BROUMOVSKÉ STĚNY
Kromě Adršpašsko-Teplických skal a Ostaše nalezneme v severovýchodním koutě Čech ještě jedno skalnaté území. Označení skalní město se pro něj příliš nehodí, je to spíš taková „skalní vesnice“, protože protáhlý tvar území spíš připomíná nějakou vesnici uličního či údolního typu, tak jak je známe z Broumovské kotliny. Na rozdíl od vesnic skutečných, ležících v údolí, musíme za „skalní vesnicí“ vzhůru. Jde totiž o mohutný hřbet Broumovských stěn - asi 12 kilometrů dlouhé pohoří, počínající Honským sedlem a vedoucí k jihovýchodu, aby za státní hranicí přešlo v polské Stolové hory (Góry Stolowe).
Broumovské stěny se vyznačují specifickým asymetrickým tvarem – směrem k Polici nad Metují a Machovu se sklánějí vcelku mírnými svahy (jež jsou však na řadě míst zbrázděny roklemi), zatímco do Broumovské kotliny spadají svahy strmými, často skalnatými a kamenitými. Ostatně právě podle tohoto tvarování reliéfu dosáhly Stěny svého pojmenování. Jedná se o typickou kuestu (tak geomorfologové a geologové označují útvar, tvořený poměrně mocnou odolnou a relativně odolnou vrstvou, ukončený strmým sklonem). Úklon pohoří je podmíněn geologickou stavbou území – masiv je totiž budován k jihozápadu ukloněným souvrstvím tvořeným kvádrovými pískovci (křemitými až arkózovými) středně turonského stáří. Při cestě z Broumovské kotliny na hřeben Broumovských stěn nás čeká až třísetmetrové převýšení.
Na některých místech nalezneme kolmé či dokonce převislé skalní svahy, nezřídka dosahujicí až padesátimetrové výšky (například okolo Hvězdy a Supího koše) a místy tvořící dlouhé skalní hradby. Z horního okraje těchto stěn se pak naskýtají pěkné pohledy na krajinu Broumovska. Směrem k Polici pak naopak brázdí povrch terénu hluboké rokle, např. Hruškova, či Hájkova, ale zejména proslulá Kovářova rokle spadající od Supího koše dolů k Hlavňovu.
Od Slavného k jihovýchodu se masiv stěn rozšiřuje a nabývá složitější geomorfologické stavby, tvořené především strukturními plošinami, oddělenými od sebe v důsledku podélných nebo příčných tektonických poruch. Na tyto krátké poruchy pak navázaly erozní procesy, které rozčlenily původně jednolitou kuestu na několik dílčích bloků. V této části Broumovských stěn také nalezneme jejich nejvyšší vrcholy – Božanovský Špičák (773 m n. m.) a výraznou Korunu (769 m n.m.). Obecně lze říci, že je nadmořská výška hřebene Broumovských stěn nejnižší na severozápadě a že se směrem jihovýchodním postupně zvyšuje.
Téměř celý hřeben je pokryt souvislými lesními porosty, převážně jehličnatými. V druhové skladbě výrazně dominuje smrk ztepilý (okolo 80 %), významně je zastoupena také bříza a buk lesní. A jaké lesy by tu rostly nebýt zásahů člověka? Byly by to převážně bučiny (ať už acidofilní nebo květnaté), ve skalnatých oblastech pak reliktní bory. V současnosti dochází k výsadbám listnáčů a jedlí.
Strmé skalní stěny poskytují vhodné podmínky pro hnízdění řady druhů ptáků. Při troše štěstí můžeme spatřit sokola stěhovavého, výra velkého či krkavce. Z obojživelníků můžeme narazit na čolka horského či mloka skvrnitého. Zejména na prosluněných místech často zahlédneme ještěrku živorodou. Z celkového počtu 54 druhů savců známých na Broumovsku jich bylo v Broumovských stěnách zjištěno 27, tedy rovná polovina. Z menších druhů stojí za zmínku Plch velký, plšík lískový, rejsek horský či myšice temnopásá, z těch větších pak jezevec lesní a liška obecná. Hojný je i výskyt lovné zvěře, zejména pak jelení a černé.
V roce 1956 byla nejhodnější část území prohlášena za Národní přírodní rezervaci Broumovské stěny.
Souvislé lesy, skály roztodivných tvarů, hluboké rokle, nádherné výhledy, ale i kapličky a pískovcové kříže – to vše na vás čeká na jednom místě. Vydejme se tedy na procházku po nejzajímavějších místech Broumovský Stěn. A vezměme to popořadě. Začneme třeba Honským Špičákem na jejich severozápadním okraji.
Honský Špičák
Honský Špičák (652 m n. m.) lze pro jeho specifický tvar snadno identifikovat již zdaleka. Ukončuje na severozápadě vlastní hřeben Broumovských stěn. Pod vrcholem se nachází strategicky významný průsmyk „pasa“ přes který prochází hlavní silnice spojující Broumov s vnitrozemím. Z vrcholu Honského Špičáku je výhled na okolí Meziměstí, polský Mieroszów a na Javoří hory.
Laudonovy valy
Valy jsou pozůstatky po opevnění z 18. století. Během rakousko-pruské války je tu v letech 1758 - 1762 zbudovali panduři generála Laudona, kteří měli střežit důležité přechody přes hřeben stěn.
Kačenka.
Skal s tímto názvem nalezneme v Broumovských stěnách několik. Tahle se nachází pod Strážnou horou. Na skalách v okolí nalezneme řadu geomorfologických zvláštností, jak jsou škrapy, skalní mísy a všelijaké dutiny.
Kaple svatého Huberta
Pod hřebenem Broumovských stěn se v lese poblíž Křinic nachází kaplička zasvěcená sv. Hubertovi, patronu lovců. Postavena byla Křinickými sedláky v roce 1809. Areál doplňuje křížová cesta.
Kaplička Panny Marie Hvězdy Jitřní
Cesta z Křinic na Hvězdu vede okolo osady Amerika, jež je již od konce 19. století oblíbeným výletním místem s restaurací. Odtud pak stoupá příkře vzhůru, místy po kamenném schodišti. A právě v dolní části tohoto namáhavého úseku stojí kaplička Panny Marie Hvězdy Jitřní (Maria Morgerstern).
Hvězda
Asi nejznámějším místem broumovských stěn je 674 metrů vysoká Hvězda. Původně se toto místo nazývalo Polická hora a kříž s pozlacenou hvězdou tu stával snad již od nepaměti (prý jej nechal vztyčit opat Tomáš v roce 1670).
V letech 1732-1733 jej nahradila kamenná kaplička. Stavbu v barokním slohu a s půdorysem hvězdy, nechal postavit tehdejší broumovský Opat Otmar Zinke. Náklady na stavbu se vyšplhaly na 1800 zl. a za projektem stojí slovutný architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Vysvěcení kaple proběhlo 5. srpna roku 1733 a na památku se každoročně tohoto dne pořádala pouť. Za vlády Josefa II. byla kaple z rozkazu císařských úřadů zrušena. Byla prodána, a jejím osudem mělo být rozebrání na stavební kámen. Nakonec však zůstala ponechána svému osudu a bez většího zájmu chátrala. V roce 1855 pak byla kaple opětovně obnovena a slavnostně vysvěcena. Zasloužil se o to Broumovský opat Jan Rotter. Traduje se, že zde byl již jako student, a tehdy prý slíbil, že když se stane opatem, pak nechá kapli opravit a zbuduje vedle ní hostinec. Oltář do kaple vytvořil polický truhlář Josef Pejskar, soška Panny Marie je dílem sochaře Jakoba Filipa z Kupferbergu v Pruském Slezsku. Účtoval si za ni 16 tolarů. A kdy? No jak jinak než opět 5. srpna. Ke vchodu do kaple vede klenutý kamenný most. Na opačné straně lemuje kapli kamenný ochoz, ze kterého se naskýtá výhled na celou Broumovskou kotlinu, na horizontu ověnčenou pásy hor (Javoří hory, Góry Sowie, Góry Walbrzyskie). S orientací ve výhledu nám pomáhá kovová panoramatická tabule.
V těsné blízkosti kaple se nachází na horní hraně mohutné pískovcové stěny dřevěná chata z 19 století ve švýcarském slohu. Zbudována byla zásluhou opata J. N. Rottera a sloužila jako hostinec, zároveň byla též sídlem hajného, jenž měl na starosti hvězdecké polesí. Budova byla posvěcena spolu s rekonstruovanou kaplí, tedy o pouti 5. srpna 1855.
Dřevěná stavba se nachází na mohutné kamenné podezdívce a přístup do ní je po širokém schodišti. Působivý a stylový interiér chaty je tvořen dřevěným obložením a výzdobou, lákavé je i posezení na terase na okraji skalního srázu, odkud máme celé Broumovsko jako na dlani.
Přes Hvězdu vedla jedna z cest spojujících Broumov s vnitrozemím. Ostatně i spisovatel Alois Jirásek vzpomíná, jak se za svých studentských let na Broumovském gymnáziu navracel o vánocích pěšky do rodného Hronova a jak ve sněhové vánici zabloudil ve skalách pod Hvězdou.
Skalní divadlo
Cestou z Hvězdy k Supímu koši určitě nesmíte minout Skalní divadlo. Z rozsáhlé skalnaté plošiny opatřené zábradlím se naskýtá úchvatné panorama hluboké Kovářovy rokle pod námi, s řadou kulis představovaných řadami skal.
Nedaleko skalního divadla se nachází i další zajímavé útvary jako Kočka,
nebo Bumbrlíček:
Kovářova rokle
Největší a nejznámější roklí Broumovských stěn je rokle zvaná Kovářova, rozkládající se v délce okolo dvou kilometrů mezi Hlavňovem a Supím košem. Protéká jí Hlavňovský potok, a právě jeho erozní činnosti vděčíme za tuto fascinující podívanou. Kaňon, z obou stran lemovaný skalami, je místy hluboký až 60 metrů. Dno rokle je tvořeno převážně nahromaděnými balvany. Místy potok mizí v suťových jeskyních, dosahujících hloubky až deseti metrů pode dnem kaňonu. Rokle vlastně začíná již téměř na samém hřebeni, kde začínají dvě dílčí údolní větve, jež se poté spojují, a rokle postupně nabývá na mohutnosti. V silně rozčleněných svazích kaňonu se nachází řada jeskyní (ať už puklinových či rozsedlinových).
Kovářova rokle je opředena řadou pověstí. Většina z nich vypráví o tlupě loupežníků, jež se tu údajně usadila v době sedmileté války.
Zhruba v polovině rokle nás značka zavede po schodech dolů do jeskynní prostory zvané Kovárna, tunelovitá 15 metrů dlouhá a 13 metrů široká prostora vzniklá na tektonické poruše. Právě tady měl podle pověsti kovář svou penězokazeckou dílnu. Vyráběl tu i zbraně.
V dolní části rokle nás odbočka zavede k puklinové, zhruba 6 metrů dlouhé, Mariánské jeskyni. V jeskyni je vytesán reliéf Panny Marie, dílo vratislavského sochaře O Rachnera z roku 1866
Kovářova rokle je zajímavá i botanicky, roste zde například poměrně vzácný mechorost kratuška vlasovitá (Brachydontium trichodes).
Supí koš
Zhruba kilometr od Hvězdy nalezneme skálu zvanou Supí hnízdo (nebo také Supí koš). Ve skále vytesané schody nás přivedou na vyhlídkovou plošinu opatřenou zábradlím, ze které se nám naskytne takřka kruhový výhled. Za dobré viditelnosti lze spatřit i Krkonoše (na severozápad), na opačné straně pak třeba Králický Sněžník.
Ke skále se vztahuje řada pověstí, majících spojitost především s loupežníky z Kovářovy rokle. Jednou měli loupežníci zajmout jakousi dívku z Božanova a odváděli ji do svého doupěte. Ta se jim však vysmekla a utíkala, seč jí nohy stačily. Náhle se však ocitla na okraji vysoké skály. Ohlédla se. Loupežníci ji byli v patách. Zoufalá dívka s odhodlala k sebevražednému skoku ze skály. Měla však štěstí. Dopadla na hromadu písku a nezraněna se vrátila domů.
Zde si můžete prohlédnout pohled ze Supího koše alespoň virtuálně: www.skalnimesta.cz/virtualni-prohlidky/broumovske-steny-supi-kos.html
Pánova cesta
Jedna z cest procházejících přes hřeben Broumovských stěn. Podle pověsti tudy utíkal do Police opat Wolfrang Selender, jenž čelil v Broumově povstání evangelíků.
Ovčín
Vyhlídka na Broumovskou kotlinu.
Slavenské hřiby
Ano, opravdu se vydáme i na houby. A ani nemusí být jejich sezóna. Tady rostou po celý rok. A nemůžete se zmýlit, co houba, to hřib. Jen se obávám, že se vám nebudou vejít do košíku a že je ani neunesete – jedná se totiž o hřiby kamenné, každý z nich váží pěkných pár tun. S těmi by si neporadil snad ani Krakonoš, bájný vládce našeho nejvyššího pohoří. A jak tato hříčka přírody vznikla?
Hřiby vznikly selektivním zvětráváním horniny. Noha houby, neboli níže položená vrstva pískovce, bývá v tomto případě tvořena méně odolnou a snadno zvětrávající vrstvou pískovce – hrubozrnější a s méně kompaktním tmelem, která zvětrává rychleji, než pevnější vrstva pískovců tvořících hlavu či klobouk onoho hřibu. Okolo Slavenských hřibů prochází odbočka červeně značené „Hřebenovky“ vedoucí k vyhlídce na Čertovou tchýni. Tedy přesněji řečeno na skálu s tímto pojmenováním.
Slavenská vyhlídka
Další z vyhlídek. Pohled směrem k Martínkovicím.
Rokle nad Martínkovicemi
Některé zdrojnice Martínkovického potoka vytvářejí zpětnou erozí pozoruhodné krátké rokle, jejichž dna jsou pokryty mohutnými akumulacemi sutě a balvanů. Na dnech těchto roklí se často nachází systémy pseudokrasových jeskyní, z nichž je nejznámější jeskyně „Pod Luciferem“, se svými 395 metry nejdelší a nejrozsáhlejší jeskyně Broumovských stěn. Turisticky nejznámější je Zaječí rokle. I za parných letních dní se tu drží příjemný chládek.
Kamenná brána
Na okraji 708 metrů vysoké Velké Kupy nalezneme pozoruhodnou hříčku přírody. Skalní útvar zvaný Kamenná brána je jedním ze symbolů Broumovských stěn. Brána je tvořena velkým prohnutým pískovcovým balvanem zachyceným mezi dvěma mohutnými skalními bloky. Brána dosahuje 5 metrů výšky a 5 metrů šířky. Od brány se naskýtá pěkný výhled na Broumovskou kotlinu a na Javoří hory.
Ke Kamenné bráně vede odbočka žlutě značené turistické trasy
Koruna
Monumentální, 769 metrů vysoká Koruna je asi nejvýraznějším vrcholem Broumovských stěn. Je součástí úzké a dlouhé kry vrcholící na jedné straně Velkou kupou a na straně druhé právě Korunou. Vrcholová část Koruny výrazně vystupuje z hlavního hřebene směrem do Broumovské kotliny a navíc k jihu prudce spadá do tektonicky podmíněného údolí. To jí při pohledu odspodu od Božanova dodává, spolu s hradbou skal na jejím vrcholu, dojem majestátnosti. Koruna, korunující Broumovské stěny a Broumovsko vůbec. Je také druhým nejvyšším vrcholem Stěn, k prvenství jí schází necelé čtyři výškové metry. Na vrcholu na nás čeká skalní vyhlídka opatřená zábradlím.
K vrcholu koruny se vztahuje jedna z verzí široce rozšířené pověsti o panně šijící košili. Každý rok na ní udělá jeden steh. Až jí došije, pak nastane konec světa. Mimo ta hlídá panna ohromný poklad, který je přístupný jen jednou do roka, a to na květnou neděli.
Pánův Kříž
Na rozcestí turistických cest nedaleko od Božanovského špičáku se nachází kamenný krucifix z roku 1827.
Božanovský Špičák
Božanovský Špičák je se svými 773 metry nejvyšším vrcholem Broumovských stěn. Jižní skalnatá stráň strmě spadá do Černého dolu, který bývá považován za předěl mezi Broumovskými stěnami a Stolovými horami. Skalní městečko na jeho vrcholu zpřístupňuje žlutě značený turistický okruh vycházející od rozcestí u Pánova kříže. Na vrcholu se nachází vyhlídka, z níž se můžeme pokochat jak tradičními výhledy na Broumovskou kotlinu, tak i směrem do Polska, spatříme tak například Hejšovinu. Po cestě si můžeme prohlédnout zajímavé skalní útvary, pojmenované např. Veverka, Želva, Kočka, Ještěr, či Velbloud. Úplný kamenný zvěřinec. V řadě případů je to pojmenování výstižné. Z mimozvířecí říše je snad jen skála „ponorka“. Za vznik podivuhodných tvarů skal vděčíme nestejnoměrnému zvětrávání a odnosu různě odolných vrstev pískovců. Mimo to tu můžeme najít také několik dalších geologických zvláštností, jako skalní mísy či velký počet pěkně tvarovaných skalních hřibů.
Junácká Vyhlídka
Na plošině Signálu nalezneme několik skalnatých partií, jako třeba kamenný blok Sovího hrádku či Bludiště. A v neposlední řadě také Junáckou vyhlídku. Z té se nám naskytne výhled na Stolové hory, za dobré viditelnosti lze prý spatřit i Králický Sněžník.
Machovský kříž
Viz samostatný článek.
Lom u Božanova
Nad Božanovem se nachází poměrně rozsáhlý pískovcový lom společnosti Granit Lipnice. V etážovém lomu se těží kvalitní a vysoce odolný pískovec. Byl použit například na opravy Pražského hradu, Bratislavského hradu či při stavbě pražského hotelu Four seasons. Místní kámen má tu zvláštní vlastnost, že během jednoho roku povrchově zestárne tak, že je k nerozeznání od kamene vytěženého před stovkami let.
Raubschloss
Našim posledním zastavením bude místo zvané Raubschloss, nacházející se fakticky již na území sousedních Stolových hor.
Tímto německým názvem bývají zpravidla nazývány pozůstatky hrádku ukryté v lese na svahu 716 metrů vysokého kopce Lopota. Český ekvivalent zřícenina nemá a už vůbec nevíme, jak se hrad jmenoval v době své existence. Z dob jeho existence o něm totiž nemáme žádné písemné zmínky. První zpráva pochází až z Hesseliova urbáře pocházejícího z let 1676 – 1677, ten se ale pouze zmiňuje o pozůstatcích příkopů a o tom, že byly v okolí nalezeny části hřeby. Hrad, tvořený v drtivé většině dřevěnými konstrukcemi, zanikl nejspíš o několik století dříve. Jediným vodítkem k dataci hradu jsou výsledky archeologického průzkumu, který zde proběhl v letech 1988 a 1991. Byly tu nalezeny stopy po dřevěných kůlech, střepy keramických nádob a zbytky hřebů. Tyto nálezy dokládají existenci objektu v 1. polovině 14. století.
Stavbu již dávno odvál čas a do dnešních dob se zachoval jen vyvýšený pahorek na opukovém skalním ostrohu a na něm nepatrné terénní pozůstatky. Toť vše. Vlastně přeci jen ještě něco zbylo. Pověsti předávané z generace na generaci a uchované až do dnešních dob. Ani ty však nejspíš existenci samotného hradu nepamatují a jen reagovaly na tajemné ruiny uprostřed lesů. Podle nich bylo druhdy toto místo sídlem loupežníků. Přebývala jich tu celá tlupa a přepadali a ohrožovali kupce a pocestné široko daleko. Děsili všechny v okolí a nikdo se jim neměl odvahu postavit. Ale znáte to, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu,… Jednoho obchodníka i s celou rodinou zavřeli do hladomorny a věznili je tam tak dlouho, že hlady a žízní zemřeli. To už bylo na lidi z blízkého Božanova moc. Uspořádali prosebné procesí ke kapličce Panny Marie a ta je vyslyšela. Přes noc zkameněl jak hrad, tak i všichni jeho obyvatelé. A jak už to u bájných míst bývá – brány se otevírají jen na jeden den – konkrétně na štědrý den a navíc jen po dobu, kdy louží kněz v Božanovském kostele mši.
Na samotném vrcholu Lopoty se nachází malé rašeliniště. V něm podle další z pověstí loupežníci týrali své oběti. Jeden hudec jim musel hrát až do té doby, kdy i s houslemi zmizel v hlubinách. A aby toho nebylo málo, německá podoba jména kopce zní Menschenmarter, což v překladu znamená „lidská muka“. No řekněte, našli byste v sobě odvahu zajít si sem třeba o půlnoci při svitu úplňku? Mimochodem – v morbidních a temných názvech míst se lidé v okolí zřejmě vyžívali – na Peklo či Peklíčko narazíte takřka na každém rohu, nějakých 20 kilometrů odtud v Bystřických horách zase narazíte na kopec Todter Man (=mrtvý muž).
Na závěr našeho putování Broumovskými stěnami se ještě jednou vraťme ke kapličce na Hvězdě a dejme slovo (či spíše tužku a papír) nejznámějšímu spisovateli tohoto kraje, Aloisi Jiráskovi:
„Ocitneme se na volnějším prostranství. Než ani to není bez šedých skal, jež rozvaleny jsou porůznu v chudém jeho trávníku. Z části je také lesem porostlo. Na jedné z ohromných skal, stojící na samém pokraji, probělává se zděná kaplička, v podobě hvězdy vystavěná, a nad ní stkví se nade střechou na železné žerdi hromosvodem opatřené velká zlacená hvězda, jež září do daleka, a jejíž lesk viděti je za jasných dnů z daleka, jak z Policka, tak obzvláště z Broumovska.
Na místě tom dal r. 1670. opat Tomáš vztyčiti vysoký kříž a na něm velkou, pozlacenou hvězdu. Opat Otmar vystavěl pak v prvé polovici XVIII. stol. na místě kříže pěknou kapli na jméno Panny Marie Sněžné. Stavba dokončena roku 1733. Kaple ta, za císaře Josefa I. roku 1787. zrušená, i s poustevnou při ní obnovena je r. 1855. opatem Janem N. Rottrem, který zároveň se značným nákladem dal opodál vystavěti hostinec ve slohu švýcarském. Úhledné stavení to, jež je většinou ode dřeva, kryto je všecko, střecha i s malou vížkou, i zdi vně břidlicí, aby chráněno bylo spíše před zhoubným vlivem povětrností. Jeť vítr v těchto vysokých místech domovem, často tu bouří, v létě, v zimě, a deště i kruté vánice sněhové přečasto bijí o stěny osamělého hostince. Správcem jeho je lesní, pod jehož správou je čásť lesů v těchto končinách Stěn. V kapličce Hvězdecké, vnitř úpravně zařízené, bývá mše sv. často sloužena. Docházíť sem letního času kněz z kláštera Broumovského – Dosud viděli jsme jen kapli, hostinec opodál, na levo les, zaclánějící výhled na západní svah, k Policku, a skály. Nyní zajdeme si na samu kapli na skalní pavlán, ohrazený zdí, abychom užili vyhlídky na vah východní a do Broumovska. Staneme překvapeni, ano úžaslí. Něčeho takového jsme se nenadáli. Nesnadno je obraz ten, jenž se před námi rozkládá, popisovati. Chápeme proč Hvězda požívá v okolí takové pověsti, proč za léta tolik výletníků z Police, z Broumova i z dalších krajin, žel že více z Pruska nežli z Čech, sem zavítá. Nejsou to jen skály, ohromná kovářova rokle, které sem vábí, každého podivem naplňujíce, ale také tato vyhlídka, která nás okouzluje, blaží, a na kterou si každý i po letech rád vzpomene.“
Alois Jirásek: Čechy V, Hory Orlické, Stěny
Praktické informace:
parkování:
Svého plechového oře můžeme ponechat v některé z obcí pod Stěnami. Nejlépe položená jsou poměrně velká parkoviště pod chatou na Hvězdě či nad osadu Slavný, zaparkovat lze také v osadě Amerika na horním okraji Křinic.
hromadná doprava:
Autobusy zajíždějí do všech obcí v okolí, většinou i o víkendu. Na broumovské straně stěn se jedná především o linky Broumov – Martínkovice – Božanov a Křinice – Broumov – Heřmánkovice, na straně opačné pak Police nad Metují – Hlavňov – Slavný – Suchý Důl (v letní sezóně zajíždí o víkendech až k parkovišti u chaty Hvězda) a Police nad Metují – Bezděkov nad Metují – Machov – Machovská Lhota. Na části spojů však jezdí menší autobusy, v případě plánování cesty s velkou skupinou je tedy vhodné se informovat u dopravce dané linky. V Broumově, resp. Polici nad Metují navazují na často jezdící autobusy z Náchoda do Broumova (část jede již z Hradce Králové či Prahy).
Vlakem je nejlepší dojed do zastávky Březová u Broumova, okolo které prochází modře značená turistická trasa na Honský Špičák a dále na Hvězdu.
pěší turistika:
Oblast je protkána hustou sítí značených turistických tras různé náročnosti.
cykloturistika:
Přes hřeben tras přechází několik cyklotras. Je však třeba počítat s větší obtížností terénu, nutností je horské či trekingové kolo. Po samotné hřebenové cestě není jízda na kole dovolena (a ani by v některých úsecích nebyla možná)! Na Hvězdu se lze na kole dostat pouze po přístupové silnici.
Přístup osobám se sníženou pohyblivostí:
Pro tyto osoby není oblast vhodná, většina cest vede terénem s často velkým převýšením, místy po schodech či s nutností přecházet balvany. Ze Slavného vede asfaltová silnička na rozcestí nad Slavným a dále směrem k Pánovu kříži. Z rozcestí nad Slavným je pěkná vyhlídka na Policko, často lze vidět i Krkonoše. Asfaltka vede také ze Slavného k Barešovu kříži.
Odkazy a požitá literatura:
Stránky věnované Broumovským stěnám: http://www.broumovskesteny.cz/
Stránky CHKO Broumovsko: http://broumovsko.ochranaprirody.cz/
Broumovské stěny na turistickém portálu Broumovsko.cz: http://www.broumovsko.cz/cz/broumovske-steny
Faltysová H., Mackovčin P., Dedláček M. a kol.: Chránění území ČR svazek V. Královéhradecko. AOPK ČR a Ekocentrum Brno, Praha 2002.
Vítek J.: Tajemný svět skal OFTIS s. r. o.. Ústí nad Orlicí 2004.
Pilous V., Grund J.: Východočeské hory od Jizery po Tichou Orlici. Baset, Praha 2005.