útěk za hranice 1989-1993
Po ukončení základní vojenské služby jsem se na jaře 1989 vrátil zpět na osobní lodní dopravu a těšil jsem se na sezonu,která měla každým dnem začít.Jenže všechno bylo trochu jinak. Podnikový předák komunistické strany mi dal jasně na výběr - budˇ vstoupím do strany a budu moct dál pracovat na parníku Děvín a nebo nepodepíšu a je pro mě připravena jiná práce.Samozřejmě jsem nepodepsal. Byl jsem proto vyškrtnut ze seznamu posádky a dělal jsem co bylo potřeba. Většinou jsem pomáhal při opravách a natírání na ostatních lodích a nebo jsem se poflakoval po dílnách. Když jsem se ozval,že jsem vyučený strojník pro lodní dopravu bylo mi okamžitě sděleno,že na tři měsíce mi může vedení podniku změnit pracovní náplň pokud to okolnosti vyžadují. Odejít do jiného zaměstnání jsem nemohl,protože dopravní podnik mi zaplatil celé vyučení a pobyt na internátu a já jsem měl proto odpracovat tři roky pro dopravní podnik. V červnu,kdy uplynuly tři měsíce a já se na lodi ani nesvezl přišla další jobovka a to byl jsem přeřazen v rámci dopravního podniku na jiné pracoviště a to k autobusům na Klíčov jako řidič - zásobovač.Dostal jsem krásnou Škodu 1203 a už jsem kmital. V tu dobu jsem si už začal vyběhávat vízum do Německa koncem července jsem ho po úmorném vyběhávání dostal a pár dní nato jsem odcestoval.
Jel jsem úplně na slepo,protože naše rodina neměla v Německu nikoho,kdo by mi pomohl v začátcích. Můj sen byl od studijních dob v Děčíně Hamburg,ale jelikož je to přístav kam přijížděli lidi z celého světa a tak sběrné tábory praskaly ve švech. Na cizineckém oddělení jsem dostal radu radu,abychto zkusil trochu níž v dolním Sasku v okolí Hannoveru. Zvolil jsem o trochu menší město a to Hildesheim. Krásné město se spoustou pracovních příležitostí.
Na cizinecké policii jsem se nahlásil v pátek po obědě což byla taky velmi cenná rada. Proč v pátek po obědě?? No je to prosté,to už se nikomu a nikde nechce pracovat a tak se dělají ty nejrychlejší a nejjednodušší rozhodnutí. Nebyl jsem proto převezen do žádného sběrného tábora,ale byl jsem ubytovaný v jednom malém hotelu za městem s tím,že v pondělí se všechno dodělá. Tak začal můj tří letý pobyt za hranicemi naší země.
Po vyřízení všech papírů a formalit jsem se mohl pomalu seznamovat s městem a začít se učit německy. Od září jsem se přihlásil do školy na němčinu což bylo další dobrodružství. Pracovat jsem ještě nesměl a tak jsem mohl pouze koukat na spoustu věcí,které u nás nebyly. Od sociálního ůřadu jsem dostával 330 marek na potraviny a ubytování. V hotelu jsem bydlel asi půl roku a potom jsem dostal jednopokojový byt s kuchyní a wc přímo v centru v domě který patřil sociálnímu úřadu.
Takže v ůnoru 1990 jsem měl vyřešené bydlení a jazyk jsem zvládal už taky slušně takže ke štěstí mi chybělo pouze najít nějakou slušnou práci,ale legálně to nešlo a na černo to bylo riskantní,ale risk je zisk.
Náhledy fotografií ze složky 1989-1992 Německo
Komentáře
Přehled komentářů
Nazdar Martine,já hledal něco ohledně Děvína....a narazil na tvé vyprávění,přes internet.......,vyhledávač mi našel jako jednu z možností...tvé stránky...,tak jsem se začetl...a pár věcí ohledně Německa,mne ,přece jenom zajímají....jak je možné,že bylo ještě v roce 1990 žádat o azyl?i když asi jen formálně...?mám za to,že od roku 1988,to již nebylo možné....?sám jsem totiž emigrant z roku 1987 do BRD a statut azylanta jsme nezískali,přičemž mám Německé školy i vyučení v okolí Kasselu Hessen....,tak mne zajímalo na jakém principu se to tenkrát povedlo..?email: URIKAIN@SEZNAM.CZ
Německo-emigrace....
(Jirka, 4. 11. 2012 20:39)