Povaha Sachmet
Sachmetka se už od malička projevovala jako velká osobnost. Na všechno měla svůj názor, všechno chtěla prozkoumat a s každým komunikovat. Tyto vlastnosti jí zůstaly i do dospělosti, ale naštěstí se „rozhodla“, že bude své páníčky poslouchat.
Jako malé štěně překvapivě nic nekousala a nedemolovala. Dokonce i dnes, když něco nechtěně provede, tak provinile stáhne ocas mezi nohy a jde si paničku udobřit psíma očima. Z nějakého důvodu přesně pozná, co by mohlo páníčkům vadit a snaží se tomu vyhnout. Vzhledem k tomu, že Sachmetku fyzicky netrestáme, lze to přičíst na vrub jedině její inteligenci a nezměrné lásce ke bližním. Když už zlobí moc, a ona zlobí moc ráda, tak dostane stupňované slovní varování, a občas to skončí i nějakým tím výchovným plácnutím přes zadek. Po letech zkušeností jsme dospěli k závěru, že faraóni obecně jsou zřejmě příliš citliví a inteligentní na výchovu typu „cukr a bič“, a proto vyžadují trpělivou a soustavnou práci na vztahu se svým páníčkem. Jedině tak lze dosáhnout jejich dobrovolné poslušnosti a vzájemného porozumění. Faraón je ve své přirozenosti lovec a nelze mu proto vyčítat, že se nechce nechat odvolat od běžící zvěře! Naší největší chybou svého času bylo, že jsme Sachmetku po návratu z takové eskapády pěkně vyplísnili: dostala strach a nechtěla se po prohřešku vrátit k páníčkovi. Následovala někdy i dvou hodinová hra na honěnou po lesích, sídlištích, polích, apod. Často stála jen pár metrů od nás, ale kdykoliv jsme se k ní pokusili přiblížit a nebo ji odchytit, tak opět poodběhla. Nepomáhaly pamlsky, vlídná slova, příkazy, nic. Došlo nám, že to děláme špatně. Nejdůležitější ze všeho je důvěra, kterou si pes ke svému páníčku vybuduje a nikdy nesmí ztratit. Další významnou kapitolou ve výchově byla „psí socializace“. Jak jen to bylo možné, vydávali jsme se do psích výběhů a na místa, kde se schází pejskaři. Tato snaha později přinesla opravdu své ovoce, protože i po dosažení dospělosti nemá Sachmet potíže při kontaktu s ostatními psi, od jorkšírů po velká plemena. Pokud na ní pes neútočí nebo nedává najevo otevřené nepřátelství, vystupuje bez výjimek přátelsky.
Překvapuje mě zejména velmi kladný až kamarádský vztah k fenám, zato příliš dotěrné psi (čmuchali) občas od sebe odhání a nešetří při tom farónského slovníku (vrumm, buhuaháá, vyceněné zoubky, nakrčený čumáček, ňaf, waf, hrummm). Jako štěně jsme žili ve společné domácnosti s kocourem a potkanem a před domem jsme udivovali kolemjdoucí vycházkami a mazlením s rezavou kočičkou. V současné době bydlíme v krásné lokalitě na okraji Prahy a na loukách často potkáváme bez problémů koně., takže celkem vzato, vztah k ostatním zvířatům je velmi pozitivní, plný zvědavosti a respektu. Dokud ovšem nezačnou pelášit pryč, to se pak zřejmě zapne lovecký instinkt a myšičky, kočičky, králíci či srnky se stávají kořistí. Vůči lidem bývá většinou velmi přátelská, někteří se jí líbí až nezřízeně, ty pak už zdálky divoce vítá, pokud se někdo chová podezřele nebo jí na něm něco nesedí, chová se, zejména venku, poněkud rezervovaně. Doma vítá páníčky i návštěvy skoro s ovacemi, úsměv s vyceněnými zoubky, kňukot a takové vrtění ocasem i celým tělem, že se bojíme, aby si neublížila. Po bytě má hned několik pelíšků, včetně gauče i naší postele, poslední jmenovaný je samozřejmě tím nejoblíbenějším, zejména v noci. S výstavami jsme začali poměrně pozdě a moc nás to nebaví, zato běhání všeho druhu je super zábava.