věrchušce. Zdá se, že ten člověk má jakýsi pud politické sebezáchovy, i když značně oslabený.
Podle průzkumu STEM je 57% lidí přesvědčeno, že dnešní režim je podstatně nebo aspoň trochu lepší než ten minulý, podle 19% je to stejné, 24% považuje za lepší ten minulý. Připadá mi to strašné. Kdyby byly polodemokratické poměry po roce 1945 vydržely, bylo by představitelné, že by po dvaceti letech čtvrtina lidí upřednostňovala protektorát? Pravda, po roce 1948 se tolik nevraždilo. Jak by ne, nebyla válka. Ale ruský protektorát to byl, jen to zpočátku mnoho lidé nevidělo a mnoho lidí to nevidí ani dnes.
Klaus napsal do Financial Times, že by EU měla v boji s ekonomickou krizí uvolnit či zrušit své pracovní, ekologické a zdravotní regulace. Předseda evropských socialistů Schulz nato o Klausovi prohlásil, že se „snaží otočit ručičky hodin proti 60 letům pokroku, který přinesl mír a prosperitu milionům lidí v Evropě“, a evropští socialisté vyzvali Topolánka, aby se od Klause distancoval. Je zjevné, že v EU taky není něco v pořádku a že Klaus si úplně všechnu svou nevraživost k Evropě z prstu nevycucal. Co je to za argument, že český prezident není pokrokový (rozuměj: je reakční) a škodí míru a prosperitě? Reakční válečný štváč, to už tu bylo. I evropští socialisté by si měli zvyknout, že v Evropě je dovoleno, ba žádoucí, aby lidé měli na různé věci různé názory. Taky bych chtěl upozornit, že Klaus nepopírá holocaust, ale globální oteplování. A to se snad ještě smí, ne?
Ústavní soud vyhověl dědičce hlubocké větve Schwarzenbergů Petzoldové a zrušil rozsudky nižších soudů, jimiž bylo odmítnuto vrátit ji rodinnou hrobku. To je děsné, oni těm lidem konfiskovali i hroby (a na zkonfiskovaných zámcích se vystavují jejich zkonfiskované rodinné fotografie a písemnosti). Správně by asi byli měli paní Petzoldovou utratit, vycpat a vystavit na Hluboké. V rozhodnutí Ústavního soudu, kterému byla situace zřejmě trapná, se praví: „Stavba hrobky je místem, na které se vztahuje pietní ochrana, která je součástí práva na rodinný život.“ Aspoň něco. Je zjevné, že náprava ve věci konfiskace obrovských rodových majetků (Liechtensteinové, Kinský, Petzoldová) by se měla spíš dosáhnout nějakou politickou dohodou než zákonem, ale jen tak to nechat plavat je amorální a neprozíravé.
Takže na závěr, jsem nesmírně potěšen současnou invazí Izraele do Gazy. Aspoň někdo má koule. Už onehdá jsem na fóru Gaia Mesiah tvrdil, že jedinou možností řešení je invaze a to do konečných důsledků. Čunek je zkorumpovanej bezskrupulózní levák, Klaus ruskej zaprodanec, Paroubek mocichtivej sociální fašista, Topolánek by měl konečně ukázat tvrdou pěst, a ruskej dobytek zůstane provždy dobytkem, ze kterýho nikdy nevzešlo a nevzejde nic dobrýho. Howg!