Kapitola 1.
Po lesní pěšině kráčí šestnáctiletá dívka s aktovkou na zádech. K ramenům dlouhé blonďaté až do zrzava zbarvené vlasy jí pročesává chladný podzimní vítr. Leremi je však teplo, jakoby v sobě měla něco neobyčejného, co ještě spí a čeká na vhodnou dobu.
Leremi kvůli tomu také nemá moc přátel. Děti se jí bojí a mají důvody. Při každé změně nálady má dívka jinou barvu očí. Někteří dokonce tvrdí, že občas svítí jasně rudě.
Její jediná kamarádka Elma si na druhou stranu vždy přála být výjmečná a tak tvrdí, že Lereminy rudé oči si ostatní vymýšlí jen pro její ohnivé znamení lva. Kromě téhle malé závisti si obě dobře rozumí, ve všem pomáhají a jelikož ani jedna nemá sourozence, považují za sestry. Elma se liší ještě v pár věcech. Má o mnoho více kamarádů, vkus pro muziku s oblečením a je ve vodním znamení raka. Ze zadu by si dívky každý spletl, ale stačí se jen podívat bíže do jejich myšlenek. Liší se jako oheň a voda. A to je právě to, kvůli čemu jsou přátelé. Jednota protikladů.
Leremi dochází na kraj velkoměsta obklopeného hlubokým lesem. Občas si přeje najít jiný svět v němž by byla něčím výjmečná. Je odhodlána bojovat za své sny a nikdy se nevzdává, i když mezi dětmi spíše uznává jejich názory. Na šestnáctiletou dívku je chytrá a příliš toho nenamluví. Někdy jsou slova stejně k ničemu.
Přechází zacpanou ulici plnou aut a směřuje k malému domku z cihel, který stojí v řadě s ostatními stejně velkými. Z výšky tyto domky oproti obrovským mrakodrapům různého vzhledu vypadají jako koťata mezi tigry. Leremi si od malička přeje zvířátko, ale rodiče tvrdí, že je s ním moc velká práce. Dívka přesto myslí, že to zvládne. Rok si šetří kapesné na nějakého domácího mazlíčka, kterého si chce potají koupit v útulku. Dnes přichází ten den. Je pátek a tak má dost času. Odemiká dům a pokládá tašku do kouta předsíně. Ještě sklenička s horkým kakaem na cestu a může vyrazit.