Hráči golfu
Po úspěšném případu se tedy vrhli do oslav. Sue byla ráda a šťastná, uvědomila si, že Jacka má víc než ráda. Jeho vzkaz jí překvapil, ale i tak nedala na sobě nic znát. Další den se opět všichni sešli v práci, bohužel nebyli moc čerstvý, zvlášť na Bobbym to bylo pěkně vidět. „Auu, moje hlava, vůbec nevim co jsem dělal.“ Zaskuhral Bobby, který sice seděl za svým stolem ale moc aktivně nevypadal. „Ty se divíš když jsi mlátil hlavou do půl litru a ukazoval si jak umíš balancovat?“ směle vysvětloval Myles Bobbymu jeho bolestivou hlavu. Tara se jen usmívala. Poté dorazila Sue a Lucy. „Co se tu děje?“ ptala se Sue. „Ale, Bobby si nemůže vzpomenout, co včera dělal.“ Hihňala se Tara. Lucy se začala smát a Levi štěkal jako by rozuměl, co je k smíchu. V tu chvíli dorazil Jack. „Dobré ráno. Bobby vypadáš jak medvídek mýval.“Smál se Jack a ukazoval na Bobbyho omačkané čelo. „Nerad vám kazím zábavu, ale dnes v noci byl zavražděn majitel golfového klubu, Michael Follow. Plochá rána na hlavě se mu stala osudnou.“ Oznámil D. a praštil s novým případem na stůl před Jacka. „A proč to máme řešit my?“ptal se dychtivě Myles. „Protože nám to na ústředí zavolala nějaká žena.“dodal D.
Jack pozdravil Sue, chvíli po sobě jen tak koukali. Na Jackovi bylo vidět,že se stydí a neví co dělat, ale snažil se to utajit. „Tak kde začnem?“ ptal se Jack a mnul si nervózně ruce. „Já bych se podívala po té ženě co sem volala, ehm..tedy s Tarou jestli bychom nezjistili kdo to je.“ Řekla Sue a šla k Taře.
Jack dostal nápad. „Pokud bychom to měli vyřešit, měli bychom se dostat do toho klubu. Mohli bychom si zahrát na stálé členy, kteří se pilně připravují na nastávající turnaj.“ Než větu stačil doříct, ihned se k němu hrnul Myles. „Jelikož jsem zaslechl slovo golf a golf je sport vzrostlých mocných inteligentních mužů, kteří si zachovávají určité dekorum a své vychování. Jsem tedy ochoten se pro tuto práci obětovat.“ Ostatní se po sobě podívali a hodili oči v sloup. „Dobře Mylesi, počítám tedy s tebou a směle se k tobě přidávám. Ještě bychom mohli mít někoho kdo by nám nosil hole.“ Šibalsky mrkl na Bobbyho. „Díky Jiskro, ale takovou radost ti neudělám.“ Odpichoval Bobby. „Já si hodím roli bezvýznamného číšníka v restauraci, doufám, že budu mít u baru skvělou barmanku.“ A mrkal na Taru. V tu chvíli Tara nevěděla jestli na ni někdo mluví, jelikož byly se Sue zabrané do telefonátu té ženy.
„Sue, tebe obsadíme do role Jiskrovy přítelkyně, aby se Jack nestyděl za to že je sám.“ Usmíval se na Sue a chytil jí kolem ramen. „Bobby, skvělý nápad ale jako ochránce by mu stačil i Levi.“ Smála se Sue a oba dva si ukazovali na Jacka. „Dobře, panstvo a směle do práce.“ Nařídil všem Jack, jelikož se chtěl vyhnout dalším vtipům na jeho osobu.
Ráno svítilo slunce, které probudilo všechny spící občany Washingtonu D.C. Všichni agenti byli už na svých pozicích. Tara s Bobbym připravovali restauraci pro ranní návštěvníky. Klub byl nedaleko za městem. Byl postaven pro členy, kteří nemuseli moc hluboko sahat do kapsy, proto bylo jasné, že se zde schází washingtonská smetánka a členové vysoce postavení. Tara uklízela a připravovala bar a Bobby sundával židle a utíral stoly.
Jack a Sue seděli na venkovní terásce a čekali na Mylese. „Promiňte mi to malé zpoždění, jelikož je pondělí a lidé spěchají, musel jsem jet ..“ „Přes Hawai?“ mračil se Jack. „Čekáme tu na tebe už skoro hodinu.“ Usmívala se Sue. Myles hodil svůj nespokojený výraz a i tak si musel trochu rejpnout: „Páreček jako vy dva se určitě nenudil.“ Sue s Jackem se po sobě podívali a hodili oči v sloup. V klubu se
začali sházet další členové, kteří se chystali dát si ranní hru. Jack s Mylesem se zvedli, odebrali své hole a vydali se na první jamku. Jack řekl Sue, ať si v klidu projde klub a recepci s restaurací a kdyby na něco přišla, ať dá vědět Bobbymu.
Myles měl na sobě krásné dlouhé bílé kalhoty a k nim úhledný svetřík přes tričko s modrým proužkem. Bílé rukavičky mu dodávaly elegance.
„Sleduj Jacku, jak dlouhým odpalem posílám svůj míček na green, který se přibližuje jamce.“ Vychloubal se Myles. Jackovi hra moc nešla. Párkrát se trefil, ale jednou mu zase spadl míček do jezírka.
Zrovna docházeli k dvanácté jamce, ale na vozítku je předběhl nějaký muž. Myles se ihned rozčílil. „Pane, nerad vás ruším ale my jsme zde byli první a tudíž máme přednostní právo na tuto jamku.“ Řekl Myles trošku rozčileně. „Jsi snad právník či co? Tohle je jen hra, tak se sklidni chlape.“ Odpověděl muž. To Mylese ještě dorazilo. Jack ho stačil uklidnit. „Klid Mylesi, necháme pána odehrát a poté si v klidu zahrajeme my.“ Muž to uslyšel. „Omlouvám se, ale spěchám. Mé jméno je Victor Torgas.“ Podal ruku Jackovi. Byl to vysoký snědý muž, vypadající jako jižní portoričan. Měl velmi slušné vychování. „Jsem Jack Bukhart a tohle je můj spoluhráč Myles Lebowski. Těší nás.“ Řekl Jack. Victor odehrál jamku a poté se dali spolu do řeči. Hra pokračovala ve veselém duchu.
Mezitím v klubu si Sue prohlížela všechny vystavené trofeje bývalých členů. Všimla si že nad krbem stojí pohár Michaela Followa. Byly tam také fotografie jeho ženy. „Levi tohle asi není sport pro nás, ty bys mi pořád běhal pro míčky.“ Podívala se na Levi s úsměvem. Levi zavrčel, jako že by to tak nebylo. Poté došla do recepce i tam byly vystaveny různé diplomy a opět Michaela Followa a ostatních členů. Nejvíce ji zaujala zlatá hůl přibitá přesně nad vchodem do klubu.
Stála tam a všimla si dvou mužů a jedné ženy. Chvíli je pozorovala, stáli docela dobře, takže i mohla odezírat. Jediné co rozuměla bylo, že se setkají zítra a nemají nic zkazit. Nic zvláštního, pomyslela jsi.
Jak procházela klub, tak došla do restaurace. Byli zde už první návštěvníci, Bobby společně s ostatními číšníky obsluhoval a Tara míchala drinky. Moc lidí tam nebylo. Sue se s nimi pozdravila a prohodila pár slov. „Tobě to ale sluší, nejsi číšník od narození?“ usmívala se Sue a pozlobila Bobbyho. Ten se jen usmál, tak jak to umí jen on. Tara si toho všimla. „Co tady děláte? Tady nemáte co dělat, a ten pes už vůbec ne.“ Do restaurace vtrhla žena v kostýmku a začala na Sue hrozně křičet. Levi Sue upozornil, že k ní někdo mluví. Hosté se až lekly. „Promiňte, neslyšela jsem vás.“ Ospravedlnila se Sue. „To je mi jedno, ten pes tu nemá co dělat. Tohle je pro hosty a členy klubu. Ať už vás tu nevidím.“ Zařvala a odešla. Sue jen polkla. „Z toho si nic nedělej Sue, vedoucí, teď po tý vraždě tu na ní padla veškerá starost a nějak to nezvládá.“ Uklidňoval ji Bobby. Sue řekla: „To je aspoň výhoda mého handicapu.“ Pozvedla ramena a šla dál.
Ihned jak vyšla vyběhl za ní pohledný muž. „Promiňte slečno. Chci se vám omluvit za chování naší šéfky. Nějak to nezvládá. Mé jméno je William Chasey.“ Řekl. „Těší mě, jsem Sue Levisová. Vaše šéfová? Ach, tak to ano, rozumím. Práce asi umí přerůst přes hlavu.“ Usmívala se, bylo vidět, že jí muž zaujal. „Mohu vás jako revanš pozvat na drink?“ Sue souhlasila.
Na hřišti se pokračovalo. Jack s Mylesem se snažili z Victora dostat co nejvíce informací. „Vy jste nový, že? Ještě jsem vás tu neviděl.“ Ptal se Victor. „Ano, jsme členové jen chvíli, ale až teď jsme se dostali ke hraní. Jak to tu chodí? Dozvěděli jsme se, že se tu něco stalo.“ Odpověděl Jack. „Ano, zavražděn majitel, chudák, má to za sebou.“ Odpálil míček a věnoval se dál hře. „Zajímavé a kdo vede klub teď?“ zeptal se zvídavě Jack. „Miranda Gamsová. Byla předsedkyně pro turnaje, nikdo funkci nechtěl, tak se jí zmocnila ona. Je vidět, že to nezvládá, sice navenek to pořád vypadá, jako že klub prosperuje ale opak je pravdou.“Dohráli rozloučili se a vrátili se zpět do klubu. Victor poté odjel.
„Lebowski? Tos mi nemohl vymyslet něco lepšího? Vypadám jak blázen.“ Vynadal Myles Jackovi. „Za to nemůžu, prostě mi to přišlo na jazyk. Aspoň nevypadáš jako že máš modrou krev a jako snob.“ Smál se Jack a nasedli do auta.
V kanceláři se všichni sešli.
„Takže, si to všechno zrekapitulujeme. Já a Myles jsme se zpřátelili s nějakým Victorem Torgasem. Vysoký. Věk asi 26 let. Řekl nám, jak to v klubu teď chodí a jak se chovat. Je poznat, že všichni se k vraždě nechtějí vyjadřovat, zřejmě se každý chce vyhnout pošpinění:“ oznámil Jack. Bobby s Tarou se oba nadechli a začli oba dva stejně mluvit. Ostatní se zarazili. „My zatím nic, sledujeme členy a já si zjistila seznam všech členů do dneška a kontroluji kdo se přihlásil a někdo jestli nezmizel ze seznamu.“ Řekla Tara a usedla za počítač. Sue se hlásila o slovo: „Já přišla do styku s majitelkou klubu, Mirandou Gamsovou, která je sice svérázná ale i tak myslím, že bychom se jí mohli věnovat. Postřehla jsem jak dvou mužům zadává nějaké informace. Uvidíme co z toho vzejde.“ Všichni kývli a dali se do práce. Lucy přišla za Sue. „Tak jsem slyšela, že si trávila odpoledne s pohledným mužem, povídej.“ Sue se podivila a otočila se na Taru, která ukázala, že ona to nebyla a v tu chvíli viděla Bobbyho jak prchá a dělá že jako by nic. Sue hodila úškleb a dodala: „Je sice pohledný, ale pozval mě jen na drink. Vypadá neškodně.“ Lucy se usmála a došlo jí to. Tara s ostatníma naslouchala rozhovoru. Jack to uslyšel taky. Sue si toho všimla a nahlas řekla: „Dělám svou práci. Snažím se tvářit, že do klubu také patřím.“ Ostatní jí to odkývali, jako že samozřejmě, ale mysleli si své. Jack byl trošku smutný. Bobby si toho všiml. „Jiskro, netrápí tě něco? Nemá tvůj problém barvu blonďatých vlasů?“ laškoval Bobby nenápadně u Jackova stolu. „Nee, proč tě to napadá? Máš snad oči i vzadu?“ nadechoval se Jack. „Znám tě už delší dobu a trošku jsem postřehl jak vypadáš když tě nějaká ženská omámí.“ Seděl Bobby na stole a chtěl z něj dostat kladnou odpověď. „Myslím, že tvé rady si vezmu k srdci až po tobě Bobby i tak ti děkuju.“ Snažil se Jack rozhovor stočit jinam. Moc se mu to nepovedlo, ale Bobby ho raději už nechal být.
D.C. se ukládalo ke spánku a než bychom stačili říct stříkačka, budilo je opět slunce. Ráno přišli všichni do kanceláře. „Dobré ráno. Jaký to krásný den ke golfu.“ Volal Myles. Ostatní po něm vrhli jen nevraživý pohled. „Mylesi, dneska hrát nebudeme. Koná se recepce, aby se členové seznámili.“ Upozornil ho Jack. „Mylesi a pokud budeš hodný neplivnu ti do jídla.“usmíval se Bobby. Myles se ušklíbl. „Tak dnes se pokuste opět zjistit co nejvíce, ať poskočíme dál.“ A všichni odjeli na svá místa.
Tara s Bobbym připravovali tácy s jídlem pro dnešní recepci. Krásné obložené tácy šunkou, sýrem, olivami či různou zeleninou. Další misky byly obložené těstovinami různých druhů a barev. Jiné zase zářili pestrostí koláčků a chutných dortíků, které byly zdobeny cukrem a polevou. Na uvítanou každý host dostal různé druhy masa s křupavou kůrkou čerstvého chleba. Tara: „Ach, kam se hrabe jídelna u Boogiho, tam ty vaše špéci už nemůžu jíst. Za tohle mlsání by se mělo zavírat.“ Dál uhlazovala talíře a zdobila jídelnu. „Tobě nechutnají špéci. Stejně jsou nejlepší i když tohle by stálo za hřích i za odznak.“ Vtipkoval Bobby.