Postav se na vlastní nohy (4/5)
V pondělí ráno, když šel Jerry do práce, zavadil koutkem oka o bulvární článek. Vyděšeně přitiskl tvář na sklo výlohy novinového stánku. Bleskově vytáhl peněženku a koupil si ho. Zběsile nalistoval stránku. Přes celé dvě strany formátu A3 byly fotky z jejich koncertu a titulek: „Richie Crossland rockerem?“
Sprostě zaklel až se kolemjdoucí lidé otočili. Takže tam někdo byl. Hloupá náhoda nebo spíš zatracená smůla. Vytáhl mobil a vytočil Richie číslo. Musel vědět, jestli je Richie v pořádku.
„Volaný účastník je nedostupný,“ oznámila operátorka.
„Do hajzlu,“ zaklel ještě jednou.
Celý týden se nic nedělo, tiskový mluvčí Richieho Crosslanda popřel veškerou podobnost fotografií a vysmál se novinářům, že mohli najít lepšího dvojníka.
„Pan Richie Crossman se totiž tou dobou nacházel na chatě se svým starším bratrem,“ oznámil. A novináři začali uhánět každého pro víc informací. Když jim bratr prohlášení potvrdil, otočili se na členy skupiny, se kterými měl Richie údajně vystupovat. KJ je všechny poslal do kopru a řekl jim, ať dají celé skupině pokoj.
„Myslíte si, že bychom měli zájem o někoho, jako je ten uhlazenej kluk?“ zeptal se jich pohrdavě. Nakonec nechali i skupinu na pokoji a psali články do časopisů. Mnohé z nich otevřeně pochybovali o spojitosti Ricka a Richieho. A tak celá aféra pozvolna utichla. Tisk obviňoval všechny kolem, všichni se shodli se na tom, že je to něčí touha zviditelnit se.
Na druhou stranu to zvýšilo zájem o Jerryho band. Dost lidí se šlo podívat na onu často probíranou skupinu. KJ a ostatní byli nadšení z úspěchu, i když pro Adlea to znamenalo víc lidí, před kterými musel vystupovat. Jerryho naopak hlodala jiná věc, bylo to skoro tři týdny a Richie se mu neozval, ani slůvko od něj neslyšel. Pokoušel se mu ještě párkrát dovolat, ale nejspíš mu sebrali mobil. Sledoval v televizi záběry z premiéry nového filmu, ke kterému nazpíval Richie titulní píseň. Dokola si pouštěl část, kdy usměvavý Richie vystoupil z auta a všem s úsměvem zamával. Alespoň že žije, napadlo ho. I když už zase byl pod nadvládou jeho manažerů. Všiml si stínů v jeho očích a make-upu maskujícího kruhy pod očima.
Přemýšlel, jestli to má vzdát, nebo naopak říct světu pravdu. Nechtěl, aby to tak skončilo, nelíbila se mu ani jedna z možností. Naštěstí zasáhla neočekávaná osoba – Richieho bratr.
Když se Richie několik dní neozval, začal se obávat, že brášku ztratil. Rodiče na něj byli naštvaní, že si zabral Richie pro sebe, tak moc si s ním chtěli promluvit. Jenže už měsíc se Richiemu nemohl dovolat ani se s ním nijak jinak spojit. I on začal myslet na nejhorší. Po měsíci mu náhle zazvonil mobil. Normálně by neznámé číslo nebral, ale vnitřní hlas řekl: „Co kdyby to byl Richie?“ a tak, ačkoliv byl zrovna venku se svojí přítelkyní, přijal hovor.
„Ahoj brácho, to jsem já.“
„Richie!“ vykřikl překvapeně.
„Poslyš, nemám moc času. Volám s telefonního automatu a nevím, kdy na to přijdou.“
Radši brášku nepřerušoval.
„Sebrali mi mobil hned jak to odhalili, promiň, dřív to nešlo.“
Netrpělivě mávl rukou: „Co se děje?“
„Potřeboval bych, abys mi něco zařídil. Mohl bys?“
„Že váháš.“
„Pošlu ti šest lístků na můj koncert. Dva dej rodičům a dva si nech pro sebe a Jes.“
„Chápu. A ty poslední dva?“
„Chci, aby je dostal Jerry. Je to moc důležité.“ Richieho hlas zněl naléhavě. „Pracuje v hudebním obchodě, tam bys ho měl zastihnout,“ a nadiktoval mu adresu.
„Počkej ještě!“ zarazil Richieho, když se už chtěl rozloučit. „Jsi v pořádku? Všichni o tebe máme hrozný strach.“
Richie chvíli mlčel. „Jo jsem,“ odpověděl nepříliš věrohodně. „Řekni Jerrymu, co se stalo a proč jsem mu nemohl zavolat. Díky moc,“ a spěšně zavěsil.
Jeho bratr z toho byl celkem vyklepaný. Richie se konečně ozval. Jessica se mu jemně zavěsila za rameno:
„Co se stalo?“
Rychle se probral. „Richie nás zve na koncert,“ usmál se a políbil ji na nos.
Za dva dny jim doručili lístky. Byli zabalené v obálce a k nim přiložený vzkaz napsaný úhledným Richieho písmem: „Pro rodinu a známé. PS: Omlouvám se, že jsem vás zanedbával. Richie“ Nejspíš mu to nadiktovali a ještě zkontrolovali, jestli nic nepřipisuje.
Hned další den si vzal v práci volno a zajel na adresu obchodu. Byl trochu nervózní, konečně potká Jerryho, o kterém jeho bráška tolik básnil.
„Přejete si?“ zeptal se pihovatý prodavač, podle jmenovky nějaký Jim.
„Ano, pracuje tady Jerry Thomson?“
„Jo, zrovna má po šichtě, jdete právě v čas,“ otočil se k pokladně a zavolal: „Jerry, máš návštěvu!“
Jerry zaslechl své jméno a okamžitě vystřelil do obchodu. Před ním stál vysoký muž tvrdších rysů, které lemovaly nakrátko střižené hnědé vlasy. Někoho mu vzdáleně připomínal, ale nedokázal si vybavit koho.
„Jerry Thomson, přejete si?“ zeptal se.
„Benjamin Crossland, Richieho bratr,“ představil se.
Jerry se na něj chvíli překvapeně díval a pak mu podal ruku. „Jerry.“
„Ben.“
„Počkej tu na mě, jen si vezmu věci.“ Za chvíli už oba seděli v jednom příjemném podniku nedaleko. Jerry si prohlížel Bena. Svého slavného bratra připomínal jen vzdáleně, byl mnohem vyšší a mužnější. Prostě starší bratr každým coulem.
„Co je s Richiem?“ vyhrkl.
„Drží ho teď dost zkrátka. Dokonce mu sebrali oba mobily, se mnou mluvil teprve před pár dny a k tomu ještě potají.“ Jerryho bodl osten žárlivosti, že nezavolal jemu, ale hned se za to zastyděl. Přece se nemůže porovnávat s bratrem.
„Je v pořádku?“
„On to tvrdí,“ řekl a vrhl na Jerryho pohled říkající: „Ale my dobře víme co to znamená,že?“ „Přinejmenším ho za to neroztrhali na kousky, ačkoliv zněl vyděšeně a unaveně.“
„A co říkal?“ ptal se netrpělivě dál.
„Chtěl po mně o jednu věc. Nechal mi poslat lístky na koncert příští týden a požádal mě, abych ti dva předal,“ podal mu přes stůl lísky a Jerry se na něj tázavě zadíval.
„Nic víc neřekl. Jen že máš přijít ty, já s Jess – to je moje přítelkyně – a rodiče.“
Jerry se podíval na vstupenky jako na letenky do nebe. „Myslíš, že něco chystá?“ zeptal se s podezřením.
„Nejspíš, když zve i rodiče. Lístky poslal mě a ne rodině, takže by se o ničem rodiče nemuseli dozvědět. Mohl prostě poslat jen lístek pro tebe. Bojím se, že má za lubem nějakou lumpárnu,“ povzdechl si.
Jerry přikývl a schoval si vstupenky do kapsy.
„Musím přiznat, že jsem byl na tebe zvědavý,“ usmál se Ben.
„Richie o mě mluvil?“ divil se Jerry.
„Slabé slovo. Vyprávěl mi o karaoke a o tom víkendu. Tak nadšeného jsem ho neslyšel od dob, co prokoukl falešnou tvář svých manažerů. Vždycky jen ten jeho smutný hlas, i když se ze všech sil snaží znít vesele a spokojeně.“
„To je pravda, Richie nerad přidělává lidem starosti,“ usmál se sklesle Jerry.
„Naše rodina nikdy neměla moc peněz a pro všechny byl zázrak, když brášku objevil hledač talentů. Kosmicky nastartoval kariéru a všichni byli šťastní, že alespoň on nebude muset celý život dřít, aby se uživil. Trvalo dlouho, než se mi svěřil, že něco neklape jak má. Prosil mě, ať to neřeknu rodičů. Tvrdil, že je to jeho problém a musí se s ním poprat sám. Svoboda je prý cenou za splnění svého snu. Podporoval jsem ho, jak jen jsem mohl a dodával mu sílu. Ale musím přiznat, že bych to nedokázal, kdyby ses neobjevil ty,“ pohlédl mu vděčně do očí a pokračoval:
„Tenkrát jsem byl moc daleko, abych mu pomohl se přes to dostat. Vždyť víš, ten skandál s prostitutkou. Tys mu podal pomocnou ruku. Nedokážeš si představit, jak mě překvapilo, když jsem místo zoufalého hlasu slyšel veselý. A v té chvíli jsem si říkal, že jestli mu někdo může pomoct, jsi to ty.“ Jerry pozorně poslouchal. O své rodině Richie moc nemluvil a on se radši neptal. Tohle netušil.
„Ale proč zrovna já?“ zeptal se, přestože předem znal odpověď.
„Možná ti to nedošlo, ale ty jsi jeho jediný přítel. Záleží mu na tobě víc než na komkoliv jiném. Já jsem moc daleko, mohl bych akorát přijet a odvézt si ho domů, ale to by mi pak celý život vyčítal. Potřebuje někoho, kdo mu jen ukáže cestu, ale rozhodnutí musí udělat sám.“ To Jerry chápal a věděl to už od začátku.
„Párkrát jsem to málem vzdal,“ přiznal tiše. „Je tvrdohlavý jako mezek.“
Ben se zasmál: „Jo, to je náš Richie.“ Pak zvážněl. „Ale přijdeš na ten koncert.“
„Určitě,“ rázně přikývl. „Sestra bude ráda, když ji tam vezmu. Je jeho fanynka.“
„Dobrá, takže domluveno.“ Vstali od stolu. „Tady je moje číslo, kdybys ještě něco potřeboval,“ podal mu vizitku a rozloučili se. Jerry cestou domů přemýšlel o celém setkání. Doufal, že Richie nevyvede nějakou hovadinu, ale šíleně se těšil až ho zase uvidí. Doma zastihl akorát mamku se sestrou, táta byl ještě v práci. Sestra u stolu psala úkoly a nahlas si je diktovala.
„Ááá, to byl zase den,“ protáhl se Jerry teatrálně, aby získal jejich pozornost. Sáhl do kapsy a vyndal lístky. „Kamarád mi dal dva lístky na Richieho Crosslanda a já zrovna nemám nikoho, s kým bych tam mohl jít. To je smůla, asi budu muset jít sám,“ mrkl na sestřičku, která a otevřenou pusou zírala na jeho ruku.
„Vem mě! Já půjdu s tebou! Prosííím! Já budu hodná,“ začala vřeštět a poskakovat kolem něj.
„Nooo...“ protáhl a tvářil se přemýšlí. „Já nemám nic proti. Když ti to rodiče dovolí...“ pokrčil rameny. Sestřička se okamžitě obrátila čelem vzad a vrhla se na mámu u dřezu. Spustila stejný jek, až musela mamka kapitulovat.
„Dobrá, takže příští pátek,“ ušklíbl se Jerry a odešel do pokoje. Byl rád, že může jít s ní. Sice byla neuvěřitelně otravná, ale alespoň se mohl tvářit jako její doprovod. Nikdy by nevěřil, že se bude tolik těšit na koncert sestry idola.
„Neboj se, Richie, nezklamu tě. Ať už chystáš cokoliv.“
Richie byl nervózní, mnohem víc než na koncertě Jerryho skupiny. Jeho tréma by se dala přirovnat jen k prvnímu koncertu. Jestli si to na poslední chvíli kapela rozmyslí, celé to bude k ničemu. Celé dlouhé týdny trávil zamčený v pokoji. Dovolili mu akorát jezdit na zkoušky, nic víc. Byli dost naštvaní, že udělal něco takového za jejich zády. Strhli mu plat za porušení smlouvy, ale jemu to bylo jedno. Vlastně se jim další skandál hodil, jenže nechtěli, aby se to prokázalo jako pravda. Aby se ukázalo, že ho zavírají jak zvíře v kleci. A tak, aby nezíral bezcílně do stropu, chodil trénovat dvakrát usilovněji. Trval na tom, že chce zpívat s živou hudbou a tak mu dovolili chodit na zkoušky ostatních hudebníků.
Postupně se seznámil s celou kapelou, ale ta Jerryho mu byla mnohem sympatičtější. Nicméně během nácviku s nimi se mu pomalu rodil v hlavě plán. Jednoho dne je požádal, aby v půlce koncertu zahráli něco jiného. Dal jim hudbu, co sám složil. Protestovali, protože kdyby změnili tracklist, měli by okamžitý vyhazov a jestli chce vlastní song, ať si to domluví s vedením.
„Oni by mi to nikdy nedovolili. Tohle je jediná možnost. Dejte mi šanci alespoň jednou zazpívat co chci,“ Věděli, že mu texty píšou jiní lidé. S pochybami to zkusili zahrát.
„Celkem dobrý,“ ohodnotil to kytarista.
„Proklatě lepší než ten zbytek,“ odsouhlasil bubeník. „Jenže jak máme hrát, když nevíme, co budeš zpívat?“
Richie pokrčil rameny: „Bohužel, text vám ukázat nemůžu. Chci, aby to bylo pro všechny překvapení,“ omluvil se jim. „Prostě to takhle zahrajte a nevšímejte si, co budu zpívat. Půjde to?“ zeptal se se srdcem v krku.
Chvíli se radili a pak neradi souhlasili. A tak teď nervózní Richie čekal v zákulisí.
„Hej, Richie!“ zavolal na něj známý hlas. Otočil se za ním a spatřil basáka uhánějícího k němu. „Mluvil sem se zvukařem. Neutne tě,“ mrkl na něj. „Říkal, že se zamkne. Takže je to tvoje. Užij si to, podruhé se nám to už nepovede,“ řekl a zase zmizel. Richieho se za ním dojatě díval.
„Děkuji vám všem,“ zašeptal.
Později ve své šatně poslouchal tlumený zvuk předkapely. S poslední písničkou nevydržel a šel se podívat k pódiu. Dohrály poslední tóny a opona se zatáhla, aby se mohla vyměnit stage. Richie nervózně vykoukl do hlediště malou škvírou. Přišel? V davu zahlédl svého bratra s Jess po boku a dokonce i rodiče. Náhle se mu prudce rozbušilo srdce. Přišel! Netrpělivě se rozhlížel a držel za ruku dívenku, ve které Richie poznal Jerryho mladší sestru. Je tady. Dneska večer bude zpívat pro ně. Jen pro těch šest lidí, kterým poslal lístky. Dluží jim to. Zhluboka se nadechl. Tohle jsem měl udělat už dávno, napadlo ho. A pak už šou začala...
Jerry stál uprostřed davu převážně dívčího charakteru a cítil se celý nesvůj. V dálce zahlédl Bena s nějakou dívkou. Zamávali mu a on jim to oplatil. No tak Richie, nenech mě čekat.
Konečně zase zhaslo světlo a rozezněly se první tóny.
„Me, coming,“ dloubla do něj sestřička a křikla název písničky přes hlasitou hudbu. Richie vyšel na pódium. Vypadal přesně jako na plakátech. Měl na sobě bílou košili, šedé kalhoty a na krku modrý šátek. Vlasy jako obvykle sčesané ke straně. Jerry musel i přes veškerou nechuť k tomuto stylu přiznat, že vypadá úchvatně. I když působil unaveným dojmem. A pohublým, dodal v duchu. Koncert pokračoval, na začátku každé skladby ho dloubla sestra loktem do žeber a sdělila mu její jméno. Jerrymu se zdálo, že se mu Richie pohledem schválně vyhýbá.
Asi po šesti nebo sedmi skladbách jeviště potemnělo a sálem se rozezněly tóny klavíru. Richie se ohlédl směrem ke kapele, pak ke zvukaři, sklonil hlavu a prsty si promnul oči. On si vyndavá kontaktní čočky, došlo Jerrymu.
„To je Sweet-“ zarazila se v půlce názvu, když se melodie náhle změnila. „To neznám,“ přiznala překvapeně.
Nejen ona celý sál byl v šoku, ale pak nadšeně zašuměl v očekávání premiéry nové písně. Richie začal zpívat.
„Dost už bylo lží, rád bych vám pověděl pravdu,“ řekl a melodie značně zrychlila. Jerrymu spadla brada, poznal kusy textu, který zpíval Richie tenkrát v karaoke. Tohle chtěl, aby slyšeli?
Mezitím si kytarista všiml, že se někdo pokouší spustit oponu. Vyběhl i s bezdrátovou kytarou v ruce a srazil ho dolů do hlediště. Ne, nedovolí, aby tohle někdo přerušil. Ukázal zvednutý palec zbytku skupiny. Tohle byla chvíle, pro kterou všichni trénovali. Tak nějak tušil, co Richie zamýšlí. Chtělo to dost odvahy. A publikum řvalo, rozlícený dav křičel z plných plic útržky písně s ním. Richie vyprávěl o svém snu rozdávat hudbu lidem, o falešné smlouvě, o umělých skandálech, o zotročení. Pak se hudba zklidnila.
„Sebrali mě od rodiny,“ šeptal do mikrofonu. „Sebrali mi to nejcennější,“ díval se do očí střídavě rodičům i bratrovi. „Doufám, že mi odpustíte.“ A znovu rozjel refrén, až publikum málem strhalo zábrany. Nakonec se podíval Jerryho směrem a sotva slyšitelně řekl: „Thank you, Jerry.“ Potom se zatáhla opona a kolem se rozprostřel neuvěřitelný hluk, jak si všichni v publiku sdělovali své dojmy.
„Tím myslel tebe?“ otočila se na Jerryho sestra.
Šokovaně přikývl. Ještě chvíli zíral do prázdna a pak se na ni usmál: „Pojď, nebo nás tu za chvíli ušlapou.“
Měl pravdu. Kdosi z kulisáků se chopil příležitosti a zavolal reportérovi. Nechal je poslechnout si mobilem kus písničky a ihned celý štáb nasedl do dodávky a vyjel na místo. V televizi na několika kanálech najednou vysílali Richieho přiznání. On mezitím seděl v šatně a nepřítomně se usmíval. Byl zamčený, ale ani mu to nevadilo. Venku byla stejně spousta reportérů a davy fanoušků. V malé přenosné televizi sledoval záběry zvenčí. Takže se to povedlo, vzbudil pozdvižení na úrovni Britney Spears. Ani neměli čas na něj řvát, museli to jít urovnávat. Za to si byl jistý, že všichni, kdo s ním spolupracovali, už vyletěli oknem. Bude se jim muset pak omluvit. Na něj budou řvát manažeři potom. Zatím mu věnovali sotva minutu.
„Skončil's je ti to jasný?!? Už si nikdy ani nevrzneš, seš vyřízenej!!!“ ječel na něj jeho producent a než s prásknutím dveří odešel, ještě mu vlepil facku. Přes to všechno se Richie tvářil šťastně. Vůbec nebyl konec, ne, teď byl teprve začátek. A znovu už stejnou chybu neudělá, tentokrát to všechno bude tak, jak mělo být už od začátku. Nelitoval doby strávené ve svém vězení. Dospěl, stal se silnějším. A potkal Jerryho.
Zaslechl ze své malé přenosné televize výkřiky fanynek: „Kde je Richie?“
„Vraťte nám ho!“
„Zase ho zavírají jako zločince.“
„Do hajzlu s nimi!“
Richie se chtě nechtě musel pousmát. Jeho fanoušci za něj bojují. Měl pocit, že jich je tam víc, než kolik viděl v hale. Reportérka mu dala za pravdu, když ukázala letecký záběr, kde přibíhali další a další. Jako by někdo zburcoval celý fanklub.
Další hluk a davem se snažili projít nějací lidé ven z haly.
„To jsou přece Richieho muzikanti!“ někdo vykřikl a mikrofon se hned přesunul k nim.
„Máme padáka,“ ušklíbl se frontman kapely aniž by čekal na otázku. „Organizátorům se nelíbilo, že jsme hráli pro Richieho.“
„Jak dlouho jste to plánovali?“
„My jen pár týdnů, jak dlouho Richie, netuším.“
„Kdo všechno v tom byl zapojený?“
„Věděli jsme o tom jen my a zvukař. Ten nás bude v nejbližší chvíli následovat, takže to říct můžu. Ale nikdo z nás neznal text. Richie nám dal jen hudbu.“
„Jak hodnotíte tuhle vzpouru?“ položila rychle ještě poslední otázku.
„Je to ta nejlepší vzpoura, co jsme kdy na vlastní kůži zažili. Všichni jsme si to užili, že jo?“ otočil se dozadu a ostatní souhlasně kývali hlavami.
„Co by jste vzkázali Richiemu?“ křikla nějaká fanynka.
Frontman se zadíval na kameru: „Richie, drž se. Dostal si svojí šanci tak ji nepromarni. Máš jedinečnou šanci se z těch srač-“ vypípnutí, „dostat!“
Richiemu tekly po tváři slzy. Po měsících samoty měl za sebou tolik lidí.
„Jerry, vidíš to?“ zašeptal šťastně.