2.kapitola: Seznýmení se Zerem a nebezpečné ubytování
,,Konečně! Jídlo!"zvolala Iriko a padla před Restaurací. Zevnitř se ozývaly podezřelé zvuky a nějaký úchyl si zpíval.
,,I´m to sexy…"ozvalo se a následoval opilecký smích. May s Iriko se na sebe podívaly a vešly dovnitř.
Na židli seděl rozvalený Zero a kolem něj plno poblázněných dívek. Na první pohled bylo zřejmé, že je jeho mysl plně soustředěna pouze na dvě věci, a to na dívky a alkohol. Jako zázrakem však přece jen zaregistroval May a Iriko. Lusk prsty, mávl rukou směrem k východu a dívky uraženě odešly. Jedna dokonce i naštvaně zavrčela, ale nakonec následovala své kamarádky.
,,Čauky, koťátka."řekl Zero a klouzal pohledem po hlubokých výstřizích dívek před sebou, až skončil u stehen, která byla jen do poloviny zakryta mini sukýnkami. May i iriko si toho všimly a úchylně se pousmály.
,,Sakra, May, vypadáme jako úchylkové."zasmála se iriko.
,,A nejsme snad?"opáčila se smíchem May.
,,Tak vy už taky?"zeptal se Zero šťastně a překlopil do sebe další dávku saké. Iriko po něm hodila znechuceným pohledem a šeptem se obrátila na May.: ,,Mika je větší úchyl, než jsem si myslela."
,,To jo."přikývla May. ,,Ale mohly bychom ho využít."dodala a vilně se pousmála.
,,Nevím, jestli tě chápu správně, ale souhlasím."odpověděla Iriko a sjela na mol opilého Zera (který mezitím usnul na stole) lačným pohledem. Dívky se na chvíli každá pohroužily do svých myšlenek, avšak vyrušilo je Mikovo hlasité zachrápání.
,,Ehm…Chrrr…Ještě trochu. Jó, ták…Tak je to správně..Mmmm…Yaeh, výborné..."mumlal ze spaní Mika a střídal v pololeže podivné polohy.
,,Je to vážně úchyl. Tady to ale udělat nemůžeme."upozornila Iriko.
,,Tak ho nějak nenápadně přesuneme někam do soukromí."zamrkala May.
,,No jo, ale kam?"oponovala zkroušeně Iriko a May si smutně povzdechla. Budou to muset odložit alespoň do doby, než si najdou nějaké pěkné místečko…
-druhý den ráno-
Ranní paprsky pronikly oknem dovnitř a místností se rozlehlo hlasité zívnutí. Itachi vstal a rozespale se šoural do koupelny. Doufám, že se dneska budu líbit. Pomyslel si a pohledem přejel svou hygienickou zásobu. Chňapl po šampónu Head and Shoulders a chystal se osprchovat. Tuhle značku šampónu mu doporučil jeho přítel Kaitsuki a Itachi byl zatím s výsledkem spokojen.
Umyl se, učesal se a oblékl se, načež si hodil na opasek dýku a vyšel ven. Měl příšernou chuť na svůj oblíbený ramen, a proto zamířil rovnou k restauraci. Spokojeně nakráčel dovnitř, ale strnul uprostřed pohybu. U jediného stolu seděl Zero spolu se dvěma dívkami. Všichni tři měli hlavy opřené o desku stolu a všichni tři spali.
,,Áááá! lovče, už zase!!"začal křičet Itachi a zburcoval tak po ránu půl vesnice.Ti tři sebou trhli, avšak probudila se pouze May a iriko. Zero jen něco zamručel a spal dál.
,,Neudělal vám něco?"zeptal se dívek starostlivě Itachi. ,,Asi byste měly jít za upírkou Tomoko. Hledá vás."dodal Itachi a vrhl na chrápajícího Zera opovržlivé pohled.
,,Nás?"lekla se Iriko. ,,Co chce?"
,,No…Vy jste si nevšimly těch plakátů všude okolo?"řekl Itachi a dal si ruce do kapes tak, jak to má běžně ve zvyku.
,,Jé, my jsme slavné, May!"žasla nad plakáty Iriko a přistoupila blíž, aby si jeden co visel na zdi hned vedle pořádně prohlédla. May ji ihned napodobila.
,,Jo, ale proč tam vypadám zase jako debil?!"zařvala pobouřeně May a strhla plakát ze zdi.
,,To není pravda."konejšil ji Itachi, ale marně, protože May právě naštvaně trhala plakát na miniaturní kousíčky. Když se uklidnila, usmála se na Itachiho oslnivým úsměvem a ten se mírně začervenal.
,,Zavedeš nás k Tomoko?"zeptala se Iriko.
,, Pojďte za mnou!"zavelel mladík a zamířil k domu, v němž sídlila Tomoko.
-cestou-
,,Hej ty, Itachi, jak se ti tady žije?"ptala se zvědavě Iriko.
,,No není to nejhorší."povzdechl si Itachi.
,,Copak?"zeptala se May. Itachi se zarazil. Má jim povědět o svém problému s Tomoko? Raději ne.
,,Hej, co jste dělaly v restauraci s Mikou?"zeptal se Itachi, aby nějak zamluvil předchozí téma.
,,Možná se budeš divit, ale nic neslušného. Dorazily jsme včera večer a neměly jsme kde přespat. On už tam dávno byl, ožralej jak nevím co."vysvětlila pohotově May.
,,Aha."pokrčil rameny Itachi. Poté se zastavil před velkým domem. ,,Tak jsme tady. Doupě Tomoko." Nato vešli dovnitř a za chvíli už stáli před dveřmi. Zrovna se chystali zaklepat, když zevnitř uslyšeli křik.
,,Co si o sobě myslíš, Mikami?!? Takhle se flákat!"zuřila Tomoko.,,To je naposledy, co jsme tě museli odtahovat!"
,,J-Jistě."koktal Mikami.
,,Na, tu máš misi. Přečti si to a zmiz už!"Tomoko znovu usedla za stůl, který byl nyní vlivem jejího vzteku zpřelámán na dvě poloviny.Mikami raději rychle zmizel.
Itachi tiše pootevřel dveře. ,,Ehm…upí...em..Tomoko?"vysoukal ze sebe a strčil hlavu dovnitř.
,,Co je?"
,,No, našel jsem je."vyhrkl nejistě Itachi a s obavami sledoval její reakci.
,,Výborně! Alespoň jedna dobrá zpráva po ránu."řekla už trochu klidnější Tomoko. Itachi jedním pohybem ruky vyzval dívky, aby vešly. Poslechly a s hlasitým pozdravem se postavily před Tomoko.
,,Vítejte . Už na vás čekáme."usmála se Tomoko. ,,Asi jste si už všimly těch plakátů, které nechal natisknout Nariin otec." Při těchto slovech se May mírně zarděla a pohlédla na Itachiho, který rozpačitě sklopil hlavu. ,,Hlavní důvod vaší přítomnosti zde je, že na vás závisí osud vesnice. Osud nás všech." Tomoko po nich významně loupla očima. ,,Babička totiž vyslovila věštbu, podle které by měly do vesnice přijít dvě dívky z lidského světa. Ty dívky mohou vesnici buďto zachránit, nebo úplně zničit. Doufám, že je to ta první možnost."
May a Iriko na sebe rozpačitě koukly a pokrčily rameny.
,,Cítím z vás zvláštní a jedinečné schopnosti. Věřím vám."pokračovala Tomoko., protože nikdo jiný nehodlal promluvit. ,,Tak a máme to vyřešený. Prozatím budete bydlet u Mikamiho."
,,TAK TO NÉÉ!"ozvalo se za nimi. ,,Já vás slyšel!"zuřil Mikami a snažil se při tom držet od iriko a May v dostatečné vzdálenosti.
,,Neboj se, Mikami, my ti neublížíme."usmála se andílkovsky May. Mikami zjevně v hloubi duše uvěřil jejím slovům a přistoupil blíž. Stejně se ale tvářil nedůvěřivě.
,,Mikami! Co tu děláš?! Nemáš být náhodou na misi?!"seřvala ho Tomoko a chystala se rozbít stůl. Pak si ale uvědomila, že ten už rozbitý je, a tak se raději uklidnila.
,,Naomi a Kaitsuki ji vzali za mně. Venčit psy je šíleně baví."pronesl Mikami znechuceně. Očima stále nenápadně pozoroval iriko a snažil se nemyslet na své ubohé vlasy.
,,Dobře. S Kaitsukim si promluvím později. Teď vezmi ty dvě k sobě a hezky je tam ubytuj."nařídila Tomoko. ,,A neodmlouvej!"dodala přísně, když viděla, že se Mikami chystá něco namítnout. Ten poté mlčky pokýval hlavou a rezignovaně vyšel z pracovny, zjevně smířený se svým osudem. May zamávala Itachimu a spolu s Iriko následovala Mikamiho. Itachi jí také zamával a červenou barvou své tváře by mohl směle konkurovat Nari.
-cestou k Mikamimu-
Mikami šel rázným krokem vepředu, udržujíc si dostatečnou vzdálenost, především od Iriko. Holky si tedy mohly v klidu popovídat.
,,Hej, myslím, že se Itachimu líbíš."prohodila tiše Iriko.
,,No proč ne. Mohl by se hodit…"usmála se šibalsky May. ,,A co ty a Mikami? Vidím, že vám to spolu fajně klape."dodala s úšklebkem.
,,To nikdy! S kýmkoli bych šla, ale s tím divným člověkem ne!"rozkřikla se uraženě Iriko.
,,Nápodobně."ozval se Mikami. Iriko zrudla a May se rozesmála na celé kolo.
,,Přestaň se smát!"zasyčela Iriko a dupla May na nohu. Když byl Mikami opět v dostatečné vzdálenosti, May pokračovala v hovoru.
,,Musíme je dostat pěkně popořadě. Hlavně aby na nás nepadlo podezření. Alespoň ne hned."
,,To je pravda."souhlasila Iriko a obě přidaly do kroku, aby dohnaly Mikamiho.
,,Kde vlastně bydlíš?"zeptala se ho May. Mikami se zastavil před jedním více bytovým domkem.
,,Přímo tady."řekl a vešel. O pár minut později dívky zjistily, že Mikami má menší byt ve druhém patře.
,,A kde budeme jako spát?"prohodila podrážděně Iriko.
,,No, ehm."odkašlal si Mikami. ,,Na to jsem nepomyslel."znervózněl. Není slušné nechat dívky spát na zemi. Ale ta Iriko vypadá vážně nebezpečně…Dumal Mikami.
,,Budete spát na zemi."prohlásil po chvíli mlčení.
,,CO?! Na zemi?! Jsi se zbláznil, ne?"rozzuřila se Iriko. May ji však chytla za paži.
,,Jasně, Mikami, nám to vyhovuje."May se pokusila o úsměv. Poté vrhla varovný pohled na Iriko, který naznačoval, aby v hádce dál nepokračovala, jinak by je to mohlo prozradit. Tedy, mohlo by to prozradit to, co chystaly. A to by nebylo.
,,Tak fajn. Ale musíš nám hezky ustlat."rezignovala naštvaně Iriko.
,,No dobře. Postarám se o to. A teď jděte. Běžte se třeba projít. Prohlédnout si vesnici."vyhazoval je Mikami.
,,Tak jo. Měj se."řekla May a odtáhla Iriko ven.
-venku-
,,Tohle bylo od Mikamiho sprostý, takhle nás vyhodit!"stěžovala si iriko, když s May kráčely ulicemi vesnice.
,,Neboj. Na něj taky dojde."ušklíbla se May a Iriko jí škleb oplatila.
,,Dámy! Copak tu děláte tak samy?"ozval se za nimi známý hlas. Otočily se a spatřily Zera. ,,Nechtěly byste se projít?"zeptal se, se svůdným úsměvem Zero.