Přátelský, přítulný, tichý a ideální mazlík pro děti. To nejsou slova, která jsou určena pro pískomily. Pískomil je spíše plaché, nedůvěřivé a divoké zvíře, které si buď člověk zamiluje a bere jej se všemi vlastnostmi nebo na něj zanevře. Pískomil mongolský (dále jen pískomil) je hlodavec patřící do čeledi hrabošovitých (dle některých autorů do myšovitých). Ale ať už je v jakékoliv čeledi či rodu stále se jedná o malého hlodavce s typickým dlouhým osrstěným ocasem. Jejich původním místem výskytu jsou stepi, pouště a polopouště Asie a Afriky. První zmínky o identifikaci a popisu pískomilů se datují k roku 1866, kdy byli objeveni Francouzem Armandem Davidem Od té doby byli pískomilové odchytávání a dováženi do Evropy. Kde původně sloužili jako laboratorní zvířata spolu s mnohými dalšími hlodavci. První zmínky o jeho chování jako domácích mazlíčků se objevili až skoro o sto let později a to ve Velké Británii v roce 1961. Pískomil měří okolo 10cm a stejné délky jako tělo dosahuje jeho ocas. Jejich tělo je celkově zavalité a porostlé jemnou srstí. V dospělosti váží samečci kolem 100g a samičky o něco méně. Pro hlavu jsou typické krátké kulaté uši, velké jasné oči a dlouhé hmatové chlupy. Zvláštností jsou silné zadní končetiny, kterými se umí odrazit až do výšky 40 cm. Jejich zadní nohy neplní jen skákací funkci, ale pískomilové se na ně velmi často stavějí při kontrole svého okolí, ale je používají i k dupání, kterým zastrašují nepřítele a varují ostatní členy. Jejich tělo je porostlé jemnou srstí s podsadou, která je chránila v původních podmínkách proti mrazu i horku. Ve své původní domovině se vyskytuje jen v agouti zbarvení, ale v chovatelských podmínkách jsou nejrůznější varianty barev od albína až po siamské zbarveni či s různými bílými znaky. Také se začíná vyskytovat kudrnatá varianta srsti. Zásadou chovu je, vždy mít nejméně dva pískomily. Nemají rádi samotu a pískomilové žijící minimálně ve dvojicích se dožívají vyššího věku než pískomilové žijící o samotě. Nastává pak otázka zda pár nebo stejné pohlaví. V zásadě by si to měl každý velmi dobře promyslet. Pískomil může mít až 7 vrhu za rok a má kolem 6 mláďat. Také by si měl uvědomit, jak samičku neustále porody vyčerpávají. O pískomilech také nejde říct, že se snadno sbližují s druhým. Jakmile svou skupinku uzavřou a to již jako mláďata, těžko se k nim přidá někdo nový. Jsou velmi teritoriální a náhlé přidání bez předchozích seznamovacích metod skončí smrtí. Proto sestavujeme skupinky v době, kdy jsou ještě mladí a nejlépe do věku tří měsíců, pak je to už velmi obtížné. Pokud chceme chovat stejné pohlaví, záleží už na nás kterým dáme přednost, obyčejně se však samečci lépe snášejí a míň se perou, ale u každého zvířete to může být různé. Pískomil se nejlépe chová v boxech pro hlodavce nebo v akváriích zabezpečené z vrchu pletivem proti úniku. Dá se chovat i v kleci, ale je tu větší riziko vyhazování podestýlky. Minimální rozměry pro dva pískomily by měly být 40x60cm. Jako podestýlku lze použít dost materiálů od pilin, přes dřevěné briketky až po skartovaný papír. Pískomil je rád, když má rozmanitou podestýlku. Důležitou součástí jeho obydlí by měla být miska se speciálním pískem, žádný písek ze stavby, ale koupací písek pro činčily. Pomáhá jim udržovat srst a je dobré jej denně měnit, protože jej po koupeli použijí jako záchodek. Dále je důležitá napáječka s čerstvou pitnou vodou, která se mění nejméně každé dva dny. A samozřejmě miska na krmení. Dneska už se dá koupit speciální krmivo pro pískomily, ale pokud není k dostání, dá se krmit směsí pro drobné hlodavce. Pro zpestření jídelníčku se dá použít ovoce a zelenina. Ale nesmí se podávat citrusy pro vysoký obsah vitamínu C, avokádo a spousta jedovatých plodů jako u ostatních zvířat. A čím pískomily zabavit? Nejlepší zábavou je pro ně cokoliv rozhlodat, takže když to budou věci z přírodního dřeva tak to jen ocení. Ale největší radost jim dělají ruličky od toaletních papírů, dokonce i z papírových kapesníčků si udělají kouzelné hnízdo. Mezi další druhy které se mohou vyskytnout patří například pískomil bledý (Gerbillus perpallidus), velký a malý pískomil egyptský (Gerbillus pyramidum et gerbillus), pískomil tlustoocasý (Psammomys obesus), pískomil hedvábný (Meriones grassus). I když je popsáno více jak sto druhů, u nás ani nikde jinde se příliš ve velkých počtech nechovají. A jediné doporučení, které jde dát je, že pokud vás pískomil nadchl a přemýšlíte o jeho koupi, pořádně si ji rozmyslete. Není to zvíře na pár měsíců, jeho aktivita se střídá, co pár hodin i v noci a hlavně nečekejte, že doběhne na zavolání a bude se chtít s vámi mazlit. Jak pískomily ochočit1. Začněte tím, že prsty uchopíte jejich potravu a nabídnete ji pískomilům, Když jsou příliš nervózní a jídlo si nevezmou, zkuste to za hodinu znovu. Dělejte to každý den, až k vám klidně přiběhnou a potravu si vezmou. 2. Když se pískomilové naučí brát vám jídlo z prstů, zkuste podat jim potravu na dlani. Může trvat třeba týden, než vám pískomil bude jíst z ruky, ale budťe trpěliví - s pomocí hladu a přirozené zvědavosti svůj strach brzo překonají. 3. Pak začněte pískomily zvykat na zvedání. Když některý z nich vstoupí na vaši dlaň pro potravu, přidržte ho shora druhou rukou a jemně ho trochu nadzvedněte, vždycky jen na pár okamžiků. Vaše ruce ho musejí podpírat a chránit, ne tisknout. 4. Nechte pískomila přebíhat z jedné ruky do druhé. Možná zjistíte, že má chuť vám sám vyběhnout po paži. Jemně ho hlaďte jedním prstem po zádech, po směru růstu srsti. Nikdy ho nehlaďte po hlavě. Nikdy-Nikdy nekřičte a hlasitě nemluvte, když se pískomilům věnujete. -Nikdy nedělejte žádné nečekaně prudké pohyby. -Nikdy je pevně nesvírejte ani netiskněte. -Nikdyje neberte za ocásek. Důležité- Hrajte si s pískomily každý den ve stejnou dobu. - Hrajte si s nimi jen krátce, ale často. - Zacházejte s nimi jemně, pohybujte se pomalu a potom k ním stále tiše mluvte. - Dávejte pozor, abyste je neupustili - pády jsou pro pískomily nebezpečné. |