Antické stavební řády
Dórský (mužský)- je považován za nejstarší ze všech tří. Je z nich také nejméně zdobný. U chrámových staveb postavených v dórském řádu nás okamžitě upoutá jejich mohutnost. Je dána: Silnými sloupy stojícími přímo na podezdívce (vyrůstají jakoby ze země). Jejich dřík je zdoben kolmými, širokými a mělkými žlábky. Nahoře je zakončen prostou hlavicí připomínající bochník chleba. Ta se skládá z okrouhlé podložky (echínu) a čtvercové desky (abaku). Nad hlavicemi je trám zdobený vlysem. Ten je zdoben střídavě triglyfy a metopami. Triglyf (řecky tresi = tři + glyptó = vydlabávám): hranolové kamenné bloky se třemi svislými výžlabky. Metopa je součást vlysu na řeckém chrámu dórského stylu. Má tvar čtvercový nebo obdélníkový a je to deska z kamene (dříve byla dřevěná nebo terakotová), bohatě zdobená náboženskými a historickými výjevy.
Dórský řád vychází z původních dřevěných staveb, jeho nejstaršími doklady na řecké pevnině jsou zbytky Héřina chrámu v Olympii a sedm stojících sloupů Apollónova chrámu v Korintu. Nejlépe zachované chrámy jsou však v Selinunte a nedalekém Agrigentu na Sicílii. Tomuto řádu dávali přednost obyvatelé řecké pevniny.
Římský architekt Vitruvius (1. st. př. Kr.) ve svých Deseti knihách o architektuře o vzniku dórského řádu píše následující: I odměřili šlépěj lidské nohy a poměřili ji na výšce mužově. Shledali, že chodidlo má šestinu lidské výšky, přenesli to na sloup a rozměr, který určili za průměr paty dříku, nanesli šestkrát jako výšku sloupu i s hlavicí.
|
|
Iónský (ženský)- je typický především pro řecké obce v maloasijské oblasti. Štíhlejší dřík sloupu je bohatě kanelován (bohatě zdoben úzkými a dlouhými žlábky). Dřík stojí na patce a jeho hlavice je zakončena dvěma volutami (spirálovitými závity). Vlys nad nimi má na narozdíl od dórského řádu souvislou reliéfní výzdobu. Pro iónské stavby je typická velká zdobnost. Patrně nejkrásnějším iónským chrámem byl Artemidin chrám v Efesu, jeden ze sedmi divů světa. Dodnes je k vidění Erechteion na athénské Akropoli (u něj jsou dříky nahrazeny karyatidami), stejně jako chrám bohyně Níké tamtéž.
Vitruvius (1. st. př. Kr.) popisuje i vznik iónského řádu: Přenesli podobně poměr šlépěje na postavu ženy a určili průměr sloupu osminou jeho výšky, aby měl vznosnější vzhled.
|
|
Korintský (dívčí) řád vzniká vývojem z iónského řádu až kolem r. 400 př. Kr. Jeho hlavici zakončuje šest reliéfních akantů (= listů bodláku u nás známého jako paznehtník) Jednotlivé listy jsou zakončeny v podobě voluty. Za vynálezce korintské hlavice je považován Kallimachos. Když šel okolo hřbitova v Korintu, uviděl tam hrob dívky, jíž chůva dala jako záhrobní dar košíček. Ten prorostl třemi řadami listů bodláku (akantu) a to Kallimacha inspirovalo k vytesání hlavice.
A do třetice Vitruvius: Je napodobením dívčí ztepilosti, protože ladnější výzdoba působí dojmem dívky, která má vzhledem ke svému mládí gracióznější stavbu těla.
Všechny tyto řády se uplatňují především při stavbě chrámů k oslavě bohů. Nebyli to však stavby církevní, ale občanské. Chrám byl domem, v němž přebývali bohové ve svých sochách. K uctívání se tedy Řekové nescházeli uvnitř (aby nerušili), ale před chrámem a kolem něho. Dokonce i obětní oltář stál před chrámem. Dovnitř směli nahlédnout pouze jednou za rok. Tím si vysvětlujeme velkou vnější zdobnost . Ve své době svítily řecké chrámy do dálky pestrými barvami. Ty však do dnešních dnů oprýskaly a my už známe pouze jejich mramorový podklad. |