LAboratorní vyšetřovací metody hematologické, mikrobiologické, cytologické a histologické
Hematologické vyšetření
- Krevní obraz (počet krvinek, hemoglobin, hematokrit)+ diferenciální rozpočet bílých krvinek
- Sedimentace červených krvinek
- Vyšetření krevní skupiny, Rh faktoru, křížová zkouška
- Hemokoagulační vyšetření
Krevní obraz ( KO)
n Odběr - do zkumavky s fialovým uzávěrem -NESRÁŽLIVÁ KREV
n Odečet v laboratoři automatickým analyzátorem
n Červené krvinky ( ery) M: 4,2-5,8.1012/l, F: 3,8-5,2.1012/l
n Bílé krvinky ( leu): 4,4 – 10,5.109/l
n Krevní destičky ( trombo): 150-450.109 g/l
n Hematokrit : objemový poměr erytrocytů a plazmy M: 0,42 – 0,54, F: 0,37-0,47
n Hemoglobin: množství krevního barviva M: 140-160 g/l, F: 120-150 g/l, pod 110 g/l = anémie, ( těhodné pod 100 g/l)
n Střední objem krvinky ( MCV), Střední obsah Hb v ery ( MCH), střední koncentrace Hb v ery
Diferenciální rozpočet bílých krvinek ( dif.)
n Procentuální zastoupení jednotlivých typů bílých krvinek.
n Neutrofily ( tyčky, segmenty), eozinofily, bazofily, lymfocyty, monocyty.
n Automatické analyzátory
n Hodnocení krevního nátěru pod mikroskopem – odhalí i tvarové změny krvinek apod...důležité pro stanovení diagnózy
Sternální punkce
n Cytologické vyšetření kostní dřeně
n Punkce kostní dřeně sternální kosti se provádí se ve výšce druhého nebo třetího mezižebří v místním znecitlivění.Poměrně jednoduchý výkon, při vlastní sání pacient pociťuje nepříjemný tlak. Zvůáštmí úříúrava není nutná.
n Hodnotí se zastoupení vývojových elementů krevních řad ( jsou-li přítomna všechna vývojová stádia ve správném poměru), hledají se buňky, které do kostní dřeně nepatří – nádorová infiltrace kostní dřeně.
Trepanobiopsie
n Histologické vyšetření kostní dřeně
n Odběr se většinou provádí z lopaty kosti kyčelní v analgosedaci ( místní umrtvení + uspání) speciální jehlou. ( cytopenie, myeloproliferace, maligní lymfomy).
Sedimentace červených krvinek FW
n Odběr krve do černé podlouhlé zkumavky
n Nespecifické, ale hojně užívané vyšetření pro odhalení chorobného procesu a hlavně pro monitoraci již diagnostikovaného onemocnění
n Měříme pokles erytrocytů v sedimentační zkumavce za 1 hodinu a za 2 hodiny
n Normální hodnoty :
n M: 1-13 mm/h, F: 1-20 mm/h
n Zvýšená: obecně u zánětlivých a nádorových onemocnění, také u anémie
n Snížená – u polycytémie ( zvýšení počtu červených krvinek)
Koagulační vyšetření
n Testuje srážlivost krve, jednotlivé složky, které se na srážení krve podílí.
n Krvácivost: Dukeův test: vyšetřuje se přímo v laboratoři nebo v ambulanci. Jehlou nebo kopíčkem se škrábne do ušního lalůčku a sleduje se doba, za kterou se krvácení zastaví. Každých 30 s se krev odsává filtrančím papírkem. Test funkce krevních destiček. Předávkování antikoagulancii.
n APTT ( aktivovaný parciální tromboplastinový test)-
n 24-36 s. Prodloužený bývá při podání HEPARINU při defektech některých faktorů srážení.
n QUICKův test, INR: = Protrombinový čas ( 9-13 s),
n INR:0,8-1,2 ( poměr mezi časem vyšetřované plazmy a časem kontrolní plazmy). Zvýšen při léčbě antikoagulancii ( Warfarinem INR mezi 2-3) a při poruše zevního koagulačního systému.
n Trombinový čas TT – testuje poslední fázi koagulace – prodloužený při léčbě heparinem a snížené koncentraci fibrinogenu .
n D- dimery a FDP ( fibrindegradační progukty): zvnikají při rozpadu fibrinu = prokazují přítomnost krevní sraženiny v těle- napři trombóze ( a embolii do plic)
Předtransfuzní vyšetření
n Vyšetření v laboratoři:
n Určení krevní skupiny v systému ABO a Rh
n Křížová zkouška
n Velká – krvinky dárce + plazma příjemce – ověřuje, zda pacient nemá protilátky, které by reagovali na krvinky dárce a při transfuzi způsobily hemolýzu
n Malá – krvinky příjemce + plazma dárce – zda darovaná plazma neobsahuje nepravidelné protilátky.
n Vyšetření u lůžka krev v krevní konzervě i krev pacienta se znovu vyšetří pomocí sér ani A a anti B na kartičce – ověří s znovu krevní skupina ABO.
Mikrobiolgické vyšetření:
n Slouží k určení infekčního agens-patogenního mikroorganismu = ( patogenu)
n Bakterie, houby, viry, vícebuněčné organismy (paraziti), priony ( namají ribonukleovou kyselinu DNA ani RNA)
n Vyšetřovací metody-
n Přímé-prokazujeme přítomnost infekčního agens v organismu
n Nepřímé – zkoumáme imunitní odpověď organismu na přítomnost infekčního agens
Biologický materiál:
n Febrilní stavy hemokultura
n Neuroinfekce likvor, hemokultura
n Respirační infekce sputum (zkumavka- červený uzávěr), BAL, aspirát, výtěr z krku
n Uroinfekce moč cévkovaná, střední proud moče, moč z močového katetru, ( zkumavka s modrým nebo červeným uvávěrem, URIkult
n Gynekololické infekce výtěr z pochvy a cervixu
n Střevní infekce stolice – průkaz toxinu A+B Clostridia difficile
n stolice – průkaz Rota a Adenovirů
n výtěr z rekta – kultivační vyšetření střevních patogenů.
n Ostatní klinický materiál kultivační vyšetření indikováno dle lokalizace a prostředí patologického procesu
n http://www.ikem.cz/www?docid=1005194 – do čeho odebírat
Hemokultura
n lahvičky nechat vytemperovat na pokojovou teplotu a označit štítkem. Při jeho lepení je nutné se vyhnout strhávacímu čárovému kódu na lahvičce, slouží pro naše účely,
n odstranit plastikové víčko a lahvičku dezinfikovat alkoholem,
n kůži pacienta odmastit alkoholem a následně dezinfikovat, dezinfekci nechat zaschnout,
n odebrat 5 -10 ml krve, která se sterilně přenese do lahvičky propíchnutím gumové zátky.
n Doporučený interval mezi jednotlivými odběry je asi 15 minut. Lepší je poslat více vzorků současně, ideální je 1 anaerobní lahvička - fialová a 2 aerobní-modré. Nejlépe je odebírat krev při vzestupu teploty, před zahájením antibiotické terapie, pokud je možno, tak z periferie z různých míst. Na žádance je dobré označit místo odběru (periferie, centrální žilní katetr). Hemokultury se uchovávají po nezbytnou dobu v termostatu při
Moč
n Střední proud moče po důkladném umytí zevního ústí uretry, moč cévkovaná, moč z permanentního katetru – vždy je nutno uvézt na žádance.
n Do 2 hodin musí být laboratoři nebo se uchovává v lednici.
n Nelze-li provézt rychlý transport do laboratoře, můžeme použít sadu URICULT-která obsahuje sterilní nádobku, do které se pacient vymočí, do moči se na cca 5 sekund ponoří kultivační půdy, které jsou také součástí sady, následně se moč vylije, souprava se uzavře a do transportu se nechá v termostatu při
Sputum
n Odebírá se ráno nalačno, pacient by měl být poučen o správné technice odběru, aby neodevzdával pouze sliny. Materiál se odebírá do sterilního kontejneru, tzv. sputovky. Sputum na BK (vyšetření TBC) se musí označit, zpracovává se v jiné laboratoři. Sputum lze uchovávat při 4 –
Výtěry
n Pro výtěry se používá komerčně dodávaná výtěrovka v uzavřeném plastikovém obalu sterilizovaná zářením. Před použitím je nutno zkontrolovat neporušenost obalu. Pro odběry se zajištěným rychlým transportem se používá výtěrovka se žlutým víčkem, transport musí být do dvou hodin po odběru, jinak se zhoršuje přežívání bakterií. Není-li možný včasný transport, používá se odběrová souprava s transportním mediem, do kterého se použitá výtěrovka zapíchne a tím se souprava uzavře. Takto odebraný materiál lze dodat do laboratoře do 24 hodin po odběru.
n Pro výtěry z hůře dostupných míst (oko, ucho) je určen tampon na drátku – oranžové víčko.
n Výtěr z rekta se provádí detoxikovaným tamponem, odběrovka s černým víčkem bez transportního média.
n Pro průkaz campylobactera a yersinií odběr do soupravy s transportní půdou.
n Výtěr z krku by se měl provádět nalačno, před ústní hygienou, při odběru pozor na kontakt výtěrovky s dutinou ústní nebo jazykem.
n Výtěry a stěry z ran se odebírají výtěrovkou se žlutým víčkem nebo do transportního média, stírají se okraje ran nebo sekrece. Je vhodné označit přesně místo odkud byl odběr proveden, označení typu “stěr” není vhodné.
Přímé mikrobiologické vyšetřovací metody
1.Mikroskopické vyšetření
n Přímo se vyšetřuje obarvený biologický materiál pod mikroskopem ( punktát, hnis, sekret z rány, otiskový materiál z kůže…) orientační, rychlé, ale mnohdy nemožné přesně zjistit druh infekčního agens, dá nám informaci o poměrném množství jednotlivých mikroorganismů v preparátu.
2.Kultivační vyšetření:
n Identifikuje hlavně bakterie a houby
n Cílem je vyizolovat a namnožit kulturu tvořenou jen jedním jediným klonem bakterií ( nebo kvasinek)
n Zjistíme tak přesně druh infekčního agens ( bakterie, kvasinky), jeho vlastnosti a hlavně citlivost na antibiotika nebo chemoterapeutika
n Viry se kultivují obtížně a nákladně na tkáňových kulturách
3.Molekulárně biologické metody – PCR
n Zkoumá přítomnost specifického úseku DNA nebo RNA infekčního agens ve vzorku
n Prokazuje přítomnost konkrétního infekčního agens
n Velmi citlivé, náchylné na kontaminaci, drahé, prokazuje viry a bakterie, které se obtížně kultivují ( např. chlamydie)
n
4.Metody prokazující antigen
n Antigen- specifická struktura na povrchu buňky nebo toxin, který inf. Agens produkuje.
n Průkaz je pomocí protilátky
n Některé metody lze provézt přímo u lůžka nemocného – bed-side testng. Např. Streptest – pro průkaz streptococcus pyogenes( původce tonzilitidy)
Nepřímé mikrobiologické vyšetřovací metody
n 1.Sérologické vyšetření – zkoumá přítomnost specifických protilátek proti infekčnímu agens
n Biologický metriál: sérum, mozkomíšní mok, punktát
n Průkazné nejdříve za 2-3 týdnu od nákazy.
n Záleží na protilátkové odpovědi pacienta.
2. kožní testy –
n Mantoux II – diagnostika tuberkulózy
Cytologie a histologie
Histologické vyšetření
- mikroskopické vyšetření tkání. ( fixovaných a obarvených)
n Materiál – získáme buď z
n autopsie-odběr z tkání z mrtvého organismu
n Biopsie – odběr malého vzorku tkáně z živého organismu
n Cílená- z určitého místa vyšetřovaného orgánu ( pod sonografickou, CT, endoskopickou kontrolou)
n Necílená – jakéhokoli místa vyšetřovaného orgánu nebo z místa jen hrubě určeného.
n Peroperační biopsie – rychlé zyšetření vzorku v průběhu operace – pperatér se dle výsledku rozhodně o dalším postupu.
n Nástroje pro biopsii –
n kleštičky – používají se při endoskopiích,
n Bioptické jehly – při punkčních biopsiích
n Co můžeme vyšetřit: jícen, žaludek, střevo, játra, ledviny, prostatu, uzliny, pankreas, prs, svaly, srdce…
n Materíál se musí vždy ihned po odebráni fixovat formaledehydem – musí plavat
n http://www.biopticka.cz/sluzby/doc/E%20-%20Laboratorni%20prirucka%20III%20-%202%20vyd.pdf
Cytologie
n Mikroskopické vyšetření buněk
n Odběr:
n Přímým stěrem,
n mechanickou abrazí speciálním kartáčkem,
n laváží ( výplachem) dutého orgánu( např. BAL – broncholaveolární laváž),
n punkcí speciálními tenkými jehlami ( aspirační cytologie).
n Materiál se rozetře na sklíčko, fixuje 40% alkoholem, v laboratoři se pak obarví a hodnotí pod mikroskopem specialistou.
Náhledy fotografií ze složky Laboratorní vyšetření