Hlavní cíle energeticko-klimatického balíčku
Téma: energeticko-klimatický balíček EU
Hlavní cíle energeticko-klimatického balíčku.
V první řadě je třeba si říci co to vlastně je energeticko-klimatický balíček. Je to v podstatě soubor informací, který má za účel zejména snížit emise skleníkových plynů a zmírnit tak klimatické změny, zejména tedy v současné době globální oteplování planety Země.
Mezi hlavní cíle energeticko-klimatického balíčku patří snížení emisí skleníkových plynů o 20% do roku 2020 ve srovnání s rokem 1990. Pokud se však svět dohodne na nástupci Kjótského protokolu, který vyprší už v roce 2012, chce EU snížit emise o dalších 10%. Ovšem přijetí takového dalšího protokolu může být dosti složité, zejména USA se ohrazuje proti tomu s argumentem, že by ji to mohlo ekonomicky negativně ovlivnit. Ovšem po zvolení prezidenta USA (Baracka Obami) tyto problémy nejspíše zmizí. Dalším cílem je zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie, do této skupiny patří zejména solární, větrná energie, biomasa, vodní elektrárny a další. Konečná spotřeba energie by se měla zvýšit na 20% v průměru za celou EU do roku 2020. Momentálně je jejich podíl 8,5%. Dalším bodem je, že desetinu všech pohonných hmot mají tvořit biopaliva.
Další ožehavou otázkou je obchodování s emisními povolenkami po roce 2012. V současné době je 90% těchto emisních povolenek rozdělováno zdarma všem státům EU, které je pak přidělí jednotlivým průmyslovým podnikům v dané zemi EU. Tento systém však končí v roce 2012, kdy skončí platnost Kjótského protokolu.
Náklady na plnění všech cílů energetického balíčku mají ročně dosahovat odhadem 0,5% HDP Evropské unie, což je zhruba 60 miliard eur. Tímto krokem se však naopak sníží závislost EU na dovozu energie o 50 miliard eur ročně.
Jaké změny může očekávat Česká republika v souvislosti s energeticko-klimatickým balíčkem?
Vláda České republiky se snaží relativizovat závazek 20% snížení emisí tím, že požaduje, aby výchozí základnu pro snížení činil rok 1990, kdy ČR měla extrémně vysoké emise. Pokud by se tedy závazek od roku 1990 tak odvíjel, Česká republika by pak nemusela přijímat v podstatě žádná velká opatření, protože toto snížení splňuje s rezervou už v dnešní době. V ČR by pak celý systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ztratil smysl.
EU si rovněž vytyčila závazný podíl na obnovitelných zdrojích celkové spotřebě energie, který by měl na celém území EU vzrůst do roku 2020 na 20%. Česká vláda navrhla podíl ČR ve výši asi 12,5% z konečné spotřeby primárních energetických zdrojů a s velkou slávou vyjednala 13%. Přitom podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě v ČR byl v roce 2005 6,1%. Zhruba dvojnásobného navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie (na 13%) do roku 2020 bude s největší pravděpodobností dosaženo pouze v důsledku růstu cen energie z klasických zdrojů, nevyžaduje to tedy žádná dodatečná podpůrná opatření. Podklady MŽP, ČSSD i nezávislé analýzy při tom potvrzují, že ČR by mohla do roku 2020 dosáhnout 18 – 19% podílu OZE na primárních energetických zdrojích. Vládní návrh posvěcený EK tak staví v ambicích rozvoje zelené energetiky Českou republiku na úroveň Bulharska a Rumunska. (Petržílek 2008)
Reakce některých významných politiků na energeticko-klimatický balíček
Eurokomisař pro průmysl a místopředseda EK Günter Verheugen:
"Tyto návrhy zvýší cenu elektrické energie pro domácnosti a podniky. Toto se musí otevřeně občanům říct."
Předseda EK José Barroso:
"Přijímání opatření není zadarmo, avšak domníváme se, že můžeme omezit náklady plynoucí z našich návrhů na asi 0,5 procenta hrubého domácího produktu (více než 1,5 bilionu korun)... Naše návrhy by měly do roku 2020 snížit závislost Evropy na dováženém plynu a ropě o asi 50 miliard eur (1,3 bilionu korun)."
Podle Barrosa v souvislosti s balíčkem na každého občana unie připadnou náklady ve výši asi tří eur týdně (asi 78 korun). "Místo nákladů bychom se opravdu měli zaměřit na zisky, které z toho pro EU poplynou," dodal také.
Dánský premiér Anders Fogh Rasmussen:
"Na Evropské radě loni v březnu jsme se rozhodli, že se bude brát v potaz to, co už členské státy (v oblasti obnovitelných zdrojů) udělaly. Trváme na tom, aby EU toto rozhodnutí respektovala."
Český europoslanec Jan Březina:
"V předloženém materiálu postrádám zdůraznění významu jaderné energie pro snižování emisí CO2. Přitom se jedná o nejčistší zdroj energie, který plně vyhovuje cílům ekologické strategie EU. EU by se měla přestat tvářit, že jaderná energie neexistuje a měla by ji zahrnout mezi obnovitelné zdroje energií."
Německá průmyslová lobbistická organizace VIK:
"Evropská komise zbytečně ohrožuje cennou evropskou průmyslovou strukturu."
Sonja Meisterová z ekologického hnutí Friends of the Earth:
"Myslíme si, že v balíčku jsou některé silné prvky, které představují dobrý start na cestě k nové energetické budoucnosti EU, ale nedostatečné návrhy u emisí skleníkových plynů ukazují reálný nedostatek ambicí."
Pomůže skutečně energeticko-klimatický balíček EU řešit klimatické změny?
V poslední době se stalo globální oteplování velkým politickým tématem. Teď si ale položme otázku je skutečně lidstvo a jeho emise skleníkových plynů to hlavní co ovlivňuje klima planety Země? Domnívám se že jestli ano, tak jen nepatrně. Za celou historii lidstva taky docházelo ke střídání teplejších a studenějších period. Přitom do roku 1800 se množství Co2 výrazně neměnilo, a přesto se vyskytovala teplejší a studenější období jako příklad uvedu Středověkou teplou periodu a po ní následující Malou dobu ledovou. Dřív bylo kolem 250 molekul CO2 v jednom miliónu molekul vzduchu, dnes se nám to zvýšilo na 382 molekul. Vzestup tu dnes je, ale není hlavním viníkem globálního oteplování. (Kutílek 2008)
Na grafech si lze dobře všimnout vysokého nárůstu Co2 v daném období, nejvýraznější vzestup nastává po 2. světové válce. Další 2 obrázky ukazují teplotní anomálie z let 1860-2000 a průměrné roční teploty vzhledem k průměru let 1780-1980. Lze si všimnout že teplota od roku 1910 začala celkem prudce stoupat na s polokouli, v Evropě se tento vzestup začal projevovat již dříve kolem roku 1890 a tyto vzestupy nesedí s nárůstem Co2, kterého bylo na přelomu 19 a 20 století málo. Dále je na grafech patrné, že ochlazení mezi roky 1950 – 1980 opět není v souvislosti Co2, protože v tomto období byly zaznamenávány vysoké hodnoty oxidu uhličitého, a i přes tento masivní nárůst se na severní polokouli neoteplovalo, ale spíše slabě ochlazovalo. Dokonce se v tomto období objevily názory katastrofického scénáře, že Zemi čeká nová doba ledová. Je to vlastně něco jak dnes ale s tím rozdílem, že jde o oteplení a nabývá to do ještě větších senzací vlivem agresivnějších médií a celkovým zájmem o klimatologií. Ve sdělovacích prostředcích můžeme slyšet velmi zjednodušený pohled na klima – vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry povede ke stále zrychlujícímu a velkému oteplení, zatímco v Palisades (město u New Yorku) trpělivě pracuje již několik let utajená, ale velmi prominentní skupina klimatologů na zdánlivě směšné tezi, podle které povede toto oteplení co nyní probíhá v konečném důsledku k ochlazení.
Energeticko-klimatický balíček EU tedy podle mě nepovede k vyřešení otázky globálního oteplování. I když se asi lidstvo bude v následujících letech snažit snižovat emise Co2, tak toto snižování nepovede k nějakému výraznějšímu ovlivnění teploty na Zemi. Tím tu však nechci říct, že by se nemělo žít ekologicky a úsporně, ale to už zase spadá do jiné vědní oblasti.
Co nás tedy čeká v budoucích letech na starém kontinentě, oteplování či ochlazování?
Nebudu se zde zaobírat celou historií klimatu Země, i když by zde byla prospěšná pro pochopení souvislostí, které by mohli nastat v budoucnosti klimatu Země. Právě díky minulosti dnes víme, že klima na Zemi bylo většinou teplejší, než je dnes, a že se několikrát - vcelku nepravidelně – objevila dlouhá období zalednění tzv. glaciály, a kratší období tzv. interglaciály. Pro bližší popis klimatu v minulosti bych zde odkázal na knihu – Utajené dějiny podnebí, od Uznávaného klimatologa Jiřího Svobody.
Objevem pravidelného a častého střídání ledových a meziledových dob se současně naskytlo několik zásadních otázek. Jsou to otázky typu – jak dlouho trvá teplé, interglaciální období? Kolik času máme ještě před sebou? Jak rychle přichází doba ledová? Na tyto klíčové otázky je velmi těžké odpovědět, protože celý klimatický systém je dost složitý proces a ovlivňuje ho celá řada faktorů.
Domnívám se, že zejména pro Evropu má klíčový význam Termohalinní oceánská cirkulace - Golfský proud. Tento ¨teplotní radiátor¨ zajišťuje Evropě mírné klima a jen díky němu jsou evropské zimy relativně mírné, samozřejmě s postupem do vnitrozemí Evropy je jeho vliv slabší. Současné globální oteplování způsobuje tání horských i polární ledovců. Do severního Atlantiku díky tomu přitéká obrovské množství sladké, a tudíž i „lehké“ vody. Což působí destruktivně na celý systém proudů. Vědci se proto obávají, že se v důsledku narušení toku mořských proudů přísun teplé vody k břehům Evropy zastaví. Až do roku 1998 se nezdály změny v pohybu vodních mas významné.
Výsledky nedávných měření Brydenova týmu ale naznačují, že se situace rychle mění. Oproti roku 1998 se v roce 2004 vracelo k jihu o 50 % více vody Golfského proudu ještě před tím, než dosáhlo obvyklého bodu „severní obrátky“. Také hlubinný studený proud zeslábl o 50 %. Transport vody na atlantickém „dopravním pásu“ slábne a zpomaluje se. Bryden získal údaje o Golfském proudu prostřednictvím automatických sond, zatímco předchozí měření proběhla z lodí plujících napříč Atlantikem. Není jisté, nakolik je pozorovaný rozdíl v síle Golfského proudu skutečný a nakolik odráží odlišné způsoby měření. Přiznává to i sám Bryden. Systém mořských proudů navíc není stálý a vykazuje v průběhu let přirozené výkyvy v rychlosti i intenzitě. Dlouhodobé trendy se dají od krátkodobých výkyvů odlišit jen nesnadno. (Bryden 3/2006)
Důsledky zastavení Golfského proudu by byly zejména pro Evropu nedozírné. Tyto bleskové klimatické změny se mohou odehrát v průběhu několika desítek let. Je dokázané, že takové změny se už v minulosti odehrály, teď je zůstává otázkou za jakých podmínek nastaly. Lze to přirovnat k tomu, že by se současné klima finských Helsinek podobalo klimatu Prahy, to vše by se odehrálo během nějakých 70ti let, což je zhruba průměrný věk dožití člověka v ČR.
Na závěr bych chtěl říci, že předpovědi a názory klimatologů se navzájem hodně liší a každý zastává jiné názory. Některé názory jsou často velmi nepopulární a proto když nějaká menšina vysloví svůj názor je za něj tvrdě odsuzována což si myslím že je velmi špatně. V klimatologii snad více než jinde platí, že většinový názor automaticky neznamená větší pravděpodobnost správné předpovědi.
Autor: David Abrahámek - meteo-extrem.estranky.cz