Naše rodinka - první týden
Na autobusovém nádraží ve Stevenage jsem čekala asi deset minut, když se ke mně přihlásila mile vypadající žena, tedy Sarah, maminka rodiny a odvedla mne do auta, kde už čekal zbytek rodiny, která byla nakupovat, proto měli malé zpoždění. Vrátili se totiž den před tím z třítýdenní dovolené v Brazílii, takže museli doplnit domácí zásoby. Byli velice příjemní a působili jako uvolněná fajn rodinka.
Musím přiznat, že když jsme přijeli k jejich domu, byla jsem ohromena. Bydlí v opravdu krásném, velikém domě s obrovskou zahradou okolo a přilehlou "chatou", jak tomu říkají, kde bydlíme my. Tedy zatím já, ale už ani ne za týden v sobotu Míra konečně přijede :) Přivítali mne dva psi, oba černí, jeden se jmenuje Wellington, říkají mu Wellie a je to retrívr a druhý pes je kokr a jmenuje se Monthy. Jsou ohromní. Nehnou se od sebe, jsou to nerozluční kamarádi, pořád by se chtěli mazlit, chodí za mnou jako ocásci, ale musím uznat, že jsou dobře vycvičení, sice neposlechnou na první slovo, ale nakonec vždycky ano :) Dalšími členy rodiny jsou tři slepice, které jsou v malém výběhu chráněném elektrickým ohradníkem před liškami, kterých je tu prý hodně. Zatím jsem žádnou neviděla. Za to tu běhá strašně moc veverek. Když jsem jednou takhle jednu obdivovala, Laurie, to je otec rodiny, mi suše řekl, že je střílejí. Pro ně jsou veverky nepříteli. Vykrádají ptačí hnízda a jedí vajíčka a malé ptáčky, proto je střílí. Jejich sousedka z Rakouska, je ovšem opačného názoru a krmí je sušenkami.
Ohromena jsem nebyla jenom domem, ve kterém jsem si nejdříve připadala jako ve velkém bludišti, ale celkově stylem života, jakým žijí a dalším vybavením. Vedle domu stojí jakási garáž, kde mají malou tělocvičnu s posilovacími nástroji a s boxovacím pytlem. Dále zde Laurie ve volném čase sám vydělává ze dřeva velikou kanoi. Najdete zde i jeho dvě další lásky, což jsou motorky. Dohromady má rodinka čtyři auta. Jedno malé sportovní, což je opět Laurieho láska a jedno je naše :). Je to malý fialový prcek, určitě ho později vyfotím. Je to supr autíčko, má automatickou převodovku, takže se plně mohu soustředit na jízdu po druhé straně vozovky, nežli jsem zvyklá. Už jsem řídila, a je to fakt sranda. Na opačnou stranu není tak těžké si zvyknout. Nejhorší jsou kruhové objezdy, kterých tu mají snad milion. Jinou křižovatku prostě nepotkáte. A musím uznat, že to docela švihaj.
Naše malá chatička je vlastně jakýsi domek pro hosty. Má dvě patra. My bydlíme dole. Nahoře mají kluci jakýsi hrací pokoj, kde mají stolní fotbálek, šipky atd., ale jinak je tam taky velká postel, takže v případě, že si s Mírou budem lízt na nervy, může jít jeden spát tam :). Máme zde vlastní plně vybavenou kuchyň (lednička, myčka, pračka, sporák) a koupelnu se záchodem. V obývací místnosti máme velikou postel, dvě křesla, stůl, skříně, zrcadlo, a velikou televizi. Donesli nám sem i cd přehrávač a x-box, tak můžem po večerech pařit :) Jen mi před třemi dny přestal jít bojler a tak se chodím sprchovat k nim a večer je tu poněkud chladno, ale Laurie mi slíbil, že se na to dnes podívá. Vlastně mi to ani moc nevadí. Kdykoli když chci, můžu jít k nim, vzít si cokoli, jsem tu prostě jako opravdový člen rodiny. Jsou vážně moc milí.
Teď trochu o rodince, jestli jste nečetli v předchozích článcích průvodní email, který nám poslala agentura. Takže jsme u čtyřčlenné rodinky. Sarah a Laurie mají dva chlapce Jackoba (14) a Isaca (11). Kluci jsou opravdu moc milí. Dá se s nimi normálně povídat. V domácnosti pomáhají. Zatím jsem se nesetkala s nějakým náznakem, že by byli moc rozmazlení nebo něco podobného. Jejich koníčkem, a vlastně koníčkem celé rodiny, je především rugby. Dále kluci hrají na hudební nástroje. Jackob na klavír a Isac na flétnu a letos začne hrát i na saxofon. Rádi hrají tenis a chodí na plavání. Už se těším, až si s nimi půjdeme zahrát :) Rodiče mají vlastní firmu, ani pořádně nevím, o co přesně jde, vím jen, že jsou na to jen dva, jiné zaměstnance nemají, ale dělají jako že jsou velká firma o hodně lidech a lidi jim to baští :) Jinak oba přednášejí na univerzitách. Laurie sociologii a Sarah něco o biologii a zdravé výživě nebo aspoň myslím.
Jak jsem již říkala, zatím jsou moc milí, stále se ptají, zda-li něco nepotřebuji. Ochotně mi vše vysvětlí, když nerozumím. Před námi měli již 13 au-pair a říkají, že z nich umím anglicky snad nejlépe, ale netuším, jestli je to dobře nebo ne ;) snad dobře, aspoň si můžeme více povídat. Nerozumím všemu, o čem si povídají, ale myslím, že mohu říct, že jsem v obraze a zapojuji se do jejich debat. Rádi mluví, hlavně při večeři. Snaží se jíst společně. Hlavně právě večer, oni mají večeři jako hlavní jídlo dne. Je to příjemné :) Sarah mě už taky hned druhý den vzala do jazykové školy, kam budeme chodit dvakrát týdně na lekce angličtiny. Dělala jsem test a zařadili mě do skupiny intermediate. Doufám, že až Míra přijede, že to zvládne aspoň tak, jako já a budeme chodit do toho samého kurzu, bylo by to fajn. Pak Laurie zavolal do místního pingpongovýho klubu. Je to spíše tenisový klub, ale pinec zde hrají, tak tam ve středu jdu předvíst své schopnosti a vypadá to, že nás chtějí draftovt, abychom za ně i hráli, tak uvidíme. Možná zde budem trenovat i děti, jako brigáda, což by bylo úžasný.
Co říci víc, prostě se tu mám dobře :) doufám, že to tak půjde dál.
Ája
Komentáře
Přehled komentářů
tyjo se mas fakt dobre, dokonce sem to docetl do konce to co si psala tady:-Dfakt docela zavidim, asi nejvic ten Xbox a to strileni veverek...tak cus, dneska deme s mirou na pivo se snim rozloucit, tak snad to bude vsechno v pohode s MIROU...zdar a nezvykej si na luxus nebo se nam nevratis!!!
Děkuju :)
(Ája, 9. 9. 2008 23:05)Ahoj Ivis, děkuju moc. Budu se snažit psát tak poutavě dál... ;) hlavně, aby se tu dělo něco zajímavého a bylo o čem ;)
Hustýý
(Ivis, 9. 9. 2008 16:42)Álo, jen piš dál, hltám každý slovo, je to lepší jak Lanczovka nebo jak se ta paní píše :-D... úplně bych tam chtěla bejt taky ;o)
wow
(Lukys, 10. 9. 2008 18:11)