(21. výroční oheň TO Zlatý Sokol, bouda u Plcha, 25.8.2008 až 31.8.2008)
V tomto pracovním duchu, příprav ohně, proběhly i další dny v týdnu.
Ve středu sme já, Sluníčko a Zub sešli do Rusavy nakupovat potraviny, neboť naše zásoby se tenčili a bylo nutno dokoupit chybějící potraviny a pití.
Při návratu z Rusavy k boudě sme stoupali do onoho šíleného kopce zrovna, když slunko bylo na nejvyšším bodě na obloze a byl pořádnej pařák, což pochopitelně nedělalo Sluníčku moc dobře, při jejím zdravotním stavu.
Tak sme museli jít dost pomalu a hlavně jí stále vyhledávat stíny, aby měla možnost si vždycky odpočinout. Nejhorší úseky pro ni byly ty, které vedli přes louky bez stínu. Ale nakonec to bez větších potíží zvládla. Na vyhlídce Grapy jsme si chvilku sedli na lavečku a Sluníčko si odpočívala sedíc na lavečce, aby se vydýchala.
Tak sme přecejen zdárně došli zpět k boudě.
Pátek už proběhl spíš jen v klidu a odpočinku, neboť přípravy byli hotové již ve čtvrtek k večeru.
Pomalu se sjížděli pozvaní kamarádi, tak probíhalo vítání.
V sobotu dopoledne probíhal křest Toulavého Sluníčka a Kopretinky (mladé patnáctileté kamarádky), jimž oboum sem byl za kmotra při křtu.
Po tomto křtu sme šli právě my tři (já, Sluníčko a Kopretinka) na procházku po cestě na Hostýn. Když sme na cestě potkali Zuba, tak nám řekl, že nám zapomněl dokoupit zásoby cigaret, který nám koupit měl. Tak sme si od něj vyzvedli svěřené peníze a šli nakonec sami procházkou pomalu na Hostýn si je dokoupit. Na Bukovině nám ale Sluníčko řekla, že jí není nejlíp a že to už nezvládne, tak si sedla na klády a my sme s Kopretinou šli sami, s tím, že Sluníčko na nás počká.
S Kopretinou sme došli na Hostýn a dokoupili zásoby cigaret a pak sme se pomalu vraceli za Sluníčkem.
Společně sme pak zas šli zpět na boudu „U Plcha“. Cestou sme si zase sedli na lavečku na vyhlídce Nad Bukovinou, aby se Sluníčko opět vydýchala.
Po návratu k boudě sme se už jen normálně připojili k dění okolo boudy. Pomalu se blížil večer a tak už se jen čekalo na zahájení slavnostního večera.
Okolo půl desáté večer konečně, i když se spožděním, vzplál 21. výroční slavnostní oheň TO Zlatý Sokol. I když je pravda, že celkově bylo skoro všechno fajn, hlavně byla bezva oficiální část programu, přesto bylo u ohně pár chyb.
Jednak tu nebyl nikdo, kdo by uměl správně zahrát „Vlajku“, trampskou hymnu, to byla první vážná chyba. Fakt je ten, že já za to ale nemůžu nikoho soudit, sám ji neumím a nedokázal bych ji zahrát. Já vlastně neumím hrát na žádný nástroj vůbec.
Také byla škoda, že se na ohni vyhlásila prohibice, ale jen na oficiální část večera (a tu stejnak většina přítomných nedodržovala), jinak ale prohibice vyhlášená nebyla. Tak to podle toho u pozdějšího programu taky vypadalo.
Vzhledem k tomu, že sme šli spát až k ránu, je pochopitelný, že sme se probudili v neděli dost pozdě, takže nám i dlouho trvalo, než sme si všechno zase zabalili. Proto sme od boudy „U Plcha“ se Sluníčkem odcházeli poslední, kromě Maryše, který ještě připravoval okolí boudy na další akci.
Vraceli sme se cestou po žluté značce přes Bukovinu na Hostýn. Zde sme se ještě znovu potkali s některými kamarády, kteří byli taky na ohni TO Zlatý Sokol, rozloučili sme se s nimi a pak nastoupili do autobusu směřujícímu na Bystřici pod Hostýnem.
Autobus byl naprosto přeplněný, hlavně starejma babkama. Přesunuli sme se v něm tedy hodně do zadní části, což se ale při výstupu v Bystřici pod Hostýnem ukázalo jako naprostá nevýhoda.
Díky sprostýmu chování jedný baby vznikl v autobuse zmatek, kvůli kterýmu sme vystupovali ve spěchu, Sluníčko kvůli tomu nedošlápla správně na schodek autobusu, vypadla ze dveří a způsobila si u toho výron v levým kotníku.
Bohužel má s tím kotníkem od té doby ještě stále problémy.
V Bystřici pod Hostýnem sme pak přestoupili na autobus do Brna a v Brně na autobus do Telče.
Po příjezdu do Telče sme zjistili, že nám už nejede vlak do Radkova, tak sme museli zbytek cesty dojít domů pěšky, i když to právě pro Sluníčko nebylo nejlehčí s čerstvím výronem.
Tak skončil náš vandr, můj první po mnoha letech, kdy sem jezdit nemohl a první v životě Sluníčka.
Ahoj, Toulavej Pejskař.