11.zprava
Puvodne jsme se tohoto hotelu bali,protoze na rozdil od predchozich mezinarodnich hotelu se tento prezentoval jako indicky rodinny hotel. Vecer na nas vybaveni pokoju take pusobilo, jak rekla Hela, ze ma sve nejlepsi dny za sebou. Rano vsak ukazalo vsechno ve zcela jinem svetle. Pokud byste si chteli Indii uzit, pak v tomto hotelu. Uprostred zahrad s atriem, kde je bazen. Snidane se podava v rozlehle mistnosti, nebo venku pod stinnymi stormy s vyhledem na bazen, lehatka a houpacky. Pobihaji tu dva spokojeni psi a dve vypasene kocky. Velmi uklidňující pohled po zubožených zvířatech v Utarpradéši. K snidani podavali cerstvi vymackany pomerancovy dzus, pravou filtrovanou kavu a spoustu indickych pochoutek. Nechybeli ani krupave opecene tousty s domaci pomerancovou ci univerzalni mangovou {to je jako u nas rybizovou] marmeladou. Po dobre snidani jsme vyrazili do mesta. Byli jsme naladeni jiz od americanu, ktere jsme potkali v hotelu v Dilli, ze Jaipur je nejkrasnejsi a nejcistci mesto. Meli pravdu. Chytili jsme riksu a s kratkou zastavkou v bance, kde nam nezvykle rychle vymenili penize jsme dojeli do stareho mesta. Na prvni pohled je poznat, ze Jaipur je turisticky oblibene mesto, protoze na ulicich je mnoho kramku se suveniry. Nosi se zde zcela jine odevy. Siroke kalhoty s rozkrokem u kolen, u kotniku velmi stazene, jako na obrazcich z pohadek o turcich. Take se tu nosi siroke sukne a tuniky.
Prvni jsme navstivili Chram vetru. Bohate clenena fasada s mnozstvim vezicek, oken dokonce vykladanych barevnymi skly. Vchod je orientovan v zadni casti chramu s dvemi rozlehlymi nadvorimi. Kdyz postupne stoupate jednotlivymi patry, a nabizeji se dalsi, mate pocit, ze stoupate do nebe. Nahore v horkem dni pofukuje vetrik, ktery jakoby vysvetloval nazev chramu. Z nejvyssiho patra se oteviraji pohledy na hory, ktere obklopuji mesto s pevnostmi a zbytky hradeb. Udajne je dal poust. Na druhou stranou je videt do rusnych ulic s hlucnou a hustou dopravou. Ulicemi s neprebernym mnozstvim ruznych obchodu jsme dosli k Jantar Mantar. To je astronomicka observator postavena v 18. stoleti. Velke mnozstvi ruznych nove opravenych staveb, ktere slouzily k urcovani casu. Protoze napriklad v Indii je casovy rozdil 3-44 minut a zde je ho mozne pozorovat pomoci dopadu stinu a presne postavene objekty s presnosti 20 vterin. Dalsi objekty slouzily k pozorovani planet a hvezd. Postaveni lunarnich znameni a mnoho dalsich, kterym jsme nerozumeli. Zaujali nas zeny, ktere opravovaly kruhovy prostor vysypany antukou. To co by u nas delal parni valec, pneumaticka pechovacka, na to jim stacily dlouhe tenke tyce, kterymi rytmicky poklepavali na plochu pred sebou. Prazilo slunce, bylo velke teplo, dostali jsme hlad, tak jsme si v pruvodci nasli doporucenou vegetarianskou restauraci. LMB je v Jaipuru vyhlasena svymi sladkostmi. Chlapik v turbanu nam s usmevem otevrel dvere a vpustil nas do rozlehleho ochodu se sladkostmi, z ktereho na druhem konci vedli dvere do jeste vetsi restaurace. Ihned se nas ujali cisnici a uvedli nas ke stolu. Jidelni listek nas informoval, ze tato restaurace splnuje pozadavky HACCP, to nas naladilo natolik, ze jsme si objednali hned Lassi. Chteli jsme ho porad vyzkouset, ale strach z vitezstvi byl vetsi. Lassi je kysany mlecny napoj podavany na slano s korenim a bylinami, nebo na sladko s ovocem a orechy. Napoj bohu. Skoda, ze jsme to neobjevili driv. K jidlu jsme si dali kazdy neco jineho a promichali chute. Misto masa tu byl cerstvi syr cottage, mnohem hutnejsi nez u nas, takze pripominal tofu, ale chut byla lahodnejsi. Ptali jsme se vrchniho, zda je to z mleka ci soji, tak nas informoval, ze vetsina jejich vyrobku je z mleka. Jako prilohu nam prinesli chlebove placky plnene syrem, opet cerstvým nebo cesnekem. Mimochodem tyto placky jsou velmi dobre. Na zaver jsme si dali nejake typicke slakosti, asi tak o 100 procent sladsi nez u nas a plne kardmonu a kavu. To co jsme zhubli za predchozi dny,jsme nabrali tady. Hela se stala kandidatkou, kdyz uz ne na vitezstvi, tak alespon na ucast v celotaborove soutezi. S plnymi zaludky jsme vyrazili nakupovat. Tana s Igorem se vrhli do vyru nakupu sperku a kamenu. Tim je Jaipur prosluly. Ja s Pavlem jsme po par vterinach v klenotnictvi odesli, protoze to neni nas salek caje. Vysli jsme ven nakoupit neco jineho. Nebudu Vam prozrazovat, co jsme nakoupili, protoze bychom prozdradili darky, ale jedna zkusenost: s darky jsem se nechala nalakat na nakup pasminy, ani jsem o ni nemela zajem, jen tak ze zvedavosti. Kdyz jsem si vybrala, netusic cenu, zacalo to. Prodavac vyrkl 3500 rupii. Ja mela v penezence 500. Hned jsem chtela odejit, ale obchod zacal……. Kdyz jsme po 15 minutach prchali z obchodu volal za nami dokonce 200 rupii. To jsme byli ale tak vycerpani, ze nam nedosla vyhodnost nakupu. To same zazil Pavel, jen vyjadril zajem o nejaky nuz. Postarsi chlapik, ktery nas chvili pozoroval u zcela jineho poulicniho nakupu nas pod zaminkou, ze zna nasi zem a pomohl nam usmlouvat predchozi nakup odvlekl do sveho obchodu se stribrem a until neboheho Pavla do nakupu priserne drahych tepanych stribrnych nozu. Dokonce s nami zacal mluvit nemecky . V jednom okamziku se nam podarilo utect, ale oni si asi podavaji informace, takze hned na druhe strane ulice na nas volali nemecka madam, nemecky sir. A protoze jsme meli uz nejake tasky s nakupy, sesypali se na nas vsichni prodavaci jako moskyti. Meli jsme nakupu plne zuby. Chytili jsme riksu a ujeli do klidu hotelu. Uvedomili jsme si, ze je to posledni klidny vecer a tak nas Hela pozvala na sklenku vina v atriu u bazenu. Uzili jsme si krasny vecer. Trochu jsme se strachovali o Tanu a Igora, protoze v pul jedenacte vecer jeste nebyli zpatky. Ted je jedenact a konecne dorazili. Dlouho nakupovali a pak se trochu zamotali v krivolakych ulickach, kam dle jejich vyjadreni noha belocha nikdy nepachla. Igor to prirovnal k ruskemu vtipu: Chlap otevre lednici a z ni na nej zarve rajce: “zavri, zavri!”. Chlap: “Jezisi, mluvici rajce!”, Rajce: “Jezisi mluvici chlap!” S tim, ze rajce jsou indove a chlapi belosi. Ulicka, kterou sli vypadala, ze kazdou chvili skonci. Nakonec se dostali na vetsi ulici a zacali se ptat na polohu. Nikdo vsak nemohl rict na jake ulici jsou a kam maji jit. Nastesti potkali postarsiho dustojneho pana s na indy drahym autem a ten jim poradil. Ale oba si nebyli jisti, zda hi spravne pochopili. Nastesti v tu chvili proletala kolem indicka helikoptera a pan jim dokonce usmlouval kulantni cenu. Oba poprve jeli veloriksou. Tana strasila, ze pokud spadnou, mohli by si zlomit i vaz. Pilot helikoptery pochopil, ze jsou rusove a pozadal o “karandas” a mylo. Kdyz pero a mydlo dostal, zaril stestim a rikal, ze se bude zitra myt.