Den 3: FANTOM
Na rozdíl od minulé noci jsem spala dlouho a dobře, takže po snídani a očistě bylo už k desáté hodině. Vyrazily jsme metrem na St. Paul's, kde jsme nejprve obdivovaly sochy švarných mužů v nadživotní velikosti (Evča nakukovala Skotům pod kilty!), potom šlapaly po hrobech vojáků padlých ve válkách a nakonec se vypravily po 257 schodech nahoru na Whispering Gallery. Hlídači nahoře zřejmě dávali pozor na to, aby jim někdo nezkolaboval na schodišti, a jedna hlídačka, když uviděla Hanku, řekla: „You need a rest!“ Chvilku jsme tam seděly, šeptat jsme se nepokoušely, a s Evčou jsme se rozhodly, že když už jsme tam, tak vylezem ještě výš. Hanku jsme tam nechaly sedět a po 119 schodech jsme vystoupaly na Stone Gallery, která je zvenku těsně pod kopulí. Obešly jsme ji a odvážně po velmi točitém schodišti a hodně úzkém průchodu na závěr (celkem 159 schodů) jsme vyšplhaly až na Golden Gallery, která je taky zvenku, ale těsně nad kopulí. Zábradlí kolem ní je naštěstí dost vysoké a silné, takže jsem neměla závrať. Zrovna když jsem fotila zuřivě výhled, jako bych chtěla udělat 360°panoramatický snímek, abysme to mohly ukázat Hance, protože jinak by jí to bylo určitě líto, se tam Hanka objevila. Wow, je dobrá! Vypadala hodně spokojeně, kus sama sebe překonala =-)
Pět set třicet pět schodů nahoru a dolů je celkem dost, takže jsme se usadily před St. Paul's na schodech a posvačily.
Přes prodejnu Marks & Spencer, kde jsem si koupila ananasový džus (holky pomerančový), který byl moc dobrý, jsme zamířily na Millenium Bridge a ke Globu. V té době už měla Hanka půlku nohy zavázanou obvazem - špatné boty.
Shakespearův Globe byl úžasný. Paní průvodkyně byla vtipná a v divadle se zrovna zkoušela úplně nová hra „Liberty“, která má zítra premiéru. Byl to úžasný zážitek, člověk nejen viděl zkoušet divadelní hru, ale viděl ji přímo v Gloubu. Nejlepší byl zraněný pán, který se jen kvůli naší skupince přilepil na sloup a umíral. Potom jsme se stavily v gift shopu, kde jsem si koupila poster se Šejkspírovýma citátama a mamince klíčenky (teda přívěšky na klíče). Vrátily jsme se na začátek prohlídky a chtěly si prohlédnout výstavu, která tam ukazovala výrobu šatů za WS, ale obcházela tam paní se zvoncem, která nás pozvala na předváděčku kostýmů. Sesedli jsme se hezky do půlkruhu a dvě slečny, Kitty a Evelyn nebo Emily nebo tak nějak, nám na dobrovolníkovi - chlapci jménem Rowan - názorně předvedly, jak to vypadalo, když kluk hrál ženskou postavu ve Winter's Tale. Kluk byl super, nechal na sebe navěšet všechny hadry včetně čepečku...
Potom už jsme se k výstavě nevracely, protože bylo už po druhé a já jsem chtěla zkusit se vetřít do Adelphi kvůli programu z Joea, což se mi po chvilce zevlování a sbírání odvahy podařilo! Páni uvaděči byli velice ochotní, a to přesto, že jsme přišly v okamžiku, kdy měli prodejnu suvenýrů zavřenou - jeden kvůli mně šel až někam dozadu a přinesl mi program představení, souvenir brochure a poster Leea ve vkusné igelitce s logem - za pouhých £10! Tak milé uvaděče jsem ještě nezažila... *LOVE*
Potom jsme se rozeběhly po obchodech, kupříkladu já po stánku se suvenýry, kde měli takové klobouky, jaký si koupil Joey v Přítelích. Ten dostane Ondra... bude zcela jistě nadšen. Na přelidněné ulici byl problém se přeřadit do protiproudu, takže jsem holky zatáhla do nějaké parfumerie, kde jsem si nic nekoupila, a pak jsme obešly knihkupectví Water-něco (neměli tam Kravičku =-() a nakonec jsme skončily v hadrách Primark. Evča shání něco (šaty) do tanečních, ale modely tam nebyly úplně valné, takže si pořídila jen tři halenky a já oční stíny a oranžový svetr. Potom už byl nejvyšší čas vrátit se, abysme se stihly vypravit.
Po nezbytné očistě jsem donutila Evču, aby mě namalovala a učesala (a následně i vyfotila, abych měla důkaz!), takže jsem vypadala asi fakt dobře. Vycházely jsme až o třičtvrtě na šest a šly na autobus, jenže 94 prostě nejela, pořád jezdily jen 148 jedna za druhou. V sedm jsme to vzdaly a valily na metro, a s jedním přestupem dorazily na Piccadilly za 7 minut půl osmé. Velmi svižným krokem (Hančiny nohy odřené z bot nedovolovaly běh) jsme vběhly do Her Majesty's Theatre v okamžiku, kdy jeden z uvaděčů hlásil, že představení právě začíná. V mžiku jsem si koupila program, vběhly jsme do hlediště, usadily se (celé zpocené) a začalo to.
Fantom opery byl nádherný. Fandovy světelné efekty a Raoul a zpěv a všecko... Zase se nebudu rozepisovat, nemá to cenu. O přestávce jsem si šla koupit souvenir brochure. Po představení jsme vyšly ven, divadlo obešly a zůstaly stát u stage door. TO teprve byl zážitek! Herci vycházeli, nikoho jsem nepoznávala, až vyšel krátkovlasý drobný blonďák v červeně kostkované košili zapnuté až na čtvrtý knoflík, v riflích a s batohem, a já jsem řekla To je on. A byl - Raoul, tedy vlastním jménem Alex! Vytáhla jsem svůj deníček v pevných deskách a šla si pro autogram - a on mi ho dal! A navíc se tam se všema vybavoval jako úplně normální kluk a vypadal, jako by šel z práce... Úžasný *LOVE* Evča ho taky miluje. Potom vyšla odbarvená blondínka - Kristýna/Robyn, a nakonec zvolala To je on! i Hanka. Ve dveřích stál nevysoký tmavovlasý pán, na tváři strniště, na sobě kostičkovanou košili, na které mu visely sluneční brýle, v ruce iPod se sluchátkama - a on to Ramin! Přiskočila jsem a požádala o podpis i jeho. Zeptal se, jak se jmenuju, řekla jsem Katherine. Prý jestli s C nebo s K? Řekla jsem Eeee... K. „Are you sure?“ =-) Pokusila jsem se mu říct, že šou byla super a že se vrátíme (kdoví, co jsem řekla doopravdy...), a bylo to! Za zmínku stojí, že Evča si, pod naším vedením, řekla o autogram taky, a to Raoulovi a úplně sama! (U těch druhých dvou jsem to vzala jedním vrzem pro obě...)
Posléze jsme se šly projít ještě k Adelphi (co kdyby tam náhodou byl Lee, že...), ale už bylo zavřeno, tak jsme to vzaly k osvícenému Big Benu - musela jsem to rozchodit - a pak metrem domů. Flirtovala jsem tam s pánem v košili...
To byl teda den! Chtěla jsem všechny své zážitky sepsat, ale usnula jsem u toho, tak jsem šla radši spát...
Náhledy fotografií ze složky Den 3: Fantom
