Snad žádný návštěvník Broumovska neopomene navštívit Adršpašsko-Teplické skály - tajuplný labyrint skalních věží a hlubokých soutěsek. Adršpašsko-Teplické skály se řadí mezi nejrozsáhlejší a geomorfologicky nejrozmanitější skalní města u nás, ale i v celé střední Evropě. Divoký, mnohotvárný labyrint pískovcových skal je již od roku 1933 přísně chráněn. Celé území patří do národní přírodní rezervace Adršpašsko-Teplické skály, zaujímající rozlohu přes 14 kilometrů čtverečních.
Geologicky spadají do oblasti Polické vrchoviny. Ta je tvořena horninami svrchní křídy. Skalní město je vytvořeno v křemičitých kvádrových pískovcích středního turonu až coniaku. Tvoří jej plošina , ukloněná mírně k severovýchodu. Ta je rozčleněna a značně porušena jak tektonickými zlomy, tak erozí pramenné Metuje a jejími přítoky, které zde vytváří hluboké kaňony a soutěsky. Georeliéf byl přetvářen především mechanickými procesy – zvětráváním pískovců, rozkladem masivu podél puklin na jednotlivé bloky, gravitačními pohyby a řícením bloků. Působení vody, větru a mrazu pak vděčíme za vznik řady puklin, teras a skalních útvarů. Vrcholová část plošiny dosahuje nadmořské výšky 600 – 700 metrů. Nejvyšším vrcholem je pak Čáp (785,9 m.n.m.) v jihozápadní části.
Botanicky jde o stanovištně různorodý komplex v jedlobukovém až smrkobukovém vegetačním stupni. Původní ráz vegetace se však téměř nedochoval. Jen místy nalezneme reliktní bory na skalních stanovištích, některé typy původních smrčin v inverzních polohách roklí či nevelké zbytky acidofilních a částečně i květnatých bučin. Většinu území však v současné době pokrývají hospodářské lesy s převahou smrku. Keřové patro tvoří krušina olšová, zimolez černý,vzácně se pak vyskytuje lýkovec jedovatý a krušina olšová. Většinu bylin tvoří acidofilní druhy. Hojná je metlička křivolaká, borůvka černá, brusinka obecná a vřes obecný. Na vlhkých místech roste třtina chloupkatá, ostřice šedavá, ostřice ježatá, violka bahenní, vzácně pak suchopýr úzkolistý a suchopýr pochvatý. Přímo na skalách roste rojovník bahenní a šicha, ve vlhkých roklích kapraď podobná a plavuň pučivá. Podél vodních toků se nachází květnaté a kapradinové nivy, svým druhovým složením blízké horským nivám. Díky teplotní inverzi a po dlouhou dobu ležícímu sněhu zde můžeme obdivovat papratku horskou, violku dvoukvětou,podbělici alpskou, mléčivec alpský a měsíčnici vytrvalou.
Z fauny je nejvýznamnější výskyt ptactva: výr velký, různí dravci, čáp černý, krkavec velký či ledňáček říční.
ADRŠPAŠSKÉ SKÁLY
Adršpašské skály tvoří rozlohou menší část skalního města
TEPLICKÉ SKÁLY
Teplické skály jsou rozsáhlejší a mohutnější částí Adršpašsko-Teplických skal. Vyplňují jižní a západní část masivu. Pro Teplické skály jsou typické strmé stěny podél Skalského potoka. Napočítáme tu na 107 věží a okolo 90 pojmenovaných útvarů.
V minulosti se lidé tomuto místu vyhýbali. Sloužilo pouze jako občasný úkryt uprchlíkům, lapkům a všem dalším, kteří se z nějakého důvodu museli skrývat. V 17. a 18. století se zde údajně scházeli čeští bratři k tajným modlitbám. Turisté sem začali přicházet mnohem později než do sousedních Adršpašských skal. Ke zpřístupnění skal přispěl velký požár ve 20. letech 19. století. Záhy byla zpřístupněna tzv. Stará partie. Vstup do skal umožnil svým nákladem majitel panství hrabě Bedřich z Rummerskirchu. V roce 1846 pak byla upravena cesta přes Velké chrámové náměstí. Celý okruh byl propojen roku 1868 trasou od Římského divadla Anenským údolím.
Vstup do skal je ve Střmenském podhradí – místní části Teplic nad Metují. Vstupu je velké parkoviště a zastávka autobusu. Poblíž je též železniční zastávka Teplice nad Metují – skály. Skalním městem nás provází modrá turistická značka. V její trase byla v roce 1999 otevřena naučná stezka Josefa Vavruška. Zprvu nás vede údolím Skalského potoka. Záhy vystoupáme k altánu u Ozvěny. Ozvěna, odrážející se od nedalekého Lysého vrchu, bývala dříve až pětinásobná, se vzrůstajícími stromy se však snižuje. Proti proudu potoka procházíme okolo roztodivných skalních útvarů, jako např. Smetana u klavíru či sklad sýrů, mineme odbočku k hradu Střmen a podél dalších skal dojdeme k horolezecké chatě.
Pode dnem údolí, kterým jsme procházeli, se nachází přes kilometr dlouhá Teplická jeskyně. Ta je označována za nejdelší českou pseudokrasovou jeskyni. Tvoří ji obrovský labyrint s až 20 m. vysokými síněmi. Vznikla zřícením skalních bloků z okolních skal. Systémem protéká Skalský potok a jeho přítoky. Zvláštností jeskyně je výskyt tzv. kořenových stalagmitů. Ty vznikly nakupením hustého kořenového pletiva na které dlouhodobě skapává voda.
Těsně za chatou se okruh dělí a vytváří jakousi smyčku. Následuje Velké a Malé chrámové náměstí, prostor ze všech stran obklopený vysokou hradbou skal. Projdeme chladnou soutěskou do Krakonošovy zahrady. Přicházíme ke Skalnímu chrámu. Ten tvoří přechodnou formu mezi skalní soutěskou a puklinovou jeskyní. Chodba, vysoká asi 50 metrů, je dlouhá 45 metrů a široká nejvýše 2 metry. Podél příčných puklin se rozšiřuje v tzv. Gotický dóm s 15 metrů vysokou klenbou. Poblíž se tyčí Skalní koruna – osamocená padesátimetrová věž s českou vlajkou na vrcholu. Pokračujeme podél martinské stěny, což je mohutná vysoká skalní hradba z pískovcových bloků se svislými stěnami. Přejdeme k další skupině skal. Projdeme nad žlebem s Římským divadlem. Poté již následuje sestup do Anenského údolí na rozcestí Krápníky. Trasa pokračuje Anenským údolím okolo skalních útvarů Lední medvěd, Krakonošovo párátko, Tuleň či Slovenský znak přes Podsvětí do oblasti Sibiře. Místy jen 2 metry úzká rokle patří k nejchladnějším v oblasti a také se v nich nejdéle drží sníh. Díky nízké inverzní teplotě a nepřístupnosti zde roste mnoho chladnomilných druhů rostlin, zejména mechů. To se již blížíme ke konci okruhu. Vycházíme nedaleko horolezecké chaty a po nám již známé cestě se vracíme zpět.
Nejvyšším bodem Adršpašsko- Teplických skal je Čáp, někdy též nazývaný Čapí vrch. Se svými 785,9 metry nadmořské výšky je zároveň nejvyšší horou budovanou křídovými pískovci na území ČR. Samotný vrchol je tvořen skupinou nevysokých skalních útvarů, které poskytují částečný výhled do kraje. Další skalní bloky a zejména velké množství mohutných balvanů nalezneme na svahu kopce.
Zříceniny hradu Adršpach nalezneme na severozápadním výběžku Adršpašsko-Teplických skal asi 2 kilometry od Adršpachu. Hrad, tyčící se na skalnaté plošině Starozámeckého vrchu, byl vybudován pravděpodobně koncem 13. století. Za husitských válek se pevnosti zmocnil husitský hejtman Jan Krušina z Lichtenburka. Husité se tu udrželi i později, za vlády Jiřího z Poděbrad. Podnikali odtud výpady do Slezska. Proto hrad Slezané v roce 1447 koupili a rozbořili tak, že už nikdy nebyl obnoven. Na jižní a západní straně chránily sídlo dvojité valy s příkopem. Ostatní strany měly přirozenou ochranu v kolmo spadajících skalních blocích. Na předhradí, ve kterém stávaly hospodářské budovy, navazovaly dva hrádky. Ve východním hrádku na samostatném skalním bloku stával palác. Do dnešních dnů se dochovaly základy hospodářských budov, zbytky sklepů a kleneb. Od hradu je pěkný výhled na Adršpašsko-Teplické skály, Broumovsko a Krkonoše.
V nitru Teplických skal můžeme vystoupat na zříceninu hradu Střmen. Hrad byl založen ve 13., či někdy na počátku 14. století pány ze Skalice. Ti jej pojmenovali podle svého znaku – třmene (ve staročeštině střmen). Roku 1350 se již připomíná jako královské zboží. Zmínka o hradu je i v jedné z nejvýznamnějších památek středověkého písemnictví – ve vlastním životopise Karla IV. Majestas Carolinae. V roce 1428 dobyli hrad husité a v roce 1447 rozbořili Slezané. Hrad byl vystavěn na několika skalních blocích, jež byly mezi sebou propojeny dřevěnými mosty. Dřevo bylo hlavním stavebním materiálem, ze dřeva byly věže budovy i opevnění. Proto se také do dnešních dnů z hradu prakticky nic nedochovalo. Při troše pozornosti však ve skalách můžeme nalézt vytesaná místa pro trámy. Dnes můžeme po pohodlných schodech vystoupat až na vrcholovou plošinu s vlající českou vlajkou. Máme odtud výhled na okolní skály, na obzoru se pak tyčí Vraní hory a Krkonoše.
Teplická jeskyně
Pískovcový reliéf má povrchové i podzemní tvary podobné krasovým. Na nich však nevznikají chemickým rozpouštěním hornin,ale převážně fyzikálními pochody. Takový reliéf se nazývá pseudokrasový.
Zvláště zajímavé jsou suťové jeskyně, vzniklé v balvanitých závalech na dnech roklí nebo na úpatích stěn Největší skalní systém vznikl právě zde, na dně údolí Skalského potoka Teplická jeskyně, dlouhá 1065 metrů je nejdelším pseudokrasovým labyrintem v ČR. Ukrývá jí zával, který je mocný až 20 metrů a tvoří jej i desetimetrové balvany.
Spletitý systém vytváří dómy i sotva prostupné úžiny. Rozšiřování jeskyně napomáhají podzemní vody Skalského potoka a jeho přítoku z Bludiště, které vyplavují drobné zvětraliny.
Jeskyně má díky svému umístění na dně hlubokého kaňonu extrémně chladné a vlhké mikroklima. Na konci zimy se v ní tvoří ledová výplň, přetrvávající až do pozdního léta. Žijí zde vzácní bezobratlí živočichové, tzv. glaciální relikty (přežívají zde z poslední doby ledové). Podobný ráz mají i další suťové jeskyně: Řeřichová v Adršpašských skalách, jeskyně Pod Luciferem v Broumovských stěnách a jiné. Výzkum v nich provádějí pověření speleologové.
Někteří vědci se domnívají, že pod jeskyní se dodnes může skrývat i permafrost (věčně zmrzlá půda), který tu byl běžně rozšířen v době ledové. Jeho uchování by zde mohlo být pravděpodobně díky zastíněné poloze a výjimečné mocnosti suťového závalu.
V některých jeskyních lze těsně pod povrchem objevit i unikát – kořenový krápník roste v místě skapu vody vzhůru namísto dolů. Vzniká při stabilizovaném skapu vody ze stropního bloku na kořen stromu, jenž pronikl do jeskyně z povrchu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář