Ingredience a výrobní postupy parfémů
INGREDIENCE A VÝROBNÍ POSTUPY
Až do konce devatenáctého století byla příprava tekutých vůní výhradně záležitostí směsí vonných olejů extrahovaných z rostlin, ačkoliv některé příměsi živočišného původu se také používaly. Získávání výtažků byla někdy jednoduchá záležitost, jindy trvala déle a výtěžek byl velmi skromný. Někdy se to vůbec nepodařilo a voňavkáři se snažili namíchávat jiné vůně, aby tak dosáhli poměrnou imitaci originálu.
Většina z nás se domnívá, že vůně voňavky je pouze vůní z květů, ale je až překvapující, z kolika různých částí rostliny se vůně vytváří. Výtažkový olej – esence – se získává z květů, poupat nebo listů, stonků. Dřeva, plodů, semen, kůry, gumy nebo oddenků. V některých případech nabízí vůni celá rostlina . Sevillský pomerančovník například poskytuje jak nerolový olej, tak – při jiném postupu zpracování – pomerančový olej z květů spolu s higaradovým olejem získaným z ovocné slupky a olej petitgrain z listů, větviček z malých, nezralých plodů; každý z výtažků má jinou vůni používanou při výrobě parfémů.
Pokud jde o květiny, tedy ty, které mají nejsilnější okvětní lístky, mají nejvíce oleje, s výjimkou růže. Bílé květy všeobecně mají nejsilnější vůni.
Syntetické vůně
Během času se zjistilo, že stále více rostlin vydává vonné oleje, takže parfumér-chemik se musel vyznat i v botanice, protože měl k dispozici 500 až 600 různých použitelných rostlinných vůní. Ovšem toto množství voňavých ingrediencí není téměř nic ve srovnání s ohromným množstvím syntetických vůní s komplikovaným chemickým značením, které dnes může parfumér používat. Má jich k dispozici několik tisíc. Nikdo je nezmiňuje jejich názvem, pokud o parfémech píše – hexahydro hexamethyl cyklopentabenophyran – vskutku nezní romanticky v souvislosti s parfémem, ale všeobecně se používá, pokud jde o výrobu syntetického pižma. Ve Worthově Je Reviens je chemický amyl salicylát, základní složka květinové vůně parfému.
Chemické ingredience tvoří dnes převážnou část trvalých složek parfému, poskytují nejen vůni, ale jsou i prostředkem k vylepšená vůní dalších a dobře působí na jejich slučitelnost anebo jsou stimulem k delší trvanlivost. Jsou to takzvané fixátory. Přesto, že se nechceme příliš zabývat chemií, protože to jsou vysoce technické záležitosti, přesto se musíme zmínit aspoň o jedné skupině, což jsou takzvané aldehydy. Odvozují se od alkoholu a některých přírodních rostlinných materiálů a byly objeveny koncem devatenáctého století. Ernest Beau je uvedl do voňavkářství jako první, když vytvořil Chanel No. 5. Aldehydy jsou víceúčelové; například anisic ldehyd vydává vůni hlohu; decylic aldehyd vydává vůni fialek; mohou poskytovat zvláštní, bohatou, silnou a osobitou vůni. Požívají se mimořádně opatrně a v nepatrném množství – kapička, která vám náhodou spadla na šaty, může způsobit, že voníte nepříjemně!
Živočišné přísady
Klíčovým prvkem voňavkářského umění je schopnost vyrobit takovou vůni, která trvá. Dnes se starší dámy často ptají, jak to, že ty známé, klasické parfémy vyprchají rychleji, než v dobách jejich mládí. Jedna z odpovědí je, že se současné parfémy vyrábí z komečních důvodů ve velkém a neudrží dlouho vzácné živočišné přísady, které kromě toho, že jsou tak silné, jsou i vynikajícími fixátory.
Hlavní živočišné ingredience, jež byly dříve základní surovinou nejlepších parfémů:
Ambra Po staletí nikdo neznal její původ; je to hmota živočišného původu vylučovaná ze žaludku velryby, která požila sépii. Hmota v chuchvalcích různé velikosti, plave volně v tropických mořích anebo je vyplavena na břeh. Před použitím se musí nechat tři roky větrat na vzduchu.
Pižmo Zrnka ve výměšcích žláz získávaných (bezbolestně) z těl samců kabara pižmového žijícího v Himálaji. Je to nejsilnější ingredience z všech.. Kapka pižma na kapesníku může vonět až čtyřicet let.
Cibet Sekrece podobná máslu, která se získává z podocasního váčku cibetky, jejímž domovem je Etiopie, Barma a Thajsko.
Castoreum (castor = bobr) Červenohnědy výměšek lymfatických žláz bobra; používali ho jako první arabští voňavkáři již v devátém století.
V původním stavu jsou tyto ingredience tak silné, že jsou až odpudivé. Musí se hodně ředit a teprve potom začnou vonět.
V každém případě však v době vrcholících protestů a ochranu práv zvířat přísun potřebných zásob nedostačuje, aby se zásobila moderní komerční výroba parfémů. Upotřebená těchto fixátorů se omezila na voňavkáře specialisty, kteří používají staré výrobní metody a parfémy obsahují tyto originální suroviny jsou nesmírně drahé. V současné době je v komerční praxi tendence vyrábět tyto vůně synteticky.
Zmínili jsme se sice už o procesu získávání vonných olejů, je ale třeba definovat je podrobněji. Jsou to:
Destilace. Rostlinný materiál se vloží do vařící vody a podstatná část vonného oleje se odpaří; pára se zkapalní a vrací se v kapalném stavu do vody, olej zůstává na povrchu a zbírá se. Proces se opakuje tak dlouho, dokud se nezíská co nejčistější esence. Na konci devatenáctého století se proces destilace páry zdokonalil tak, že pára se koncentrovala v úzkých trubicích, které procházely studenou vodou.
Vyluhování pomocí těkavých rozpouštědel. Vonný materiál se umístí na perforované kovové pláty do ,,extraktorů“,jimi prochází těkávé rozpouštědlo, jako například éter. Pak se vede do destilačního přístroje, kde se kondenzuje do polotuhé hmoty zvané ,,beton“. Beton je směs vonného oleje a voskové substance zvané staropten. Tyto dvě složky se oddělují pomocí další techniky s použitím alkoholu, až zbude olej v nejčistší a nejkoncentrovanější formě zvané ,,absolut“. Je to neobyčejně drahý produkt. Tuberóza absolut je například držší než její vlastní váha ve zlatě.
Emfleurage. Tuto techniku používali už ve starém Egyptě a pracuje se s ní i teď, v našem dvacátém století. Květinové hlavičky se vkládají do oleje nebo tuku a ten vůni absorbuje. Výrobci parfémů využívají skutečnost, že některé květiny vydávají vůni ještě po tom, co byly sesbírány. Ve Francii se tato metoda komerčně využívala již od sedmnáctého století, speciálně pokud šlo o jasmín. Používali skleněné plochy potažené vrstvou upraveného tuku. Ten rozpouštěli alkoholem a tím dostali zpět olej. Této metoda však byla laboratorně velmi náročná a přestala se praktikovat.
Lisování se většinou používá k získávání vonných olejů ze slupek citrusových plodů. Slupky se drtí mezi válci a olej se získá odstředivou silou (řečeno jinými slovy – dřeň se roztočí tak, až z ní olej začne vystřikovat).
Teprve nedávno byl vymyšlen jiný způsob, jak získat jiný materiál pro voňavkářské účely. Je to systém zvaný ,,technologie živých květů“ anebo ,,prostorová technologie“, podle níž se teoreticky může získat vůně z čehokoli – ať jde o vůni květin, anebo – Chmele-li – o zápach starých střevíců.
V podstatě se vloží voňavý předmět – řekněme hlavička květiny – do speciální nádoby a vyvolá se vakuum. Po chvíli květina vyloučí svou vůni do vakua. Asi po původině se vše odčerpá do plynového chromatografu, který přesně analyzuje a změří podstatné čáasti vyloučené vůně.
Shromáždí-li se totožné chemikálie ve stejných proporcích v mnohem větším měřítku, vůni lze potom reprodukovat v mnohem větším množství. Tato technologie je nová, někdy neuvěřitelně drahá a způsobuje mnoho komplikací; přesto poskytla výrobcům parfémů možnost nových způsobů výroby a mnoho současných parfémů obsahuje vůně tímto způsobem.
HLAVNÍ VONNÉ ROSTLINY A OLEJE
Balzám. Vyloučenina vonné pryskyřice z určitých druhů stromů a keřů. V moderní výrobě parfémů se používají balzámy z Peru, vonodřevo z Copaiby a taky styraxový balzám. Všechny voní po vanilce.
Bergamot. Olej s pomerančovou vůní, který se získává z kůry bergamotového pomerančovníku. Používá se ve třiatřiceti procentech výroby parfémů.
Sevillský pomeranč. Olej tohoto názvu se získává lisováním kůry ovoce. Strom někdy nazývají pomeranč Bigaradův. Strom dává nerol, pomerančový olej a olej petitgrain.
Frankincense (kadidlo). Gumová pryskyřice z malých stromů, které rostou v Somálsku a na jihu arabských zemí. Už od dávných dob je velmi důležitá jako kadidlo, kvůli němuž se dodnes používá. Římané dováželi tuto surovinu ve velkém množství. Přibližně ve třinácti procentech moderních parfémů se používá jako hlavní ingredience.
Galbanum. Gumová pryskyřice fenyklu obřího, který se vyskytuje v Íránu. Má kořennou vůni a listy s vůní pižmovou.
Jasmín je nejdůležitější rostlinou hned po růži, která se při výrobě parfému používá, a je obsažen ve více než osmdesáti procentech parfémů. Existuje více druhů jasmínu, z nichž nejčastěji se už od šestnáctého století v Evropě používá španělský neboli královský jasmín. Plocha
Labdanum (zvaný také ledanon) je sladce vonící olejová pryskyřice, která se získává z malých kapiček pod listy rostliny Citrus, jež se vyskytuje na Středním východě. Pryskyřice má své význačné místo na výrobě parfémů proto, že její vůně připomíná ambru (časo ji nazývají ambra). Je hodnotným fixativem a používá se ve třiatřiceti procentech výroby parfémů.
Levandule. Od dávných dob Řeků a Římanů je základním voňavkovým materiálem. Ve Francii byl roční výnos květů až 5000 tun.V Anglii se soustřeďuje produkce na východě Norfolku. Z 0,4 hektaru se vyprodukuje asi
Citron. Citronový olej je nezbytný jako příchuť i jako přísada do parfémů az 100 citronů se vytěží asi
Konvalinka. Dříve se získávala její vůně infuzí květin ve sladkých olejích. Dnes se extrahuje jako tvrdá hmota (beton) nebo tzv. absolut a vonný olej se nedestiluje. Přidává se syntetikum a tím se vyprodukuje dokonalá konvalinková vůně zvaná muguet (tento název se alternativně používá pro konvalinku). Její vůni obsahuje čtrnáct procent moderních kvalitních parfémů.
Myrha je gumová pryskyřice z myrhového stromu, který roste na Středním východě a v Somálsku. Od dávných dob se často používala v medicíně i v balzamování. Při výrobě parfémů přináší do vůně uklidňující tón a je vynikajícím fixativem. Je zastoupena sedmi procenty mezi hlavními přísadami při výrobě parfémů.
Nerolový olej se získává parní destilací z květů hořkého pomerančovníku (Arabové ho přivezli do Evropy ve dvanáctém století). V šestnáctém století ho pojmenovali po italském princi, jehož manželka si olej dávala do koupele a voněla si jím rukavičky. Voně je kombinací kořenné se sladkými květinovými tóny. Je ze dvanácti procent hlavní ingrediencí používanou při výrobě parfémů.
Dubový mech. Lišejník z dubu a jehličnatých a jiných stromů z horských oblastí Evropy a Severní Ameriky. Při uskladnění se tvoří vůně, jež je směsí zemitosti, pižma a dřeva. Tato dobrá směs a vynikající fixativum je na třetím místě současných jemných vůní. Viz též Plavuň jedlová.
Kosatec florentský. Olej barvy másla a s vůní fiale se vylučuje z oddenků jistého druhu kosatce, když byl dva roky skladován. Má neobyčejnou schopnost umocňovat jiné vůně. Objevuje se ve špičkových parfémech.
Pačuli je nejsilnější parfémová ingredience. Bylina z Dálného východu typu máty má listy, které suší a fermentují ještě před destilací. Jedinečná vůně koření a cedru v oleji může být použita pouze v nepatrném množství, protože je velmi silná a časem se ještě umocňuje. Je nejjemnějším fixativem, jaké vůbec známe. První zmínka o pačuli se objevila v devatenáctém století, kdy indičtí obchodníci dováželi šátky navoněné pačuli. Samozřejmě že se stala velkou módou. Je na třetím místě v řadě špičkových vůní.
Růže. Od pradávna je nejvýznamnější květinou při výrobě parfémů. Řecká básnířka Sapfó ji nazvala ,,královnou květin“. Růže stolistá – také májová růže – se pěstuje ve Francii. Pěstuje se spousta jiných odrůd. V Bulharsku, v oblasti Kazanlak, se produkuje velké množství damašských růží. Ve velkém se pěstují v Egyptě, v Maroku a v ostatních teplých krajinách. Bylo identifikováno sedmnáct různých jejích vůní. K vydestilování pouhého
Santalové dřevo. Esence se destiluje z pilin a dřevěných třísek santalového stromu. Pochází z Indie a Indonésie, ovšem nejlepší kvalitu má strom z Mysore. Strom je parazitický – jeho šlahouny se přisávajík jiným stromům. Santal je z nejhodnotnějších a také nejdražších surovin, které se používají v parfumerii. Je velmi odolný a jako základní ingredience se uplatňuje v dobré polovině kvalitních parfémů.
Tonka (Silivoň obecný). Pochází z angostury a para bobů, což jsou produkty dvou druhů jihoamerického stromu. Tyto se konzervují v rumu tak dlouho, až je pokryjí krystaly kumarinu vonícího po čerstvě posečené trávě. Vyextrahovaná absolut se z deseti procent používá ve všech kvalitních, jemných vůních.
Plavuň jedlová. Ve Spojených státech je plavuň jedlová a dubová jedno a totéž. V evropském voňavkářství je ,,plavuň jedlová“ lišejník, který se nachází na určitých jehličnatých, jedlových stromech; z něho se extrahuje pryskyřice, která silně voní po dehtu. Speciálně se používá v parfémech fougére a cypre a je velmi dobré fixativum.
Tuberóza voní jako dobře osazená květinová zahrada navečer. Olej z květů se přidává až do dvaceti procent kvalitních parfémů. Výtěžek absolut je tak nepatrný (asi
Vanilka se získává z tobolek liánového typu orchideje, která pochází z Mexika a z tropické Ameriky, kde se sbírá a fermentuje. Její sladká, kořenná vůně dosáhla ve voňavkářství velké obliby zvláště po tom, co ji Coty představil ve svém L’Aimant. Objevuje se ve čtvrtině všech kvalitních parfémů.
Vetyver. Vonný olej vyprodukovaný z oddenků divoce rostoucí trávy zvané kus kus. Má zemitou vůni se sladkými fialkovými a kosatcovými tóny. Působí dlouhodobě a je vynikající fixativum. Objevuje se ve třiceti šesti procentech bázových tónů kvalitních parfémů.
Fialka. Ve voňavkářství se používají dvě varianty této květiny: Victoria, která vydává silnou vůni, a Parma, jejíž pěstování je jednodušší. Olej se získává z květů a lístků rostlinky, ale proces je tak nákladný, že většina fialkových vůní se vyrábí synteticky.
Ylang-ylang. Jeho vůně se objevuje ve čtyřiceti procentech kvalitních parfémů. Listy stromu ylang-ylang z jihovýchodní Asie poskytují olej. Silná, jakoby jasmínová vůně se objeví až dva týdny po tom, co se květy rozvily, a právě tehdy musí být sbírány a současně destilovány – destilační přístroje bývají obvykle v místě sběru. Ročně vyprodukuje jeden strom 10kg květů a k výrobě