Anko se rozhodla nechat Kenshina dostatečně dlouho čekat. Se zlomyslným úsměvem přišla až hodinu po tom, co měli dohodnutý sraz na trénink. Nikdy neměla Kenshina ráda z televize, bylo jasné, že naživo jí bude o to méně sympatický.
Došla k lesu a rozhlédla se. Nikde ho neviděla. Nejdřív jí napadlo, že nevydržel čekat, potom, že udělal to samé co ona. Teprve po chvíli vzhlédla a podívala se na větev jednoho ze stromů. Kenshin tam seděl, opřený a spal. Anko se vztekla, jak si představoval spát, když ho chtěla naštvat? Sebrala ze země klacek a hodila ho po něm. Překvapeně zamrkala, když Kenshin seskočil dolů a k nohám mu dopadl klacek rozseknutý vejpůl.
"Dost, že si tady," zavrčel. "Tak dlouho ti trvalo upravit si make up? Neměla ses snažit, výsledek je příšernej."
"Pořád to není tak příšerný, jako tvůj obličej," odsekla Anko naštvaně.
"Sklapni," zavrčel. "Máme začít s tréninkem, tak ať už je to za náma. I když s takovým polenem jako ty, to bude něco strašnýho."
"Nejsem takový poleno, jako ty," ohrnula nos Anko. "Tak dělej, co se budeme učit, nebudu svůj drahocenný čas mrhat na tebe," rozhodla se hrát si na rozmazlenýho fracka.
"Fajn, vezmi si tohle," hodil jí něco dlouhého. Anko to chytila a zjistila, že drží katanu v pouzdře.
"S timhle budu bojovat?" zeptala se nevěřícně.
"Proč bych tě jinak učil já?" odpověděl otázkou Kenshin a ukázal na katanu v jejích rukou. "Katana, má pochvu, čepel, chránič ruky a rukojeť, zlehčeně pro tebe. Za rukojeť se drží, aby si ji nechytla za druhou stranu," popisoval sarkasticky.
"Nejsem blbá!" štěkla a vytáhla katanu z pochvy. "Tohle se vráží do nepřítele," ukázala na hrot a použila hlášku ze Zora. "A krají to jak salám, nic víc vědět nepotřebuju."
"Fajn, jak myslíš. Špatně ji držíš," upozornil.
"A jak jinak ji mám asi držet? Prstama?" zeptala se Anko, která svírala rukojeť dlaní.
"Za prvé, drží se oběma rukama, za druhé, svíráš ji moc křečovitě, takhle bys toho moc nezabila," ušklíbl se Kenshin.
"Fajn, mistře," pronesla ironicky a chytila katanu oběma rukama.
"Máš čepel na špatný straně," upozornil a koutek mu cukal nahoru.
"Nejsem blbá, to je naschvál," oponovala Anko a otočila ji. Zamáchala katanou nahoru a dolů a představovala si, jak rozsekne Kenshina. Usmála se při tom.
"Tohle bude dlouhý," zamumlal Kenshin, když sledoval, jak amatérsky si Anko počíná. Anko ho zaslechla a ušklíbla se.
"Na konci tohohle všeho, to budu s mečem umět líp než ty," řekla sebevědomě.
"Učim tě já, když nebudu chtít, nebudeš," zavrtěl hlavou Kenshin a vytáhl svou katanu. "Tak, začneme, fajn? Zaútoč na mě."
Anko pozvedla katanu a pak se zarazila. "Co když ti ublížím?" zeptala se nejistě. Neměla ho moc ráda, ale nechtěla mu přivodit zranění. Kenshin se místo toho dal do tichého, sarkastického smíchu.
"Ty a ublížit mě? Ani ve snu," řekl posměšně a Anko se zamračila.
"Jak chceš," řekla a napřáhla se. Sekla po něm mečem seshora a on jí vykryl svou katanou. Přetočil svým mečem a praštil jí plochou stranou přes ruku a ona tak upustila svou zbraň. "Au," sykla, i když se jí nic nestalo.
"Já to říkal," ušklíbl se. "Tak zaprvé, byla jsi naprosto nekrytá, kdybych chtěl, už jsi mrtvá. Zadruhé, útočíš bezmyšlenkovitě a brutální silou, musíš útočit rychle, ladnou silou a přemýšlet u toho, jinak je soupeř krok před tebou. Zatřetí ten postoj byl příšernej. A začtvrté, uvažuj dopředu, předvídej soupeře, jen tak můžeš zvítězit."
Anko odhodlaně sebrala svůj meč ze země. "Fajn, fajn, šéfe, budu tě poslouchat," zahučela. Znovu se postavila, alespoň se pokusila, do útočné pozice.Kenshin ji zarazil.
"Stojíš blbě," upozornil ji. "Dej tu katanu níž, tak, aby sis celou čepelí bránila prakticky celé tělo." Anko ho poslechla. "A stůj pevně, jinak tě každé slabé vychýlení donutí sednout na zadek." Anko se mírně rozkročila a přenesla váhu na obě nohy, aby měla stabilitu. "Fajn a rozmysli si, kam zaútočit."
Kenshin se postavil do své obrané pozice. Anko si ho prohlížela a zjistila, že se brání dokonale. Neměl jediné místo, kde by ho mohla zasáhnout a když ano, buď by uhnul, nebo zasáhl i on ji. Myslet dopředu, to jí říkal, že?
Nebyla dost daleko, aby se rozběhla, tak se jen napřáhla a sekla mu do výšky krku, nastavil tam svou katanu a dva kovy do sebe s řinkotem narazily. Anko zabolely ruce, takovou sílu vážně nečekala. Pustila katanu a začala s mávat rukama, jako by chtěla zaplašit bolest.
Kenshin se ušklíbl. "Proto máš duchovní sílu, musíš pomocí ní odlehčit náraz. Nebudou tě potom tak bolet ruce."
"Říkáš brzo," zavrčela Anko. Měla teď sto chutí ho kopnout do zadku. Tohle jí udělal schválně! "Ani nevim, jak to udělám!"
"Soustřeď se. Prostě se jen soustřeď na náraz a nedovol mu projít mečem do tvých rukou," řekl kenshin a znovu dal meč do obrany. "Tak znovu."
Anko vzala meč, ruce jí trochu bolely, ale nechtěla to před tím prckem dát najevo. Říkal soustředit se a zastavit ten náraz. Dobře, pokusila se připravit na náraz a veškerou energii soustředit do rukou jako vnitřní štít, i když nevěděla jak přesně. Ale nemohlo to být nic těžkého.
Znovu udeřila a Kenshin odrazil její útok. Znovu ucítila brnění, ale nebylo tak silné, udržela meč v rukou a přetlačovala se s Kenshinem. "Dobře," pochválil ji chladně. "Teď zaútoč na nohy," řekl jí a ona poodstoupila a máchla mu mečem na nohy. Odrazil to. "Znovu nahoru," řekl. Teď opakovali dva údery stále dokola. Anko bolely ruce, ale mlčela a dělala co má. Tenhle prcek ji totiž nedostane.
Po delší chvíli si sedla na zem a odpočívala. Kenshin v klidu stál. "Docela ti to jde," řekl nezúčastněně. "Možná nakonec nebudeš takový střevo."
"Pochyboval o tom snad někdo?" zeptala se Anko do větru a spokojeně se ušklíbla. Tomu prckovi ještě ukáže, ten se bude divit.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář