Chovatelská stanice Black Sunshine

Máte složeny zkoušky základní poslušnosti, ale i obranářské, stopařské a obedience. Proč vlastně?

Felicity je můj první pes. Přinesla jsem si domů štěně velkého plemene a říkala si, že není možné, aby tak velké zvíře neposlouchalo, a přihlásila se na cvičák. Hned napoprvé jsme se dostaly na výborný cvičák, kde jsme zvládly základní poslušnost a za povzbuzování výcvikářky vyzkoušely i stopy a obrany. Felicity má přirozený kořistnický pud, takže obrany šly samy – stačilo jen pustit vodítko. Se stopami to bylo podobné, protože pro granulku by Felicity proskočila i hořící obručí. Jen jsme zkoušely, kam až to ve výcviku půjde, ale tak, aby se nemuselo nic „lámat přes koleno“ a výcvik bavil mě i psa. Nakonec mě samotnou překvapilo, jak daleko jsme to dotáhly. Ale samy bychom to nikdy tak daleko nedotáhly. V tomto bych určitě povzbudila majitele švýcarů, ale i jiných nepracovních plemen, kteří mají zájem o výcvik. Doporučuji, aby jezdili na nejrůznější semináře a výcvikové tábory, které vedou špičkoví lektoři. Zprvu jsem měla určitý ostych jet s berňákem na seminář někoho, kdo se účastní světových závodů nebo připravuje republikovou elitu, ale brzy jsem přišla na to, že právě tito výcvikáři mají obrovské zkušenosti a cit pro psa a dokáží poradit na míru každému. Na druhou stranu jsem se nikdy nevymlouvala na plemeno, ale snažila se poslouchat, co mi kdo radí, a vybrat si z podnětů ty pro nás nejvhodnější. Po narození dcery jsme se začaly pod vedením Kristýny Másilkové věnovat obedienci, ve které využíváme zkušeností z poslušnosti ze sportovní kynologie. Ta není tak časově náročná na přípravu jako kombinace stopy, poslušnosti a obrany.  

Co pro vás bylo cvikem nejtěžším, jak jste si s ním poradily a co vás naopak překvapilo, že šlo „samo“?  

Naštěstí musím říct, že většina cviků šla sama, i když v každé fázi výcviku bylo vždy něco, co si vyžadovalo větší pozornost. Nejprve jsme řešily udržení pozornosti a očního kontaktu při chůzi na poslušnosti, ale zavedením práce s balónkem se podařilo zvýšit zájem a nadšení vydrželo déle. Také jsme se praly s metrovou překážkou, kde jsme trénovaly techniku skoku, protože Felicity se nedařlo vypočítat si správnou vzdálenost odrazu.    

Jak jste postupovaly při nácviku obrany, jak Felicity baví a řešily jste zde něco specifického?

Obrany patří k nejoblíbenějším disciplínám Felicity, bytostně je miluje. Asi nic vysloveně specifického jsme neřešily, snad jen při pohledu zpět vidím, že na začátku byli figuranti tak nadšení z toho, že je to berňák, fena a jak krásně kouše, že se zaměřili na rozvoj zákusů a méně jsme se věnovaly poslušnosti. Což jsme pak doháněly při přípravě na vyšší zkoušky IPO, kdy bylo potřeba drive zmírnit a poslušnost dohnat, aby celkový dojem vypadal dobře.   

Jak jste postupovaly při nácviku stop, jak Felicity baví a řešily jste zde něco specifického?  

Také stopy má Felicity ráda. Na začátku jsme vyrazily na stopařský seminář s Milanem Hoyerem a snažily se udržet metodiku pachových koláčů a pečlivě vypracovaných stop. Milanova metoda je plná jídla, což je pro Felicity obrovská motivace. Stopy vypracovává Felicity „srdcem“, ať jde o jakkoli těžkou stopu, vždy se jí snaží dojít. Vlastně si nepamatuji, že by nějakou stopu nedošla. V určité fázi jsme bojovaly s označováním předmětů, které Felicity považovala za zdržení od stopy. To se podařilo zvládnout pomocí shapingu mimo stopu, kdy si pes sám přijde na to, co po něm psovod chce.  

....více v časopise....