Tak konečně jsem se dočkal a dnes jsem se stal vítaným občánkem této republiky. Dnes ráno když jsem se vzbudil mamka povídá něco takového abych se dopoledne vyspal do růžova a na druhou hodinu byl dobře oblečený a hlavně v dobré náladě. Nevím proč to povídá, protože já jsem pořád hodný a hlavně pořád úsměv od ucha k uchu. Pozvali jsme celé příbuzenctvo, protože takováhle událost nesmí zůstat bez povšimnutí. Druhá hodina se blížila a mamka byla čím dál tim víc nervoznější. Oblékla mě a pak sebe a vyrazili jsme do obecnýho úřadu, kde se celá sláva děla. Přišli jsme na poslední chvíli, usadili jsme se na místo vedle mého kámoše Tadeáška. Chvilku si mamky povídaly, my jsme taky prohodili pár slov a úderem druhé hodiny přišel pan starosta. Povídal něco o tom jako aby se naši rodiče o nás dobře starali a aby nás vedli tou správnou cestou .... Chvilkama jsem ho poslouchal, ale trvalo to docela dlouho, tak jsem si radši vyprávěl s Táďou o ..... ( to vás nemusí zajímat to jsou chlapský řeči ). Pak se najednou mamka zvedla podala mě nejáké pani a šla pryč. Chvilku jsem na ní zíral co mi vlastě chce, ale vzápětí si mě mamka vzala a zase jsme se posadili. Musím vám taky říct, že tam byli docela pěkné baby. Byly trošku větší než já, ale já je doženu. Přednášely nám tam básničky a pak nám přinesly velkého plyšového tygříka. Mamce dal pan starosta kytičku a taťkovi pamětní list. Mamce velkou radosta udělala teta Peťa, která nás překvapila svou návštěvou. Byl jsem i já rád, protože taťka zapomněl na foťák a teta Peťa nás zachránila. Udělala pár foteček a sami uznejte jak nám to tam sluší. Po skončení jsme šli všichni k babičce Irče, která nám udělala skvělé pohoštění.
Matyášek
Náhledy fotografií ze složky Vítání občánků