>>zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,<<
Kdo by neznal verše uvedené na začátku. Už na základních školách se citují, aniž by jim školáci vůbec rozuměli nebo věděli, odkud pochází.
Samozřejmě jsou použity i v zatím posledním filmu režiséra F. A. Brabce - Máj.
Ještě než jsem vyrazila do kina, zachytila jsem různé recenze, vesměs záporné. Jenže v duchu svého přesvědčení: "Nekritizuj, co neznáš," jsem se rozhodla vyrazit za vlastním názorem.
Bohužel již po několika minutách jsem se přesvědčila, že recenze nelhaly. Film, u kterého bych měla vydržet minimálně další hodinu mě prostě musí vtáhnout do sebe. A to se v tomto případě nestalo, ač jsem se sebevíc snažila. Byl jednoduše neuvěřitelný, nevěrohodný, nereálný.
Jarmila - to je kapitola sama pro sebe. Každý si ve své fantazii při čtení vytvoří postavy k obrazu svému a s tímto obrazem přichází do kina. Nesčetněkrát už se mi stalo, že jsem byla zklamána, ale tentokrát to nebyla jen vizáž "hrdinky". Bylo to i ono podivné vystupování a chování, které jsem v básni marně hledala.
>>„On nejde – již se nevrátí! –
Svedenou žel tu zachvátí!“<<
Kam se podělo ono pověstné Jarmilino oddané čekání na skále?
>>Dívce se zardí tváře bledé
za dub je skryta. – Vstříc mu běží,
zaplesá – běží – dlouhý skok –
již plavci, již na prsou leží –
„Ha! Běda mi!“ Vtom lůny zář
jí známou osvítila tvář;
hrůzou se krev jí v žilách staví.
„Kde Vilém můj?“<<
Tato Jarmila si to s prominutím "rozdávala téměř s každým na potkání". Vilém si tam jen tak mimochodem přicválal, tak pro jednou vzala za vděk i jím. Údajnému "svůdci" se taky moc nebránila, pouhé zakroucení hlavou mi nepřipadá dost adekvátní. Do zakroucení vložila veškerý svůj vnitřní boj? Dost málo, ne?
A nakonec, co tam ta postava dělala až do konce filmu? V Máji "umírá" téměř na začátku, tedy když se dozví o Vilémově zatčení. Ono sice není jednoduché určit ve filmovém Máji čas, zvláště ne, když se snažíme porovnávat s literární předlohou, film má daleký záběr tzv. "co se stalo před tím", ale alespoň něco se mohlo dodržet "podle klasiky". Spíš bych tento nedostatek neusmrcení Jarmily přisuzovala snaze zaujmout diváky vnadami S. Lehnertové a udržet je v křesle kina až do konce, co kdyby se odhalilo víc (to už málem nešlo, ale kdyby náhodou).
>>Tiché jsou vlny, temný vod klín,
vše lazurným se pláštěm krylo;
nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“
V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“<<
VIlém - "hezká tvářička" Matěje Stropnického byl jistě výborný reklamní tah, ale sama uznávám, že bylo docela příjemné se na něj dívat. Ovšem jako ta "hlavní postava" byl bohužel vším ostatním dost zastíněn nebo snad všemi ostatními, nevím přesně. A další technická závada - celá obrovská pointa neznámého otce byla porušena hned v první čtvrtině filmu, jakmile Vilém osloví Schiffnera jako otce - proč se ztratil tento důležitý motiv celé básně?
>>a poznav svůdce dívky padlé
zavraždí otce neznaného.<<
>>„Sok – otec můj! Vrah – jeho syn,
on svůdce dívky mojí! –
Neznámý mně. – Strašný můj čin<<
Schiffner - sama mám pana Juraje Kukuru zařazeného mezi charizmatické muže v letech, proto se mi pro něj nehodila role "nadrženého slizouna", který na Jarmilu sahá nebo spí kdekoliv a kdykoliv může. Tato role narozdíl od Vilémovy byla dost vyzdvihována a Vilém byl naopak ten, co se tam jen tak mihne a to by podle mě mělo být přesně naopak.
Kat - trochu překvapující "náhražka" poutníka i žalářníka v jednom, v postavě kata v podání Jana Třísky. Přestože si pana Třísky nesmírně vážím, opět bych vytkla přílišnou pozornost věnovanou jeho a při této příležitosti i farářově postavě. Docela by mi stačily záběry na krajinu a hlas recitující v pozadí.
Hudba - milým překvapením byl hudební doprovod skupiny Support Lesbians, ačkoliv jsem nikdy netíhla k jejich hudbě, dokázali zaujmout. Někdy byly použity až zbytečně smutné tóny nebo naopak dost divoká píseň Teď pravý čas ..., která dost narušila kontinuitu filmu, ale i přesto odvedli slušnou práci na úrovni.
Motivy - trochu mi chybělo více motivů přírody, když už je Máj interpretován jako "oslava přírody". Neustálé opakování těch samých motivů člověka zanedlouho omrzí.
Kamera - moc se mi líbily rychlé záběry kopců a krajiny z výšky. Jen by mě zajímalo jedno - také si někdo všiml továrních komínů v pozadí nebo to byl jen můj dojem?
Procentuelní vyjádření: 20% ze 100%
Zdroj veršů: K. H. Mácha: Máj, převzato z: http://www.lupomesky.cz/maj/
Komentáře
Přehled komentářů
Neodpustila jsem si nevložit do komentářů článek, který dokonale vystihuje můj názor, tedy pod tohle bych se klidně podepsala!
http://www.divadlo.cz/noviny/clanek.asp?id=17523
Divadelní noviny
(mihu, 28. 10. 2008 12:15)