El Salvador, maličký stát, ve střední Americe.
Jeho rozloha je 21 741 kilometrů čtverečních.V Evropě je tak malé například Slovinsko.
Má více jak 6, 75 miliónu obyvatel.V hlavním městě San Salvador, žije 611 tisíc lidí.Nemají tady tramvaje, ani metro.Důvod? Prý hodně kopcovitá krajina.Výškový rozdíl ve městě je více jak 600 metrů.
Národní květ se jmenuje izote (Yuccga guatemalenis).Národní strom se nazývá Maquilihuta a národním ptákem je El Torovou, též jinak zvaný Talapo
Hlavní přístav je Acajutla.
Vláda je demokratická.Jednotlivé politické strany mají též svoje barevné označení a když projíždíte nádhernou krajinou, snadno poznáte, která strana je v daném místě u „moci“.
Pravice má barvu modrou, bílou a červenou.Levice, bílou a červenou a KDU zase zeleno bílou.Žlutá a modrá patří soc.demokratům.Zmalovné jsou stromy, mosty, skály a pokud někde jsou svodidla u cesty, tak i ty.A svodidel je tu málo.Cesty, alespoň ty turistické jsou ve slušném stavu.Okolo nich je, ale nepředstavitelný nepořádek.
Policie? Nemá radary, snad jen v hlavním městě, ani měřiče alkoholu.Dodržování rychlostí tu nehrozí.Když jsou uprostřed silnice umístěny červené kužely, každý už ví, že „policajti“ jsou blízko.Alkohol u řidiče se prý pozná, když trefí kuželku.Řidiči autobusu používají bezpečnostní pásy.Autobusy jsou kvalitní s klimatizací.Zato, ten co nás vezl dvaadvacet kilometrů do místního klubu, kde jste si mohli vychutnat oceán v plné parádě, byl staršího data.Bal to ten starý klasický pomalovaný autobus.Jízda?Zážitek.Sedíte jak v parku na lavičce, žádné pérování.Nastoupit se dá i zadními dveřmi, ne bočními, zadními. Okna jsou rozdělena na půl.Půlka je otevřená a slouží jako „klíma“.Autobus má pětapadesát mís pro sedící odvážlivce.Co my , my jeli kousek, ale ta doprava místních.Řidiči jezdí jak šílenci, předhání se, aby měli „kšeft“.
COVRADOR, je výběrčí – náhončí, u nás průvodčí, ale autobusový:Ten tady předvádí pravé divadlo.Huláká a cpe lidi i zadními dveřmi .Někteří jsou zmalovaní jako klauni a baví cestující, klidně jsou i dva, jen naložit co nejvíce pasažérů.Na pár fotkách to najdete.
Nejžádanějším zbožím, tady určitě je „vlnitý plech“.Z čehokoli si uděláte kostru „domu“ a plech vás uchrání před sluncem a deštěm.
Bída.Bída je tady obrovská.osmdesát procent! lidí má na den pouze jeden dolar.Komu se podaří sehnat práci na vesnici má 140 dolarů, ve městě o 40 více měsíčně.Plat středoškoláka je 400 dolarů a vysokoškoláka jednou tolik.Průměrná výplata obsluhy a uklízečky na hotelu je 150 a těch dalších o dvacku více za měsíc.
Hotel.
Měl kapacitu přes tisícovku hostů a stejný počet zaměstnanců.Obával jsem se, že tolik lidí bude šílenství.Nebylo, fakt ne.Denně je tady nespočet výletů a možností poznat zdejší život, okolí,krajinu,města.Hotel má šest restaurací, čtyři bary jedno disko do dvou hodin rána.Jó, tam jsme chyběli málo kdy. Dále dva snack bary, posilovnu, saunu, tenis kurty, golf, Vířivý bazén, masáže a lázně Temascali.Všechny nabídkové letáky i jídelníčky, byly v češtině.V all byly i cigarety.Nikdy jsem nestál frontu.Když byli přede mnou dva lidé, tak z druhé strany výběru nebyl nikdo, to mi věřte a výběr chutného jídla obrovský.
Nemocní a nejen oni měli k dispozici „vláček“, který vás odvezl, kde jste potřebovali.Z jedné strany hotel na druhou, jinak jste si to mohli projít hezky po svých a zahrada plná mayských replik stála zato.
Jó,to byla paráda. Teplé obrovité bazény i s mořskou vodou. Ještě dnes mívám krásné sny, jak si tam lebedím.Pokoje standardní.Každý měl výhled na Pacifik.
Internetová kavárna fungovala nonstop – cena tři dolary na půl hodiny a pět,hodina.
Děti, chodí do školy ve stejnokrojích.Každá škola i školka má svůj „barevný stejnokroj“.Platí ho rodiče.Koupit- jestli na to mají – můžou svému dítku i dva či tři stejnokroje. Školáci jsou vymydlení a čistí – do školy chodí i odpoledne.Děvčata, ty starší, před fotoaparátem utíkají – stydí se.Kluci jsou stejní raubíři na celém světě a tady nejsou výjimkou.
Salvadorci, bydlí hodně zvláštně.To co jsem viděl, to vypadá asi takto.
Podél cesty, hned za příkopem je jedna barabizna vedle druhé.V některých se snad ani nedá přebývat.Omyl – oni tu žijí.Všude nepořádek.“Obydlí“ se táhne kilometry a kilometry stále podél cesty. Žádná vesnice,stále jen obydlí okolo cesty.
Když jedete večer, za tmy a tady je tma o půl sedmé, tak potřebujete baterku.Venkovní osvětlení tady skoro není.Svítí jen malinká žárovka před obydlím nebo nějaký obchůdek..Místní posedávají pozdě do noci u ohně.Noc je dlouhá.Plných jedenáct hodin.
V hlavní městě jsou rozdíly obrovské.Vidíte luxusní čtvrtě a pak tu největší bídu.Hodně obchodů a restaurací tady mají číňané.
Nákupní centra Plaza Merliot, jsou stejná, jako u nás Kerfur.V každém městě je tržnice.Prodává se i na cest, často jen na zemi.
Salvadorci jsou malého vzrůstu.najdete vyjímky, ale standart je okolo sto šedesáti centimetrů.
Jsou milí,rádi se fotí.
Kávovou lžičku (cuchra), tady, kde mají skvělou kávu neznají.Ani na hotelu.Dostanete jen lžíci, jakou „papkají“ děti ve školce.
Sopky jsou tady nádherné, vypadá to, jako by si je pěstovali.
A na závěr jedna perlička.
Když tady v loni před vánoci přistálo první letadlo s českými turisty, na ploše letiště stály dva hasičské vozy a letadlo „kropili“.
Vítali první letadlo v historii, které přistálo z jiného kontinentu a na palubě mělo pro ně tolik očekávané hosty.Prvními rekreanty jsme tedy my.
A spokojenost? Stoprocentní.
Komentáře
Přehled komentářů
Mohu jen potvrdit, že to byla úchvatná dovolená, kde bylo možné využít spoustu nabídek na zajímavé výlety.
Určitě to byla jedna z našich nejkrásnějších cest.
Salvádor 2010
(Jarmila Horáková, 13. 9. 2010 12:04)