Neprůstřelný Beneš: Někdy si připadám jako Petr Čech
Čerstvý otec, fanoušek Rudých ďáblů z Manchesteru a momentálně jednička fotbalového Podivína. Jakub Beneš aktuálně vládne brance Slavoje a výrazně přispívá povedené sezoně Podivína. Aktuálně drží už 309 minut dlouhou neprůstřelnost. Jaký je jeho recept? "Nejsem typ člověka, co by na sobě nějak dřel," přiznává bezelstně.
V prvních třech kolech jsi pokaždé udržel nulu. Jak to děláš?
Přišlo to tak nějak samo. Někdy si v bráně připadám jako Petr Čech v nejlepší éře v Chelsea, akorát s větším pupkem. Takže jeden dva zákorky za zápas a je vydělané. Ale taky stabilizoval svoje výkony stoper Marcel Fric, kterému dle mého soudu prospěla nový přítelkyně.
Přes zimu se před tebou zformovala nová obrana, jak se ti před ní chytá?
Osobně jsem si v zimní přestávce přál posílení a to se mi splnilo. Na stopera přišel Saša Čapka, který přinesl zdravý klid a přehled. Doplňuje jej další ostřílený borec Michal Fric, na krajích hrají šikovní mladí a rychlí kluci. Osobně si nemůžu stěžovat, moc práce díky nim nemám. Ale je fakt, že je pořád na čem pracovat.
V Podivíně jsi začal chytat v podzimní části sezony. Jak na tebe tým působí a co říkáš na atmosféru v kabině?
Ano, naskočil jsem do druhého zápasu po prominutí trestu z minulé sezony. Když jsem přišel, přiznám se, že jsem měl docela obavu. hrozně úzký kádr, na tréninku nebylo snad nikdy víc než devět deset lidí. Říkal jsem si, jak to dopadne. Ale jsem mile překvapený, jak jsme zvládli podzim. Každý zápas se sestava látala vším, co mělo ruce a nohy. A výsledek? Čtyři body na první místo. A co se party týče, tak tak je v Podivíně super. Jsou tu mladší kluci i hráči středního a staršího věku a všechno do sebe tak nějak zapadá.
Takže nelituješ příchodu?
Největší podíl na něm měl Tomáš Cupal, ale veškeré jednání probíhalo s Martinem Švestkou. Měl jsem celkem jasno, cítil jsem, že po čtyřech letech v Poddvorově potřebuju změnu, nový impulz. Tudíž nelituju. Ale svůj bývalý klub samozřejmě sleduju, jak se mu daří.
V práci se hodně nacestuješ. Jak se ti daří udržovat se v kondici?
Kvůli zaměstnátní skoro vůbec nestíhám tréninky. Měl jsem to takhle už v předchozím klubu, tam jsem jezdil vyloženě na zápasy. Nejsem typ člověka, co by na sobě nějak dřel. Prásknu krabičku Lucky denně, za poslední dva roky jsem přibral třicet kilo. Ale evidentně to ještě pořád na ten pralesní fotbal stačí (smích).
Pozoruješ nějaký rozdíl mezi břeclavským a hodonínským pralesem?
Určitě jsou jiné. Na Hodonínsku je víc technický a fotbalový, tady na Břeclavsku je to s některými týmy o bojovnosti a o tom, kdo má tvrdší kosti. Ale najdou se i týmy, které chtějí hrát fotbal.
S tvou přítelkyní jste se teď rozrostli o dceru. Nepochybuju, že to má vliv na tvůj život. Ale co fotbal, díváš se na něj jinak?
Můj pohled na fotbal je pořád stejný. Chodím se pobavit, vypnout od práce a udělat si žízeň. Ale přítelkyně má ten pohled trochu jiný, už mi doma pomalu tluče do zdi hřebíček na kopačky a rukavice.
Na závěr ukaž, jestli jsi optimista, vizionář, nebo obojí. Postoupí Podivín z okresního přeboru?
Podle trenéra s licencí (kouč Roman Müller - pozn. red.) jsme všichni zpuchlí. O tom nepochybuju, ale i tak věřím, že to tahle parta pod jeho vedením zvládne. Koneckonců, jak jsem se za to modlil, stejně jako aby přítelkyně porodila před začátkem sezony, a já mohl hrát v úvodník kole jarní části.