Adršpašsko-Teplické skály, Magický labyrint v severovýchodním cípu Čech

Kalendář
<<	duben	>>
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30

Snad žádný návštěvník Broumovska neopomene navštívit Adršpašsko-Teplické skály; magický a romantický svět skalních věží všech možných i nemožných tvarů, úzkých soutěsek a balvanitých roklí. Pro skalní labyrint se vžilo pojmenování skalní město - a je to pojmenování více než přiléhávé. S trochou představivosti tu najdeme tu křivolaké uličky starobylých měst s branami, hradbami a úzkými průchody, malá náměstíčka i rozlehlá náměstí, vysoké mrakodrapy jak ze světových megapolí, skalní chrám, ale třeba i skalní cukrovar.

Ostatně podle pověsti zde skutečně v minulosti dvě města stála. Bylo tomu již v pohanských dobách a jejich obyvatelé měli za úkol střežit jedno z mála míst, kudy se bylo možno dostat do České kotliny, obklopené vysokými horami a hlubokými a neprostupnými pralesy. Jejich obyvatelé však místo v pracovitosti a péči na rozvoji svého města vynikali ve vymýšlení triků, jak škodit obyvatelům města sousedního, prostopášnostech a nekalých způsobech snadného výdělku. A tak občas obyvatelé měst porušili svou povinnost strážení země před nepřítelem a za tučnou odměnu pustili cizácké vojensky tlupy plenit českou kotlinu. Jednou bylo pustošení obzvláště kruté. I rozhněval se jeden ze slovanských bohů a vynesl nad oběma městy kletbu. Sotva ji vyřkl - v okamžik vše zkamenělo. Domy, paláce, chrámy, lidé i zvířata.

Jak ale skalní město vzniklo doopravdy? Pomyslný stroj času nás přepraví daleko do minulosti do nejmladšího útvaru druhohor - do období křídy. Ve svrchní křídě došlo celosvětově k výraznému zvýšení hladiny moří (příčiny tohoto jevu nejsou pro naše povídání podstatné), které ve své vrcholné fázi zaplavilo i velké části Českého masivu.

Zaplavena byla i vnitrosudetská pánev, zaujímající části severovýchodního cípu Čech, Kladska a Dolního Slezska. V období středního turonu až coniaku (cca 90 - 86 milionů let před současností) zde bylo mělké moře, nad jehož hladinu čněly pouze dva ostrovy: Západosudetský (oblast Krkonoš a Jizerských hor) a Východosudetský (odpovídající dnešním Sovím horám v Polsku). A právě ty byly zdrojem materiálu, jenž se ukládal na mořském dně, a pod tlakem se přeměňoval na novou horninu. Celková mocnost těchto křídových sedimentů dosáhla místy až 500 metrů.

A jak se tato ohromná jednolitá masa horniny proměnila v labyrint soutěsek, balvanů, skalních věží a dalších pitoreskních skalních útvarů? Ne, nejedná se o dílo tisíců sochařů snažících se do úmoru vtisknout do kamene svou vizi romantické krajiny, ale o důsledek dlouhodobé činnosti řady přírodních procesů.

Turisté začali skály objevovat koncem 18. století (např. na sklonku srpna roku 1790 navštívil skály Johann Wolfgang Goethe, věhlasný německý básník, ale i autor několika odborných přírodovědných prací).

------------------------------------------------------------------------------------------

Eliščina věž

Eliččina věž

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pohyby v zemské kůře v období saxonské tektoniky rozčlenily původně celistvý masiv systémem četných puklin (nejvýznamnější je Skalský zlom, podél kterého poklesla oblast Jiráskových skal. O další vývoj se postarala plošně nestejnoměrná odolnost horniny vůči zvětrávání, voda, led, gravitace, ale i další faktory.

Dnes se tak můžeme obdivovat fantaskním skalním útvarům největšího skalního města ve střední Evropě o rozloze 18 km čtverečních.

fern

ADRŠPAŠSKÉ SKALNÍ MĚSTO

Adršpašské skalní město je rozlohou menší, ale turisticky nejatraktivnější částí skal.

Na prohlídkovém okruhu máme možnost navštívit romantickou zatopenou pískovnu, hluboké soutěsky, vodopád, skalnaté jezírko a v náročnější druhé polovině okruhu navštívíme i několik vyhlídek, ze kterých si můžeme skalní město prohlédnout pěkně z nadhledu.

Zatopená pískovna

Hned na úvod nás čeká procházka okolo zatopeného lomu. Průzračně čisté jezírko lemované takřka hradbou pískovcových skal i bělostnými plážemi vyhlíží takřka pohádkově. A skutečně: jezírko vám bude určitě povědomé z filmových pohádek. "Zahrálo si" v pohádkách Třetí princ, Peklo s princeznou či Princ a Večernice.

Koupání v jezírku je zakázáno. V červenci a srpnu si však můžete zapůjčit lodičku a užívat si poklidné hladiny.

Okruh kolem pískovny je dlouhý zhruba 1,5 km a vede chvílemi podél vodní hladiny jezírka, chvílemi naopak po skalách nad ním. Krátké odbočky nás zavedou na vyhlídky, ze které si můžeme prohlédnout jezírko z ptačí perspektivy.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Homole cukru

Jedním z nejpodivuhodnějších skalních útvarů Adršpašského skalního města je vysoká věž, známá pod názvem Homole cukru. Ve starých průvodcích nalezneme název delší, avšak příhodnější - skálu nazývají Obrácenou homolí cukru. Skalní věž má totiž tvar obráceného kužele, podobajícího se cukrovým homolkám, v jakých se cukr běžně prodával až do konce 19. století (a v menší míře i později). Ovšem postaveným na hlavu. Zatímco v horní části dosahuje skála šířky okolo 13 metrů, pak ve spodní části pouze metrů tří. Proto ji také návštěvníci skal podpírají klacíky, aby se nepřekotila.

Gotická branka

Starobyle vyhlížející "Gotická branka" střeží vstup do úzkých soutěsek v nitru skalního města. Nepochází však ze středověku, ale až z období zpřístupňování skal turistům. V roce 1839 ji nechal postavit tehdejší majitel panství Ludvík Karel Nádherný. Branka je osazena kovanou mříží s citáty spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého a skladatele Roberta Schumanna.

"Veškerá pestrost, celý půvab i všechna krása života je složena ze světla a stínu." (L. N. Tolstoj)

"Mezi věděním a tvořením zeje obrovská propast, přes níž se často teprve po tuhých bojích dá postavit překlenující most." (R. Schumann)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Za gotickou brankou začíná nejromantičtější úsek trasy. Po dřevěném chodníku procházíme úzkou soutěskou, širokou maximálně několik metrů, kterou si mezi desítky metrů vysokými skalami razí cestu ještě mladá řeka Metuje. Z kolmých skalních stěn vystupují drobné skalní lišty, v řadách za sebou kam až oko dohlédne. Vystupují o milimetry či o první centimetry, to však stačí, aby si na nich našly prostor k životy porosty mechů, občas i nějaká kapradina.

pass in Adrspach-Teplice rocks

Po čase se soutěska trochu rozšíří a my staneme na náměstí. A není to náměstí jen tak ledajaké, ale:

Sloní náměstí

Do kruhu jej lemují členité skalní bloky, a když se pozorněji zadíváme, uvidíme... slony. Stojí do kruhu kolem nás a upřeně nás pozorují, choboty způsobně podél těla.

Elephant Square

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O něco dále přijdeme ke skále zvané Krakonošův zub. Snad o něj vládce hor přišel, když hrál ve skalách fotbal (Krakonošův míč nalezneme zaklesnutý mezi dva skalní bloky v sousedních Teplických skalách). Dosahuje úctyhodné výšky, tyčí se do výšky 39 metrů!

I když moment, tady něco nehraje. Průměrný lidský zub je dlouhý asi dva a půl centimetru. To by znamenalo, že Krakonoš je 15600x větší. Při průměrné výšce člověka 175 cm by měřil na výšku přes 2,5 kilometru a boty by si musel shánět na 420 metrů dlouhé chodidlo.

To se tedy asi autor pojmenování přepočítal.

Na skále je vytesán nápis a ryska ukazující kam až vystoupala voda při průtrži mračen 23. června 1844.

Adrspach rocks: Tooth

Zajímavé skalní útvary spatříme i v následujícím úseku: například Čertův most či Eliščinu věž. Pozoruhodné ale nemusí být jen mohutné věže, zajímavou historii mohou mít i balvany. Kolem jednoho takového za chvíli půjdeme - nazývá se hromový kámen.

Ten příběh se měl odehrát v roce 1772. Tehdy skály navštívili dva Angličani, kteří chtěli ve skalách pozorovat bouřku. Chodili na ni do skal vyčkávat den co den, a devátého dne se jim konečně poštěstilo. V noci se nad jejich hlavami rozpoutala pekelná podívaná. Oblohu křižoval jeden blesk za druhým, hromy násobené ozvěnou od skal burácely takřka nepřetržitě, přívaly vod podmáčely celou soutěsku a jen pár vteřin poté, co se vyděšení návštěvníci ukryli pod jeden z převisů, zaburácel hrom přímo nad nimi, a jen pár metrů od nich dopadl ohromný balvan. Vícekrát už bouřku v přírodě pozorovat nechtěli.

A nebo to bylo jinak? K hromovému kameni se váže též pověst o zachráněných milencích. Přenesme se v čase do neklidných časů třicetileté války, konkrétně do roku 1629. Jeden dánský setník se svou milenkou, dcerou svídnického kupce (Svídnice = dnes polská Swidnica) tehdy prchal před císařskými vojsky. Rozhodli se ukrýt ve zdejším skalním labyrintu. Útočiště našli v chýši bratrského kněze, který se zde také ukrýval a nad kterým držel ochrannou ruku tehdejší majitel panství Abraham Bohdanecký, sám rovněž protestant (je to jen pověst, ale pro pořádek: Adam Abraham Bohdanecký z Hodkova zemřel ve skutečnosti již v roce 1620 při výbuchu zámku v Jičíně)

Císařští však pátrání nevzdali a po dlouhém hledání jejich úkryt objevili. Jeden z vojáků máchnul mečem po setníkovi... A v tu chvíli se stal zázrak. Jasnou oblohu rozčísnul blesk a udeřil do skály přímo nad útočníkem. Skála se rozlomila a ohromný balvan útočníka zavalil. Ostatní vojáci na okamžik strnuli zděšením a pak se dali na zběsilý úprk. Milenci tak byli zachráněni. O tom, jestli jim jejich láska vydržela, se už pověst nezmiňuje.

Malý a Velký vodopád

Aby těch zajímavostí nebylo málo: ve skalách najdeme i dva vodopády. Oba na Metuji, jež však má v těchto místech spíše podobu malého potůčku. Nejprve dorazíme k Malému vodopádu, vysokému necelé 4 metry.

O pár set metrů dále pak okolo busty J. W. Goetha vstoupíme do jeskyně, která nás zavede k Velkému vodopádu, jehož výška se udává 15 metrů (všechny údaje o délkách, výškách, šířkách, vahách apod. v turistické literatuře je třeba brát s určitou rezervou - přesná měření mnohdy zjistí, že tradované hodnoty převyšují skutečnost kolikrát i několikanásobně). Voda stéká po skále a její průtok je regulován - nad vodopádem se nachází proslulé Adršpašské jezírko, ze kterého se stavidlem upouští více vody. Ovšem není to jen tak, i tady pracuje byrokracie - je třeba osobní žádostí přímo u Krakonoše. Vodopád se spouští sborovým zvoláním Krakonoši, dej nám vodu - a to třikrát za sebou (A protože Krakonoš ovládá více jazyků, můžete zkusit také Rübezahl gib uns wasser či Karkonoszu daj nam wody)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jezírko

Od turistického rozcestí u vodopádu (nazývá se "U trpaslíka" ) lze pokračovat po žluté turistické značce k adršpašskému jezírku. Úzká vodní plocha (šířka nepřesahuje 20 m) je obklopena skalami, jež se zrcadlí na vodní hladině, a zdá se, jako by tomu tak bylo odnepaměti. Ale opak je pravdou: jezírko je ve skutečnosti lidským dílem. Vzniklo přehrazením toku Metuje v polovině 19. století coby atrakce pro návštěvníky skal. Ostatně na zimu se vypouští.

V letní sezóně (od dubna/května do října) se lze po jezírku svézt na pramici s humoristickým výkladem převozníka (vstupné na plavbu se platí zvlášť)

Přístup k jezírku je však poněkud náročnější: přístupová cesta vede rozsedlinou mezi skalami s velkým počtem schodů.

Nová partie

Od jezírka se vracíme zpátky na rozcestí U trpaslíka a pokračujeme po značeném okruhu tzv. "Novou partií". Jak již název napovídá, tento úsek turistického okruhu byl turistům zpřístupněn nejpozději: stalo se tak roku 1890. Cesta Novou partií je členitější, několikrát vystupujeme po schodech na skalní hřeben a pak zase scházíme dolů (celkem na nás v této části prohlídkového okruhu čeká okolo 800 schodů)

Milenci

A právě po výstupu na jeden takový horský hřbet se před námi objeví jeden z nejznámějších skalních útvarů Adršpašských skal: Milenci. Souskalí mohutné nevěsty a vyzáblého ženicha je pravděpodobně nejvyšším skalním útvarem v Adršpašských skalách, dosahuje výšky až 80 metrů. Vrchol Milenců poprvé zdolali 18. června 1923 horolezci Otto Rülke, Otto Dietrich a Wilhelm Fiehl

Adrspach rocks: Lovers

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Skalní kaple

Po sestupu do Řeřichové rokle nás odbočka zavede ke skalní kapli - symbolickému hřbitovu několika desítek horolezců, tragicky zemřelých v Adršpachu, ale i jinde v Česku či ve světě. Založen byl majiteli místního panství poté, co 26. července 1929 zahynul při pokusu o výstup na Milence jejich příbuzný, Josef Emanuel hrabě Nádherný-Borutín (bylo mu necelých 24 let).

Velké Panorama

Následuje opět výstup po schodech a po chvíli staneme na vyhlídkové plošině zvané Velké panoráma: z jednoho místa spatříme desítky skalních věží či útvarů (Milenci, Gilotina, Krokodýl, Skalní hrad a další). S jejich identifikací nám pomůže informační tabule.

Starosta a Starostová:

O pár desítek metrů dál se před námi objevuje další ikona Adršpašských skal: věže Starosta a Starostová. Netulí se k sobě jako před chvíli Milenci, avšak stojí zpříma, vznešeně a důstojně, zabraní nejspíše do hovoru o aktuálním dění ve skalním městě - ostatně to starostování určitě nebude lehká práce, Adršpašsko-Teplické skalní město má rozlohu podobnou České Skalici či Litoměřicím.

The mayor and his wife

Výška těchto věží dosahuje úctyhodné výšky okolo 60 metrů. Paradoxně však mezi nimi přejdeme myší dírou - několik desítek metrů dlouhou, ale jen několik desítek centimetrů širokou rozsedlinou mezi dvěma skalními bloky.

Ozvěna

Opouštíme skalní město a lesem pokračujeme na louku k altánu u Ozvěny.

U Altánu se kdysi (pochopitelně za úplatu) hrálo na lesní roh nebo střílelo z moždíře (Neplést s hmoždířem na stloukání bylinek, moždíř je zbraň, přesněji typ krátkého děla sloužícího především při dobývání a obraně pevnosti. Zde však bylo užito neškodné varianty). Zvuk se pak několikanásobně vracel od skalních věží protilehlého Křížového vrchu. Ozvěna bývala až sedminásobná.

S rozrůstáním vegetace ozvěna slábne, dnes je již jen trojnásobná.

Kousek za ozvěnou se na rozcestí poblíž Homole cukru kruh uzavírá. Tady už to známe, tady už jsme určitě jednou byli. Proti směru původního putování se ubíráme k východu ze skalního města.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

TEPLICKÉ SKALNÍ MĚSTO

Teplické skály jsou rozsáhlejší, avšak méně navštěvovanou částí skalního souměstí. Provede nás jimi zhruba šestikilometrový značený okruh doplněný tabulemi naučné stezky.

I v Teplických skalách nalezneme Ozvěnu - zde pro změnu již kousek za vstupem do skalního města. Zvuk se odráží (či spíše odrážel - dnes ozvěnu tlumí les) od protilehlého Lysého vrchu.

O něco dále nás odbočka zavede po schodišti na skálu, na níž kdysi stával hrad Střmen více...

Skalní chrám

Sibiř - hluboká skalní soutěska, kde je díky teplotní inverzi chladno po celý rok

želva:

Teplice rocks: Turtle

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Teplice rocks

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Teplice rocks

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z Adršpachu si můžeme udělat výlet také opačným směrem na Křížový vrch s do skály osazenými zastaveními křížové cesty a pískovcovým křížem na vrcholu.