Přirodní park CHřiby
Dnes ráno mě probudily sluneční paprsky, nakukující do oken. Čekal mě volný den a bylo by škoda, proležet ho v posteli. Každý nový den vždy zahájím pohledem z balkónu na Přirodní park Chřiby, neboli „Buchlovské hory". Pokaždé je pohled na ně jiný. Často tam je úplně odlišné počasí než nad Uherským Hradištěm. Před několika dny například v Hradišti lehce pršelo a Buchlovské vrchy byly překrásně zalité sluncem.
Každý den mě Chřiby lákají k výletu. Ale dnes tomu bylo úplně jinak. Dnes jakoby Chřiby vůbec neexistovaly. Silný opar, plynule přecházející v oblohu, je mým očím dokonale ukryl. Kdybych tu byla poprvé, nevěřila bych, že tam Chřiby jsou. Bylo rozhodnuto. Z té spousty nápadu, kam se dnes podívat, vyhrály právě Chřiby, i přesto, že dnešní ráno neslibovalo zrovna překrásné fotogenické výhledy.
Uherské Hradiště, Mařatice – Staré Město – Zlechov – Tupesy – Břestek – Buchlovský kámen – Hrad Buchlov – Kamenná studánka – Dlouhá řeka – Smraďavka – Buchlovice – Zlechov – Uherské Hradiště (cca 40 km).
Z Hradiště a přes Staré město, jsem se vydala po cyklostezce směrem k obci Zlechov a Tupesy. Tady začala být konečně cesta veselejší. Z ranního oparu vykoukla známá silueta hradu Buchlov a kaple sv. Barborky. Břestek byla poslední vesnice, kde jsem si mohla ještě doplnit vodu. Pak už jsem zamířila k Břestecké skále a začala nemilosrdně stoupat na vrchol 535 m n.m. s Buchlovskou skálou, slibující, podle mapy, pěkný výhled.
Cesta z Břestku ubíhá lesem po pěkné asfaltové silničce, kde jen výjimečně potkáte motorové vozidlo. Vzhledem k tomu, že byl pracovní den dopoledne, tak jsem zde nepotkala vůbec nikoho, ani chataře, ani cyklisty. Jen v dálce občas zazněla motorová pila a hlas lesníků. Jinak tu bylo slyšet jen šumění lesa a překrásný zpěv ptáků, ukrytých v jarním listí stromů všude okolo. Výšlap byl opravdu pohodový a hřejivé sluneční paprsky se střídaly s chladným stínem lesa. Když už začínal být výstup trochu monotónní a dlouhý, otevřel se za další zatáčkou z lesa překrásný výhled na hrad Buchlov a vrcholky chřibů, hrající snad všemi odstíny zelené.
Sklon kopce se pak zmírní a za následujícím rozcestím cesta pokračuje sice po nezpevněné, ale za suchého počasí dobře sjízdné polní cestě, střídavě lesem a kolem luk. Na cestě lesem jsem mohla chvíli pozorovat z blízka práci lesníků s koňmi, stahující dřevo k cestě. Byl to pro mě opravdu nezapomenutelný zážitek.
Koně reagovali dokonale na slovní povely lesníků, kličkovali mezi stromy přesně jak měli, couvali, krokovali, táhli a zastavili téměř ve vteřině. Od lesníků jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí o této práci, jejich radosti i strasti. Kůň musí být dokonale poslušný, jinak to ohrožuje život jejich i koní.
Pak už mě čekalo jen kratší stoupání k buchlovskému kameni, což je opuštěná skála schovaná u okraje lesa, odkud jsem se mohla kochat výhledem na louky plné pampelišek a zelené lesy Buchlovských hor.
Odtud mě pak čekal asi 5km dlouhý sjezd až pod hrad Buchlov. Cestou jsem se zastavila ještě na statku Zikmundov, vyhřívala se na sluníčku a pozorovala stádo koní, pasoucí se na rozhlehlé, pampeliškami obsypané louce, se stále krásným výhledem na hory.
Jak je v horách už pravidlem, dlouhý sjezd zase vystřídá dlouhý výšlap, po kterém jsem byla tentokrát odměněna nejen krásným výhledem a pohledem na hrad, ale také zaslouženým občerstvením v podhradí. Energie už mi od rána začínala pomalu docházet. Pak jsem měla dvě varianty zpáteční cesty. Krátký a rychlý sjezd přímo do Buchlovic, nebo ještě malá zajížďka kolem Holého vrchu.
Slunce bylo ještě vysoko nad obzorem, tak jsem zvolila tu delší variantu. Po perfektním 3kilometrovém sjezdu po krásné asfaltce z hradu Buchlov jsem dorazila k silnici E50. Silnice, spojující Uherské Hradiště s Brnem, tvoří alespoň v mých očích, takový příčný předěl Buchlovských hor na severní a jižní část. Každá část hor na mě působí úplně odlišně.
Holý vrch, na který začnete vyjíždět hned za silnicí, je přírodní rezervací. Je chráněný hlavně pro přirozený porost doubravy a bučiny, které jsou bohužel dnes v dalších částech Chřibů často nahrazovány smrkovými monokulturami. Od roku 1999 jsou bučiny na Holém vrchu ponechány samovolnému vývoji, bez provádění hospodářských zásahů. Na jeho vrchol se vypravím zase někdy příště. Po malé zastávce u Kamenné studánky pod Holým vrchem, následoval další příjemný sjezd k Dlouhé řece a lázním na Smraďavce. Odtud už to je jen kousek do Buchlovic, i když je třeba překonat ještě jedno, trochu nepříjemné stoupání. V Buchlovicích určitě stojí za návštěvu zámek, ale i záchranné centrum pro volně žijící živočich, které má sídlo v krásném zámeckém parku. Zde jsem byla několikrát, proto jsem výlet zakončila výbornou večeří, v pro mě už tradiční restauraci se zahrádkou na náměstí, kde jsem tentokrát ochutnala Chřibskou kapsu. Po zdolání menšího stoupání za Buchlovicemi na Velkomoravské poutní cyklostezce, se vám naskytne pěkný pohled na jednu stranu na Staré Město, Uherské Hradiště, Kunovice, Ostrožské nádrže a na druhou stranu na hrad Buchlov a pohoří Chřibů.
Chřiby mě teď lákají k výletu zase o něco víc. Je zde pro mě ještě tolik neznámých a tajemných míst, ukrytých v těchto „Buchlovských horách“.
www.lensy.rajce.net