Náš pes Krejg
Asi nikdy nepřestanu žasnout nad tím, jaká je Krejg čistá duše. Měli jsme veliké štěstí, že jsme hned napoprvé natrefili na psa s tak výbornou povahou. Je absolutně neagresivní k cizím lidem i k cizím psům, i když je pravda, co se píše ve standardu, že číňani jsou zpočátku k lidem nedůvěřiví. Jako štěně se s radostí vrhal na každého, kdo prošel okolo, ale jak dospěl, začal se chovat zdrženlivěji. Jakmile se ale s člověkem seznámí, hned by se pusinkoval. Když se například jdeme na chatě projít, bezpečně se zastaví u branky každého, koho si oblíbil a vyhlíží, zda je doma. Pokud potkáme někoho známého při venčení, rozběhne se ho přivítat a nezapomene se při tom radostí točit dokola. A když má ten člověk třeba něco dobrého na zub, tak mu k tomu zatancuje. "To jste ho naučili?" ptají se neznalí, ale on se ten tanec dokola naučil opravdu sám. Projevuje tím tu největší radost. Občas se ale stane zvláštní věc: jakoby si rozdělil lidi na pozitivní a negativní. Jistě jste to taky zažili, nevíte proč, najednou se vašemu psu nelíbí člověk, který jde zrovna kolem a začne na něj poblafávat a vy nakonec zjistíte, aniž by jste toho člověka znali, že je to doopravdy nějaký bručoun. Překvapuje mě rovněž psí schopnost vycítit už předem, že se někdo vrací domů. Běží ke dveřím a začne jemně kňučet. Přitom já slyším všude jen ticho, ani auto, nic. A třeba několik desítek minut nic. Ale ten pes ví své a nemýlí se.
Všechny psy má moc rád a taky si s nimi rád hraje. Nejlépe na honěnou a okusovanou. (Tuhle hru hrají často a rádi doma s naší kočkou Mařenkou). Je pro mne velmi příjemný a uklidňující pohled na dovádějící a hrající si psy. Je to takové psí souznění, z jejich chování vyzařuje svoboda. Podařilo se mi naučit ho celkem přijatelné přivolání, takže venčení na volno v klidném prostředí s jinými psy není problém. Číňani nejsou příliš hlasití a zbytečně neštěkají, avšak když je zapotřebí hlídat, ozvat se svým hlasem a štěkotem umí.
Dlouho jsem se držela zásady, že pes do postele nesmí. Někde jsem si to přečetla. Krejg dokáže spát ve svém pelíšku nerušeně skoro celou noc, ale občas se stalo, že nad ránem přišel, asi se ujistit, kde jsme a já ho k sobě nakonec pustila. A od té doby mám pocit, že se jakoby více na nás upnul, že teprve tím začala naše "smečka" správně fungovat, že to je pro něj veliká odměna, za kterou je vděčný, že k nám prostě patří se vším všudy. On je vůbec velký mazel. Zajímavé je, že náš pes je mazlivější, než naše kočka. Kočka se nechá podrbat a odchází si po svém, ale pes by vám seděl na klíně celý den. Klidně.
Mají psi sny? Kolikrát si říkám, když ze spaní jemně poštěkává, hluboce oddychuje nebo škube nohama, jestli se mu taky něco zdá. Kdo ví?
Protože z celé rodiny psa nejvíc cvičím, krmím, trénuji a věnuji se mu já, jsem asi ten, kterého nejvíc poslouchá. Když ale jdeme ven všichni společně, Krejg si nás pořád počítá a shání dohromady. Běda, když se jeden z nás vzdálí. To si sedne a nechce jít dál, pořád se dívá tím směrem, kam dotyčný odešel a dokud není "smečka" zase pohromadě, tak je nesvůj.
Ačkoli by to do něj málokdo řekl, je náš pes snad nejžravější na světě. Kromě hlávkového salátu jí opravdu všechno. Například banán na něj působí jako dálkové ovládání. V kuchyni si ho někdo vezme do ruky a v okamžiku je tu pes a předvádí ten svůj "dokolatanec", protože doufá, že banán taky dostane. Klidně by vyluxoval granule z kočičí misky, tak jsme misku museli přestěhovat na vyšší místo, kam pes nedosáhne, aby taky něco na kočku zbylo. Když byl Krejg štěně, v nestřeženém okamžiku sežral skoro všechno vánoční cukroví, co měli tchánovi doma. U známých zase vlezl do pytle s granulemi a tak si přecpal břicho, že se nemohl hýbat a kňučel bolestí. Tam už to bylo docela vážné. Za pamlsek by udělal cokoli. Ale od cizích si jídlo nevezme, což je dobře.
Vítání. Není nic pěknějšího, než když vás pes každý den vítá doma a je mu úplně jedno, s jakou náladou přicházíte, protože on se raduje, že jste zase spolu. To vítání je upřímné, veselé, radostné a mokré od pusinek na rukou a na tvářích.
Jakkoli je Krejg temperamentním, sportovním pejskem, doma se chová vždy slušně. Protože bydlíme v paneláku, měli jsme trochu obavy, aby v naší nepřítomnosti nerušil ostatní svým kňučením, nebo štěkotem, nebo aby neničil zařízení bytu, jak to občas někteří pejsci o samotě dělají. Prvních čtrnáct dní, to byl čtyřměsíční štěně, jsme s ním trávili na chatě a tam ho učili být doma sám. Zavřeli jsme ho v místnosti s povelem "buď hodný, já přijdu" a poslouchali za dveřmi, co bude. Zpočátku na půl minuty, potom na 1 minutu, na 2, 3, 5, 10 minut, na půl hodiny, na hodinu... Když hned po opuštění místnosti námi začal naříkat, vrátili jsme se a rěkli mu "fuj" a znovu odešli. Když po stanoveném limitu byl hodný, vrátili jsme se a dostal od nás velikou pochvalu. A tak se to stupňovalo. Nakonec se nám to povedlo a dnes se nemusíme bát, že by doma zlobil. Sousedky ho chválí, že o něm celý den ani neví, že je zticha. Doma jsme mu nechali pár oblíbených hraček, aby se necítil tak sám, ale zjistili jsme, že si s nimi bez naší přítomnosti moc nehraje. Raději si našel utěrku, ponožku nebo kapesník, prostě něco, co nám patří a to si odnesl do pelíšku asi s pocitem, že je s námi. Tak jsme ho při tom nechali, protože je nikdy neroztrhal.
Je to náš kluk šikovný. Bez něj už by to nebylo ono.
