O MDŽ
Milé ženy!
Dnes je Mezinárodní den žen. Jsem ta věková kategorie, která ještě na vlastní kůži zažívala veliké oslavy Mezinárodního dne žen. A potom přišla naše milá sametová revoluce a byl s oslavali Dne žen konec. Každý říkal - Je to komunistický přežitek, nebo - Stejně to bylo dobré jen na to, aby se chlapi opili. A svátek žen se nahradil Svátkem matek podle prvorepublikové tradice.
Mám starou hodnou tetičku. Když byla mladá, porodila syna Jiřího. Ale dlouho se z něj neradovala. Jiříček dostal v půl roce zápal plic a zemřel. Tetička dodnes truchlí. Je to o to horší, že znovu se jí otěhotnět nepodařilo. Vychovala dítě své sestry, která měla dětí spoustu a hodně se podílela na mojí výchově. Byla chápavou "tetinkou" všech dětí ve vesnici. Když se říká její jméno, říká se s láskou. A přesto - není nikdo na světě, kdo by jí říkal maminko.
A máme tetu Mařenku. Není to naše skutečná teta, ale moje děti ji milují jako babičku a tetu v jednom, pro mě je milá přítelkyně a často i opora. Tahle naše teta Mařenka se starala o svoji nemocnou maminku - maminka měla těžce nemocné srdce. Když jí maminka zemřela, byla už příliš stará na zakládání rodiny a porody. Mimo to ji začaly trápit také zdravotní problémy - i gynekologického charakteru. Mařenka je nejmilejší člověk, jakého si jen umím představit. S mojí nejmladší dcerou a s jejími kamarády tráví spoustu času a vymýšlí pro ně nejrůznější hry a zábavy a děti za ní v každé volné chvíli utíkají. A přesto - nikdy neuslyší to slovo - maminko.
Mysleme na ženy, které se nestaly nikdy matkami, i když si to velmi přály a zasloužily by si to. Nezapomínejme na ně v naší euforii odmítání "komunistického" a běžme jim popřát.
Teta A.
