„Zase jde pozdě. Proč vždycky musí přijít pozdě?“ řekla dívka a netrpělivě přecházela z místa na místo.
Její společník se dál díval do zamrzlého potoka.
„Vsadím se, že Kenshin bude mít dostatečné odůvodnění svého pozdního příchodu,“ řekl Mikami, který seděl na jednom z kůlů v zábradlí.
„Myslím, že jsme čekali dost dlouho,“ promluvil konečně Itachi a narovnal se. Zrovna se chystal doříct svůj názor, když se z nedalekého lesa ozvaly kroky a pohvizdování. Z ranního přítmí vyšel kluk ve stejném věku jako jeho společníci. S klidem si hvízdal a fakt, že jde o tři hodiny pozdě ho nejspíš vůbec nezatěžoval.
„Čau lidi, děje se něco?“ řekl, když došel dostatečně blízko.
„Kenshine!!“ vyjela Iriko a měla sto chutí mu jednu vrazit.
„Huh? Provedl jsem něco?“ zeptal se nechápavě Kenshin.
Iriko došla trpělivost a naprosto vzdala jakýkoliv pokus o rozumnou komunikaci.
„Jdeš pozdě Kenshine,“ řekl Mikami a seskočil z zábradlí.
„Huh? Opravdu?“ řekl a bylo vidět, že o tom nemá opravdu ani ponětí.
„Kenshine, ty seš tak blbej,“ řekl naprosto klidně Itachi a dál pozoroval led v potoku.
„Ty....“ řekl Kenshin a zrudl vzteky.
„Dost hádání,“ přerušil je Mikami „Dostaly jsme úkol, tak ho splníme.“
„Úkol?“ řekl zmateně Kenshin „Myslel jsem, že jdeme na jídlo.“
Iriko klesla hlava. Jak může bejt někdo tak pitomej?!
„Vidíte támhle ten strom?“ ukázal Mikami a ignoroval Kanshinův zmatený výraz „Musíme ho dostat odsud doprostřed města.“
Všichni tři se podívaly na strom, který trčel z lesa. Mohl být tak
„Proč ho prostě nemůžou pokácet a odnést sami? Proč na to potřebuju nás?“ řekl Kenshin a bylo vidět, že se mu do jakékoliv aktivity nechce.
„Ten strom musí být odťat čistým sekem, takže potřebujeme nějaké démony, kteří to zvládnou. A vy máte zrovna volno,“ vysvětlil Mikami.
„Ale já ještě nesnídal a jsou Vánoce,“ postěžoval si Kenshin.
„Kenshine, ty pitomče,“ neudržela se Iriko a dala mu po hlavě.
„Au, to bylo za co?“
„Ty seš tak neschopnej,“ zahrnovala ho dál nadávkami.
„To bude dlouhý den,“ řekl Itachi, když viděl, jak Kenshin schytal další ránu od Iriko.
„Itachi nechá roztát sníh kolem stromu. Kenshin a Iriko zatím vyběhnou nahoru a přivážou ke kmeni provazy,“ vysvětlil Mikami.
Kenshin a Iriko se začali soustředit . Itachi si připravoval Sirky.
„hmm,“ řekl,Napil se saké a z pusy mu vyšlehly plameny.
„Jdeme na to,“ řekl Kenshin a s Iriko vyběhli po kmeni nahoru. Podle pokynů přivázali jednotlivě provazy a seskočili dolů.
„A teď tohle,“ řekl Mikami a vytáhl z batohu velkou dýku. Trochu poodstoupil a připravil se.
„Až začne padat, držte pevně lana,“ řekl. Všichni tři kývli a v ruce drželi lana visící ze stromu.
nůž byl vržen a přesně přeťal kmen stromu. Strom začal padat k zemi. Všichni tři zatáhli za lana. Strom se zastavil pár centimetrů nad zemí.
„Místo toho, abych ochutnával vánoční speciality , hraju si tu na dřevorubce,“ řekl Kenshin, kterého dnešní úkol nijak nevzrušoval.
„Kenshine pozor,“ zakřičela Iriko, která si všimla, že mu jedno z lan vyklouzává z ruky.
Pozdě. Další následovalo první. Ostatní neunesli tíhu stromu a i jejich lana vyklouzli z ruky. Strom dopadl do měkkého sněhu.
„Kenshine!“ řekli Iriko a Itachi zároveň.
„No promiňte,“ řekl omluvně.
„Ach Kenshine,“ řekl mikami.
„Kenshine, ty zabedněnče,“ řekla Iriko a hodila po Kenshinovi kouli sněhu.
Kenshin ze sebe setřásl sníh a oplatil Iriko hod.
Itachi se díval na jejich „házenou“ a v sám pro sebe si říkal, proč se s nimi zahazuje.
Byl tak ponořený do myšlenek, že nestačil uhnout a jedna koule ho zasáhla do obličeje.
„Kenshine,“ řekl a zrudl vzteky.
Kenshin si uvědomil chybu a začal couvat.
Itachi dlouho z pomstou nečekal. Jedna sněhová koule, mířená na Kenshina, následovala druhou. Všechny ho zasáhly až seKenshin svalil do sněhu.
„Itachi,“ řekl Kenshin podrážděně a rozhodně tuhle porážku nechtěl nechat jen tak. Zanedlouho začali vzduchem lítat sněhové koule. „Jsou to přece jenom pořád děti,“ řekl Mikami když viděl, jak se baví. Nechtěl je rušit, takže si sedl na nedaleký balvan a počkal až je to omrzí. Válka mezi Kenshinem, Iriko a Itachim začal nabírat obrátky. Itachi zapojil svůj Sharingam, aby odhadl dráhu sněhových koulí. Kenshin několikrát použil svoje schopnosti a Iriko využila svých vědomostí a naprosto dokonalého ovládaní energie. Mikami je přestal vnímat a doufal, že se nepozabíjejí. Začetl se do knížky kterou mu věnovala Naomi, takže si nevšiml Kenshinova úšklebku a sněhové koule mířené na něj. Zasáhla ho přesně. Kenshin se válel po zemi smíchy, zatímco si Mikami setřepával sníh z vlasů. Mikami s klidem zaklapl knihu a slezl z balvanu. „Nemůžu uvěřit, že jsem ho trefil,“ řekl Kenshin v záchvatu smíchu. „Kenshine, to není legrace,“ řekla varovně Iriko, která věděla, že tohle se bez trestu neobejde. Než stačil Kenshin cokoliv udělat, Mikami ho přivázal k nedalekému stromu. „Hej,“ vztekal se Kenshin a snažil se uvolnit provazy. Itachi vycítil šanci a v dlaněmi vytvořil další sněhovou kouli. „Začínám se bavit,“ řekl a s úšklebkem se díval na Kenshina. Iriko pochopila, co se chystá Itachi udělat. Chvíli váhala, ale pak i ona sebrala ze země sníh. Mikami ani jednomu nebránil a znovu otevřel knihu. Zanedlouho uslyšel Kenshinovi vzteklé poznámky. „Doufám, že se bavíš Kenshina?!“ řekl Itachi, který se rozhodně bavil. „Kdy toho vy dva necháte,“ řekl Kenshin, který měl sněhu po krk. Byl mokrý a sníh měl všude. „Až se nám bude chtít,“ řekl Itachi „Iriko?“ „Sněhu je kolem dost,“ řekla Iriko a hodila po Kenshinovi další kouli. Itachi nezůstával pozadu. „Až budu moct, tak...“ vztekal se Kenshin. Itachi nebral jeho výhružky vážně a pokračoval. Uplynulo deste minut. Kenshin byl mokrý skrz na skrz a pomalu vypadal jako sněhulák. „Myslím, že to stačí,“ řekl Itachi. iriko kývla. Navíc jí začínalo být Kenshina líto. Mikami ho pustil a Kenshin ze sebe sklepal sníh. „Je čas se vrátit do města,“ řekl Mikami a vzal do ruky několik lan. Ostatní ho následovali. Kenshin sledoval Itachiho výrazem plný nenávisti. „Já ho.... jednou mu..... on něco....“ říkal si Kenshin. Očima zabloudil Iriko, která nemohla odtrhnout oči od Itachiho. Už několik dní ji v hlavě ležel nápad a pokaždé, když si na něj vzpomněla, tváře ji zrudly. Došli doprostřed města, kde už bylo pro strom nachystané místo. „Tady ho můžete pustit,“ řekl Mikami a pustil lana. Ostatní udělali to stejné. „Jdete trochu pozdě,“ řekl jeden z organizátorů. „Měli jsme menší zdržení, kvůli..... sněhu,“ řekl Mikami. „Tak honem, už mám hlad,“ řekl netrpělivě Kenshin. „Myslím, že je vše v pořádku,“ řekl organizátor a díval se do papírů „Můžete jít.“ „Skvělý,“ řekl Kenshin „Když si pospíším, ještě na mě něco zbude.“ „Kenshine, ty myslíš jenom na jídlo,“ řekla vyčítavě iriko. „Výjimečně s Kenshinem souhlasím,“ řekl Mikami „Taky mi vyhládlo.“ Itachi sice nic neřekl, ale bylo vidět, že i on by si dal něco k jídlu. „Tak honem, jinak nám všechno vyjí,“ řekl Kenshin a už si to mířil k stánku s jídlem. „Musím uznat, že jsi měl dobrý nápad,“ řekla Iriko a pochutnávala si na vánoční specialitě . Kenshin jen kývl, protože přes jídlo v puse nemohl mluvit. „lovče, jak slavíte Vánoce?“ zeptala se Iriko. „Vánoce? No....“ začal Mikami „Ani nevím. Minulý rok jsem..... spal, předminulý.... no zase nejspíš spal.“ Iriko svěsila hlavu. To je marný. „A co děláš ty, Kenshine?“ zeptal se Mikami. „Já?“ řekl Kenshin a v hlavě formuloval větu, aby nezněla stupidně. „No.... já čtu si,“ řekl Kenshin a zabral se do další misky. on a číst, nevěřila Iriko. „Abyste věděli,“ naklonila se k nim dívka z restaurace „Každý rok tu sedí téměř celou noc, pak se toulá po městě a brzo ráno je tu zas,“ šeptala, aby je Kenshin neslyšel. „Copak Kenshin tráví Vánoce takhle?“ řekla Iriko. Iriko se podívala na Kenshina, který se ládoval další miskou. Nebylo na něm vůbec poznat, že by ho každoroční samota nějak poznamenala, ale přece.... „O Vánocích by nikdo neměl být sám,“ řekla. „S tím nic nenaděláš,“ řekl Mikami. „No, už musím jít,“ řekl Miakmi po chvilce a vstal „Přeju pěkný den,“ rozloučil se.Itachi taky vstal, připraven odejít.Iriko se podívala na Kenshina, který byl nejspíš odhodlaný tu zůstat dokud nepraskne. „Tak se měj,“ řekla Iriko a rozběhla se za Itachim. „Itachi-kun!“ snažila se ho Iriko zastavit. Itachi se zastavil a nechápavě se otočil. „Co je?“ Iriko se zastavila a snažila se popadnout dech. „Vím, že nemáš Kenshina rád, ale takhle trávit Vánoce není správné,“ začala „AMikami nejspíš taky netráví Vánoce nejužitečněji.“ „A co s tím chceš udělat.“ „Uspořádat u Kenshina večírek, ale potřebuju tvoji pomoc.“ „Proč bych to měl dělat?“ „Ať je Kenshin jakkoliv šílený a trhlý, nezaslouží si strávit Vánoce sám.“ Itachi chvíli mlčel. I on ztratil rodinu, takže snad trochu chápal Kenshina. „Dobře,“ řekl nakonec. Iriko se nadšeně usmála. „Díky.“ „Co chceš, abych udělal?“ „No musí to být překvapení, takže potřebuju, abys Kenshina zdržel ve městě až do večera. Já zatím všechno u Kenshina připravím a rozešlu pozvánky.“ „Chceš, aby celý den trávil s Kenshinem?“ „Prosím! Hlavně ho pak večer musíš přivést domů.“ „Jestli je to nutné,“ řekl a zamířil zpátky ke Kenshinovi. „Díky, jsi úžasný Itachi,“ zakřičela na něj Iriko. Itachi nebyl zrovna nadšený, že bude muset na celý den zabavit toho šaška. Iriko si to namířila rovnou do Narutovi domu. Cestou potkala Nari a Dankena. Dankenovi se nápad líbil, hlavně při představě, že bude taky pozván do stejné místnosti, jak Iriko. Nari jenom kývla, že přijde. „Rád ti pomůžu s čímkoliv budeš chtít,“ nabídl se ochotně Danken. „Díky ,“ řekla Iriko a pomoc ochotně přijala. „Nari?“ podívala se na Nari. Ta znovu kývla, že taky pomůže. Všichni tři dorazili ke Kenshinově domu. „Bože, ten tady má bordel,“ neudržela seIriko, když uviděla nepořádek. „Jen klid, když je tu Danken, nepořádek nemá šanci,“ řekl Danken a vrhl se na úklid. „Tak mi půjdem zatím nakoupit,“ řekla Iriko a s Nari zanechali Dankena a nepořádek o samotě. „Itachi, myslel jsem, že jsi odešel?!“ řekl Kenshin, když uviděl Itachiho, jak si to znovu míří k němu. „Kenshina,“ řekl Itachi. „Huh?“ „Dostal jsem hlad,“ řekl Itachi a posadil se. „Tak si to užij, já jdu domů, jsem unavený,“ řekl Kenshin. „Ne počkej,“ řekl Itachi a připadal si, jako naprostý tupec. „Cože?“ „Dej si ještě,“ řekl Itachi, kterého nic lepšího nenapadlo „Zvu tě.“ „Tohle je nějaký divný...ale jídlo nikdy neodmítnu,“ řekl Kenshin a znovu se posadil. Doufám, že ho to zdrží aspoň na pár hodin, pomyslel si Itachi. Iriko se zatím s Nari vrátila z nákupu. „TedaDankene,“ řekla, když uviděla, co všechno Danken zvládl. Všechno se lesklo čistotou. Danken se usmíval stejně zářivě, jako podlaha. „Teď ještě někdo musí roznést pozvánky,“ řekla Iriko vytáhla svazek papírů. Ani nedokončila větu a Danken už je držel v ruce. „Vy dvě se postarejte o občerstvení, já se postarám o to, aby každý dostal pozvánku.“ „Díky Dankene,“ řekla Iriko.Dankenovi zazářili oči, když mu Iriko poděkovala. „Pro tebe jen to nejlepší,“ řekl a zmizel. „Ale děláme to přece pro Kenshina,“ řekla Iriko do prázdna. Při vyslovení Kenshinova jména Nari Zamrazilo. „Už mám dost,“ řekl Kenshin. Itachi se podíval na hodiny. Dvě odpoledne. Ještě aspoň čtyři hodiny. „Kenshine počkej,“ zdržel ho Itachi. Snažil se vymyslet cokoliv, co ho zdrží. „Co zas? Jsem unavený, chci jít spát.“ „Potřebuju s něčím pomoct,“ řekl Itachi. „Ty? Pomoct?“ řekl nevěřícně Kenshin „A s čímpak?“ „No... čištění.“ „Čistění?“ „Jeden na to nestačí.“ „No, ne díky,“ řekl Kenshin a zamířil pryč. „Srabe,“ řekl Itachi a věděl, že na tohle ho dostane. „Jakže?“ „Srabe,“ zopakoval Itachi. Kenshin zrudl vzteky. „Tak fajn, jdeme na to,“ řekl Kenshin vyzývavě. Neodvolí, aby mu ten náfuka Itachi říkal srabe. Itachi si oddychl a požádal o účet. „Děkujeme a doufám, že přijdete zas,“ řekl majitel a podal mu papír s účtem delším než seznam lidí ve městě. Kenshin se nevinně usmíval. „Díky za oběd a snídani,“ řekl, zatímco se Itachi skláněl nad nekonečným účtem. Za tohle zaplatí, řekl si Itachi. „Fajn, jdeme na to,“ řekl Danken, který se schovával na střeše Mikamiho domu. Hodit pozvánku do jeho schránky bral jako vážnou misi. Čekal až Mikami vyjde ven, aby mohl hodit pozvánku do schránky. „Konečně,“ řekl,když uviděl Mikamiho, jak vychází ven. Počkal až zajde za roh a seskočil z střechy. Vytáhl pozvánku od Iriko a zasněně se na ni podíval, pak ji hodil do schránky. Ani ji nestačil zavřít, když uslyšel kroky. Rychle se schoval za jeden strom. Mikami se vracel zpátky do domu. „Co to?“ řekl, když uviděl obálku ve schránce. Vyndal ji a otevřel. Rychle si přečetl obsah a stejně rychle mu došlo o co se tu jedná. I s pozvánkou zamířil pryč. „Skvělé, máme spoustu času,“ řekla Iriko. „Iriko?“ ozvala se Nari. „Ano?“ „Víš... no... neměl by tu být.... stromek,“ řekla. „Měl, ale Kenshin tady nemá žádné ozdoby, dokonce ani jedinou žárovičku.“ „Nevadí, doma toho mámě spoustu,“ řekla Nari „Dojdu pro ně.“ Iriko kývla. „Já seženu stromek,“ řekla a zamířila k dveřím. „Kampak?“ řekl Mikami, který stál za dveřmi, zrovna, když je Iriko otevřela. V ruce měl strom a v druhé krabici s ozdobami. „Lovče, co tu...?“ „Dostal jsem pozvánku,“ řekl a ukázal obálku. „Ano, ale máte přijít až večer,“ řekla zmateně Iriko „A na co ten strom?“ „Pro Kenshina, bylo mi jasné, že doma nebude mít ani větvičku. Tak jsem jeden přinesl.“ „A kde je vůbec Kenshin, nechce se mi věřit, že je pořád venku.“ „Je s Itachim,“ řekla Iriko a vzala si od něj stromek. „S Itachim? Bez dohledu?“ „Poprosila jsem ho ať ho zabaví.“ „Jsem zvědavá jestli aspoň jeden z nich dojde aspoň trochu vcelku,“ řekl Mikami. „Stínové koule,“ ozvalo se lesem. „ ohnivé koule,“ ozvalo se hned po tom. „Já tě dostanu,“ řekl Kenshin a neotálel s dalším útokem. „Zkus mě chytit,“ pokoušel ho Itachi. Tohle bylo určitě lepší než nějaké čištění. Po další hodině oba padli na zem vyčerpáním. „Ještě jsme neskončili,“ řekl Kenshin a vstal. Itachi se podíval na oblohu, kde už se začali objevovat hvězdy. „Ale skončili,“ řekl Itachi „Měl bys jít domů,“ dodal. „Proč domů?“ „Koukej mazat,“ řekl Itachi „Celej den se tady s tebou zahazuju, tak mi udělej tu laskavost a padej domů.“ „Dobře, dobře,“ řekl Kenshin a zamířil domů. Itachi ho následoval. „A ty jdeš kam?“ řekl Kenshin. „Co je ti po tom?“ Kenshin se s dalšími otázkami neobtěžoval protože znal Itachiho. Zastavil se až před dveřmi. Podezíravě se na něj podíval. „Ty mě sleduješ?“ Itachi neodpověděl. Kenshin se na něj pořád díval. „Tak otevřeš ty dveře?“ vyjel na něj Itachi. „Co to s tebou dneska je?“ řekl nechápavě Kenshin a stiskl kliku. „VESELÉ VÁNOCE!!!“ ozvalo se, jakmile se dveře otevřely dokořán. Kenshin se s úžasem díval na zaplněný pokoj. Byly tu snad všichni. Iriko,Nari,Danken,Mikami, Naomi,Zero,Takayuki a další. „Veselé Vánoce,“ řekl nakonec Kenshin a rozhlížel se kolem. Vždycky byl na Vánoce sám až na vyjímky,kdy cestoval s Naomi, Nari a ostatními démony. Nikdy neměl stromek ani dárky. „Líbí?“ řekla Iriko. „To ty?“ řekl Kenshin „Takže proto se Itachi choval jako idiot.“ „Slyším tě Kenshine,“ řekl Itachi, který prošel kolem. „I přes všechny tvoje vylomeniny, na Vánoce by nikdo neměl být sám,“ řekla Iriko „A Mikami se dneska nejspíš taky moc nevyspí,“ řekla a ukázala na Mikamiho, který do sebe lil už minimálně sedmou skleničku. „Nevím, co říct,“ řekl Kenshin. „Třeba kam šel Itachi,“ řekla Iriko a rozhlížela se kolem. Když ho zahlédla okamžitě za ním zamířila. „Itachi?!“ řekla Iriko „Díky, že jsi to dneska s Kenshinem zvládl,muselo to být určitě hrozné.“ „Hmm.“ „Víš... no.... Itachi... já,“ koktala Iriko. „Hmmm?“ „Veselé Vánoce,“ řekla a strčila mu pod nos balíček. Itachi se překvapeně díval na dárek a pak na rudnoucí Iriko. „Díky,“ řekl po chvíli a vzal si dárek. Iriko se rozzářila, jako vánoční stromeček. „Iriko?!“ řekl Itachi, když se Iriko otočila a chystala se odejít. „Veselé Vánoce,“ řekla Iriko a usmála se znovu. „Nechápu, co na něm vidí,“ řekl Kenshin a Danken zároveň. „Veselé Vánoce,“ řekla Iriko a oboum podala balíčky. „Jéééé, díky Iriko,“ řekl Kenshin a nadšeně si vzal dárek. „Iriko,“ řekl dojatě Danken. „Tak se bavte!“ „Nemůžu...“ „...uvěřit....“ „....že jsem...“ „....dostal...“ „...dárek...“ „... od Iriko,“ řekli postupně Danken a Kenshin. „Můj je větší,“ řekl Kenshin. „Můj je líp zabalený,“ oponoval Danken. „Mě ho dala, jako prvnímu.“ „Protože seš tak vlezlej.“ Večírek se protáhnul až do rána, kdy se všichni začali rozcházet. Mikami to trochu přehnal s pitím a po cestě si zpíval nějakou písničku. Poslední zůstaly Kenshin,Iriko a Itachi. „tak to byly ty druhé,nejlepší Vánoce,“ řekl Kenshin „Ale jsem utahaném jak pes.“ „Tak se měj Kenshine,“ řekla Iriko. „A užij si úklid,“ řekl Itachi. „Cože? Úklid?“ řekl Kenshin „Počkejte!!!!“ Konec
„Copak jenom spíte?“ řekl nevěřícně Kenshin, který měl výjimečně prázdnou pusu.