Protože jsme oba učitelé (Hladík, Polák), poznali jsme v rámci školních vlastivědných výletů bezpočet zajímavých míst bývalého Československa. Mimo to jsme v rámci tehdejších možností navštívili řadu spřátelených zemí. Ale na mnoho našich smělých cílů jsme nedostali od úřadů doporučení, povolení nebo tzv. devizový příslib. To nás sice znechucovalo, ale nijak nemohlo odradit od přání poznávat nové a cizí kraje. Ovšem naše touha někam cestovat, jedno kam, ať u nás nebo dál za hranice, byla velice silná. Tak silná, že v mrazivém lednu 1981 jsme neváhali čekat odpoledne a celou ještě mrazivější noc před kanceláří tehdejší CK Autoturista v Brně, abychom si mohli koupit poukaz a možnost jet v létě vlastními auty na třítýdenní tak zvaný „Velký kavkazský okruh“. Cesta to byla úžasná, nezapomenutelná se spoustou problémů, pěkných zážitků a zde možná poprvé klíčila myšlenka založit nějaký klub lidí se stejnými přáními, zájmy a cíli. Asi o rok později v roce 1982 vznikl v naší vinařské obci Prosiměřicích z iniciativy nás dvou (Jaromíra Poláka a Jaroslava Hladíka) naprosto neoficiálně jakýsi předchůdce dnešního klubu tehdy honosně pojmenovaný „WORLDWIDE WONDERS CLUB“ (WWC). Byl zaměřený na turistiku s pořádáním různých vlastivědných, turistických, tématických pochodů do blízkého i vzdálenějšího okolí Prosiměřic, výletů a poznávacích cest do zahraničí v rámci tehdejších reálií. Kolem obou protagonistů se sešlo asi 15–20 stejně smýšlejících přátel. Vytvořili jsme si dokonce klubovou vlajku, razítko a trička se znakem, který vymyslel Jaromír Polák, vedli kroniku a fotodokumentaci našich akcí. Ovšem nesplňovalo to představy, o kterých jsme společně při nekonečných debatách snili.

V Brně při tehdejším Klubu Bedřicha Václavka existovalo již několik let Zeměpisné sdružení založené RNDr. Janem Bínou, kam jsme často jezdili na přednášky, získávali nové kontakty na cestovatele i další inspiraci. Několikrát jsme v Brně také přednášeli a do současnosti přispíváme do vydávaného zpravodaje Země a cesty svými cestopisnými črtami.

V polovině osmdesátých let jsme na základě pozvání zakladatele rovněž neoficiálního Orient Clubu a našeho přítele Karla Šmída z Přelouče, jezdili ho Holic na tehdy velice zajímavá a známá Africká sympozia pořádaná vedením tamního kulturního domu a Památníkem dr. Holuba v Holicích. Sympozia bávala věnována nejen cestovateli dr. Holubovi a lékaři Albertu Schweitzerovi, ale i všemu co se nějakým způsobem týkalo Afriky. Přednášeli většinou profesionální pracovníci různých ústavů zaměřených na studium Afriky, nebo lékaři či geologové, kteří v různých zemích Afriky pobývali a pracovali. Tam jsme získávali další četné podněty, které jsme potom doma v Prosiměřicích podrobně probírali. V roce 1986 jsme se aktivně zapojili do hlavního programu v Holicích přednáškami „Alžírská Konstantína“ (J. Polák) a „Sukulentní rostliny Jižní Afriky“ (J. Hladík). Tam jsme se také poprvé setkali a spřátelili s místopředsedkyní Společnosti přátel Afriky, ing. Marií Hruškovou a pozdější čestnou členkou našeho Klubu. V Holicích jsme získali značný přehled, kontakty a navíc velkou touhu něco podobného, ale podle vlastní představy, uspořádat v Prosiměřicích. Poznali jsme zde řadu dalších přátel a kolegů, kteří se nepravidelně účastnili či dodnes zúčastňují našich setkání CESTY v Prosiměřicích (Jaroslav Hrdý, Petr Pavelka, Jiří Bálek, Tomáš Martínek, Karel Šmíd, Tomáš Sadílek, František Srp, Vladimír Bartoš, Vladimír Tkáč, Martin Čech, Josef Kandert a další).

Postupně dozrávala myšlenka uspořádat podobné setkání přátel turistiky a cestování v Prosiměřicích s možností vzájemného poznání, seznámení se s cestovateli a být aktivními členy různých expedicí. V tom nám velice pomáhal Karel Šmíd, který měl neuvěřitelné množství kontaktů na různé zajímavé lidi, kteří se dostali do světa. Korespondence s Karlem uložená v mém i Jaromírovým archivu čítá desítky a desítky velice obsažných dopisů, pomineme-li množství nekonečných telefonátů plných informací.

 Protože v Prosiměřicích ani v blízkém okolí se nenarodil a nežil žádný „slavný cestovatel“ abychom mohli k jeho poctě něco podobného uspořádat, rozhodli jsme se, že první setkání postavíme na zcela netradičním a originálním základě. A jak jinak když žijeme v úrodném vinařském kraji a vinařské obci, nežli pozvání cestovatelů a lidí „stejné krevní skupiny“ jak s oblibou říkával Karel Šmíd, k ochutnání burčáku a při té příležitosti můžeme diskutovat či promítat obrázky o cestování a případně realizovat naše dlouho probírané záměry. Po pravidelném a dlouhém uvažování u nejedné sklenky vína a horečnaté korespondenci s Karlem Šmídem (Přelouč), Lumírem Pecoldem (Frýdek-Místek), Jaroslavem Hrdým (Husinec) a dalšími přáteli, jsme se rozhodli uspořádat první setkání turistů a cestovatelů v září 1988. V září proto, že nemáme sice slavného rodáka, ale je to doba vinobraní a burčáku, cestovatelská sezóna v té době končila (kdepak jezdit do světa celoročně, jak je to běžné dnes) a bude dobré si vzájemně sdělovat zážitky při sklence dobrého burčáku.

Ovšem uspořádat takovou akci nebylo v té době zase tak jednoduché, jak jsme si představovali. WWC byl jakýsi soukromý nikde nenahlášený, oficiálně nepovolený klub a ještě navíc s anglickým názvem to bylo na pováženou! Protože jsme potřebovali celou akci nějak „zastřešit“ využili jsme místního Střediskového klubu pracujících při Místním národním výboru. Mezi představiteli obce nepanovalo přílišné nadšení, měli obavy, že se sjedou „různí tuláci, hašišáci a nekalé živle“. Obavy jsme se snažili rozptýlit, což se nám časem docela podařilo. Dostali jsme k dispozici areál střelnice Svazarmu včetně přednáškového salonku a ubytovny. Tento klub více či méně skomíral občasnými formálními akcemi a naším nápadem uspořádat setkání cestovatelů jsme členům dali nový a docela zajímavý cíl a náplň. Získali jsme pro první setkání řadu nadšenců, kteří nám pomáhali ještě v dalších létech až do našeho osamostatnění v roce 1990, kdy se cesty většiny z nich z různých důvodů s námi rozešly. Patří jim za to dík, zejména manželům Honzovi a Tonule Kuřitkovým, Zdeňkovi a Daně Přikrylovým, Květě a Frantovi Neterdovým, Rudovi a Daně Dvořákovým, Mirkovi a Darce Masarovičovým.

Vzácný člověk a kamarád Karel Šmíd, který znal obrovskou spoustu lidí v celé republice „stejné cestovatelské krevní skupiny“, jak s oblibou říkával, dodal adresy, kontakty na řadu zajímavých lidí a sám se velice aktivně podílel na propagaci celé akce.

Po dlouhém uvažování, nespočtu návrhů jsme akci nakonec jednoduše pojmenovali CESTY. V Suchohrdlích jsme koupili po náležitém předchutnání asi 70 litrů burčáku a netrpělivě čekali na první účastníky. Úplně jako první přijel Frank Roušar z Borové u Poličky. Měl na sobě rifle, tenisky, červenou větrovku a na zádech obrovskou hranatou krosnu jako kdyby jel na trek do Nepálu. Ovšem ráno, při slavnostním zahájení přišel Frank hladce vyholený, navoněný v černých naleštěných polobotkách, tmavém obleku s vázankou a zahájil historické setkání první přednáškou svým naprosto neopakovatelným kouzelným projevem „Geografická expedice Transdinárium 1984“. Potom večer při sklence vína nám všem ještě zkoprnělým údivem, vysvětlil, že v krosně měl obyčejný kufr s oblekem, protože nevěděl, na jaké společenské úrovni vše proběhne. Dokonale připravený Frank, kterého nemůže nikdy nic překvapit. Dost jsme se nasmáli a světoběžník, esperantista Frank od tohoto okamžiku zahajoval svojí přednáškou setkání i v příštích 17 létech. Tím byl založen tradiční rituál, o jehož počátku vědí jen veteráni prvního ročníku. Frank je jeden z mála účastníků, který absolvoval všechny dosavadní ročníky.

Z dalších kolegů přijeli Lumír Pecold s manželkou, Miro Kadlubiec s manželkou, Jarda Hrdý, Karel Šmíd, Vladimír Bartoš, Leoš Malec a dalších asi dvacet účastníků. V salonu Střelnice pro asi 80 posluchačů zahájil setkání starosta Prosiměřic Jan Kuřitka, což mu zůstalo i pro příští léta, stejně jako vedení pověstných degustací vzorků vín naší vinařské podoblasti. Nebylo zvláštností ochutnávání 15–16 vzorků špičkových vín s bohatým pohoštěním. Ve vzpomínkách pamětníků jsou kromě cestovatelských zážitků a zajímavých přednášek pověstné právě večerní ochutnávky vín spojené s různými zeměpisnými soutěžemi. Na prvním setkání si účastníci vyslechli 11 přednášek s diapozitivy.

Burčák, kterým jsme chtěli uctít kamarády - lektory, nebyl přijat nadšeně, vesměs jej neznali a považovali ho za zkažené víno, jimž máme tu drzost je přivítat. Druhá trefa mimo terč spočívá v předpokladu, že o přednášky cestovatelských kapacit bude mít místní veřejnost velký zájem. Žel, na Cesty přijíždějí podnes zájemci z celé naší republiky, ze sousedních zemí, ale i ze zámoří, kdežto místní spoluobčané, mládež i učitelé, ačkoliv mají vstup volný, se akce zúčastňují jen výjimečně.

Čtvrtý ročník setkání CESTY 1991 byl svým způsobem opět historický, protože jsme uvítali prvního zahraničního účastníka, který navíc přednášel. Byl jím Jurij Vislous z Minska v Bělorusku. Vladimír Bartoš přijel v expediční Avii, kterou projel s kamarády celou Evropu a Afriku, později i náročnou výpravu do Indie. Z nových účastníků, kteří pak pravidelně na podzim přijížděli, to byli například Jiří Křístek a Jaroslav Nešpor, Vladimír Jirásko, členové slavné studentské expedice Lambaréné atd. Poprvé také přijel jihlavský rodák Vladimír Kříž bydlící za oceánem v San Franciscu. Přijel, viděl a od roku 1992 se pravidelně každým rokem k nám na podzim vracel. Přednášel i starosta Hollabrunnu pan Helmuth Schneider. Další zahraniční účastnící manželé Dammererovi z Lince, které přivedl Frank Roušar, přijeli v roce 1993 a přednášeli o Thajsku. Jejich přednášku do češtiny tlumočili Zdeněk Přikryl a Jan Bína. V roce 1993 vtipně a neopakovatelně upoutal svojí přednáškou o výstupu prvního Slováka na Aconcaguu, horolezec a dobrodruh Štefan Labuda z Košic. Dlouho jsme se tak nepobavili jako při Štefanových komentářích k diapozitivům. To jsme ještě ale neznali svérázného cyklotrampa Honzu Vlasáka. Přijeli také kolegové Jirky Bálka z expedice na Madagaskar nazvané Lemuria. V tomto ročníku jsme také uspořádali pro účastníky první výjezdní exkurzi do archeologického komplexu Těšetice – Kyjovice. Odborným komentářem nás doprovázela PhDr. Eliška Kazdová z Masarykovy university v Brně.

Rok 1994 byl pro nás velice významný, protože jsme zde poprvé uvítali významnou a legendární cestovatelskou osobnost ing. Miroslava Zikmunda. Z dalších osobností to byl Rudolf Krautschneider. Společně s PhDr. Jiřím Šímou, CSc., posledním československým velvyslancem v Mongolsku (1990-1992), přijela velice milá studentka novinářství z Pekingu Lei Baozhen. Přijeli také další přátelé ze Slovenska Josef Junas, Svetozár Krno, Marian Králik, Peter Vršanský a další. Společenský večírek jsme uspořádali v Lechovicích v restauraci U Bazalů, kam jsme všechny účastníky nechali převést objednanými autobusy. Na Střelnici vše probíhalo v přátelském až téměř rodinném prostředí a všichni, kdo některý z ročníků zde navštívili rádi na příjemnou atmosféru vzpomínají.

První setkání měla velký úspěch a všichni se těšili na další ročníky. Společně pod hlavičkou SKP jsme vydali první sborník přednášek CESTY 1988. To nás samozřejmě velice těšilo a s velkou vervou jsme se pustili do přípravy dalšího ročníku. Netušili jsme, že za pár roků budeme řešit problém kam s účastníky. Počet zájemců z řad přednášejících a především posluchačů totiž narůstal a Střelnice se stávala příliš malou. V roce 1995 jsme poprvé uspořádali setkání ve velkém sále Kulturního domu (kapacita cca 500 návštěvníků) v centru obce. Při večerní degustaci vín všechny přítomné překvapil a nás moc potěšil svým přípitkem Miroslav Zikmund. Podíval se na hodinky a pravil, že právě teď ve 21.00 hodin měl být na slavnostní recepci pořádané prezidentem Václavem Havlem na pražském Hradě. Dal prý ale přednost setkání přátel v Prosiměřicích.

Průběh jednotlivých ročníků je prezentován řadou fotografií na našich webových stránkách. V září 1998 jsme získali svolení legendárních cestovatelů a čestných členů Kc GLOBE inženýrů Hanzelky a Zikmunda k užívání jejich jmen v názvu klubu a v roce 1999 jsme upravili a nově zaregistrovali stanovy s novým znakem i názvem: Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice.

Mezinárodní setkání cestovatelů CESTY pravidelně pořádané (po neúspěchu burčáku od roku 1990 ) poslední víkend v říjnu je tradičním vyvrcholením činnosti klubu. Za 20 let bylo předneseno 311 geografických přednášek jejichž názvy se jmény lektorů jsou na webových stránkách, promítnuto 68 videofilmů, akce navštívilo více jak 6000 účastníků. Bez nadsázky lze říci, že snad každý významnější cestovatel v Česku setkání v Prosiměřicích zná a je informovaný. Velká většina z nich setkání také osobně navštívila. Někteří z nich se u nás inspirovali k pořádání podobných akcí a festivalů na různých místech ČR, ovšem na komerční bázi. Výčet jmen osobností, které Cesty navštívily by byl opravdu nekonečný. Většina z nich je na snímcích uveřejněných na webových stránkách, resp. v této či dalších publikacích vydaných klubem, nebo teprve připravovaných k vydání.

Poslední léta mnoho účastníků zejména ze vzdálenějších míst přijíždí do Prosiměřic již v pátek odpoledne. (Od roku 1996 se páteční prezence účastníků koná v Motorestu p. Zdeňka Suchého.) Chtěli jsme jim nějakým vhodným způsobem zpestřit páteční večer, a proto jsme v roce 2002 poprvé uspořádali páteční noční seminář v horním salonku Motorestu. Pracovně jsme ho nazvali „společenský“ právě pro své zaměření. Organizování, sestavení programu a zvaní hostů se ujal čestný člen klubu Tomáš Sadílek z Prahy. Téma prvního semináře bylo věnováno dr. Holubovi: „Cestovatel Holub a Afrika“ (besedující: ing. Marie Hrušková, doc. Michalčák, ing. Miroslav Šnejdar). Protože se seminář setkal s velkým zájmem, moderování a všechno kolem Tomášovi zůstalo do současnosti. V následujícím roce 2003 bylo téma velice atraktivní: „Arabské země v roce 2003 – problematika vztahů Palestiny a Izraele“ (besedující: PhDr. Robert Kopecký, Tomáš Sadílek). Salonek byl plný vášnivě diskutujících i posluchačů ještě hluboko po půlnoci.

V následujícím roce 2004 proběhl páteční seminář na téma: „Afrika – současná politická situace v jednotlivých zemích s možností jejich návštěvy“ (besedující: PhDr. Josef Kandert). Abychom nějakým způsobem uspokojili převážně mladé posluchače a účastníky, kteří se víc věnují outdoorovým aktivitám, rozšířili jsme v roce 2004 setkání o další seminář, tentokrát pořádaný v sobotu večer souběžně se společenským večírkem. Díky nabídce manželů Hynkových (Kamila je naše krajanka, rodačka ze Znojma), kteří se chopili organizace a vybírání hostů, jsme uspořádali seminář zaměřený na náročnější a dobrodružnější sportovní aktivity. Prvním tématem bylo: „O bezpečnosti při VHT a extrémních sportech“ (besedující: RNDr. Mgr. Bc. Jan Pala, Klára a ing. Jiří Kocarovi, ing. Michal Bulička).

V roce 2005 byl páteční seminář na téma: „ Egypt a čeští egyptologové“ (besedující: PhDr. Navrátilová, xxx Simona Hlaváčová) a sobotní: „Radosti a strasti expedic“ (besedující: RNDr. Borkovcová, ing. Kašpar, Michal Nešvara, RNDr. Libor Hnyk). V roce 2006 bylo páteční téma: „Hinduismus a hinduisté“ (besedující: PhDr. Marková) a sobotní: „Inverzní horolezectví“ (besedující: ing. Audy, RNDr. Lisá). Oba tématicky odlišné semináře se nesporně ujaly a budeme v nich i nadále pokračovat. Stalo se dobrou tradicí, že besedující a hosté v jednotlivých seminářích jsou naši uznávaní špičkoví odborníci jak ve společenských vědách, tak ve sportovních disciplínách. Podrobnosti jsou opět uvedené na našich webových stránkách.

V rámci klubu spolupracujeme s renomovaným geografickým magazínem KOKTEJL, jehož prestižní cena je společně s  Cenou cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE předávána přednášejícím cestovatelům.

Literatura: Hladíkovi J a M., Polákovi J. a K.: - Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice (1988-2007) * Edice KLUB 01 * Účelová publikace k jubilejnímu 20. setkání cestovatelů CESTY *Autoři: © Hladíkovi, Polákovi * Pravopisná korektura: PhDr. Helena Straková * Pro Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice vydal: Mgr. Jaromír Polák, Nakladatelství a vydavatelství MONDO, 671 61 Prosiměřice 149 * Tisk a grafická úprava: Petr Brázda – vydavatelství Břeclav. Náklad: 300 kusů * Vydání: první * ISBN: 80-86597-04-0 *