Á jsem se nudila a je tu kopec příbuznej ch a mám štěstí, když se k tomu vrhnu, teď jsem napsala další kus a myslim, že je nejlepší to sem dát, než přejdu do jistějšího děje XDJá vim, někdy vám to není vám podobný, ale to neznamená, že mě budete MLÁTIT! XD
---------------------------------------------------------------------------
Probudily se postupně a nejhůř to snášela Iriko a Nari, protože je neuvěřitelně bolela hlava. Stěžovaly si, že to muselo potkat zrovna je a že je to nespravedlivý a… nechme jim jejich teorie o světě a podívejme se, jak situaci řešily ostatní děvčata.
Thamp docela děsilo místo, kde byly. Nacházely se v tmavém, vlhkém sklepě, který byl jako vytažený z hororů.
"Ať nás sem zavřel kdokoliv, chtěl nás vyděsit," dedukovala Kath.
"Jak to myslíš, kdokoliv?" obořila se na ni Naomi. "Copak jsi ho neviděla taky? Všichni víme, kdo to má na svědomí!"
"Naomi, klídek, není možný aby to byl ON!" přela se Kath a prohlížela si místo. Jedno malé okno a zamčené dveře, se kterými by neuhnul ani king kong. Iriko se s nimi právě prala a nahlas klela, protože se jí je nepovedlo přesvědčit ani nadávkami, ani když byla milá.
"Pitomý dveře!" kopla do nich a zdrceně si sedla na zem.
"Proč zrovna mě musí bolet škeble? Proč zrovná já tu musim bejt? Proč se mi tohle všechno děje! Svět je tak krutej, nespravedlivej, blbej…"
"Musíš na chvíli sklapnout, Iriko?" nevydržela to už s nervama Naomi. "Jsme tu všichni a jenom ty děláš hysterický scény!"
Iriko se na ní podívala pohledem ´co dělám?´ a pak vstala a pochodem německého diktátora začala přecházet o místnosti. "Shrňme si fakta, holky," řekla po chvíli Kath a na všechny se podívala. Ostatní čekaly, co chytrého z ní vypadne. "očividně jsme v loji. Nemůžeme se odsud dostat, dveře jsou tak pevný, že je ani moje a ani Nariina tvrdá hlava neproboří…"
"To jsme nezkusily," skočila jí do řeči Anko, ale sklapla, když jí Kath spražila pohledem.
"…a okno je tak malý, že se s nim neprotáhne ani naše mini Nari, natož ostatní z nás. Ale nastává otázka: Kde jsme? Kdo nás sem odvedl? Proč nás sem odvedl? A kdo z nás má tak zazobaný rodiče, že zaplatěj výkupný?"
Kath vrátila svou teorii. "Tady ale nejde o výkupný! A nedívejte se tak blbě. Viděly jsme, co jsme viděly, nemůžete to popřít . A pochybuju, že zrovna tenhle by šel po výkupnym."
"A nikdo z nás nemá tolik peněz, aby to rodiče zvládli," dodala Thamp, i když stále Kathině teorii nevěřila.
"Skvělý, budeme tu zavřený dokud neshnijem," zabručela Anko. "Budou sem pouštět sexuální devianty a vybírat peníze a…"
"Nech toho!" vypískla Naomi. "Tohle je děsivý!"
"Ale pravdivá teorie!" odporovala Anko.
Všechny očividně propadaly ne moc dobré náladě.
Iriko se po chvíli vrátila k zuřivému mlácení do dveří a Nari prohledávala batůžek, jestli by nenašla něco, čím by prolomily zámek. Bohužel toho dnes v batohu moc neměla, asi toho bude muset balit víc . Kath seděla a v hlavě přemítala svoje teorie. Možná to byly dost bláznivé teorie, ale všechny viděly, co viděly a jen si to nechtěly přiznat. Jenže co by po nich chtěl?
Naomi přešla ke Kath a podívala se na ni. "Ty tomu věříš, co?"
"Věřím svým očím," odpověděla s jistotou.
"Je to cvoklý."
"Ale viděly jsme to."
Thamp, která je zaslechla se k nim otočila. "Není to jenom cvoklý, je to ta nejšílenější věc, co se mohla stát!"
"Ale stala se," prohlásila Kath.
"Ale proč my?" zeptala se najednou Nari. Všechny se na ni otočily. "Předstírejme, alespoň předstírejme, že je to, co tvrdí Kath, pravda. Myslete si, že je to pravda. A odpovězte mi: Proč?"
"Dost dobře nechápu, kam míříš," vysupěla Iriko mezi kopancema do dveří.
"Já jo," kývla Naomi. "Můžeme vymyslet diplomatické řešení, až příjde."
Anko kývla. "A aspoň budeme mít vlastní teorii, to se vždycky hodí. Takže, proč by zrovna nás chtěl někdo, kdo je skoro všehoschopný, kdo má super síly a koho všichni zbožňujou?"
"Skoro všichni," zavrčela Iriko, a s krásnými představami hlavy dotyčného, začala do dveří kopat ještě hruběji.
"O to teď nejde," mávla Kath rukou, i když s Iriko souhlasila. "Můžeme dělat něco, co nás z toho dostane?"
Ticho.
"Pořád jsme neodpověděli na otázku: Proč?" ozvala se Nari.
"Důvod je neznámý," řekla Anko, která se konečně odhodlala zapojit do rozhovoru, protože doteď jen přemýšlela. "Ale pokud je pravda, to co si myslíme, určitě je tu nějaký důvod. Možná jsme něčim zvláštní," navrhla.
"Zvláštní? Čim asi?" zeptala se Kath, která se té myšlenky chytla.
"To nám asi bude muset říct on," pokrčila Anko rameny.
"Takže stejně musíme počkat, až se ty dveře otevřou a on vejde," kývla Naomi.
"Stejně mi to příjde nepravděpodobný," mumlala Thamp a opřela se o stěnu. Všechny zmlkly a čekaly, co se bude dál dít. Iriko už vzdala svůj boj s dveřmi, protože zjistila, že je nepřesvědčí povolit, ani kdyby se na hlavu postavila. Naštvaně si hrcla na zem vedle Naomi a brblala, že to prostě není možný.
Seděly tu několik hodin a rozdělily se o pití, které měly každá ve svém batohu, stejně tak o jídlo. Snažily se přemýšlet dopředu, aby vydržely co nejdéle, kdyby nikdo nepřišel. Neměli ale moc svačin, protože odmítly řízky maminek a myslely, že si někde něco koupí, což nestihly.
"Jak dlouho tu ještě budeme?" zeptala se Nari do vzduchu a nečekala odpověď. Ale jen co její slova zanikly v kamenech sklepa, se otevřely dveře a v nich stál ten, kdo je sem zavřel.
"Moc dlouho ne," odpověděl milým hlasem a usmíval se jako neviňátko.
Všechny dívky se reflexně postavily a sledovaly ho. Jediná Kath se odhodlala položit otázku. "Proč jsme tady?"
"To vám objasním, když půjdete za mnou," řekl.
Zadívaly se na sebe a bezeslov se shodly, že nemají jinou možnost, než jít.
Vedl je dlouhou cestou ze sklepa, který ozařovaly louče. Dívky si vzadu špitaly jako banda puberťaček a nabádaly jedna druhu, aby se na ´to´ šla zeptat. Nakonec už to nabádání přestalo Nari bavit a rozběhla se do čela, k chlapci který je vedl. "Eh, omlouvám se, ale…" hledala vhodná slova. "Jsi ten, kdo si myslíme, že jsi?" Vzadu holky zahučely něco jako "Ta je blbá!" a ona je jen spražila pohledem.
"Nemůžu vědět, kdo si myslíte, že jsem," odpověděl vyhýbavě a dál jí nevěnoval pozornost. Ona se ale nenechala tak lehce odbýt.
"Fajn. Tak jinak. Jsi Itachi, že jo,"
Zastavil se a pohlédl na ni. Netvářil se moc překvapeně, ale něco přesto naznačovalo, že není moc v pořádku, že něco tuší. Dívky na něj upíraly pohledy plné přesvědčení. "Ano, to jsem," odpověděl. "Těší mě."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář