FINSKO (srpen 1999 - květen 2000)
Ve Finsku jsem pobýval v rámci programu Socrates na University of Helsinki, konkrétně pak na katedře ekonomie Faculty of Social Sciences. Kromě studia jsem se snažil procestovat celou oblast v maximální možné míře a níže přikládám pár informací, které mohou být užitečné.
Obecné informace o Finsku
Většinu informací o Finsku najdete na stránkách mých kamarádů http://www.fincech.cz. Stránka je vhodná zejména pro ty, kteří chtějí ve Finsku pobývat déle (studovat, pracovat).
Další informace pak jsou např. na http://en.wikipedia.org/wiki/Finland, http://virtual.finland.fi/ nebo http://www.visitfinland.com. V češtině pak třeba na http://finsko.orbion.cz/
Helsinky a okolí
Helsinky (mapa zde) jsou typické severské město – čisté, moderní, relativně bezpečné, propojené s přírodou a s dobře fungující infrastrukturou. Téměř ideální místo k životu. V porovnání se střední Evropou je tu samozřejmě poněkud draho (stejně jako v celé Skandinávii) a někdo může mít problém i s polární nocí, která ve své mírnější podobě doléhá až sem (v prosinci je tu skutečně světlo jen pár hodin denně, na druhou stranu v létě je tu světlo od časného rána skoro až do půlnoci).
Katedrála Tuomiokirko na Senátním náměstí
Z pohledu památkumilovného turisty se samozřejmě Helsinky nikdy nedostanou mezi města jako je Paříž či Praha. Historické centrum Helsinek projdete za půl dne a kromě Senátního náměstí s katedrálou Tuomiokirko a další pravoslavné Uspenského katedrály nedaleko tu prakticky žádné památky v klasickém slova smyslu nenajdete. To, ale neznamená, že tu nejsou místa, která stojí za návštěvu. Najdete je většinu mimo centrum. Co se zajímavých staveb týče, stojí za pozornost určitě kostel Temppeliaukio, což je kostel vybudovaný částečně ve skále. Dále pak milovníci moderní architektury ocení určitě Finlandia Hall (koncertní a kongresová hala postavená v roce 1971, projektoval ji význačný finský architekt Alvar Aalto) a pro Čechy má své kouzlo i olympijský stadión, na kterém vyhrál v roce 1952 Emil Zátopek.
Finladia Hall
Kdo se chce naopak dozvědět něco o původní vesnické finské architektuře, může navštívit skanzen na ostrově Seurasaari. Finy patrně nejvíce navštěvovaným místem v Helsinkách (na procházky o víkendech apod.), které by neměl vynechat ani žádný návštěvník tohoto města je Suomenlinna (UNESCO) - bývalá vojenská pevnost vybudovaná na několika ostrovech na strategickém místě při ústí do helsinského přístavu. Dnes je zde možné navštívit několik muzeí, ale po ostrovech jako takových se můžete pohybovat bez vstupného (respektive je nutné zaplatit jízdenku na loď, která Vás sem doveze z přístavu (běžný tarif MHD)). Pořádají se tu i různé kulturní akce, ale největší využití je skutečně jen na procházky a relaxaci v poněkud neobvyklém prostředí bývalé pevnosti, jejíž rozvaliny tu hezky ladí s přírodou.
Jedno z mnoha zákoutí Suomenlinny
Svoji atmosféru má i Kauppatori (přístavní tržiště). Kousek od něj stojí i relativně nenápadný prezidentský palác. Na Kauppatori pak navazuje široký bulvár Esplanadi, který tvoří de facto dvě ulice mezi nimiž je pás zeleně (připomíná to trochu lázeňskou kolonádu a to i díky množství kaváren, které zde naleznete). Poslední lokalitou, na kterou bych chtěl upozornit, je oblast kolem hlavního nádraží, které samo o sobě je poměrně zajímavou stavbou severské secese. Blízko hlavního nádraží je pak i budova Národní galerie – Ateneum a opodál pak i opět další produkt moderní architektury - Kiasma (budova v níž jsou expozice moderního umění).
Pokud do Helsinek přicestujete na delší dobu, pak je tu samozřejmě možné navštívit např. i zoo – opět na jednom z mnoha ostrovů, které obklopují Helsinky – Korkeasaari nebo zábavní park Linnanmäki. Na druhou stranu, dle mého názoru se jedná o průměrnou zoo a průměrný zábavní park, takže to berte skutečně spíše jako tip, co dělat, kdyby Vám zbyl čas.
Helsinky jsou dobrou základnou i pro výlety do okolí. O těch vzdálenějších místech, kam jsem se z Helsinek vydal, píši níže, takže zde se zmíním pouze o dvou relativně blízkých výletních destinacích.
Typické domky v Porvoo
Za prvé se jedná o městečko Porvoo, které leží od Helsinek cca 50 km východním směrem. Toto městečko se vyznačuje zachovalou původní architekturou dřevěných domků, která byla typická pro finská města minulosti, ale pro časté požáry se téměř nikde nedochovala (Finové tak považují Porvoo za svůj největší historický skvost). Dalším zajímavým místem v bezprostředním okolí Helsinek, které ocení milovníci přírody je Národní park Nuuksio. Tento park se nachází u města Espoo, které tvoří spolu s Helsinkami a městem Vantaa prakticky jedno souměstí bez zřetelných hranic. Je tedy velmi snadno přístupný veřejnou dopravou a na rozdíl od vzdálenějších národních parků je vhodný i k jednodennímu výletu. Pokud zůstanete v těchto místech déle, tak je možné si zde přes noc pronajmout např. chatku se saunou a zažít tak Finsko se vším všudy. Osobně můžu doporučit např. chatu Oravankolo, které pronajímá Metsähallitus (něco jako finská lesní správa). Skočit v pozdním podzimu o půlnoci do jezera, jehož teplota je těsně nad bodem mrazu je zážitek, který se nezapomíná. Je třeba si však nocleh rezervovat s dostatečným předstihem.
Finské národní parky
Osobně mám zkušenosti se třemi národními parky ve Finsku. Vedle výše zmiňovaného Nuuksia jsem navštívil Národní park Oulanka (na podzim) a Národní park Pyhätunturi (v zimě na běžkách). Tento park byl v roce 2005 rozšířen a přejmenován na Pyhä-Luosto. Patrně nejlepší stránka věnovaná finským národním parkům je http://www.luontoon.fi/page.asp?Section=4984 kde naleznete všechny relevantní informace o všech parcích včetně alespoň základních mapek.
Pro plánování cest do finských národních parků (pokud necestujete autem) jsou užitečné odkazy na finské dráhy a meziměstskou autobusovou dopravu. Je třeba počítat s tím, že ceny za dopravu ve Finsku jsou podstatně vyšší než u nás (např. jednosměrná jízdenka na vlak Helsinky – Rovaniemi stojí v roce 2008 75 EUR/osobu, pozor studentská 50% sleva se vztahuje pouze na studenty studující na finských školách, s ISICem zde nepořídíte nic).
Při putování po národních parcích ve Finsku je možné nocovat ve volně přístupných chatkách, které nabízejí turistům přístřeší zdarma. Je však nutné dodržovat pravidla pro nocování v těchto chatkách, která by se dala shrnout jednou větou: při odchodu zanechte chatku ve stavu, v jakém byste si ji přáli najít. Rovněž je dobré si uvědomit, že chatka slouží skutečně k přenocování na jednu maximálně 2 noci a nikoliv k dlouhodobému pobytu. V uplynulých letech byly zaznamenány ve Finsku případy, kdy na tomto systému parazitovaly některé české cestovní kanceláře, které pořádali „zájezdy“ právě do těchto chat jako by to byla standardní ubytovací zařízení. Díky tomu nemají bohužel čeští turisté v některých oblastech příliš dobrou pověst.
Typická krajina severní části NP Oulanka
Národní park Oulanka je známý zejména svým 80 km trekem Karhunkierros (finsky Medvědí okruh, ačkoliv se o okruh nejedná). Tento trek se samozřejmě nemusí jít celý, ale existuje zde několik nástupních bodů pro jeho jednotlivé části. My jsme šli z parkoviště u silnice č. 950 (Sallantie parking area) k Hautajärvi Visitor Centre, které je na severním konci Karhunkierrosu (celkem cca 27 km). Větší část prvního dne jsme strávili přesunem autobusem z Rovaniemi (kam jsme přes noc přijeli vlakem z Helsinek) do Kuusama a po přestupu dále na místo našeho startu. Teprve asi kolem 15:30 jsme vyrazili do parku a ušli prvních 5 km k chatě Ristikallio, kde jsme přenocovali. Druhý den jsme strávili mezi chatami Ristikallio a Savilampi (což je asi jen 8 km, ale my jsme si udělali výlet tam a zpět pár kilometrů jižní směrem, takže jsme měli program na celý den). Poslední den jsme šli zbývajících 14 km do Hautajärvi Visitor Centre a odtud autobusem zpátky do Kuusama, Rovaniemi a přes noc opět vlakem do Helsinek. Vzhledem k tomu, že jediný autobus jel z Hautajärvi někdy kolem 12:45 museli jsme si přivstat, abychom těch závěrečných 14 km ušli včas.
U Hautajärvi Visitor Centre je i cedule znázorňující kudy probíhá polární kruh
Národní park Pyhätunturi jsme navštívili v zimě na běžkách a strávili tu celkem 3 noci. Naším výchozím bodem bylo Pyhätunturi Visitor Centre, do kterého jsme se dostali kombinací vlaku (Helsinky – Kemijärvi přes noc) a autobusu. Odsud jsme vyrazili jednou z mnoha cest do chaty Huttuloma, kde jsme strávili noc. Další den jsme běžkovali po okolních horách (výstup na Noitatunturi) a na noc jsme se opět vrátili do Huttolomy. (Nedaleko Huttolomy je velmi příjemná kavárna u Huttujärvi). Třetí den následoval přesun do chatky Pyhälampi a čtvrtý den jsme dojeli až do lyžařského centra v Luostu, kde jsme si dali ještě jeden menší běžkařský okruh a odpoledne pak vyrazili na cestu autobusem zpět.
Finská města
Během svého pobytu jsem měl možnost navštívit i řadu finských měst. V podstatě o nich platí totéž co o Helsinkách (jsou čistá, moderní, propojená s přírodou), ale věcí k vidění je v nich o poznání méně. Asi nemá význam, aby při Vašem putování Finskem byly vaším cílem (spíše je berte jako možnost zastávek při cestě finskou krajinou). Zmíním tedy jen ty větší:
Lahti – leží asi 100 km severovýchodně od Helsinek a je to známé středisko zimních sportů. Pokud však nechcete obdivovat můstky pro skoky na lyžích či jiná sportoviště, můžete ho při svých cestách Finskem asi klidně vynechat, aniž byste o něco přišli.
Tampere – je třetí největší finské město (uvažujeme-li Helsinky a Espoo zvlášť) a leží asi 180 km severozápadně od Helsinek. Nejzajímavější na něm je asi kanál Tammerkoski, který spojuje dvě zdejší jezera, mezi kterými je osmnáctimetrový výškový rozdíl. Tento energetický potenciál se stál základem průmyslu v Tampere. Podél kanálu jsou umístěny vodní elektrárny a celá řada starých průmyslových objektů. Tato průmyslová oblast má něco do sebe, ale jde o specifickou atmosféru, kterou asi ne každý ocení. Milovníci industriálních památek si však přijdou na své. V Tampere dále stojí za vidění určitě i místní katedrála z roku 1907.
Jyväskylä – leží 270 km severně od Helsinek a dalo by si říct, že je to jeden obrovský studentský kampus, protože množství škol zde umístěných je značné. Na své si zde přijdou milovníci architektury Alvara Aalta, který zde projektoval řadu budov, ale jinak tu v zásadě nic moc k vidění není.
Rovaniemi – tato brána do Laponska leží 830 km severně od Helsinek, pár kilometrů od polárního kruhu. Osobně jsem z tohoto města poznal při svých cestách na sever pouze prostory nádraží, ale pokud byste měli čas se tu zdržet déle, stojí určitě za návštěvu zdejší Arktikum (komplex muzeí, které se zaměřují na vše co se severu a Laponska týká).
Turku – leží 160 km západně od Helsinek. Jedná se o nejstarší finské město, které bylo až do roku 1812 hlavním městem Finska. Turisté zde navštěvují zejména místní středověký hrad, který se stal symbolem města. Jeho expozice je však v porovnání s tím, na co jsme zvyklý na našich hradech poměrně chudá.