1. mise: Nabídka, která se neodmítá
Od několika lidí jsem se dozvěděl, že v Hobokenu pojede náklaďák s pitím a to se pro náš bar může hodit, tak jsem tam poslal Paulieho a Sama. Během akce jsem popíjel kafíčko a něco jsem vyřizoval s Frankem. Najednou se přiřítil Paulie se Samem a mluvili o tom, že je přepadli Morellovi lidi a že nějaký taxikář je zachránil. Samovi jsem dal odměnu pro toho taxikáře, protože Paulie musel k doktorovi.
2. mise: Uprchlík
Bylo krásné odpoledne. Nic nebylo na práci, nic se nedělo. Jen jsem si tak seděl a přemítal nad tím, jak jsem se sem vůbec sakra dostal a jak k tomu přišel. Moje jediná rodina je teď tahle. Ze smrti mé manželky Emmy jsem se dlouho vzpamatovával a pořád na ni myslím alespoň 5 minut denně. V tenhle den ale přiletěl do baru jeden chlapík. Říkal, že ho pronásledují nějací chlápci a že nevěděl, kam se schovat. Vykouknul jsem ven a hned mi bylo jasný, že to budou Morellovi kumpáni. S těmi chlápky jsme si to patřičně vyřídili na dvorku a já poznal toho chlápka až později. Byl to ten taxikář.
3. mise: Molotov párty
Ten taxikář se jmenoval Tommy Angelo a byl potom značně vyděšený. Chvilku jsme ho uklidňovali a pak jsem navrhl jednu věc. Řekl jsem Tommymu, že se může pomstít a rozmlátit nějaké auta u Morellova baru. Jednak jsem si prozkoušel Tommyho a zároveň Modelko přišel o několik aut a vytvořil jsem si zase špetku respektu. Modelko ale poslední dobou vystrkuje drápky a už to nebyly ty klidná 20. léta. Po dobu Tommyho a Paulieho akce jsem si dal svůj obligátní šálek kafe a dumal jsem nad tím, co má Morello za luben. Tommy s Pauliem přijeli asi za půl hodiny a Paulie se rozplýval nad tím, jak si Tom zachoval chladnou hlavu a všechny bouráky na dvorku hravě zničil. Byl jsem tak rád, že jsem bez rozmýšlení Toma přijel do naší rodiny. Všichni ho přijali a skvěle zapadl. Jediné obavy měl Frank, který mi ještě před Tommyho akcí řekl, že mu moc nedůvěřuje a že bychom ho měli lépe prokouknout.
4. mise: Běžná rutina
Tak, jako každý měsíc jsme vybírali výpalné. Motel se ale minulý měsíc zpozdil se splátkou a tak nám dá trochu navíc. Poslal jsem své ověřené lidi, Paulieho a Sama a přibral k nim Toma jako řidiče, aby nabral určité zkušenosti, na vybrání výpalného do jedné restaurace, Pompei baru a do motelu. Až později jsem zjistil, jaké jatka chlapce potkala. Paulie musel jít k doktorovi, Sam na tom nebyl o moc lépe a celou situaci zachránil Tommy - jak peníze, tak i život všech ostatních. Vypadá to, že Morello to vzal opravdu vážně. Alespoň Tommy utvrdil svými činy Franka, že z něj bude skvělý mafián. Aspoň něco pozitivního za tento den.
5. mise: Fairplay
Ze San Francisca se přesunul prestižní závod těch nejrychlejších vozů přímo do Lost Heaven a to si náš podnik nemohl nechat ujít. Kontaktoval jsem proto nejlepšího jezdce v Lost Heaven a širokého okolí a můj návrh přijal. Ralph mi ale najednou začne něco kecat o tom, že nějakej Evropan je úplně nejlepší a s přehledem vyhraje. Já si ale už na našeho jezdce vsadil a podle mě drtivá většina čtvrti. Kdyby ten Evropan závod vyhrál, byla by to pro mě veřejná potupa a vypadal bych jako starej kretén. Ralph je sice úplnej debil, ale autům rozumí a tak jsem to nechtěl nechat na náhodě. Vím, že Ralph zná u okruhu vrátného Bobbyho, který zrovna dnes v noci má službu. Řekl jsem tedy Tommovi, ať ukradne vůz toho Evropana a doveze ho do městského servisu Lucase Bertoneho, který si taky vsadil na našeho jezdce. Lucas to auto malinko poladí a Tommy ho zaveze jenom zpátky Bobbymu. Trochu jsem nad Tomem pochyboval, ale doufal jsem, že to zvládne. A zvládnul. Nějakej hajzl ale našemu jezdci zlomil ruku a nebylo možné, aby jel. Jediný, kdo mě napadl, byl Tommy. Řekl jsem proto Frankovi, ať okamžitě zavolá do baru. Tom tam naštěstí byl a ihned přijel na okruh. Frank mu vše vysvětlil. Viděl jsem na Tomovi, že dvakrát zrovna nadšený není. Začal závod a vše probíhalo hladce. Auto Evropana bylo hned vyřazeno na začátku a Tom měl volnou cestu. Jel ale parádně. První kola tomu tak nenasvědčovala, ale ke konci už bylo prvenství jasné. Všichni mi pak na oslavě gratulovali, co jsem sehnal za jezdce a že jel parádně. Já zase poděkoval Tommovi za jeho úžasnou jízdu. Hned vzápětí mi volal Lucas, že je nadšený a ať k němu Tommy přijede, že pro něho má nějakou odměnu v podobě nadupaného bouráku. Tommovi jsem to jenom přál, zasloužil si to.
6. mise: Sára
Ve svém domě, který skoro nikdo neznal, jsem se nudil. Jediný, kdo znal můj domov, byl Frank, jinak všichni ti ostatní lidé z rodiny věděli, že chodím spávat někam jinam, ale kam, to jsem tajil. Už kvůli tomu, aby mě někdo nepráskl a neskončil bych s kulkou v hlavě. Dával jsem si pozor a to i ve vlastních řadách. Mám rád pořádek. Proto jsem začal s úklidem svého bytu. Při několika pohybech hadry jsem si vzpomněl na chvíle, kdy tu uklízela Emma a já v poklidu se houpal na křesle a četl knížku, nebo poslouchal rádio. V té době jsem skoro Emmu nevnímal, že uklízí a hleděl si svého. Teď mě to mrzí. Byl jsem trochu sobecký a z mé rodiny v baru jsem si přivedl egoistické chování a pak už nic nebylo, jako dřív. Kolem mě se motal chlast, kurvy, zadýmené prostředí baru, zabíjení lidí, vyhrožování, podplácení policie. V tomhle svinčíku teď žiju a jediné tohle mě živí. Zdá se to být hrozné, ale na výběr jsem jinak neměl. Proto Emma něco vycítila a chtěla se rozvést. To jsem nemohl dopustit, ale Emma na tom trvala. Bohužel náš spor vyřešil osud. Při každodenním nákupu už se Emma nevrátila. Nějací hajzlové ji prostříleli jako cedník. Tu chvíli, kdy jsem jí viděl ležet zakrvácenou na chodníku, si budu pamatovat navždy. Ty zkurvysyny jsme potom dostali, ale to nic nezměnilo. Moje milovaná Emma byla pryč. Teď jsem douklidil a všechno je pěkně uspořádané, jak to mám rád. A taky jak to má ráda ona. Její bezvládné tělo mě bude ale pronásledovat navždy a stejně tak i myšlenka toho, proč jsem zrovna ten den nešel nakupovat já. Ušetřil bych si tím spoustu starostí a teď bych nebojoval proti Morellovi.
7. mise: Radši si zvykej
Ráno jsem se vzbudil trochu dřív. Neměl jsem nic na práci a tak jsem šel do baru. Byl tam jen Luigi, ale postupně všichni docházeli, až byli v 10 hodin všichni na poradě. Tom mi řekl strašnou věc. Včera musel bránit Sáru před nějakými hajzlíky, co ji už minule několikrát otravovali. To jsem se ale nasral a nechtěl to tak nechat. Na násilí proti ženským jsem zvlášť háklivej a ještě k tomu si to dovolili v mé čtvrti. Poslal jsem Paulieho a Toma, ať ty zkurvysyny pomlátí a dají jim co proto. Někdy odpoledne se vrátili a že prý na ně vytáhli bouchačky a tak je museli zabít. Stalo se ale něco, co se stát nemělo. Přežil jeden parchant a zrovna synáček radního. To jsme si teda pěkně zavařili. A tady začali naše skutečné problémy.
8. mise: Kněz
Respekt na těch hajzlících jsme si udělali, ale problém byl se synem radního. Radní má několik kontaktů a mezi ně patří bohužel i Morello a policie. S Frankem jsme debatovali o tom, jak tuhle situaci budeme řešit. Nakonec došlo na moje slova. Musíme jednoho po druhém odstraňovat důležité osoby a kontakty z řad radního a Morella. Prvním na ráně byl manažer hotelu Corleone. Řekl jsem Frankovi, ať tu práci dá Tommymu. Jednak nabere opět důležité zkušenosti v akci a pak Paulieho a Sama v hotelu znají a bylo by to příliš podezřelé. Frank se ještě navíc s Tomem sblíží, protože na začátku Tommymu Frank moc šancí nedával. Věděl jsem, že to bude těžké, ale zároveň jsem tomovi věřil, protože svoje kvality už několikrát prokázal. Kolem poledne Tom šel na věc. Ještě měl zabít jednu prostitutku Michelle, ale k tomu jsem nepřikládal žádný větší problém. Nakonec z toho byl ale průser pro nás pro všechny a to nakonec radikálně změnilo tuhle situaci, že tenhle deník píšu z věznice.
9. mise: Výlet do přírody
Tom svou akci zvládnul skvěle. Manažer byl mrtvý, hotel na cucky a prostitutka údajně taky mrtvá. Oddechnul jsem si a zároveň se mi nabídl takový menší obchod s nejlepším pitím z Kanady. Chtěl jsem kluky nějak odměnit a tak jsem se dohodl na několika bednách whiskey. Kluci je měli jenom vyzvednout a zavézt do skladiště. Všechno se ovšem zvrtlo a končilo to masakrem. Na venkově se strhla obrovská přestřelka a opět zadrželi Sama. Zrovna se tak tak vyléčil ze zranění, které mu způsobily Morellovi lidi v Clarkově motelu a teď ho zase drží a vypadalo to s ním už hodně špatně. Naštěstí, jak jsem se pak dozvěděl, Tom a Paulie Sama odvezli k doktorovi. Na whiskey jsme mohli zapomenout a byl jsem rád, že to aspoň většina našich přežila. Jen by mě zajímalo, kdo to mohl prásknout. Kdo by v takovémhle masakru mohl mít prsty. Jasně, že Morello, ale kdo mu místo a čas setkání řekl. Nemohl jsem z toho spát a dobrat se odpovědi.
10. mise: Omerta
Vzbudil mě ranní zpěv ptáků a pak už jsem nemohl usnout a tak jsem šel do baru. Tam Luigi umýval sklenice po včerejší noci a jen na mě mávnul rukou, jako jeho klasický pozdrav a ukázal na papír v mé kanceláři. Vypadal docela klidně a to mě znervózňovalo. Přišel jsem ke stolu a na čistě bílé obálce bylo napsáno „Pro Dona“. S pořádnou dávkou nejistoty jsem obálku rozevřel a začal číst papír. Ten článek si budu pamatovat až do konce života. Stálo v něm toto:
Drahý Done,
Nezkoušej se dívat do šuplíku pod skříní, všechny fakta, informace, platby, částky, všechno je fuč. Mám to já, a za chvilku to bude mít Morello. Promiň, ale nešlo to jinak. Sprostě vzali moji rodinu jako rukojmí a vydírali mě. Prostě jsem to musel vzít. Je mi jasné, že mě někdo z tvých lidí přijde zabít. Je to tvoje práce, porušil jsem omertu. Mrzí mě to a budu na tebe vzpomínat jak na svého skvělého šéfa a jediného přítele, který mi dal všechno – zázemí, peníze, přátelství. Já tě zradil a ty musíš potrestat můj podraz rodině. Vše dobré a ještě jednou promiň.
Frank
Nejdříve mě napadlo, jestli ještě nespím, že tohle nemůže být pravda. Podíval jsem se do šuplíku a tam nic. Musel jsem okamžitě jednat a zavolal jsem Toma, aby Franka potrestal. Bylo mi líto vlastně obou, ale city teď museli jít stranou. Rodina byla v ohrožení a dnes bych jednal stejně. Tom to přijal ještě hůře jako já. Od té doby, co k nám přišel, se s Frankem sblížil a Frank byl pro něho něco, jako strýc. O dopise jsem mu nic neřekl, jen jsem mu pověděl, že Frank porušil omertu a ať se zeptá pár informátorů ve městě, kteří to musí vědět. Celý den jsem pak čekal a Tom jen přišel do baru a kývnul hlavou. Bylo mu na blití a ani se mu nedivím. Mně taky nebylo zrovna nejlépe a tak jsem na nic nečekal a šel domů si lehnout.
11. mise: Návštěva lepší společnosti
Frankův pohřeb byl událostí pro celé podsvětí Lost Heaven. Sešli se tu opravdu významní gangsteři a obchodníci se vším možným zbožím. Na pohřbu byl celý náš bar a každý z nás vzdal Frankovi poklonu. Musel jsem se i obejmout s Morellem. Byl to takový pocit, jako kdyby měl v ruce kudlu a jen mě stačilo bodnout do zad. On ale asi cítil to samé. Oba jsme ale věděli, že na veřejnosti se musíme chovat vybíravě a nedělat žádné problémy. Celý den byl smutný, ale musel jsem se dívat dopředu. Bylo mi jasné, že prokurátor, který by byl u soudu, je podplacený Morellem a má dost důkazů od Franka, aby nás zničil. Musel jsem ihned reagovat a poslat Toma k prokurátorové vile, aby ukradl všechny naše papíry, aby už Morello neměl žádné trumfy v rukou. Namočeni v tom byli i další nějací úředníci a tak jsem pro ně poslal Paulieho se Samem, ať je pořádně zklidní. Pozdě v noci se Tom vrátil ze své úspěšné mise a Paulie se Samem to taky zvládli. Už proti nám nic neměli a to bylo dobře.Problémy ale zdaleka nebyly vyřešeny.
12. mise: Skvělý obchod
Paulie přišel ráno ke mně a říkal, že má parádní kšeft na výborný pití. Nemohl jsem nesouhlasit. Spojil jsem se s Billym, který nám prodá celý menší náklaďák chlastu, a domluvili jsme se na ceně a místě předání. Výměna se měla uskutečnit na Central Islandu v nadzemním parkovišti. Já u toho nebyl, ale kluci říkali, že to byly hustý jatka. Bill nebyl žádný obchodník, ale prostý podvodník, který chlast ukradl Morellovi. Morellovi lidi ho sledovali až do garáží a začalo se střílet. Mí lidé to naštěstí přežili a s újmou několika flašek dovezli náklad do našeho skladiště. Ještě večer jsme pak otevřeli pár lahví.
13. mise: Dobrou chuť
Už večer jsem volal Carlovi, mému osobnímu strážci, aby si se mnou zašel na oběd. Už dlouho jsem nebyl na veřejnosti a na pořádným obědě už vůbec ne. Ráno jsem vstal kolem deváté a chystám si snídani. Zazvoní telefon a Carlo ne moc jistým hlasem říká, že se moc omlouvá, ale nemůže přijít, protože je mu nevolno. Nasnídal jsem se a vyrazil do baru. Tam byl jenom Tom a tak se ho zeptám, jestli by se mnou nešel na oběd. Tommy souhlasil a tak jsme vyrazili. Jeli jsme do Pepého restaurace. Je to taková menší restaurace v New Arku. Vaří se tam ale skvěle a Pepého znám osobně. Je to vynikající kuchař a i ten den jsme si u něho pochutnali. Po hlavním jídle jsme si chtěli dát ještě něco na zub, ale v momentě, kdy Pepé odešel, přijelo několik aut s chlápky se samopaly. Tom okamžitě před nás postavil stůl jako hráz, ale Morellovi kumpáni do restaurace hodili granát. Na jedno ucho jsem skoro neslyšel a tak jsem řval na Toma, ať to obejde zadem, že já je zdržím. Vytáhl jsem svého Magnuma a střílel po těch zkurvysynech. Tom zatím vystřílel dvůr a já taky pár těch hajzlů zabil. Měli jsme ohromné štěstí, Pepé to taky naštěstí přežil. Restaurace ale byla na cucky a tak jsem tam Pepému nechal pár stovek dolarů na opravu. Kdo nás napráskal bylo téměř hned jasné. Carlo se najednou omluvil, že nemůže. Ten hajzl nás prodal. Jeli jsme si to vyřídit do jeho bytu. Hned, jak jsem zabušil na dveře, už upaloval oknem. Tom ho naštěstí dostihl a potrestal toho grázla. Vypadalo to, že Morello se mě chce definitivně zbavit, ale já svou kůži nedám zadarmo.
14. mise: Všechno nejlepší
Měli jsme skvělou šanci zbavit se dalšího silného vlivu na Morella. A byl to zrovna samotný pan radní. K jeho odstranění se nám nabídla vynikající příležitost. Slavil své kulaté narozeniny na parníku a kolem večera měl slavnostně pronést svůj projev. Parádní příležitost odstranit radního mezi davem a pěkně na veřejnosti. Vincenzo vymyslel skvělý plán. Na záchodky schoval kapesní revolver. Tom se měl nějak dostat na loď. Neměl pozvánku a dodnes je mi záhadou, jak se tam dostal. My ale na něho spoléhali a on nezklamal. Pak už jen šel na záchod, vzal revolver a při projevu ho odprásknout. Také na únikovou cestu jsme mysleli. Paulie přijel se člunem a Toma odvezl do bezpečí. Všechno náramně klaplo, bez jediné chybky. Já si zapálil svůj vítězný doutník a kluci ještě dlouho do noci oslavovali v baru.
15. mise: Bastard se štěstím
Teď se nám nabídla ideální šance, jak se zbavit dalšího silného spojence Morella. Chtěli jsme mu nasadit velkou ránu a to takovou, že jsme zabili Sergia, jeho mladšího bratra. Měli jsme skvělý plán, ale všechno se vždycky nějak podělalo. Sergio trávil každé odpoledne v restauraci Rainbow Garden. Tom s Paulie tam měli přijet, Tom zavolat z telefonní budky, která stála naproti restauraci, že chce k telefonu Sergia, Sergio přijde k telefonu a Paulie ho samopalem odpráskne. Netrpělivě jsem čekal, ale Tom s Pauliem přišli zklamaní, že prý tam Sergio nebyl. Řekl jsem, že se to může stát a v hlavě jsem měl náhradní plán, který jsem jim řekl. Tentokrát v tom měl být jenom Tommy. Sergio chodil jednou za čas ke své milence do Oak Woodu. Tom tam měl zajet a nainstalovat bombu pod jeho auta. Jakmile nasedne – BUM. Nic takového se však nestalo. Místo Sergia nastoupila jeho milenka a potom ji sbírali v Oak Woodu po kusech. Taková smůla. Už jsem byl docela nasranej a tak říkám Pauliemu, ať prostě přijedou za Sergiem a oddělají ho. Plný očekávání jsem seděl v baru a zase se to posralo. Prý se zasekl Thompson a nešlo z něho vystřelit. To už jsem byl ale kurevsky namíchnutej. Odvolal jsem Paulieho a na akci přivolal Johnnyho s Willem a Tomem, který je měl krýt z uctivé vzdálenosti. Jako vždy, posralo se to. Tom ale Sergia pronásledoval a pak toho hajzla zabil v přístavu. Nevěřil jsem vlastním uším, co Tommy udělal. Byl sám na celý přístav a všechny tam pozabíjel jako nějaký malý děcka. Tenhle jeho čin mě usvědčil, že je z něho opravdovém gangster a poctivý člen naší rodiny. Jak jsem později zjistil, tak úplně tomu nebylo.
16. mise: Smetánka
Zbavili jsme se všech důležitých osob, se kterými byl Morello v kontaktu. Na další den jsem měl naplánované, že se ho definitivně zbavíme. Tu noc jsem nemohl usnout, pořád jsem si probíral v hlavě, jak se ho zbavit. Musel jsem šáhnout pro léky na spaní, abych konečně usnul. Probudil mě až městský ruch kolem poledne. Rychle jsem se oblékl a šel do baru. Tam už byli všichni. Kolem jedné jsem si dal výborný Luigiho oběd, zapálil si doutník a čekal na pozdní odpoledne. Už bylo něco okolo čtvrté, když jsem zahájil poradu. Samovi, Tomovi a Pauliemu jsem řekl plán, jak zabít Morella. Mělo to vypadat následovně. Morello se po likvidaci jeho sloučených kolegů neobjevoval na veřejnosti a pořád jezdil v té svoji opancéřované limuzíně. Tehdy večer se ovšem zajel podívat do divadla na Othella. Šel mezi smetánku, asi chtěl ukázat, že se nebojí. Tento večer by byl asi na dlouhou dobu poslední, kdybychom měli možnost Morella sejmout. Tom měl řídit a až by Morello nastupoval, Paulie se Samem by vystoupili a Morella odpráskli. Bylo skoro šest, kdy šli hoši na věc. Čekal jsem netrpělivě asi do sedmi, když přišel Paulie se Samem. Jediné, co ze mě vylezlo bylo „kde je Tom?“ Paulie se lehce usmál a řekl: „Tom ještě jel k Lucasovi, Morello je tuhej.“ Poblahopřál jsem svým hochům za skvěle odvedenou práci a pak jsem ještě čekal na Toma, abych mu taky pogratuloval. Domů jsem se vrátil pozdě večer. Když jsem usínal, promítalo se mi hlavou, co teď bude, když máme celé město pro sebe. S klidným svědomím jsem usínal.
17. mise: Volební kampaň
Město bylo celé naše, ale vrtala mi hlavou jedna věc. Blížily se volby a náš politik, který by všechny naše nekalé praktiky přehlížel, prohrával nad jeho konkurentem Johnem Wrightem. Rozhodl jsem se proto, aby ho Tommy zlikvidoval. V ten den ještě ke mně přišel Vincenzo, že prý má novou pušku. Byl z toho úplně nadšený – měl odstřelovací pušku Mosin Nagant ráže 7,62x54 mm R. Wright měl mít svou volební kampaň na ostrůvku v New Arku. Přímo naproti ostrůvku je stará věznice s dost vysokou věží, na kterou by se dalo vylézt a Wrighta v pohodě odprásknout. Jednak tím získáme jistotu a jednak nás nikdo nemůže obvinit z vraždy politika. Tom byl na akci připravený a já věděl, že to zvládne. Zvládnul už těžší věci a odstřelit politika jednou ranou by tedy neměl být problém. Tommy to zvládnul a jako obligátně jsme úspěch zapili dobrou whiskey. Když jsem byl doma, zrovna jsem si dělal topinky, zazvonil telefon. Do ucha mi potichu říká můj tajný zvěd, který byl v přístavu ve Works Quarteru, že dodávka doutníků s diamanty dorazila. Řekl jsem si, že to trochu nechám uležet, ale za pár dní se do toho pustím. Tady začaly tikat minuty mé svobody.
18. mise: Jen tak pro radost
Krásně jsem se vyspal a se stálými vzpomínkami na Emmu jsem vyrazil do baru. Po poledni jsem klukům řekl jen o doutnících. Nechtěl jsem je nějak znepokojovat a jak jsem jim vše potřebné řekl, šli na věc. Všechno šlapalo až do té doby, než se strhla přestřelka. Naštěstí od nás nikdo nebyl vážně zraněn, ale to jsem se dozvěděl až krátce po třetí, kdy ke mně přišel Sam, že už máme zboží na skladě. Váhal jsem, jestli o diamantech Samovi mám říct, nebo ne. Nakonec jsem to udělal a čekal na Samovu reakci. Podle mě to trochu tušil, že kvůli doutníkům nebudeme riskovat životy. Samova reakce byla jen pokývnutí hlavou a otočení volantu doleva ke skladišti. Tom a Paulie už otevřeli korbu a tak jsem se šel podívat. Něco kutili, protože se zeptali, jestli mají vyložit náklad. Já odvětil, že na to máme jiné lidi a že mají volno. Odkývli to a já celý náklad později vyložil do skladiště a samozřejmě diamanty si nechal. Vrátil jsem se až pozdě večer, protože jsem měl s novým premiérem Crushem poradu, co a jak si představuji. Celou noc jsem spal jako dudek.
19. mise: Melouch
Ráno jsem se probudil docela brzo a sebral ze skrýše pod postelí pár diamantů. Zašel jsem k jednomu obchodníkovi a koupil si nové auto. Celeste Marque 500, přesně můj vkus. Rychlé, elegantní, prostě božské. Hned jsem ho projel po městě. Byla to skvělá jízda. Zaparkoval jsem ho u domu a šel pěšky do baru. V baru jsem si dal oběd a pak svůj doutník. Najednou se otevřely dveře a přišel Sam. A nepřišel sám – vedle sebe těsně držel Michelle, tu děvku, co měl Tommy před pár lety zabít. Hned jsem pochopil, že se nedávno vrátila do města a vyslýchal jsem ji asi hodinu. Skoro nic neprozradila a tak jsem řekl Samovi, ať ji na dvorku odstraní. Jak zazněla rána z revolveru, blesklo mi hlavou, jestli je Tommy tak spolehlivý a jestli nenechal ještě naživu Franka. Jediná možnost, která mě napadla, jak to zjistit, byla navštívit městský hřbitov. Sam mi po cestě řekl, že Tommy chtěl s Pauliem udělat banku. Ti dva mě chtěli okrádat a dělat si, co se jim zlíbí. To jsem nemohl tak nechat. Na hřbitov jsme dojeli až večer. Když Sam vykopal hrob, srdce mi pukalo jak nikdy. Sam lehce pootevřel rakev a pak ji strhl celou. Frank tam nebyl. Byl tam jenom nějaký chlápek. Frank už jistě odjel někam daleko od nás a chytit ho bylo problém. Nakonec se přes moje kontakty našel ve Francii. Tenhle den mě ale utvrdil v tom, že Tommy na chladnokrevné zabíjení neměl a nechal jít 2 důležité osoby, které měli být už dávno mrtvé. Zítra se dozvím ve zprávách o vykradené bance. Bylo mi jasné, že to byli Paulie a Tom. Věděl jsem, že Tom nebude riskovat a Paulie si vezme prachy k sobě. Požádal jsem tedy Sama, ať k Pauliemu zaskočí a potrestá ho za jeho činy. Potom Sam vymyslel nápad, jak nalákat Toma. Chtěl zavolat do Paulova bytu, kde Tom přijde a vlákat ho, že já se chci pomstít, do galerie, aby společně vymysleli plán útěku přede mnou.
20. mise: Smrt umění
Sam mi zavolal do baru, že Tom mu to sežral a že už jede do galerie. Jediné, co jsem mu řekl bylo „hodně štěstí“. Teď to asi zní hrozně, ale Paul a Tom podvedli naši rodinu. A v rodině musí být pořádek. Byl docela klidný podvečer, když se otevřely vstupní dveře. Dovnitř vešlo asi 6 policistů a zařvali, ať se nehýbám. Bylo mi jasný, že tohle je můj konec. O pár dnů se konalo soudní řízení. Byl jsem tam v jedné síni s tím zrádcem a při výslechu vyžvanil všechno. Přes akce, podvody, obchody, částky. Prostě vše důležité, co jsem tajil těch 15 let. Nemohl jsem uvěřit, jak nám mohl obyčejném taxikář takhle uprchnout a všechny nás udolat. U soudu jsem si nemohl nevšimnou těch pohledů. Všichni se na mě dívali, jako na zvíře. Jiný život jsem si vybrat nemohl. Buď bych žil jako chudák, nebo jako kápo s ohromným bohatstvím, ale každodenním rizikem. Jsem ale taky člověk a taky mě obrali o to nejcennější. Emma pro mě znamenala všechno a od té doby se můj život pomalu začal ztenčovat. Soudce už měl jasno a klepnul kladívkem můj rozsudek. Z jeho úst zaznělo: „doživotí!“ V té chvíli se mi život totálně zhroutil. Už jsem nemohl ani odporovat a tak jsem jen sklonil hlavu a v doprovodu několika strážců se dobral k mé cele. Teď píšu tuto závěť a na konci chci napsat, že mě nemrzí nic z toho, co jsem udělal a co se stalo. Jediné, co bych vrátil, by bylo to poledne, kdy Emma šla nakupovat.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář