Itachiho zpověď
Jak mizely sny...
Mé jméno je Uchiha Itachi.Jsem jeden z posledních potomků z nejvýznamějšího a nejrespektovanějšího klanu listové vesnice ,Uchiha, s pověstným Kekkei Genkai. Sharinganem.Můj sharingan se léty vyvýjel do dnešní podoby.Už jako dítě jsem byl v Konoze uznáván jako nejlepší student akademie ,a později i vůdce ANBU.Dnes dokáži ovládat i nejobávanější formy sharinganu a jsem členem organizace Akatsuky.Nejsilnější organizace vůbec.
Nyní však ,napokraji svých sil,v osudnou hodinu,vám chci vypovědět celý svůj příběh.
Pohodlně se usaďte a naslouchejte mým slovům o začátku mých věků až po apokalypsu klanu Uchiha.
Narodil jsem se do Skryté listové vesnice.Můj otec,Fugaku Uchiha,byl vůdcem celého klanu.V dětství jsem častokrát pozoroval otce a ostatní shinobi při trénincích a několiktrák jsem se tajně vydal za otcem na mise.Viděl jsem spousty technink bojovníků z listové i nepřátel ,díky nimž jsem se stával stále silnější. Každý den jsem tajně učil ovládat rudé oči ,jaké měl můj otec.Když jsem se naučil používat svůj sharingan v útlém věku otec mi začal věnovat velkou pozornost.V té době už jsem měl 3 letého obrášku.Sasukeho,který pro otce skoro ani neexistoval.Míval jsem kvůli Sasukemu výčitky,ale v jeho očích jsem nikdy neviděl ani špetku závisti.Vzhlížel ke mně a naprosto mi důvěřoval.
Má matka ,Mikoto Uchiha ,brala Sasukeho jaký byl a nesrovnávala ho se mnou ,jako to dělala spousta ostatních příslušníků klanu.S otcem jsem trávil dlouhé dny tréninku a matka se mi začala vzdalovat.V deseti letech jsem prošel chuuninskou zkouškou a jakožto nejmladšího chuunina v Konoze mě začali všichni brát jako nejsilnějšího z klanu Uchiha . Když jsem ve 13ti letech vstoupil do elitní jednotky ANBU a stal se i vůdcem,nebylo pochyb o mým jedinečných vlastnostech.Tou dobou bylo Sasukemu skoro tolik,jako mě když jsem se naučil ovládat sharingan a tak všichni netrpělivě očekávali od brášky totéž.Denně se jej lidé vyptávali jestli už i on dosáhl sharinganu ,ale Sasuke nebyl vyjímečný jako já.
Už studoval na akademii ,a byl také výborným žákem ,ale nikdo mu nevěnoval velkou pozornost.
Jak jsem stárl miloval jsem stále víc a víc svého brášku.Miloval jsem způsob jak se na mě díval,miloval jsem jeho smích a jeho údiv nad mými schopnostmi.Miloval jsem jeho vzroustající touhu, být jako jeho starší bratr.Vše dobré ,ale jednou musí skončit a musí nastoupit zlo.Zlo v mé podobě.
Všechno to začalo.Když mi bylo 13 a právě jsem se vracel z mise...
"Takže se uvidíme zítra u Hokageho..Teď běžte."Zavelel jsem na ostatní členy mého týmu.
"Hai"pronesly současně a zmizeli pryč.
Sundal jsem si svou kočičí masku a smutně na ni pohlédl."Je mi teprve 13 a jsem kapitánem ANBU..co ze mě bude až budu starší?"ptal jsem se sám sebe.'Třeba se stanu Hokagem'napadlo mě a musel jsem se té představě usmát.'Ochraňoval bych celou vesnici a můj bráška by si také užil slávy,která mu patří.Udělal bych z něj svého nástupce a otce bych odměnil za jeho strarost o mé schopnosti a matce bych vystavěl sochu za její nehynoucí lásku ke mně ,stejně jako k Sasukemu.'
Najednou mě ze snění vytrhlo šustění keře.Stál jsem na malé loučce nedaleko Konohy.Připozdívalo se a slunce právě dávalo své sbohem dnešnímu dni.Rychle jsem se postavil do bojové pozice,nachystal Sharingan a nasazoval si masku ,když ze křoví vypadla malá postava.
"Onii-chan"zavzlykal Sasuke ze země na kterou upadl.Přišel jsem k němu a pomohl mu na nohy.
"Sasuke ,co tu děláš?"zeptal jsem se vesele.
"Nic"prohodil Sasuke a kopal přitom špičkou své boty do trsu zelené trávy.
"Sasuke.."
"No tak jo..Prostě jsem tu trénoval a pak jsem uslyšel hluk ,tak jsem se šel podívat."vzdal se nafoukaně.
"Trénuješ tady?Proč tak daleko od domu?A co tě to napadlo ?Co kdyby to byl nějaký nepřátelský ninja."začal jsem mu vytýkat jeho chování jako každý starší bratr.
"Ale onii-chan já chci být jen jako ty..Chci být nebojácný a skvělý shinobi.Chci mít oči jaké jsi měl právě před chvílý,když jsem ve křoví.A jsem až tu ,aby mě nikdo neviděl a nevyrušoval..."obrátil na mě své umouněnýma slzama zalité oči.Sehl jsem se k němu a rukávem setřel slzy.
"Sasuke ,až nadejde čas naučím tě vše co umím a ty budeš mnohem silnější než já.Teď pojď máma už určitě čeká.A navíc mám hlad jako vlk.Snědl bych i brášku"oblízl jsem si ústa a zlověstně se na něj usmál
"Nee...Itaaachi neee"křičel Sasuke a rozběhl se přes loučku.Chytl jsem ho a opatrně si ho hodil na záda.
"Ty malý srabe.Ponesu tě"zasmál jsem se jeho reakci.
"Ale já nejsem srab.Nebál jsem se"pronesl uraženě.
Šli jsme lesem a na nebi začínaly svítit hvězdy a,stejně jako mocná luna.V dáli jsem slyšel šumět řeku.Okolo panovala ticho ,které narušoval jen tichý zpěv brášky.Unaveně klimbal nohama a já mu ukazoval hvězdy nad náma.
Už jen necelý kilometr nás dělil od brány Konohy.Najednou z koruny stomu vyskočila neznámá postava zahalená rouškem noci.Sasuke vyjekl a já jej zpustil ze zad.
"Uchiha Itachi heh...Mladý genius klanu Uchiha.Tolik jsem o tobě slyšel a jsem poctěn ,že zrovna mě přísluší právo na tvou smrt."řekl neznámý muž.Jeho rysy se nedaly odlišit od stínů noci.Měsíc se schoval za hustými mraky ,takže nebylo vidět nic než obrysy mohutných stromů.Listy se zvedly do tmy s poryvem větru.Byl jsem připraven na útok,ale byl tu ještě Sasuke.'Musí se dostat pryč.Nechci, aby to viděl.'promýšlel jsem.
"Sasuke utíkej domů"nakázal jsem mu aniž bych spustil rudé oči z postavy.
"Ale Ita.."
"Ne Sasuke bež domů.Utíkej ,neboj se já se o něj postarám "mrkl jsem na něj.
"Zachvíly přijdu na večeři,tak mi něco nechej"nasměroval jsem ho a popostrčil k útěku.
Sasuke se rozběhl po cestě ,kterou jsem mu ukázal a v momentě zmizel ve stínu noci.
"Takže jen ty a já?"pronesl muž.
"Já vím je to nevyrovnané,ale když tě někdo poslal na jistou smrt tak co s tím já udělám?."na odpověd jsem už nečekal a vrhl se na něj.
Sharingan pracoval na sto procent,předvídal jsem každý jeho přístí pohyb a odvracel je lehce jako nic.Jeho taijutsu bylo slušné ,ale pokud nic jiného neumí bude to krátký boj.
"Sunshin no Shisui"zašeptal protivník. 'Sunshin no S.. ale to není možné to by tohle musel být..'
"Shisuii ?!"
"Ano Itachi jsem to já,je mi to líto ale jsi pro nás všechny velká hrozba.Vybrali mě ,aby si byli jistí tvou smrtí.Jsi pro mne jako můj mladší bratr,jsi můj nejlepší přítel ,ale je to rozkaz od vůdce klanu,od tvého otce.Nechtěl jsem ,aby jsi zjistil ,že to já tě chci zabít,proto ta úvodní řeč,ale teď už to víš.Omlouvám se Itachi je mi to líto..Ale musíš zemřít !"zakřičel Shisui a vynořil se zpoza stromu a letěl přímo na mě.
"Shisui ,velmi jsi mě zklamal.Věřil jsem ti,učil se od tebe..a můj otec..to on tě na mě poslal?a ostatní ho podpořili?proč?"stál jsem s hlavou skloněnou zatímco Shisui se blížil se svým speciálním jutsu.
"Promiň Itachi,ale je to jediná možnost .Všichni se tě bojí,všichni tě nesnáší.Musíš zemřít!"vyrval mi svými slovy ze srdce poslední kousek lásky ke všemu v co jsem věřil a miloval.
"Ne..já nezemřu"postavil jsem se mu na odpor v očích nový doposud nepoznaný cit.Nenávist a krvelačnost.
"Shisui,byl jsi dobrým přítelem ,ale už tě nechci víc vidět."hodil jsem jeho mrtvé tělo do řeky,doufaje že jej pohltí význam jeho jména.'klidná voda'
Pomalu plný smutku a zlosti zároveň,loudal jsem se domů.Měsíc už znova svítil na ztemělou krajinu,ale poněkud zlověstněji.
Šel jsem prázdnými ulicemi čtvrti mého klanu a přemítal o světě ,který jsem doposud poznal.Otec,
se kterým jsem trávil skoro všechen čas na mě povolal mého nejlepšího přítele,aby mě zavraždil.Má matka a zřejmě celý klan s tím souhlasili.K smrti jsem je nenáviděl a nenávist zcela pohltila mé srdce.Došel jsem domů a beze slova vklouzl do svého pokoje.Všichni v domě už spali.To jsem si alespoň myslel.Nějak kolem třetí hodiny ráno.mě vzbudil rachot u dveří mého pokoje.
"Sharingan"řekl jsem a rozrazil dveře.Za nimi se schovával malý Sasuke,který se lekl a upadl na podlahu.
"Onii-chan..Neslyšel jsem tě přijít domů ,a tak jsem se bál jestli se ti něco nestalo.Víš ,nechal jsem ti svou porci.Onii-chan to je krev?"dotkl se mého oblečení.Skutečně byl jsem celý od Shisuiovy krve.
"Ano,ale to nic.Nechej mě být."nevěděl jsem zda mu můžu věřit ,a nebo jestli i on věděl o tom že se mě chystají zabít.Zvřel jsem tedy před ním dveře,lehl si zpět na postel,zavřel oči a vzpomínal na ty krásné chvíle,kdy jsem si spolu užívali slunce,sněhu...
"Itachi..co je to s tebou?ty pláčeš?"vylekal mě Sasuke u mé postele.
"Itachi od té chvíle co si se vrátil se chováš divně.Nepřišel jsi na večeři ani si nás nepozdravil,vyháníš mě a teď pláčeš?Je v tom nějaká holka?Nebo co pověz mi to.."naléhal zřejmě o ničem nevěděl...
"Sasuke,můžu ti věřit?"měřil jsem si ho a zkoumal jeho výraz.
"Onii-chan ,děsíš mě.Máš nějaké jiné oči.Asi přece jen raději půjdu,ale víš že mě můžeš věřit a říct mi cokoli.Jsme partneři..."malinko vystrašeně vycouval z pokoje.
"Mám tě rád Itachi"řekl mi a zavřel za sebou dveře.
'můj malý bráška,stále přesvědčen v ten krásný svět ,ve který jsem před několika hodinami věřil i já.'pomyslel jsem klesl do bezestného spánku.
Další den mě polechtal na tváři slunečný paprsek.Oknem se nesla honosná ptačí melodie,cítil jsem svěží vánek vanoucí do mého pokoje.Z vesnice se nesl hluk začínajícího všedního dne.Vše se zdálo být jako vždy,tak dokonale poklidné ,mírné.Zapomněl jsem co se dělo včera v noci.Připadalo mi to jako nějaká vzdálená noční můra.Sešel jsem tedy dolů za ostatními abych je přivítal do nového dne.Mikoto stála u pultu a chystala čaj ,otce jsem slyšel jak s někým promlouvá venku a bráškovo dupání po schodech se rozléhalo po celím domě.Chtěl jsem si na něj počkat a pořádně na něj vybafnout ,ale otec mi pokynul aby přišel za ním.Když jsem vystoupil z domu na rušnou ulici ,ranní slunce se mi opřelo do očí.Na moment jsem byl jeho jasem oslepen ,ale i přesto na mé tváři setrvával radostný úsměv.Až si mé oči přivykly na denní světlo ,spatřil jsem s kým to otec rozmlouvá.
Byl to Inabi ,Tekka a Yashiro Uchiha ,členi policie z listové.
"Ohayo gozaimas (dobré ráno)"pozdravil jsem okolo stojící.
"Itachi nejsme tady ,abychom si popřáli dobrí ráno.Vyšetřujeme vraždu."začal Yashiro
"Nani(co) vraždu??"
"Ano.Shisui Uchiha je mrtvý našli jsme ráno jeho tělo v řece...."vysvětloval Inabi.Jeho slova zněla dál ,ale já už slyšel jen šum ve své hlavě.V tu chvíly kdy řekl Shisuiho jméno vynořily se mi jako obrovské tsunami vzpomínky na včerejší noc.'Takže ono to nebyl...sen?'následovaly mžitky ukázek z mého včerejšího zhroucení .Shisui vynořující se ze stínu noci se svým speciálním jutsu přímo na mě, rudá krev ,která z něj tekla ,když jsem si na něm vybil všechen svůj hněv,jeho bezvládné tělo v příkopě,vyděšené oči mého malého brášky...'Panebože to já sem zabil Shisuiho..A oni všichni mě teď z jeho smrti podezírají,protože byl jimi vyslán ,aby ukončil můj život...'
"Itachi je ti něco ???"zeptal se naoko starostlivě otec.
"To je asi šok z té nečekané události.Proč by chtěl někdo zabít Shisuia.Jaký strašný důvod by někdo měl,aby to provedl největší naději našeho klanu?Omluvte mne pánové potřebuji být nyní sám.Shisui byl jako můj bratr..."už jsem se dál nedokázal přetvařovat.
"Takže o jeho smrti nic nevíš?Neviděl jsi ho včera?Nebo poslední dobou?"nepřestával Yashiro.
"Je..tedy byl z klanu Uchiha byl jedním z nás..."přidal se otec.Ta slova mě roznítila jak nejvíc jen mohla..zrovna on tady bude vykládat něco o tom ,že jsme jeden klan,jedna rodina ?.on?on?..V naprosté zlosti jsem vytáhl jeden kunai a švyhl sním na zídku naproti domu,přesně do namalovaního Uchiwa,papírového vějíře,znaku klanu Uchiha.Všichni v tu ránu zmlky a ztuhli překvapeni mou rychlostí a přesností.
"Ne nevím.Včera jsem se vrátil z dlouhé mise.Víc než dva týdny jsem jej neviděl.Sayonara"otočil jsem se a šel ulicí pryč od těch falešných starostlivých výrazů.Když jsem se ale otáčel uviděl jsem tvář svého malého brášky jak opatrně nakukuje zpoza dveří a pozoruje jeho bratra ,který mu den ode dne nahání čím dál větší hrůzu.
Opustil jsem hradby města a vydal se do hlubokého lesa.Sedl jsem si pod strom uprostřed lesa a promýšlel svou odplatu za vše co mi způsobili.Také mi až tam došlo ,že na mě brzy někoho pošlou znova.Navíc teď ,když jsem zabil člena klanu.
"Není jiná volba..musím je zabít..Dojednoho.Znič ,nebo budeš zničen"mí rozhodnutí padlo,už zbývalo jen promyslet jak.
"Ale ,ale.Copak to tu vidím .Taková pěkná tvářička ,uprostřed lesa,a povídá si sám se sebou.A ještě takové věci?"dolehl kde mě hlas neznámé osoby.'Další?tak brzy?ať si na mě nachystali cokoli neuspějí'
"Kdo jsi?Další koho můj otec pověřil mou smrtí?neunikneš ,zmiz nebo zemřeš."
"Ale,ale .Tvář jako anděl ,ale mluví jako obyčejný rváč.Ale abych odpověděl na tvé otázky.Neposlal mě tvůj otec ,ani ho neznám,ale znám tebe Itachi Uchiho.Slyšel jsem o tobě sposty vyprávění a na jejich základě jsem se přišel podívat zda jsou skutečné a nebo ne." zpoza strom vystoupil muž,kterího jsem jakživ neviděl.Měl na sobě bílý hábit převázaný fialovým provazem,černé zplývavé vlasy a podivné oči.
"Jmenuju se Orochimaru.Jistě jsi už o mě slyšel.Jsem jeden z legendáních saninů."stále se ke mně přibližoval a já ležel u stromu bez známky zájmu.
"No myslím ,že už jsem o tobě vážně někdy slyšel,ale teď nemám čas na ukázku mých dovedností.Mám něco na práci.Zmiz"
"Tak ty mi budeš poroučet ?Jak se opovažuješ ?Chtěl jsem tě zabít rychle ,aby jsi nic necítil ,ale teď jsi mě naštval a nechám tě trpět."konečně trochu zaujal mou pozornost a tak jsem tedy vstal ,aby se ujistil ,že vše co o mě slyšel byla jen pravda.
"Kuchyiose no Jutsu(přivolání hada)"zařval ten divný chlápek ,hryzl se do prstu a udělal pečeť.Najednou se přede mnou objevil ohromný had a Orochimaru se usmíval a z pusy mu vylézal hadí jazyk.
"Sharingan"najednou jsem ucítil změnu.Cítil jsem svůj sharingan silněji než kdy dřív.'Že by to bylo??..ne to není možné..No i když...'
"Mangekyou sharingan"zakřičel jsem .A opravdu ,technika mých očí se stala opět mnohem nebezpečnější.O téhle technice jsem četl v knize o Sharinganu.Mělo ji jen několik málo vyvolených a já jsem se nyní stal jedním z nich.
"Co?to přeci není možné ...neeee"stihl vykřiknout ten legendární sanin,jak sám sebe nazýval a pak uý jsem ho uvěznil v nové technice genjutsu.Cítil jsem jak má síla vzrůstá každým okamžikem.Jeho had v tu chvíly zmizel v onláček dýmu.Zůstalo jen Orchimarovo bezvládné tělo.Usoudil jsem ,že mám chvíly čas a připravil jsem si plán.
Orochimara jsem tam nechal ležet ,aby se vzpamatoval z mého genjutsu a zapamatoval si ,že proti mě není soupeřem on,ani nikdo jiný.
Začínalo se stmívat a Sasuke by měl být nyní v akademii.Nechtěl jsem i jeho jako nevinnou oběť do toho zatáhnout.Vydal jsem se tedy zpět do Konohy.Když jsem vstoupil do naší čtvrti několik mužů stojících na ulici se na mě podívalo,jako by viděli ducha.To už bylo trochu moc a dal jsem se spolu s novou silou do zabíjení všech,co chtěli zabít mě.
Vše se odehrálo rychle.Má ryhlost díky létům těžkého tréninku byla nedostižitelná a mé údery přesné jako při té krátké exhibici dnes ráno.
Otočil jsem se a ještě naposled koukl na tu spoušť co jsem za sebou nechal.Na ulici se povalovalo několik desítek mrtvých mužů,žen i dětí v kalužích temně rudé krve.Stále dokola se mi ozýval v hlavě ten děsivý křik a jekot ,když jsem brutálně vyvraždil polovinu klanu.Svého otce,který vše způsobil jsem si nechal až nakonec.
"Itachi co si to udělal.Jsi zrůda!Nic jiného než zrůda!Udělal jsem spávně ,že jsem tě dal zabít.Nelituju toho."šel proti mě otec s mečem v rukou.
"Ty by jsi měl litovat,celého svého života.To je kvůli tobě se ze mě tohle stalo.Je to tvá vina!"
"Itachi ,drahoušku prosím ne!Smiluj se nad svou rodinou"zastoupila otce Mikoto.
"Mami ,tebe nechám žít,aby Sasuke nevyrůstal sám.Ale on musí zemřít stejně jako ostatní.Buď se uhni a nebo padni sním."
Nehli se ani o krok.
"Tak tedy sayonara"rozloučil jsem se a rychlým švihem katany jsem ukončil jejich životy.Sesunuli se na podlahu a zemřeli sobě v obětí.
"Neeeee! Mami! Tati! "rozrazili se dveře a za nimi můj malý bratříček.Slzy mu divoce stékaly po obličeji.Musel projít celou zmasakrovanou čtvrtí aby doběhl až sem a přeci pozdě.
Stál jsem ve tmě takže mě neviděl dokud jsem se nepohl.
"Itachi? Itachi!! co je to s mámu a tátou?? Itachi??"jakmile mu došlo co se děje,pohled na mě jej natolik vyděsil že se dal do panického křiku .Chtěl jsem jej uklidnit ,aby se nebál ,ale on mě svými slovy naprosto šokoval.
"Nezabíjej mě! Prosííím Nezabíjej mě! "copak si myslel ,že bych ho zabil?Jeho,mého milovaného bratříčka,bez kterého bych nemohl žít.Jeho,který ve mně uchoval alespoň kousek citu a zdravého rozumu?Ne to ne.Ale těch několik slov však zranilo mou víru v něj.A do ohně přilél jen další olej.Jej bych ale zabít nedokázal.
"Mangekyou sharingan" 'tak to tě poučí bráško.'musel jsem mu předvést své nové schopnosti a zárověň jsem se mu pomstil za ty slova ,kterými mě tak ranil.Nenechal jsem ho však v genjutsu dlouho ,i to co se pro mě zdá jako sekunda,může být pro něj i den.
Vytrašeně se zvedl ze země a s křikem utíkal pryč.Sledoval jsem jak klopýtavě mizí v dálce.Pak jsem se vydal za ním ,abych se mohl ještě alespoň rozloučit.Našel jsem ho rychle.Běžel ulicemi okolo domů v plamenech a mrtvol přes cestu ,aby se dostal pryč.
"Nezabííjej mě!"dal se v pláč jakmile mě znova spatřil.
"Pošetilý maličký bratře,jestli si přeješ mě zabít, tak mě nenáviď ,zhnus si mě a přežij nehezkým způsobem.Pak běž, běž a přilkni k životu.A pak,jednou.až budeš mít oči jako mám já,tak teprve přijď."
dál už jsem nemohl snést jeho k smrti vyděšené oči ze mě.Copak úplně zapoměl ,že jsme partneři?
Nechal jsem ho tedy tam uprostřed tohoto díla zkázy a zmizel zpět do temného lesa,dokud se v Konoze nespustil zmatek a nářek.
Vrátil jsem se zpět k témuž stromu.Stále tam na mě čekal Orochimaru.Jakmile jsem přišel podivně si mě změřil.
"Tak Mangekyou sharingan jo??A jak vidím tak jsi asi právě dokončíl o čem jsi si to tu předtím brblal.Musím ale říct ,že to bylo velmi poučné."
"To doufám ,jsem vyčerpaný a už se mmi neche z tebou stácet čas.Tak už vypadni nebo tě vážně zabiju."
"Klid ,klid .Už nechci bojovat chci ,aby jsi se přidal k nám"
"K nám"podíval jsem se na něj nevěřícně.
"Do organizace zvaná Akatsuki."
"Akat..suki?"zíral jsem na něj vyjeveně.
"Páni dítě,neříkej že si neslyšel ani o Akatsuki"podíval se na mě jako na pošuka.
"Ale to jo ,to jo ..jen mi to připadá trochu absurdní..právě jsem vyvraždil...vyvraždil jsem svůj klan a ty mi nabízíš ,abych se přidal do nejobávanější organizace?"
"Ano..když jsi vyvraždil celý klan úplně sám tak si snad zasloužíš patřit mezi nás,nemyslíš?"hlava se mi začala točit v obrovských kruhách a cítil jsem jak padám k zemi únavou.Poslední co jsem slyšel byl Orochimarův smích "To beru jako ano....."
Pak jsem měl sen,kde vše bylo zase jako dřív.Máma chystala oběd ,táta kolem ní hladověl poskakoval,z ulice se nesly přátelské hlasy a malý Sasuke obdivně pozoroval všechny mé pohyby a visel na každém mém slově.To bylo naposled co jsem v srdci pocítil mír a klid.
A teď ,po 9 letech ,které jsem strávil v Akatsuki ,a které můj bráška strávil trénikem ,aby mě mohl zabít ,teď,pomalu ale jistě umírám.
"Sasuke,nikdy bych tě opravdu nezabil.."řekl jsem a vykašlával přitom krev.
"Přál jsem si tě zabít,nenáviděl jsem tě,zhnusil jsem si tě a přišel jsem až teď kdy mám oči jako ty.."
"Haha..Vždy jsi visel na každém mém slově,proto jsem tě nikdy nepřestal milovat,bráško.ářčáář"krev zaplňovala má ústa stále víc.
"Lžeš,brutálně jsi zabil celý klan,otce i matku,jen aby sis dokázal svou sílu.Mě si nechal přežít jen proto ,aby tě měl kdo zastavit."
"Sas..Tak to nebylo..."zrnění která mi způsobil ,byla vážně přesná.A já se z posledních sil snažil,zírajíc do Sasukeho rudých očí,vysvětlit ,jak se pověsti o důvodech mého počínání pletou.
Pak jsem si ale všiml ještě něčeho,co jsem už léta neviděl.Bylo to Sasukeho oblečení.Měl na sobě totéž ,jako když jsem poprvé poznal Orochimara.Ti dva ,že se spojili ,aby mě porazili?
"Dospěl jsi bráško...vše ti vysvětlím ,až se příště potkáme..."mé poslední slova vyšly jako zašeptání.
"Sayonara."slyšel jsem Sasukeho a pak jsem ucítil další řez katany mým břichem.. víčka mi ztěžkla a já už je nedokázal udržet dál otevřené.
následovala temnota...
Komentáře
Přehled komentářů
To je strašně smutnýýýýýýýýý Ale Itachi ten klan povraždil ve skutečnosti na rozkaz hokageho, je to na konoha.cz ale jinak krááááááásný
Smutný
(Petra, 4. 5. 2009 15:20)